NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 15293.

Právní postavení postoupeného dlužníka při postupu téže pohledávky několika věřitelům.
Účinky takového postupu v poměru mezi postupitelem a postupníky a v poměru mezi postupníky a postoupeným dlužníkem.
Zpětným postupem se nestal další postup dodatečně účinným konvalidací, nýbrž k právní účinnosti proti dlužníku jest třeba nového postupu.
(Rozh. ze dne 12. června 1936, Rv II 717/34.)
Proti žalobě na zaplacení zažalované pohledávky namítla žalovaná firma »Gö.«, že žalobce Oskar G. není ke sporu aktivně legitimován, poněvadž zažalovaná pohledávka byla ještě dříve, než byla postoupena žalobci firmou N., postoupena touto firmou firmě T., jež ji po čase zpět postoupila firmě N., ale po té, když došlo k postupní smlouvě o ní mezi žalobcem a firmou N. Nižší soudy uznaly podle žaloby částkou 586 Kč 30 h, odvolací soud z těchto důvodů: Smlouva o postupu projevuje svou účinnost vůči dlužníku teprve tehdy, až o nastalé cessi nabude vědomí. Může tedy svému dřívějšímu věřiteli s právní účinností platiti, dokud mu nový věřitel nebyl sdělen. Když byla nějaká pohledávka vícekráte cedována a dlužník o každé cessi byl zpraven, má platiti věřiteli, jemuž pohledávka byla dříve postoupena a ne snad věřiteli, na něhož byla pohledávka později cedována, dlužník však byl o pozdější cessi dříve zpraven než o časově předchozí cessi. V souzeném případě byla dne 9. února 1931 cedována firmou N. firmě T. ve výši 9451 Kč 70 h. Dlužníkem byla firma »Gö.«. Dne 10. prosince 1931 postoupila firma N. Oskaru G-ovi (žalobci) zbývající částku této pohledávky ve výši 3451 Kč 70 h a dne 23. ledna 1932 stala se zpětná cesse této pohledávky se strany firmy T. firmě N. Z toho tedy vyplývá, že firma N. postoupila žalobci pohledávku, které již neměla, a že tudíž cesse na žalobce nebyla právně účinná. Žalobce Oskar G. nezískal cessi vůči žalovanému pohledávky ve výši 3451 Kč 70 h, zvláště ne zpětnou cessi ze dne 23. ledna 1932 na firmu N. K podpoře opačného názoru nelze se uchýliti k ustanovení § 366 obč. zák. Tímto zákonným místem jest vysloveno, že když nevlastník nějakou věc zcizí, později však k ní získá vlastnictví, nemůže na základě získaného vlastnictví žádati vydání věcí od onoho, jemuž ji svého času zcizil, neboť tohoto předpisu nelze užíti na právo obligační. V případě § 366 obč. zák. získal někdo držbu nebo detenci nějaké věci. Při postoupení neexistující pohledávky však cessionář nezískal vůbec nic, takže se tu nemůže nic konvalidovati. Nemá též významu, že se může i budoucí pohledávka postoupiti. To jest jistě správné, ale o to zde nejde. Firma N. nepostoupila žalobci žádným způsobem nějakou pohledávku, která jí měla vzniknouti v budoucnosti vůči firmě »Gö.« (žalované), neboť v dopise z 10. prosince 1931 se praví, že částka 3451 Kč 70 h, kterou firma »Gö.« firmě N. byla dlužna, byla cedována G-ovi a že tato částka je už dávno splatná. Z toho jde přece jasně najevo, že úmysl cessionáře směřoval k tomu, získati už existující pohledávku, nebo že už takovou získal, o čemž uvědomoval dlužníka. Firma »Gö.« byla také o cessi ze dne 9. února 1931 uvědoměna, neboť firma T. dne 5. března 1931 píše firmě »Gö.«, aby zaplatila pohledávku 9451 Kč 70 h, která jí byla postoupena od N., a dne 31. března 1931 píše N. žalobci, aby splatné saldo v částce 9451 Kč 70 h poukázal firmě T. Tyto dva dopisy musí býti považovány za dostatečné uvědomění o nastalé cessi. Co se týče domnělého uznání pohledávky žalovanou, jest odvolací soud názoru, že žalovaná neuznala pohledávku vůči G-ovi (žalobci) jako správnou. V dopisech uvádí jen, že firma »Gö.« bude působiti na N., aby částky, které dostal od žalované, odvedl G-ovi (žalobci). Z korespondence je patrno, že žalovaná byla názoru, že bude musiti, když se nestane nějaké urovnání po dobrém, pohledávku G-ovi (žalobci) zaplatiti. V tom jedině nelze spatřo- vati uznání pohledávky a tím méně zřeknutí se možnosti, platnost cesse v procesu popírati. Žalovaná mohla býti tehdy, když psala zmíněné dopisy, v právním omylu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce odporuje právnímu názoru odvolacího soudu, že další postup zažalované pohledávky, již firma N. byla postoupila firmě T., na žalobkyni před jejím zpětnými postupem firmou T. na firmu N., jest proti žalované bez právního účinku a že žalovaná byla oprávněna zaplatiti postoupenou pohledávku bez zřetele na onen druhý postup původní věřitelce firmě N., jakmile došlo k zpětnému postupu na ni. Leč tento názor jest správný. Postoupí-li týž věřitel tutéž pohledávku postupně několika osobám, jest zřejmé, že právně účinným je toliko první postup, jímž právě pohledávka přestala býti majetkem původního věřitele a vymyká se tedy jeho další právní disposici. Další postup může míti jen ten význam, že postupitel se zaváže opatřiti novému postupníku postoupenou pohledávku. Jen potud jest správný názor, že druhý postup má také účinky positivní. V poměru mezi postupitelem a dlužníkem však druhý postup positivního účinku nemá a nezakládá zejména závazek dlužníka zaplatiti postoupenou pohledávku druhému postupníku, a to ani po té, když byl vyrozuměn o tom, že postoupená pohledávka byla prvním postupníkem zpět postoupena postupiteli, neboť tím stal se postupitel sice opět věřitelem a nabyl disposičního práva s pohledávkou, ale jen od doby zpětného postupu; tím se však nezměnilo nic na tom, že v době od prvního postupu až do jeho odvolání zpětným postupem, původní věřitel věřitelem nebyl, tudíž pohledávku dále postoupiti nemohl, a že, učinil-li přece tak, jest druhý postup proti dlužníku bezúčinným, byv učiněn osobou k tomu, neoprávněnou, takže dlužník byl oprávněn druhý postup nechati bez povšimnutí a zachovati se tak, jako by k němu vůbec nebylo došlo. Lze arciť postoupiti i budoucí pohledávku a věřitel může tudíž postoupiti účinně i pohledávku již postoupenou pro případ, že mu bude zpět postoupena. Avšak o tento případ v souzené věci nejde. Odvolací soud poukázal tu právem na dopis žalobce ze dne 10. prosince 1931, v němž žalobce v době, kdy zažalovaná pohledávka nebyla ještě zpět postoupena firmou T., žalované sděluje, že má postoupenou částku 3451 Kč 70 h, již žalovaná dluhuje firmě N., že částka jest již dávno splatná a že tudíž žalovanou žádá o okamžité její zaplacení. Toto sdělení vylučuje, že by bylo šlo jen o postup pro případ zpětného postupu částky 3451 Kč 70 h od firmy T., o níž v dopise není vůbec zmínky. Zpětným postupem nestal se druhý postup dodatečně účinným, nekonvalidoval. Zákon uznává konvalidaci bezúčinného právního jednání jen ve výjimečných případech (na př. §§ 88, 366, 2. věta, 1016 obč. zák.). Jinak platí pravidlo: quod ab initio non valet, non potest tractu temporis convalescere. Toto pravidlo platí také v souzené věci, poněvadž není právního předpisu, podle něhož další postup, jenž jest bezúčinný pro nedostatek disposiční moci postuipitelovy nad postoupenou pohledávkou, stane se účinným již tím, že postupitel napotom zpětným postupem opět nabyl disposiční moci nad pohledávkou. K tomu by bylo zapotřebí nového projevu vůle stran (postupitele a postupníka), směřujícího k postupu pohledávky, v kterémžto případě by však šlo o nový postup. Obdoby § 366, 2. věty obč. zák. nelze se tu dovolávati. Tato by byla snad přípustná mezi žalobcem a firmou N., ale nikoliv mezi žalobcem a žalovanou, mezi nimiž není poměr zcizitele k nabyvateli, předpokládaný v § 366, 2. věta obč. zák. Odvolací soud právem uznal též, že žalovaná neuznala zažalovanou pohledávku vůči žalobci za správnou. V tomto směru jsou důvody odvolacího rozsudku ve shodě s předpisy §§ 863 a 1396 obč. zák.

Citace:

Čís. 1120. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 483-485.