NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4514.

Pouhou žádostí o odklad trestu nevzdal se obžalovaný opravných prostředků.
(Rozh. ze dne 27. října 1932, Zm I 259/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání stížnosti obžalovaného do usnesení krajského soudu v Jičíně ze dne 8. února 1932, jímž byla zamítnuta jeho zmateční stížnost do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 18. ledna 1932, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200 tr. zák., zrušil napadené usnesení a soudu první stolice uložil, by postupoval podle předpisů § 285 tr. ř., hledě k předpisům pátého odstavce § 2 zák. z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878. Důvody:
Zmateční stížnost opovězená obžalovaným byla soudem první stolice podle § 1 čís. 1 zákona z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 zamítnuta proto, že se prý obžalovaný pří hlavním přelíčení vzdal opravných prostředků. Podle zápisu o hlavním přelíčení žádal však obžalovaný jen po vyhlášení rozsudku a poučení o opravných prostředcích za odklad trestu, který mu byl za souhlasu veřejného obžalobce na tři měsíce povolen. Stížnost je sice na omylu, tvrdíc, že obžalovaný neměl při hlavním přelíčení obhájce; vycházíť z protokolu, že byl zastoupen obhájcem chudých Dr. H-ým, advokátem v J., a je dále na omylu, dovozujíc, že se obžalovaný může opravných prostředků jen písemně vzdáti, kterýžto názor nemá opory v zákoně. Leč stížnosti jest dáti za pravdu, pokud nepřímo vytýká, že se obžalovaný oním výrokem nevzdal opravných prostředků. Nevyžaduje se sice, by se stalo vzdání se opravných prostředků vždy určitými slovy a výslovným prohlášením, a stačí, stalo-li se konkludentním projevem vůle nebo činem, nepřipouští-li, hledíc k veškerým okolnostem případu, pochybnosti, že vyjadřuje vážnou vůli strany, vzdáti se opravných prostředků. Tomu tak jest, pokud se týče zmateční stížnosti, prohlásí-li na příklad obžalovaný, že trest přijímá, po případě že trest nastoupí, nebo nastoupil-li jej již (rozhodnutí čís. 669, 2627, 3123, 4049 sb. n. s.) Když se však obžalovaný omezil na žádost o odklad trestu a soud se s tímto prohlášením spokojil, neplyne z toho s jistotou, že se obžalovaný chtěl tímto způsobem vzdáti opravných prostředků, najmě zmateční stížnosti. Nedorozumění není tu vyloučeno. Je možné, že obžalovaný, chtěje si ještě vyhraditi rozhodnutí, zda ohlásí opravné prostředky, čili nic, žádal jen z opatrnosti a pro všechny případy o odklad trestu. Nejde tudíž o takový konkludentní výrok, jejž nelze bez nepřípustného tu rozšiřujícího výkladu chápati jinak, než jako vzdání se opravných prostředků. Na tom nic nemění ani to, že byl přítomen obhájce stěžovatelův, ano záleží na tom, zda si obžalovaný sám uvědomil dosah svého výroku ve smyslu soudem první stolice předpokládaném, ani to, že podle doslovu protokolu došlo k onomu výroku obžalovaného po předchozí opovědi zmateční stížnosti obhájcem druhého obžalovaného, protože ani z toho nevysvítá nepochybně, že obžalovaný chtěl na rozdíl od spoluobžalovaného přijati rozsudek a vzdáti se zmateční stížnosti.

Citace:

Čís. 4514. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 271-272.