NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3821.

Administrativní řízení: Opravný prostředek proti rozhodnutí okr. spr. komise, který došel k podacímu úřadu sice poslední den lhůty rekursní, avšak až po úředních hodinách pro podatelnu určených, jest opožděný.
(Nález ze dne 27. června 1924 č. 11 510).
Věc: V. K. v H. C. (adv. Dr. Viktor Říha) proti zemskému správnímu výboru v Praze o včasnost opravného prostředku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Proti rozhodnutí osk v P z 9. října 1922 ve věci písemné důtky, dané st-li jako tajemníku města H. C, jež bylo st-li doručeno dne 16. října 1922, podal tento u osk odvolání k zsv-u.
Podle poštovního razítka na obálce bylo odvolání podáno na poštu v H. C. dne 30. října 1922 a bylo opatřeno záznamem podatelny osk v P.: že došlo dne 30. října 1922 v 5 hodin 30 minut večer, po úředních hodinách. Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lovo zamítnuto jako opožděné.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou:
Podle § 77 zák. o okr. zast. jest odvolání z usnesení zastupitelstva nebo výboru okresního podati u okr. výboru ve 14denní lhůtě nepřestupné, počítajíc ode dne, kdy usnesení prohlášeno nebo dodáno bylo.
Odvolání jest řádně podáno, bylo-li podáno v ustanovené lhůtě a na místě, které k tomu zákonem jest ustanoveno. Jen jsou-li obě tyto náležitosti splněny, jest odvolání pokládati za podaná včas.
Ze spisů správních vychází, že u osk v P. od let zavedeny jsou úřed. hodiny do 5 hodin odpoledne, do kteréž doby také podatelna jest otevřena.
Pro obor samosprávy v Čechách není předpisu, dle kterého se dny poštovní dopravy nepočítap do lhůty, jako tomu jest ku př. pro úřady politické dle zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. Lze proto jen takové podání pokládati za včasné, které došlo u příslušného úřadu nejpozději posledního dne lhůty před uplynutím hodin úředních.
Není sporu o tom, že usnesení osk v P. z 9. října 1922 bylo st-li doručeno dne 16. října 1922 a že lhůta k podání odvolání končila dnem 30. října 1922. Není dále sporné, že st-1 podal odvolání s adresou osk na poštu v H. C. dne 30. října 1922 a že odvolání to došlo téhož dne do P. a bylo téhož dne doručeno okr. tajemníkovi v jeho soukromém bytě a sice po uplynutí hodin úředních.
Stížnost z toho dovozuje, že odvolání došlo na správné místo podací ve lhůtě zákonné, poněvadž okr. tajemník jest plnou mocí u poštovního úřadu v P. uloženou pravoplatně zmocněn na neobmezenou dobu až do odvolání, aby přijímal všecky poštou došlé zásilky pro zastupitelský okres p-cký a jeho úřady. Že pak žal. úřad tuto okolnost nevyšetřil, pokládá stížnost za podstatnou vadu řízení.
Při tom stížnost přehlíží, že nař. rozhodnutí odmítá odvolání st-lovo jako opožděné netoliko z důvodu, že nedošlo do podatelny osk, byvši dodáno do soukromého bytu okresního úředníka, nýbrž též z toho důvodu, že to vše se stalo dne 30. října 1922, tedy v poslední den lhůty, až po uplynutí hodin úředních. Tuto okolnost stížnost nijak nepotírá, takže musí býti pokládána za nespornou.
Dojde-li však opravný prostředek k úřadu v poslední den lhůty po úředních hodinách pro podatelnu stanovených, dlužno naň hleděti jako na spis p o uplynutí lhůty došlý, a protože — jak výše vyloženo, ke včasnosti opravného prostředku jest dbáti jak dodržení lhůty, tak i správného místa podacího a chybí-li jedno z obého, není opravný prostředek podán včas, není při nedostatku jedné z těchto náležitostí zapotřebí se obírati otázkou, zda snad druhá byla splněna.
V daném případě jest tedy odvolání st-lovo posledního dne lhůty po uplynutí hodin úředních došlé pokládati za opožděné bez zřetele k tomu, bylo-li podáno do podatelny úřadu nebo do bytu úředníka a beze zřetele k tomu, byl-li či nebyl úředník ten k jeho přijetí oprávněn.
Vzhledem k tomu bylo bez významu vyšetřovati dosah zmocnění okr. tajemníka z poštovního plnomocenství a nelze v opomenutí takového šetření spatřiti podstatnou vadu řízení.
Z těch úvah neshledal nss v nař. rozhodnutí nezákonnost, ani vadnosti řízení, na jehož základě bylo vydáno a zamítl stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3821. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 227-228.