NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15267.

Byl-li na opověď druhého veřejného společníka vymazán zemřelý veřejný společník, bylo tímto zápisem vyznačeno zrušení společnosti, nebylo-li smlouvou ustanoveno, že společnost má dále trvati s dědici zemřelého.
(Rozh. ze dne 9. června 1936, R II 217/36.)
Prvý soud vyhověl návrhu Arnolda L. na zapsání změny v obchodním rejstříku vyznačením úmrtí druhého společníka Heřmana L. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Veřejnou obchodní společnost »F. L. a Söhne« tvoří dva společníci, a to Arnold L. a nyní již zemřelý Heřman L. Každou změnu firmy jest sice dle čl. 25 obch. zákona vyznačiti v obchodním rejstříku (čl. 12 obchod. zákona), avšak zde jde o to, zda firma trvá vůbec dále jako firma jednotlivce, jak tvrdí Arnold L., či zda tomu tak není. Při dvou veřejných společnících nemůže být pochyby o tom, že úmrtím jednoho z nich zaniká společnost jako taková, že tedy nastává její zrušení, a že je třeba přistoupiti k likvidaci společnosti. Společnost nemůže dále tvořiti pouze jeden společník, a mohlo by jít jen o otázku dalšího znění firmy, a tu tvrdí Arnold L., že dle dohody se zemřelým Heřmanem L. má býti firma vedena dále jako stará firma. Není proto třeba řešit otázku, zda nyní zůstalý jediný společník Arnold L. jest oprávněn sám oznámit úmrtí druhého společníka, či zda k tomu jest třeba i podpisů dědiců zemřelého společníka, když jest nesporno, že firma měla být znamenána oběma společníky, a to proto, poněvadž nemůže být v obchodním rejstříku vyznačena změna společnosti, která již dále netrvá, ale jde pouze o nutné vyznačení zrušení společnosti. Jest proto žádost Arnolda L., aby zemřelý Heřman L. byl z rejstříku vymazán, neproveditelná a nezákonná, poněvadž společnost o jednom členu jest pojmově nemožná.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle usnesení rejstříkového soudu byl k opovědi společníka Arnolda L. v obchodním rejstříku vymazán veřejný společník Heřman L., ježto zemřel. Nehledíc k tomu, že se tato opověď stala na výslovné vyzvání rejstříkového soudu, jež bylo doručeno též právnímu zástupci Vilemíny L. a stalo se pravoplatným, bylo uvedeným zápisem též projeveno, že společnost byla zrušena, když nebylo smlouvou stanoveno, jak stěžovatelka sama tvrdí, aby společnost s dědici zemřelého dále trvala, neboť v takovém případě nastane ovšem úmrtím jednoho ze dvou společníků veřejné obchodní společnosti její zrušení, poněvadž společnost o jednom členu jest pojmově nemožná. Otázka však, zda má nastati likvidace společnosti, bude řešena ve sporu, který zahájila vdova Vilemína L. důsledkem pravoplatného druhého usnesení rejstříkového soudu. Okolnost, že Vilemína L. nebyla slyšena o opovědi Arnolda L. nemůže býti příčinou pro zrušení prvého usnesení rejstříkového soudu, když ona sama oznámila rejstříkovému soudu nastalou změnu.

Citace:

Čís. 15267.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 654-655.