Čís. 1055.
Byv neprávem anebo nesprávnou výpovědí propuštěn předčasně ze služby, nemůže obchodní pomocník domáhati se určovací žalobou výroku, že služební poměr trvá po právu, nýbrž jen žalobou o plnění toho, co přísluší mu podle § 29 zák. o obchod. pomoc.
(Rozh. ze dne 17. května 1921, Rv II 30 21.)
Žalovaná firma přijala žalobkyni jako správkyni závodu s tím, že jest
ustanovena na zkušební rok a, nebude-li jí dána v tomto roce tříměsíční
výpověď, že bude služební poměr prodloužen na dalších pět let. Dle
tvrzení žalobkyně počal služební poměr dnem 15. dubna 1918. Dopisem
ze dne 14. února 1919 sdělila žalovaná žalobkyni, že považuje za den nastoupení služby 15. květen 1918 a že jí dává tříměsíční výpověď ku dni 15. května 1919. Žalobkyně domáhala se žalobou určení jednak, že zmíněná tříměsíční výpověď jest bezúčinná pro opožděnost, jednak že služební poměr trvá dalších pět let. Procesní soud prvé stolice
žalobu zamítl. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Správným jest názor prvého soudu, že není tu podmínek žaloby určovací dle
§ 228 c. ř. s. Žalobkyně neměla v čase podání žaloby zákonného zájmu, aby bylo zjištěno to, co soudním rozhodnutím chce míti zjištěno. První část žalobní prosby, aby bylo na jisto postaveno, že tříměsíční výpověď,
žalující straně daná, jest opožděná a proto bezúčinná, jest pochybena,
neboť týká se skutkové okolnosti, z které vzniká právo a která sama
o sobě, byť zakládala nějaké právní následky, nemůže býti předmětem
určovací žaloby. Druhá část žalobní prosby, aby zjištěno bylo, že služební smlouva trvá po dalších 5 let, týká se sice právního poměru, jenž
může býti předmětem určovací žaloby, ale není rovněž přípustná pro nedostatek právního zájmu žalobkyně, aby byl tento právní poměr co nejdříve zjištěn. Žalující strana byla v čase podání žaloby ve službě v plných
požitcích a neměla nároku domáhati se zjištění dalšího trvání služebního
poměru, neboť jako správkyně závodu konala vyšší nikoliv kupecké
služby a proto vztahuje se na její služební poměr se žalovanou stranou
zákon ze dne 16. ledna 1920, čís. 20 ř. zák. o obchodních pomocnících.
Podle § 29 tohoto zákona má zaměstnanec, byl-li předčasně ze služby propuštěn, bez újmy případných dalších nároku na náhradu škody pouze
nárok na celou odměnu, která mu podle smlouvy náleží za čas, který by
musel projíti až do skončení služebního poměru uplynutím buď určeného
smluvního času, buď řádnou výpovědí. Námitka žalující strany, že tohoto
ustanovení nelze zde použíti, poněvadž v tomto případě se nejedná o předčasné propuštění ze služby, nýbrž o nesprávnou výpověď, neobstojí, neboť
žalující strana sama uvádí, že měl býti skončen výpovědí služební poměr,
tvrdí však, že výpověď nebyla řádná. Z textu § 29 zmíněného zákona,
jmenovitě ze slov »řádnou výpovědí« patrno, že zákonodárce měl na mysli i rozvázání služebního poměru bez řádné výpovědi, o které se
v tomto sporu právě jedná. Žalující strana měla by tedy pouze právo,
domáhati se na žalované straně v případě předčasné výpovědi celé odměny za další pětiletou služební dobu, splatné najednou dnem propuštění nemůže však domáhati se práva, aby žalovaná zaměstnavatelkyně ji ve
svých službách dále ponechala. Pro tento, žalující stranou uplatňovaný
nárok není tedy předpokladu, aby se mohl vymáhati určovací žalobou,
ježto mohla žalobkyně k dosažení svého práva ihned podati žalobu na
plnění. Z toho plyne, že žalobkyně nebyla oprávněna podati určovací žalobu, pročež žaloba prvním soudem správně byla zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní názor napadeného rozsudku odpovídá zákonu. Dle § 228 c. ř. s.
jest žaloba zjišťovací přípustná jen tehdy, když žalobce prokáže právní
zájem na tom, by sporný právní poměr nebo právo co nejdříve bylo zjištěno. Dovolatelka měla by právní zájem na zjištění služebního poměru
jen tehdy, kdyby mohla vymoci, aby byla na dále ve služebním poměru
ponechána, toho však dosíci nemůže, neboť dle ustanovení § 29 zák. o obch. pom. má pouze právo požadovati služební požitky za dobu smluvní, jak
správně dovodil soud odvolací. Námitku dovolání, že uvedené ustanovení
zákona má na zřeteli pouze případ předčasného propuštění a nikoliv případ
nesprávné výpovědi, vyvrátil soud odvolací zcela případně a poukazuje
se proto na dotyčné odůvodnění rozsudku odvolacího. Jest ovšem možným případ v dovolání uvedený, že by lhůta výpovědní byla nepoměrně dlouhá, takže by uplatňování nároku z § 29 zák. o obch. pom. plynoucích
bylo na dlouhý čas oddáleno; v tomto případě však tomu tak není, ba naopak žaloba byla podána v čase, kdy dle tvrzení žaloby zkušební rok byl uplynul, takže nebylo závady, aby dovolatelka ihned nevystoupila se žalobou o plnění.