Čís. 10533.


Ustanovovaly-li pojišťovací podmínky, že pojistné sumy nemusí býti upotřebeno, by poškozená budova byla znovu vystavěna neb opravena nebo by příslušenství bylo doplněno, nýbrž mohla-li býti vyplacena i bez veškeré jistoty a dokonce i v případě, že budova vůbec již nebude znovu vystavěna, není pojistný peníz vyňat podle § 290 čís. 2 ex. ř. z exekuce.
(Rozh. ze dne 14. února 1931, R II 9/31).
Vymáhajícímu věřiteli byla povolena proti dlužníkům exekuce zabavením pohledávky, která jim přísluší proti okresnímu soudu v T. z důvodu, že pojišťovnou M. bylo složeno 21255 Kč jako náhrada za škodu, již utrpěli dlužníci požárem pojištěných nemovitostí. Návrh dlužníků, by tato exekuce byla zrušena jako nepřípustná podle § 290 čís. 2 ex. ř. soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud zrušil exekuci podle § 39 čís. 2 ex. ř. Důvody: Podle čl. 25 pojišťovacích podmínek vyplácí se odškodné jen na znovuzřízení budovy, vystaví-li se, a vyplacení může býti žádáno teprve, je-li zabezpečeno, že peněz bude upotřebeno podle jejich určení. Tento doslov nasvědčuje tomu, že odškodného musí býti použito k tomu, by poškozená budova byla znovu vystavěna, takže jsou tu podmínky § 290 čís. 2 ex. ř., podle něhož jde o pojistné nezabavitelné. Na tom nemění nic skutečnost, že peníze byly složeny na soudě, neboť tím nepominul účel, jemuž zabavené peníze slouží a v podstatě zůstal i nárok proti soudu nárokem proti pojišťovně na vyplacení pojištěné sumy.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací rekurs jest v právu. Čl. 25 všeobecných pojišťovacích podmínek, jednajících o znovuzřízení budov a o zajištění reálních věřitelů, má dva odstavce, z nichž prvý upravuje případ, že budova bude znovu vystavěna, a stanoví, že v tomto případě platí se odškodné jen na znovuzřízení pojištěné budovy a na doplnění pojištěného příslušenství a placení odškodného může býti na pojišťovateli žádáno teprve, je-li zabezpečeno, že peněz bude upotřebeno podle jejich určení, kdežto druhý odstavec mimo případ, že má býti placeno bez oné záruky, upravuje případ, kde budova nebude znovu vystavěna, a stanoví, že, má-li v těchto případech býti placeno, může placení nastati jen se svolením oprávněných osob tam blíže uvedených. Podle stanov (pojišťovacích podmínek) nemusí tedy pojistné sumy býti upotřebeno, by poškozená budova byla znovu vystavěna neb opravena, neb aby příslušenství bylo doplněno, jakž § 290 čís. 2 ex. ř. předpokládá, nýbrž může býti vyplacena i bez veškeré jistoty a dokonce i v případě, že budova vůbec již nebude znovu vystavěna, z čeho plyne, že pojistná částka, o niž jde, podle § 290 čís. 2 ex. ř. není z exekuce vyňata. Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověno a rozhodnuto, jak uvedeno, při čemž se k poznámce povinných, že exekuce přikázáním zabavené pohledávky k vybrání vůbec nesměla býti povolena, podotýká, že usnesení exekuci povolující nabylo právní moci a že, budou-li si činiti na zabavenou pohledávku nároky i jiné osoby, bude se poddlužníkovi říditi podle § 307 ex. ř.
Citace:
č. 1195. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 237-241.