Čís. 10138.

Zástavní právo lze v pozemkové knize zapsati i pro číselně stanovené peněžité částky, znějící na jinou než domácí měnu, ten když jest to měna obecně známá (dolarová měna americká).
(Rozh. ze dne 12. září 1930, R I 638/30).
Vymáhající věřitel navrhl, by mu k vydobytí vykonatelné pohledávky 10 severoamerických dolarů byla povolena exekuce vnuceným zřízením zástavního práva na dlužníkově nemovitosti. Soud prvé stolice exekuci povolil. V rekursu namítal dlužník, že nelze vložiti zástavní právo pro jinou měnu, než československou. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 14 knih. zák. může býti zástavní právo vloženo jen pro číselně určitou peněžitou sumu. Účelem tohoto předpisu jest, by každý mohl z pozemkové knihy přesně vyčisti výši zavazení nemovitosti. To jest však možné jen, je-li výše pohledávky zajištěné zástavním právem vyjádřena měnou, jíž se používá v tuzemsku, ježto pozemková kniha jest určena především pro tuzemce. Jest proto pohledávku, pro niž má bytí vloženo zástavní právo, vyjádřiti přesně co do výše buď ve měně podle zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n., nebo měnou, jež jest v tuzemsku běžnou. V případě, o nějž tu jde, jest pohledávka, pro niž má býti vloženo zástavní právo, vyjádřena v severoamerických dolarech. Nelze míti za to, že severoamerická dolarová měna jest v tuzemsku běžná; týmž právem mohlo by se býti domáháno vkladu zástavního práva pro pohledávku, vyjádřenou ve měně španělské, ruské atd. Tím by byla otřesena zákonem požadovaná určitost a jasnost pozemkové knihy, měnící se přepočítací kurs by přivodil rozepře a veřejnost by mohla býti klamána.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Mylný právní názor rekursního soudu jest zřejmý již z důvodů jeho usnesení, jež neomezuje možnost vkladu zástavního práva pro pohledávky znějící na měnu stanovenou zákonem č. 187/19, nýbrž připouští i jiné měny běžné v tuzemsku. Které měny to jsou, usnesení nepraví, má však jistě na mysli některé měny cizí, neboť mimo měnu ustanovenou zákonem č. 187/19 není dnes jiné měny domácí. Přes to však praví dále, že vkladem pohledávek znějících na cizí měny utrpěla by určitost a jasnost pozemkové knihy, ježto mohou vzniknouti spory o výši přepočítacího kursu. To však platí o všech cizích měnách bez výjimky. Má-li napadené usnesení jako běžné na mysli cizí měny, u nichž podobné spory nejsou pravděpodobné, platilo by to především o americké dolarové měně, jež má dnes světovou hodnotu, ale právě tuto měnu vylučuje usnesení z pozemkové knihy. Správné jest proto připustiti ke vkladu do pozemkové knihy kromě měny stanovené v Kč i jiné měny. § 14 knih. zák. nevylučuje, by zástavní právo nebylo zapsáno pro peněžité částky číselně stanovené znějící na jinou než domácí měnu. Zákon jen vyžaduje, by peněžitá částka byla stanovena číselně, a bude mu vyhověno, stane-li se tak pro částku vyslovenou v jiné měně než československé, jen když to bude měna obecně známá, takže bude snadno posouditi výši pohledávky podle dočasné kursovní hodnoty v poměru k domácí měně. Požadavku tomu vyhovuje úplně dolarová měna americká, což není třeba blíže dovoditi, an stačí poukaz na denní listy.

Citace:

č. 1090. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 64-65.