Čís. 16120.


Odpovědnost zaměstnavatele za úraz kočího.
K nářadí ve smyslu § 1157 obč. zák. patří i postroje k zapřažení koní. Je-li poškození kočího v příčinné souvislosti s vadným stavem koňského postroje, odpovídá zaměstnavatel za škodu kočímu z toho vzniklou. Zaměstnanci samému nelze přičítati spoluvinu proto, že neupozornil zaměstnavatele na vadnost pracovního nářadí.

(Rozh. ze dne 20. května 1937, Rv I 445/37.)
Srv. rozh. č. 10298, 14132 Sb. n. s. Nižší soudy uznaly důvodem po právu žalobní nárok na náhradu škody, jíž se žalující kočí, zaměstnaný u žalovaného, na zaměstnavateli domáhal.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle shodného přednesu sporných stran byl žalobce zaměstnán jako kočí až do dne úrazu, to jest do 9. března 1934. Žalovaný nařídil v ten den žalobci, aby jel s bryčkou do V., a žalobce utrpěl při této jízdě úraz zlomením nohy. Z toho tedy plyne, že žalobce utrpěl úraz při vykonávání služebního úkonu, jejž mu žalovaný přikázal jako jeho zaměstnavatel. Nutno proto posuzovati souzenou věc podle § 1157 obč. zák. Podle uvedeného zákonného ustanovení byl žalovaný povinen upraviti služební úkony žalobcovy a pečovati o nářadí tak, aby žalobcův život a zdraví byly chráněny, pokud jest to podle povahy úkonu možné (rozh. č. 10298 Sb. n. s.). Nářadím podle § 1157 obč. zák. jsou všechny předměty, jež jsou určeny k provádění pracovních úkonů (rozh. č. 14132 Sb. n. s.), tedy i postroje, jichž jest potřebí k zapřažení koní a k jízdě s nimi. Nižší soudy zjistily, že návojník byl částečně zpuchřelý a že se proto přetrhl při jízdě s kopce, že valachovi nalétla bryčka na nohy, že se otočil a chtěl utíkati domů, kdežto bryčka že jela na pravou stranu, a že proto byl žalobce stržen s vozu a poraněn. Je proto i správný závěr nižších soudů, že příčinou úrazu žalobcova byl vadný návojník. Bylo tudíž nářadí, které žalovaný dal žalobci k provádění pracovních úkonů, v takovém stavu, že žalobcův život a zdraví nebyly chráněny. Žalovaný, Opominuv péčí podle § 1157 obč. zák. mu uloženou, nemůže namítati, že nevěděl o vadnosti návojníku. Jest věcí zaměstnavatelovou, aby nářadí řádně prohlédl před započetím práce. Nerozhoduje proto, zda žalovaný o vadnosti postroje věděl, když ani netvrdil, že prohlédl postroj, než žalobci přikázal jeti do V. Poněvadž péče podle § 1157 obč. zák. jest uložena výhradně zaměstnavateli, nikoli zaměstnanci, jenž není povinen, aby zaměstnavatele upozorňoval na potřebu ochrany a vadnost pracovního nářadí, nemůže býti ani na žalobcově straně spoluzavinění, když se jinak nedopustil žádného zavinění ani opominutí. Odvolací soud převzal zjištění prvého soudu, že návojník byl částečně zpuchřelý, a vychází také při právním posouzení z tohoto zjištění. Pokud rozsudek na druhé straně opakuje svědeckou výpověď Čeňka J., že návojník byl zpuchřelý a starý, činí tak jen, aby vyvrátil odvolací důvod nesprávného hodnocení důkazů, neplyne však z té části rozsudku, že by vycházel z předpokladu, že návojník byl zcela zpuchřelý. Odvolací soud nemusel projeviti svůj názor o první eventualitě znaleckého posudku, jež vycházela z předpokladu, že návojník byl zcela zpuchřelý. Poněvadž jest souzenou věc posuzovati podle § 1157 obč. zák., jak bylo výše vyloženo, a nebylo sporné, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného, nikoliv jeho manželky, není ani důvodná námitka nedostatku pasivní legitimace.
Citace:
Čís. 16120. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 688-689.