Čís. 14246.

Byla-li žaloba o uznání otcovství pravoplatně zamítnuta jen z formálního důvodu, že není předpokladů pro žalobu určovací, aniž bylo věcně rozhodnuto o otcovství k nemanželskému dítěti a o závazcích z tohoto otcovství, nebrání rozsudek ten nové žalobě o témže nároku, není-li tu již dřívější překážky.
(Rozh. ze dne 15. března 1935, R II 66/35.)
Žalobkyně podala proti žalovanému u okresního soudu v B. (ležícího v zemi moravskoslezské) žalobu o uznání otcovství a placení výživného. Prvý soud žalobu odmítl, vyhověv námitce věci rozsouzené a nepřípustnosti pořadu práva. Rekursní soud k rekursu žalobkyně změnil usnesení prvého soudu a námitku nepřípustnosti pořadu práva a věci rozsouzené zamítl z těchto důvodů: Napadeným usnesením vyhověl první soud námitkám věci rozsouzené a nepřípustnosti pořadu práva vzneseným stranou žalovanou a odmítl žalobu. Prvý soudce domnívá se, že věc je pravoplatně rozsouzena již rozsudkem okresního soudu v B. (Podkarpatská Rus), a opírá svoje stanovisko o to, že tento okresní soud v B. žalobu zamítl, tedy neodmítl, a že důvody rozsudku nejsou rozhodnými, nýbrž že směrodatným jest jedině výrok rozsudkový. Jest sice pravda, že spor zahájený mezi stejnými stranami u okresního soudu v B. o zjištění, že žalovaný se pokládá za otce žalujícího dítka, byl pravoplatně vyřízen rozsudkem, kterým žaloba byla zamítnuta. Jde však zřejmě o formelní chybu, o nesprávně volený výraz, poněvadž rozsudek okresního soudu v B. nezabývá se vůbec meritem věci, ale zamítá žalobu proto, že jde o určovací žalobu, že však nejsou dány předpoklady určovací žaloby. Jde tedy vlastně o odmítnutí žaloby a nemůže na tom ničeho měniti, že krajský soud v B. opět rozsudkem potvrdil rozsudek prvého soudu. Nesprávně volený výraz nemůže míti za následek, aby strana vůbec nemohla se již dovolávati rozhodnutí věcného o svém nároku proto, že dřívější žaloba byla nesprávně voleným výrazem zamítnuta, ačkoliv jde vlastně o odmítnutí. Bez ohledu na to, že okresní soud v B. zamítl žalobu, šlo o odmítnutí žaloby z důvodů formálních, a nelze tedy mluviti o tom, že věc jest věcně pravoplatně rozhodnuta (§ 411 c. ř. s.). Tím jest vyřešena i otázka nepřípustnosti pořadu práva, co se týče žaloby o placení vyživovacích příspěvků.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Okresní soud v B. (Podkarpatská Rus) a krajský jako odvolací soud tamtéž pokládaly žalobu podanou jen na uznání otcovství u okresního soudu v B. dne 15. června 1929 za žalobu určovací a zamítly tuto žalobu z důvodu, že mohlo býti žalováno na plnění a že proto podle § 130 prvý odstavec obč. súdného poriadku není na místě žaloba určovací. Zamítly tedy žalobu pro nedostatek právního zájmu žalující strany na bezodkladném určení právního poměru. Rozsudky ty nabyly formální pravomoci. Otázku, o niž tu jde, zda tím totiž také bylo pravoplatně rozhodnuto o nároku na uznání otcovství, jest posouditi podle procesního práva platného v obvodě zmíněných soudů. V té příčině ustanovuje občianský súdný poriadok, platný na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v § 411, že rozsudek se stane pravoplatným jen potud, pokud jím rozhodnuto bylo o právu žalobou uplatňovaném. O otcovství žalovaného k žalujícímu nemanželskému dítěti a o závazcích z nemanželského otcovství, plynoucích uvedenými rozsudky vůbec rozhodnuto nebylo, neboť žaloba byla zamítnuta pouze z formálního důvodu, že nejsou dány předpoklady pro žalobu určovací, kdežto otázku, zda žalovaného lze pokládati za nemanželského otce nezletilé žalobkyně, soudy tehdy vůbec neřešily. Co platí podle procesního práva platného v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, platí také podle procesního práva platného v zemích České a Moravsko-slezské. Právní zájemi na bezodkladném určení právního poměru nebo práva jest věcným předpokladem žalobního nároku na určení a musí tudíž jako každý věcný předpoklad žalobního nároku býti prokázán. Zda žalobce má takový právní zájem, jest rozhodnouti v-rozsudku (odpovědi ministerstva k § 228 c. ř. s.). Není-li tu takového právního zájmu, nutno žalobu rozsudkem zamítnouti. V tomto směru jest ovšem mylným právní názor rekursního soudu, že B. soudy měl žalobu odmítnouti usnesením. Ježto však nebylo rozhodnuto ve věci samé, nelze mluviti o materielní právní moci v příčině sporného předmětu v nynějším sporu, t. j. v příčině určení otcovství a plnění výživného. Takový zamítající rozsudek o positivní žalobě určovací nebrání podání nové žaloby ani o témže nároku, není-li tu již dřívější překážky. O pravomoci rozhodnutí nelze tu tedy mluviti.

Citace:

č. 14246. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 253-255.