Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13603.


Používal-li zaměstnavatel dělníků zaměstnaných při hospodářství i při tlučení štěrku kladívkem, byl povinen opatřiti je ochrannými brýlemi nebo jinak proti úrazu odletujícími třískami. Zaměstnavatel ručí podle § 1313 a) obč. zák., nechal-li jeho šafář dělníky pracovati bez ochranných brýlí.
Promlčení nároku na náhradu škody (úrazem oka) počíná teprve propuštěním poškozeného z nemocničního ošetřování, byl-li mu teprve tehdy znám rozsah a výše jeho škody.
(Rozh. ze dne 2. června 1934, Rv I 1993/32.)
Žalovaný majitel velkostatku použil žalobce, jenž byl u něho zaměstnán při hospodářství, i při tlučení štěrku kladívkem, při kteréžto práci byl žalobce dne 15. prosince 1927 zraněn na oku odlétnuvší třískou z kamene. Žalobou, zadanou na soudě dne 24. prosince 1930 domáhal se žalobce na žalovaném náhrady škody. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy neuznaly, že žalobcův nárok proti žalovanému na náhradu škody je proto po právu, že žalovaný porušil min. nařízení ze dne 23. listopadu 1905 čís. 75 ř. zák., neopatřiv žalobce ochrannými brýlemi, ač provozoval kamenolom po živnostensku, a není proto zapotřebí se zabývati v tomto směru vývody dovolání. Pokud nižší soudy rozhodly, že žalovaný je práv žalobci za škodu, kterou utrpěl dne 15. prosince 1927 poraněním oka, nepochybily. Bylo zjištěno, že žalovaný používal dělníků zaměstnaných při hospodářství, neměl-li pro ně práce hospodářské, i při tlučení štěrku kladívkem, a že tomu tak bylo i dne 15. prosince 1927, kdy žalobce byl zraněn odlétnuvší třískou z kamene na oku. Že při tlučení kamene mohou odletěti z kamene úlomky a mohou poraniti pracující, musil si žalovaný jako podnikatel při obvyklé pozornosti, kterou má podle § 1297 obč. zák. každý vynaložiti, býti vědom a, zaměstnával-li tímto způsobem dělníky, bylo jeho povinností podle § 1157 obč. zák., by je opatřil takovým náčiním, aby jejich bezpečnost tělesná a zdraví výkonem práce nebyly ohroženy, pokud to ovšem bylo možné, podle povahy služby. Zaměstnavatel má voliti takové náčiní, které podle okolností případu jest s to ochrániti tělesnou bezpečnost a zdraví zaměstnance. Takovým prostředkem na ochranu očí před zraněním odletujícími třískami jsou ochranné brýle. Neopatřil-li žalovaný žalobci ochranné brýle, ani jinak jeho oči proti úrazu neochránil, porušil tím povinnost, kterou mu § 1157 obč. zák. ukládá a jest práv ze škody, která žalobci z toho vznikla. Nezáleží na tom, zda žalovaný nedal přímý příkaz k tlučení štěrku a zda věděl, že štěrk se tluče. Nechal-li šafář žalobce pracovati bez ochranných brýlí, ručí za toto šafářovo zavinění žalovaný podle § 1313a obč. zák.
Nemůže obstáti ani námitka žalovaného, že nižší soudy věc mylně právně posoudily, vyslovivše, že žaloba není podle § 1489 obč. zák. promlčena. Podle nauky i podle ustáleného rozhodování nejvyš. soudu (srv. rozh. čís. 2607, 3082, 5409, 7102, 9755 a 10745) je k tomu, by počala promlčecí lhůta běžeti, třeba takové znalosti škody, by vystačila k podání žaloby. V souzeném případu utrpěl žalobce zranění oka dne 15. prosince 1927; lze přisvědčiti dovolání, že tím dnem žalobce snad pociťoval bolesti, nemohl však tímto okamžikem ještě věděti, jaké bolesti bude trpěti, jak dlouho potrvají, zda na oko bude slepý a zmenší se tím jeho pracovní způsobilost, vše to mohl zvěděti teprve propuštěním z nemocničního ošetřování dne 11. dubna 1928, tím dnem byl mu teprve znám rozsah a výše jeho škody, a jest proto promlčení počítati teprve od toho dne.
Citace:
Čís. 13603.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 665-666.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).