— Čís. 5782 —
Čís. 5782.
Ohlášení obnovy manželského společenství dle §u 110 obč. zák. jest věcí řízení nesporného. Ohlášení musí učiniti oba manželé, skutečné obnovení manželského soužití a oznámení jednoho z manželů nestačí.
(Rozh. ze dne 23. února 1926, R I 148/26.)
Soud prvé stolice nevzal původně (usnesením ze dne 30. září 1925) na vědomí prohlášení podle §u 110 obč. zák., podané pouze rozvedeným manželem. Ku stížnosti manžela vzal soud prvé stolice ono prohlášení usnesením ze dne 30. listopadu 1925 na vědomí. Rekursní soud obnovil původní usnesení prvého soudu. Důvody: Podáním ze dne 4. září 1925 oznámil Václav B. soudu procesnímu opětné spojení s rozvedenou manželkou Annou B-ovou, výslovně však uvedl, že se manželka zpečuje prohlášení to podepsati. Již vzhledem k tomuto dodatku neměl soud procesní ani povinnosti ani práva výslech manželky naříditi, ježto ustanovení §u 110 obč. zák. jest rozuměti tak, že oznámení soudu o opětném spojení manželském učiniti musí oba manželé, takže oznámení jednoho z nich nestačí, pročež mělo býti podání vráceno, když souhlas manželčin v podání tom vykázán nebyl (srov. rozh. ve sbírce Gl. U. 10432 a v téže sbírce nový sled čís. 1928). Když pak první soud výslechem Anny B-ové zjistil její nesouhlas a proto usnesením ze dne 30. září 1925 oznámení o opětném spojeni na vědomí nevzal, měl býti rekurs proti tomuto usnesení Václavem B-em podaný rekursnímu soudu k rozhodnutí předložen, jak v rekursu navrženo bylo a nemělo o něm býti rozhodováno v cestě nesporné po provedení šetření, tím méně měl prvý soud rekurs ten pokládati za rozklad a jako takový dle §u 11 nesp. říz. vyříditi, ježto není úkolem řízení nesporného, rozhodovati otázku, zda se rozvedení manželé skutečně opět spojili, jaké právní následky toto spojení má a pod., nýbrž nutno otázky ty rozhodovati pořadem práva (rozh. uveřejněné v Jur. Bl. ai 1916 čís. 51). Důsledkem toho a, by se předešlo novému předkládání spisů, nezbylo než usnesení ze dne 30. listopadu 1925 v řízení nesporném vydané zrušiti, protože nebyl tu žádný z případů §u 522 c. ř. s. a jako soudu rekursnímu vyříditi stížnost Václava В-a ze dne 14. října 1925 do usnesení ze dne 30. září 1925 a sice zamítavě, ježto jednostranného oznámení jednoho z manželů na vědomí vzíti nelze, jak ostatně již ze znění §u 110 obč. zák. vysvítá. Za vylíčeného stavu věci pak rozhodnutí původně vydané ze dne 30. září 1925 jako správné potvrzeno, vlastně obnoveno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Především sluší zdůraznili po stránce formální, že ohlášení obnovy manželského spolužití ve smyslu §u 110 obč. zák. jest věcí nespornou a nikoliv věcí, již nutno vyříditi ve sporu podle pravidel civilního řádu — Čís. 5782 —
325
soudního. Poukaz rekursního soudu na rozhodnutí bývalého vídeňského nejvyššího soudu ze dne 26. září 1916, č. j. Rv VI 96/16, uveřejněné v časopise »Juristische Blätter« ai 1916 čís. 51 nepřiléhá, ježto v tomto případě nejde o otázku, zda se rozvedení manželé skutečně opět spojili a jaké právní následky toto spojení má a pod., nýbrž o samé oznámení opětného spojení a o přijetí jeho k soudu. Že tato věc nemůže býti předmětem samostatného sporu, plyne z povahy věci, ale není pro ni místa ani v rámci sporu o rozvod, a to nejen při rozvodu dobrovolném, jemuž takový spor nepředchází, nýbrž ani při rozvodu sporem, poněvadž oznámení obnovy spolužití ve smyslu §u 110 obč. zák. předpokládá manželství právoplatně rozvedené, tedy, pokud jde o rozvod sporem, řízení již právoplatně skončené. Bylo proto ve věci postupovati v řízení nesporném. Správnost tohoto názoru plyne .ostatně zřejmě i z předpisu §u 114 druhý odstavec j. n., který jest zařazen v oddíle o soudní příslušnosti ve věcech nesporných. Důsledkem toho platí pro řízení o oznámení obnovy manželského spolužití předpisy nesporného patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., a z toho plyne jednak, že prvý soud byl dle §u 11 nesp. říz. oprávněn, aby své původní usnesení (ze dne 30. září 1925), jímž oznámení stěžovatelovo nevzal na vědomí, k jeho rekursu samostatně změnil a vydal usnesení nové (ze dne 30. listopadu 1925), jímž toto oznámení na vědomí vzal, jednak že rekursní soud neprávem toto nové usnesení pro nedostatek předpokladů §u 522 c. ř. s. zrušil. Avšak rekursní soud rozhodl o tomto poslednějším usnesení také věcně, neboť tím, že zároveň rozhodl o manželově rekursu do původního usnesení prvého soudu, mu nevyhověl a toto usnesení se svého stanoviska potvrdil, pokud se týče obnovil, změnil, byť i jen nepřímo, zároveň toto druhé usnesení prvého soudu, při čemž vycházel se stanoviska, že oznámení u soudu o opětném spojeni manželském učiniti musí oba manželé, takže oznámení stěžovatele samého nestačí. Dovolací rekurs napadá usnesení rekursního soudu také v tomto směru a namítá, že v §u 110 obč. zák. vyslovena jest pouze povinnost, by rozvedení manželé učinili o opětném spojení oznámení soudu, že tedy postačí, by toto oznámení učiněno bylo třebas jedním manželem, poněvadž hmotněprávní účinky obnovy manželského spolužití nejsou vázány jenom na pouhé oznámení, nýbrž právě na skutečnost takové obnovy, jak to vyplývá z prvé věty §u 110 obč. zák., že rozvedení žijí zase jako manželé, že však zejména to musí platiti v tomto případě, v němž prvý soud zjistil způsobem veškerou pochybnost vylučujícím, že manžel obnovil se svou rozvedenou manželkou Annou B-ovou manželské spolužití. Dovolací soud nesdílí tohoto právního názoru stěžovatelova. Předpis §u 110 obč. zák. má (srovn. obdobný předpis §u 103 zák. obč.) za předpoklad, by obnova manželského spolužití ohlášena byla řádnému soudu oběma manželi, skutečné obnovení manželského spolužití nerozhoduje, dokud tedy opětné spojení nebylo ohlášeno soudu oběma manželi, trvají účinky povoleného, nebo soudem vysloveného rozvodu. Jestiť předpisy §§ 103 a 110 obč. zák. vyslovena zásada, že manželům není dovoleno samovolné zrušení manželského spolužití, a ovšem také, když manželství bylo rozvedeno, potomní samovolná obnova rozvedeného manželství, ze jako rozvod muže býti proveden pouze soudem, tak zase obnova manželství musí býti oběma manželi ohlášena soudu a jenom tato ohláška má za účinek, že obnova ta se považuje za platnou. Poněvadž manželství spočívá podle platného řádu právního na smlouvě §u 44 obč. zák., nemůže jeho trváním a obnovou nakládati jednostranně jeden manžel a proto ohláška podle §u 110 obč. zák. musí býti učiněna oběma manželi.