Čís. 1287.

Ke skutkové podstatě zpronevěry nevyžaduje se úmyslu způsobiti škodu. Zpronevěry dopouští se, kdo prodá věc, koupenou na splátky s výhradou prodatelova vlastnictví, dříve nežli zaplatil kupní cenu. Záruka třetí osoby prodateli, že bude kupní cena zaplacena, nemá významu a to ani s hlediska §u 187 tr. zák.
(Rozh. ze dne 6. října 1923, Kr II 537/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 19. června 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry, uvedeným v §u 183 tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Dovozuje, že v jednání obžalovaného, o němž rozsudek zjišťuje, že prodal kolo, koupené na splátky s výhradou prodatelova vlastnictví, ještě před úplným zaplacením kupní ceny, nelze shledávati skutkovou podstatu zpronevěry dle §u 183 tr. zák., poněvadž obžalovaný zajistil vlastníku kola řádné zaplacení splátek zárukou Gustava F-a a později své matky Marie Z-ové. Tím byl prý soukromý účastník zabezpečen před jakoukoliv škodou a také skutečně žádné škody neutrpěl. Chybí prý zde tudíž podstatná známka zpronevěry — způsobení majetkové škody svěřiteli. Avšak stížnost není odůvodněna. Ke skutkové podstatě zločinu zpronevěry dle §u 183 tr. zák. se vyhledává ve směru objektivním, aby pachatel si přivlastnil nebo zadržel věc svěřenou, a po stránce subjektivní, by toto zadržení nebo přivlastnění bylo úmyslné, vědomé. Naproti tomu se nežádá (na rozdíl od zločinu podvodu dle §u 197 tr. zák.), aby pachatel měl úmysl způsobiti svěřiteli věci škodu nebo dokonce, by z jednání pachatelova škoda skutečně vzešla. V tomto případě jest zjištěno a stížnost sama nepopírá, že obžalovaný nakládal bezprávně a proti vůli oprávněného věcí svěřenou, t. j. kolem, jež mu bylo prodáno s výhradou vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny, tím, že kolo prodal dříve, než je úplně zaplatil a jeho vlastnictví nabyl. Zciziv takto vědomě věc cizí, jemu svěřenou, v hodnotě přes 200 Kč, naplnil obžalovaný objektivní i subjektivní skutkovou podstatu zločinu zpronevěry. Záruka, kterou obžalovaný zjednal vlastníku kola, zabezpečovala svěřiteli pouze nárok na náhradu škody, kterou by byl utrpěl v případě nezaplacení kupní ceny, nevylučovala však nikterak trestné činnosti obžalovaného, záležející v přivlastnění si cizí věci svěřené. Ani pro otázku subjektivní viny a otázku beztrestnosti z důvodu účinné lítosti dle §u 187 tr. zák. nemohla míti záruka významu, protože ke skutkové podstatě zločinu dle §u 183 tr. zák. se nevyhledává, jak již bylo řečeno, úmysl, způsobiti škodu, nýbrž pouze úmyslné (vědomé) přivlastnění si věci svěřené, jež zde rozsudek zjišťuje. Pokud jde o § 187 tr. zák., dlužno zdůrazniti, že pouhé ručení třetí osoby za cizí dluh, zabezpečuje sice v příznivém případě — je-li rukojmí solventní — budoucí náhradu škody, kdežto v tomto případě jest zjištěno, že škoda byla nahražena teprve po podání trestního oznámení. Nelze také přehlédnouti, že dobrodiní beztrestnosti dle §u 17 tr. zák. předpokládá, že byla škoda nahrazena pachatelem a že tudíž nestačí náhrada se strany osoby třetí.

Citace:

č. 1287. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 390-391.