NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 6284.

Podle § 6, čís. 1 zákona čís. 562/1919 Sb. z. a n. (o podmíněném odsouzení) lze naříditi výkon trestu podmíněně uloženého jen, objeví-li se dodatečně, že odklad výkonu trestu neměl býti podle § 2 téhož zákona povolován. Tomu tak není, bylo-li odsouzení, vylučující podmíněný odklad výkonu trestu podle § 2 uvedeného zákona, patrno ze spisů již v době odsuzujícího rozhodnutí, i když je soud nedopatřením přehlédl.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1938, Zm II 434/38.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do usnesení okresního soudu v N. ze dne 4. května 1938, č. j. T 77/38-6 právem:
Usnesením okresního soudu v N. ze 4. května 1938, č. j. T 77/38-6, jímž byl podle § 6, čís. 1 zákona čís. 562/1919 Sb. z. a n. nařízen výkon trestu uloženého podmíněně A-ovi trestním příkazem téhož soudu ze dne 7. března 1938, č. j. T 77/37-3, byl porušen zákon v ustanovení § 6, čís. 1 zákona čís. 562/1919 Sb. z. a n. Usnesení toto se zrušuje a důsledkem toho se zrušují všechna další opatření na jeho základě učiněná. Na okresním soudě v N. bude, aby svého času rozhodl podle § 8 cit. zákona.
Důvody:
U okresního soudu v N. bylo zavedeno pod značkou spisovou T 77/38 trestní řízení proti A. a jeho manželce B. pro přestupek podle § 376 tr. z. Když došlo trestní oznámení, opatřil soud trestní listy obou obviněných; trestní listy došly dne 2. března 1938. Z trestního listu A. vysvítá, že byl rozsudkem okresního soudu v N. dne 19. srpna 1937, T 267/37, odsouzen pro přestupek podle § 464 tr. z. do vězení na 48 hodin podmíněně, při čemž byla vyslovena ztráta práva volebního a zkušebná doba stanovena do 19. srpna 1938.
Nato vydal okresní soud v N. dne 7. března 1938 pod č. j. T 77/38-3 trestní příkazy, jimiž uznal oba obviněné vinnými přestupkem podle § 376 tr. z. a uložil každému z obviněných podle § 335 tr. z. za použití §§ 266, 260, písm. b) tr. z. trest vězení pěti dnů, zostřeného jedním postem, při čemž povolil oběma podmíněný odklad výkonu trestu se zkušebnou dohou jednoho roku. Tyto trestní příkazy nabyly právní moci.
Dne 4. dubna 1938 připojil okresní soud v N. ke spisům T 77/38 svůj vlastní spis T 267/37 a nařídil veřejné sedění (zřejmě ve smyslu § 8 zák. čís. 562/1919 Sb. z. a n.) na 4. května 1938, při němž se za přítomnosti odsouzeného A. po předchozím zjištění obsahu rozsudku z 19. srpna 1937, č. j. T 267/37-16 usnesl, že se nařizuje podle § 6, čís. 1 zák. o podmíněném odsouzení čís. 562/1919 Sb. z. a n., aby trest A-ovi uložený nahoře uvedeným trestním příkazem byl vykonán. V důvodech tohoto usnesení uvádí soud, že dodatečně zjistil u podmíněného trestu A. překážku podle § 2 zák. o podm. ods., ježto A. byl odsouzen rozsudkem téhož soudu z 19. srpna 1937, č. j. T 267/37-16 pro přestupek účastenství na krádeži podle § 464 tr. z., při čemž byla vyslovena ztráta práva volebního a od osvědčení neuplynulo dosud pět roků. Tímto usnesením okresního soudu v N. ze dne 4. května 1938, č. j. T 77/38-6 porušen byl zákon v ustanovení § 6, čís. 1 zák. čís. 562/1919 Sb. z. a n.
Podle jasného a každou pochybnost vylučujícího znění § 6, čís. 1 cit. zák. lze naříditi výkon trestu původně podmíněné uloženého pouze tehdy, objeví-li se dodatečně, že odklad neměl býti podle § 2 zákona o podm. ods. povolován. Je sice správné, že odsouzení rozsudkem ze dne 19. srpna 1937, č. j. T 267/37-16 vylučovalo podle § 2 zák. o podm. ods. povolení podmíněného odkladu výkonu trestu uloženého trestním příkazem ze dne 7. března 1938, č. j. T 77/38-3, ježto vzhledem k tomu, že uvedeným rozsudkem byla vyslovena ztráta práva volebního, šlo o čin spáchaný z pohnutky nízké a nečestné, a ježto doba v § 2 cit. zák. stanovená dosud neuplynula; avšak tyto skutečnosti byly okresnímu soudu před vydáním trestního příkazu známy, neboť z obsahu trestního lístku nesporně vysvítaly. Je proto nesprávné, uvádí-li se ve zmíněném usnesení, že se překážka podle § 2 zák. o podm. ods. objevila dodatečně. Nesměl proto okresní soud naříditi dodatečně podle § 6, čís. 1 zák. čís. 562/1919 Sb. z. a n. výkon trestu uloženého podmíněně citovaným trestním příkazem, a to ani tehdy, kdyby se mělo za to míti, že snad zmíněnou, z trestního lístku jasně patrnou překážku ve smyslu § 2 zák. o podm. ods. nedopatřením přehlédl (srv. Poláček: Podmíněné odsouzení, str. 12, 13). Právě uvedený a právně pochybený postup okresního soudu nemůže ospravedlniti ani ta okolnost, že obviněnému neměl býti podmíněný odklad výkonu trestu uloženého citovaným trestním příkazem povolován, ježto byl podle § 2 zák. o podm. ods. vyloučen, kdyžtě zmíněný trestní příkaz nabyl právní moci a podmínky pro dodatečné nařízení výkonu trestu podle § 6, čís. 1 zák. o podm. ods., jak již dovoženo, splněny nebyly. Bylo proto zmateční stížnosti podané generální prokuraturou podle §§ 33, 479 tr. ř. na záštitu zákona vyhověti a podle § 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 6284. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 392-394.