Čís. 1120.
»Jinými útratami« ve smyslu § 88 odstavec prvý, žel. dopr. ř. jsou
jen útraty, které vzešly přímo z dopravy a za dopravy zboží.
Nenáležejí sem výlohy na pojištění zboží proti zvláštnímu nebezpečí,
za něž dráha vzhledem na povahu zboží a způsob balení neručí.

(Rozh. ze dne 8. července 1921, Rv II 155/21.)
Žalující firmě zaslány byly skleněné balony naplněné kyselinou solnou.
Odesílatel pojistil zásilku penízem 387 K, jejž mu žalobce nahradil. Došedše na stanici určení, byly balony složeny ve skladišti, v němž byly
nastalým pak požárem zničeny. Dráha nahradila žalobci škodu za zničené
zboží včetně útrat dopravy. Žalobě, jíž domáhal se žalobce kromě toho
náhrady pojistného, procesní soud prvé stolice vyhověl, maje
za to, že pojistné, zaplacené při dopravě zboží, náleží k »jiným útratám«,
jichž náhrada stíhá dle § 88 žel. dopr. ř. dráhu. Odvolací soud žalobu
zamítl. Důvody: Ze znění § 88, poslední věta prvého odstavce, vyplývá
že dráha povinna jest nahraditi kromě obecné ceny veškerý náklad, jenž
bylo odesílateli vynaložiti, by zboží bylo dopraveno z místa odeslání na
místo určení. K nákladu tomu nenáleží však pojišťovací premie, již bylo
odesílateli zaplatiti jen proto, by se uchránil před škodou, jež by ho stihla,
kdyby zboží pro svou povahu neb obal nedošlo na místo určení. Vždyť
premie tato není nezbytnou k tomu, by zajištěna byla doprava a dojito
zboží, nýbrž má se tu krýti pouze škoda, kdyby zboží nedošlo. Odesílateli
zboží nelze při ztrátě zboží přiznati výhody, které by neměl, kdyby zboží
došlo. Dojde-li zboží, obdrží je a úplatou za náklad vynaložený na dopravu
jest odevzdání zboží na místě určení. Obojí jest zcela neodvislo od pojištění, premie pojišťovací nepřicházejí dále v úvahu a nevracejí se. Ztratí-li
se zboží, obdrží odesílatel dle § 88 žel. dopr. ř. jeho obecnou obchodní cenu
a náhradou za to, že zboží nebylo odvedeno, náklad, jejž na dopravu zboží
byl vynaložil, a to bez ohledu k tomu, zda snad byl zaplatil pojistné, jeho,
náhrada mu tu nepřísluší. Byl by v tom rozpor, kdyby dráha, ač neručí
za ztrátu zboží pro jeho povahu neb obal dle § 86 (2) žel. dopr. ř., měla,
ztratí-li se z jiného důvodu, kromě ostatní škody nahraditi též náklad, jej
odesílatel vynaložil pouze proto, aby si zajistil náhradu, jíž by mu dráha
dle § 86 (2) žel. dopr. ř. neposkytla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc po stránce právní zcela správně a lze
poukázati jen na případné důvody jeho rozsudku, k nimž se ještě dodává:
Předpis § 88 žel. dopr. ř. shodný s čl. 34 mezin. ujedn., jímž stanoví se
kvantitativně míra náhrady škody, kterou jest dráha povinna v případě
ztráty zboží, vzešel zřejmě z rámcového předpisu čl. 396 obch. zák., upravujícího náhradní povinnost povozníkovu (čl. 423 obch. zák.). Dle čl. 390 obch. zák. má povozník hraditi obecnou obchodní cenu, kterou mělo zboží
téhož druhu a jakosti na místě dodání (Ablieferung) v době, kdy dodání
býti mělo, od toho však odečísti se má, co se ztrátou na clech a jiných útratách ušetřilo. Dle § 88 žel. dopr. ř. má však dráha hraditi obecnou
obchodní hodnotu, kterou mělo zboží v místě odeslání v době, kdy bylo
k dopravě přijato, a mimo to, co na clech a jiných útratách, jakož i na
dovozném bylo již zaplaceno anebo jest platiti. Rozdíl spočívá tudíž v tom,
že se dle čl. 396 obch. zák. hradí obchodní cena dle místa a doby dodání,
totiž obchodní cena, vzrostlá o výlohy dopravy, cel a jiných s dopravou
spojených útrat, takže, udá-li se ztráta za dopravy, dlužno odpočísti, co
se na těchto výlohách (dopravném, clech a jiných) ušetřilo tím, že doprava
nedospěla až na místo určení. Dle § 88 žel. dopr. ř. hradí se však obchodní
cena dle místa a doby přijetí zboží k dopravě, tudíž cena prostá ještě
výloh dopravy, placených cel a jiných útrat, a dlužno proto připočísti k ceně, со na clech a jiných útratách а dopravném bylo již zaplaceno
nebo jest platiti. Z tohoto rozdílu ve výpočtu náhrady vysvítá pak zřejmě,
že pod výrazem »jinaké útraty« rozuměti dlužno jen útraty, které vzešly
přímo z dopravy, a za dopravy zboží a že k útratám těm nenáležejí
utraty, které vzešly jen ve vzdálenější souvislosti s dopravou zboží jako
je tomu v tomto případě, kde jde o pojištění zboží proti zvláštnímu nebezpečí, za které dráha vzhledem na jeho povahu a způsob balení neručí
(§ 86 odst. 2 a 4 žel. dopr. ř.).
Citace:
Čís. 1120. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 483-485.