NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10299.

Ustanovení stanov sdružení, že spory vzniklé ve sdružení porovnává smírčí soud, vztahuje se jen na poměry ze vzájemného vztahu spolkového a jeho členstva, nedotýká se však soukromoprávních nároků sdružení proti členstvu.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1930, R II 286/30.)
V žalobě, jíž se žalující sdružení domáhalo na žalovaném vydání raítka, opatřeného nápisem žalujícího sdružení, tvrdilo žalující sdružení, že žalovaný jako jeho bývalý člen má razítko v rukou, že přestal býti členem žalující strany a nemá právo razítko si ponechati, ano jest vlastnictvím žalující strany. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Že se spory ve sdružení vzniklé porovnávají jen smírčím soudem, není sporné a jest též stanovami žalujícího sdružení, které byly soudu předloženy, dokázáno, že v článku 51 těchto stanov platí toto ustanovení pro spory ve sdružení. Ježto není sporno, že žalovaný byl členem žalující strany a žalující strana tvrdí, že žalovaný přestal býti členem, což žalovaný popírá, jest na žalující straně, by dokázala, že členství žalovaného přestalo. Ve článku 7. stanov žalující strany jest uvedeno, jakým způsobem člen sdružení členem býti přestává. Jde o dvojí možnost: a) člen ohlásí u představenstva odbočky nebo, nenáleží-li žádné, u představenstva svazu, neb nenáleží-li žádnému, ústřednímu představenstvu, že vystupuje a zároveň se se sdružením do dne vystoupení vyrovná, b) představenstvo, buď ústřední, buď svazu, neb odbočky vyloučí člena. Žalující strana měla tedy dokázati, že žalovaný buď sám vystoupení ohlásil aneb že byl vyloučen. Žalující strana vedla na důkaz toho svědky, kteří byli vesměs vyslechnuti, ale nemohli potvrditi, zda se žalovaný skutečné odhlásil, či zda byl vyloučen. Žalující straně se tedy nepodařilo dokázati, že členství žalovaného přestalo. Pro žalovaného a pro žalující sdružení platí tedy stanovy sdružení. Jak bylo již shora uvedeno rozhoduje podle těchto stanov spory ve sdružení smírčí soud. Pořad není tedy v tomto případě připuštěn, pročež žaloba musela býti odmítnuta. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Procesní soud vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva proto, že se žalující straně nezdařil důkaz, že členství žalovaného přestalo, takže platí ustanovení stanov, podle nichž spory vzniklé ve sdružení porovná smírčí soud. Názor tento není však správný. Podle výpovědí svědků jde, o rozkol mezi žalujícím sdružením a částí jeho členů, jež se od žalující strany odklonili a přiklonili k oposičnímu odborovému sdružení. Z výpovědí svědků plyne nepochybně, že žalovaný přestal býti členem žalujícího sdružení tím, že přestal odváděti příspěvky, čímž dal zřejmo na jevo, že již není členem žalujícího družstva, takže se již jeho stanov nemůže dovolávati. Žalovaný to připustil i tím, že předložil stanovy oposičního odborového sdružení, čímž dal najevo, že se považuje za člena tohoto družstva, nikoli žalujícího družstva. Při tom nerozhoduje, zda toto odborové sdružení jest vlastně původním sdružením a žalující družstvo spolkem novým, oposičním. Jest přisvědčiti žalující straně i v tom, že se ustanovení stanov o smírčím soudě podle znění stanov vztahuje jen na poměry ze vzájemného vztahu spolkového a jeho členstva stanovami upraveného, že se však netýká soukromoprávních nároků spolku proti členstvu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pokud jde o otázku, jaký význam má ustanovení § 51 stanov žalujícího sdružení, podle něhož spory ve sdružení vzniklé porovnává smírčí soud, shledává nejvyšší soud správným názor soudu rekursního, že se toto ustanovení stanov vztahuje jen na poměry ze vzájemného vztahu spolkového a jeho členstva, že se však nedotýká soukromých nároků sdružení proti členstvu. Názor tento shoduje se s rozhodnutími tohoto soudu čís. 2146, 3543 a 4772 sb. n. s., na které se poukazuje. Žaloba o vydání razítka jest patrně žalobou vlastnickou, kterou se žalobce na žalovaném domáhá vydání věci patřící mu jako vlastníku. Nárok takový jest nárokem soukromým a k rozhodování o něm jsou za všech okolností příslušné řádné soudy.

Citace:

Čís. 10299. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 673-675.