NPD documents search: Právník, 75 (1936) - Trestní statistika Německa

Samospráva.

A. Pojem samosprávy. B. Územní samospráva. I. Obce. 1. Právní prameny. 2. Kategorisace obcí a její změny. 3. Územní základ obcí. 4. Osobní základ obcí. 5. Organisace obcí. 6. Působnost obce: a) Samostatná působnost. b) Přenesená působnost. c) Trestní pravomoc obcí. 7. Formy jednání obecních orgánů. 8. Osada. II. Okresy. III. Země. IV. Ručení samosprávných územních svazků a jejich orgánů za výkon veřejné moci. V. Hospodářství samosprávných územních svazků. VI. Instanční postup a dozor nad samosprávnými územními svazky. VII. Zaměstnanci samosprávných územních svazků. C. Zájmová samospráva.
A. Pojem samosprávy.

O pojmu samosprávy vyrostla bohatá literatura. Z českých autorů zvláště upozorňuji na Hobzovu monografii: Autonomie náboženských svazů v moderním státě (1910), z cizích: Peters, Grenzen der kommunalen Selbstverwaltung in Preußen (1926). Srov. mé Československé správní právo, 158 násl. Mnoho zmatků bylo způsobeno nerozlišováním politického a právního pojmu samosprávy.
Politický pojem samosprávy znamená pouhý organisační princip státní správy: státní správu neobstarávají pouze úředníci z povolání, nýbrž také živlové občanští — srov. okresní školní výbor a zemskou školní radu. Subjektem správy je stát sám.
Právní pojem samosprávy značí, že spravuje někdo jiný než stát, t. j. veřejnoprávní svaz, protože u nás není samosprávy individuelní, jako na př. v Haliči při vyloučených statkových obvodech.
Samosprávný svaz má právo na kus veřejné správy, který může hájiti proti omezujícím zásahům i u n. s. s. (ochrana jeho veřejnoprávní subjektivity, jak o tom jednám zvláště u obcí).
V literatuře se vede boj o to, je-li (korporační) samospráva státní správou. Je veřejnou správou od státu právně odvozenou, ale není správou státní. Srov. zvláště výklady Hobzovy l. c. str. 30 násl.
Samospráva korporační se obvykle dělí
na samosprávu územní (teritoriální) a zájmovou. Dříve se u nás užívalo pro samosprávu územní (obce, okresy a země) názvu samospráva místní. Novější naše zákonodárství užívá nyní výrazu samospráva územní — srov. nov. č. 77/1927 a č. 169/1930 Sb., ale srov. na př. § 10 zák. č. 201/1933 Sb., o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran. Podstata její je v tom, že na př. obec je jakýmsi mikrokosmem státu: jde o universalitu působnosti a moci vrchnostenské, obci podléhají všechny osoby a jejich prostřednictvím všechny věci na jejím území.
I samospráva zájmová má své území, avšak její moc vrchnostenská resp. činnost pečovatelská týká se jen určitého okruhu osob: příslušníků určitých povolání (stavů). V ní se projevuje organisované uplatnění povolání a stavů ve veřejném životě.
Zvláštní místo zaujímá samospráva národnostní, jejímž úkolem je péče o příslušníky určité národnosti. Ve své ryzí formě by znamenala, že samosprávný svaz by se skládal jen z příslušníků určité národnosti, a to na podkladě územním neb osobním.
Naše zákonodárství má jen některé náběhy k takovéto úpravě; srov. německou sekci zemědělské rady, německé zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu, zastoupení úřednictva s hlediska národnostního podle zák. č. 221/1924 Sb. resp. č. 184/1928 Sb., vlád. nař. č. 169/1932 Sb.
Samospráva je příkladem decentralisace státní správy. Výhody samosprávy se spatřují v různých věcech, jako jsou: místní a věcný svéráz, zvláštnost poměrů a potřeb, stoupnutí porozumění pro úkoly a problémy veřejné správy, politické školení a výchova občanstva, rozdělení odpovědnosti za veřejný život mezi stát a samosprávné svazy a vzrůst vědomí odpovědnosti, konec konců oživení a posílení státní myšlenky a lidové pospolitosti (Ruck, Schweizerisches Verwaltungsrecht 1934).
Liší se samospráva a autonomie, která znamená právo vydávati všeobecné právní normy — heslo Autonomie. B. Územní samospráva.

I. Obce.
1. Právní prameny. Kroměřížský návrh ústavy mluví v §§ 130 a 131 o právu obce spravovati své vlastní věci. Jako nezadatelná práva obce se prohlašuje svobodná volba zástupců, přijímání členů do obecního svazku, správa vlastních věcí a konání místní policie, veřejnost výsledků obecního hospodářství a zpravidla veřejnost jednání. To přešlo do říšské ústavy č. 150/1849 ř. z. (§ 33).
První zákonné úpravy dostalo se obci v provisorním říšském zákoně obecním č. 170/1849 ř. z., jenž byl vyhlášen 20. III. 1849. Celý zákon má pečeť ducha Stadionová (ten již dříve se pokoušel o obecní reformu). Obecní zřízení 1849 je dílem naprosto doktrinářským.
Myšlenkové proudy, které působily na vývoj pojmu samosprávy byly hlavně tyto (srov. zvláště: Hatschek, Selbstverwaltung, 1898, pak v Stengel-Fleischmannově Wörterbuchu des deutschen St. und Verw.-Rechtes):
1. Nauka o pouvoir municipal kodifikovaná v belgické ústavě z r. 1831, §§ 31 a 108 (les intérêts exclusivement communaux ou provinciaux sont reglés par les conseils communaux ou provinciaux d’aprés les principes établis par la Constitution). Mluví se dokonce o čtvrté moci ve státě. V Německu ovládla přirozenoprávní doktrína (Rotteck, Welcker a j.).
2. Nauka o decentralisaci namířená proti strohé centralisaci napoleonské (Henrion de Pansey: Du pouvoir municipal et des biens communaux, 1821). Obec má dvojí působnost: jednu obstarává pod dozorem (surveillance), druhou pod autoritou státu.
3. Gneistova nauka o anglickém selfgovernmentu. Gneist zamýšlel odvésti Německo od francouzského vzoru. Podle jeho formulace je anglický selfgovernment „innere Landesverwaltung der Kreise und Ortsgemeinden nach den Gesetzen des Landes durch persönliche Ehrenämter unter Aufbringung der Kosten durch kommunale Grundsteuer“. Gneist zdůrazňoval hlavně moment povinnosti.
4. Městské pruské zřízení Steinovo, 1808, jehož hlavním cílem bylo oživiti u občanstva zájem pro stát prostřednictvím účasti na městské správě.
Na Stadiona mohlo působiti jen myšlenkové hnutí ad 1, 2 a 4.
V čele uvozovacího patentu Stadionova obecního zřízení je obměněné heslo Cavourovo: Die Grundfeste des freien Staates ist die freie Gemeinde. Zákon tuto zásadu provádí v ten způsob, že mluví o obci místní (Ortsgemeinde), o obci okresní (Bezirksgemeinde) a o obci krajské (Kreisgemeinde). Zavádí se tu celá hierarchie obcí. Platnosti nabyly jen předpisy o obcích místních (politických).
Působnost Stadionovy obce je dvojí. Obec obstarává především své vlastní věci (was das Interesse der Gemeinde zunächst berührt und innerhalb ihrer Grenzen vollständig durchführbar ist). Pro tuto působnost má obecní zřízení příznačný výraz: přirozená: odpovídá to duchu doby. Stadionovu zřízení je to veličina známá z tehdejších myšlenkových proudů. V této působnosti nemůže obec býti obmezována mimo případy v zákoně předvídané.
Proti přirozené působnosti stojí působnost přenesená: je to „Besorgung bestimmter öffentlicher Geschäfte, welche der Gemeinde vom Staate im Delegationswege zugewiesen werden“, jde tedy o věci, které se obce v první řadě netýkají.
Podle § 6 zemská hlavní a krajská města měla obdržeti zvláštními zákony vlastní ústavu (statuty); i jiným městům bylo možno o zvláštní statut žádati.
Tím byla do dosavadního, velice pestrého stavu (Mayrhofer, II., str. 418 násl.) zavedena strohá uniformita, na kterou často bylo žehráno. Na základě § 6 vydány byly v letech padesátých obecní statuty (pro města statutární). Tyto statuty jsou výsledkem jednání se súčastněnými obcemi: statuty jsou drženy v duchu obecního zřízení 1849, ale jsou již také dotčeny duchem reakce v Rakousku nastávající.
Po deseti letech začaly platiti (od 27. IV. 1859) (jen) domovskoprávní předpisy nového obecního zřízení č. 58/1859 ř. z. S hlediska teoretického jde o pozoruhodné dílo pro velikou jeho propracovanost a rozvrh látky. Zákon umožňoval zavésti diferenciaci obcí. Zvláštní zemské komise měly se usnášeti o návrzích zvláštních obecních řádů v mezích obecního zřízení.
Důsledkem únorové ústavy č. 20/1861 ř. z. byl vydán říšský obecní zák. č. 18/1862 ř. z., jímž se vyměřují základní pravidla, podle nichž se mají uspořádati věci obecní. Tento zákon je dílem kompromisu mezi vládou chtící dostati obec pod tuhé jho dozoru a parlamentem, jehož členové byli prodchnuti ideou samosprávy obcí. Celá struktura státu měla míti ráz komunální: vedle obcí místních obce okresní a župní (krajské), nad tím stojí obec zemská a zástupce vlády mluví o státu jako o obci nejvyšší (viz podrobnosti u Brockhausena, Gemeindeordnung). Ve skutečnosti došlo však k úpravě, podle které obec byla dána pod dvojí dohled: vyšších obcí i státu a tak dostala obec podle Brockhausena dvě vychovatelky, z nichž jedna může právně schvalovati, v čemž druhá vidí porušení práva. Jinak se to vyjadřovalo tak, že obec se podobá potahu o dvou kočích, z nichž jeden může dávati povel „hot“, druhý „čehý“, takže povoz nemůže s místa.
V čl. XXII byla ponechána zásada uniformity obecního práva: hlavní města, také jiná znamenitější města a znamenitá místa lázeňská mohla zemskými zákony obdržeti zvláštní statuty. Dosavadní statuty městské mohly se měniti a doplňovati zákony zemskými.
Zřízení vyšších obcí bylo jen fakultativní. Teorie o vyšších obcích nezůstávala na papíře, nýbrž se z ní vyvozovaly praktické důsledky: možno-li na př. mezery zákona o okresním zastupitelstvu č. 27/1861 č. z. z. vyplňovati z obecního zřízení (§ 81 tohoto zřízení).
Zák. č. 18/1862 ř. z. měl v některých partiích přímou platnost (srov. Budw. 2507 o tom, že akty pražského sboru obecních starších podléhají instanční kontrole zemského výboru.) Jiné partie nebyly realisovatelné bez prováděcích zákonů zemských (obecních zřízení), které byly vydány r. 1863 (Slezsko) a 1864 (Čechy a Morava). Vyznačují se až nápadnou uniformitou vysvětlitelnou tím, že jim sloužila za základ vládní osnova.
Podle prosincové ústavy (č. 141/1867 ř. z.) byla legislativní úprava obecních věcí dána do výlučné příslušnosti zemských sněmů až na věci domovskoprávní.
Z uniformity obecního práva v Rakousku tvořila výjimku jediná Halič. Vedle povšechného obecního zřízení z r. 1866 platil tam zák. č. 24/1889 pro 30 největších měst (mimo statutární města Lvov a Krakov) a zák. č. 51/1896 pro 131 menších obcí městského charakteru.
V Čechách bylo obecní zřízení (i s volebním řádem) vydáno zák. č. 7/1864, na Moravě č. 4/1864 a ve Slezsku č. 17/1863 s četnými novelami.
Statutární města v Čechách: Praha č. 85/1850, Liberec č. 43/1889. Morava jich měla šest: Brno, Olomouc, Jihlavu, Kroměříž,
Znojmo, Uherské Hradiště; Slezsko tři: Opavu, Bílsko, Frýdek (Bílsko po převratu připadlo Polsku).
Zák. o org. pol. správy č. 125/1927 Sb. zmocnil v § 3 vládu, aby nařízením podrobila statutární města všeobecně platným obecním zřízením. To se stalo vlád. nař. č. 174/1928 Sb.: města Frýdek, Uherské Hradiště, Jihlava, Kroměříž a Znojmo přestala býti městy statutárními.
(Liberci a Opavě byla odňata působnost politického úřadu nař. č. 68/1923 resp. č. 341/1922 Sb.)
Na Uhry se nevztahovalo ani obecní zřízení Stadionovo ani říš. obec. zřízení z r. 1862.
Zák. čl. XVIII/1871 a V/1876 bylo upraveno obecní zřízení a uznány tři kategorie obcí: města s regulovaným magistrátem, velké a malé obce (vsi).
Zák. čl. XXXV/1875 byly některé normy obecní přeneseny i na města s právem municipálním.
Dosud platné obecní zřízení bylo dáno zák. čl. XXII/1886.
Po převratu provedeny pronikavé změny. Pro celou republiku byl vydán volební řád č. 75/1919 Sb. Pod č. 76/1919 Sb. byla vydána první novela k obecnímu zřízení (ta však na Slovensku neplatí). První finanční novela jest zák. č. 329/1921 Sb. (prov. nař. č. 143/1922, č. 283/1922, č. 15/1928 Sb.) — na Podkarpatskou Rus byla platnost tohoto zákona rozšířena zák. č. 216/1922 Sb.
Druhá finanční novela je obsažena v zák. č. 77/1927 a třetí č. 169/1930 Sb.
Slučování a rozlučování obcí bylo usnadněno řadou zákonů časově limitovaných.
Na Slovensku bylo obecní zřízení prozatímně upraveno zák. č. 243/1922 a č. 335/1922 Sb., na Podkarpatské Rusi se tak stalo zák. č. 62/1925 Sb., jenž vystřídal vlád. nař. č. 171/1923 Sb.
Součástí obce jsou osady — viz níže. Pro zajímavost upozorňuji na studii býv. maršálka král. českého Jiřího Lobkowicze o osadě uveřejněnou v Říhově pojednání „O t. zv. zvláštních výlohách obce“. Správní Obzor, IX.
2. Kategorisace obcí. České obecní zřízení rozeznává města, městyse a vesnice. Povýšiti ves na městys a tento na město pokládalo se v Rakousku za prerogativa císaře, u nás je k tomu příslušná vláda — II. odst. § 64 úst. list. Jméno obci dává ministerstvo vnitra (zák. č. 266/1920 Sb. s prov. nařízením). Jiná dělení jsou různá: města a městečka — § 92 ven. stav. ř.
Zvláštní postavení mají města lázeňská — v Čechách srov. zem. zák. č. 38/1868 č. z. z.
Lázeňské záležitosti v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních a v Teplicích-Baňově spravují obce v přenesené působnosti. Obce ty spravují zvláště fond lázeňský (léčebných tax) a fond tax hudebních; obce jsou právy ze jmění těchto fondů. Rozpočet buď zděláván a upravován, počty pak buďte zavřeny a vyřizovány obdobně tak, jak to ustanovují pravidla obecního zřízení. Rozpočet a vyřízené počty výroční byvše zavřeny předkládají se zemskému úřadu. Ten přihlížej k tomu, aby prostředky lázeňských fondů vydávány byly jedině na účely lázeňské, nepůsob však v tom, kterak
a nač to neb ono vydání se zvláště činí.
V nálezu Boh. adm. 7550 se zkoumá na základě bohatého materiálu historického pojem „lázeňských věcí“. N. s. s. vyslovil v něm, že státní úřad je podle § 61 obec. zř. čes. a podle § 2 čes. láz. zák. oprávněn naříditi starostovi a obci lázeňského města, aby byly lázně, prameny, kolonády a promenády označeny též jazykem českým, a to na prvém místě, aby českým lázeňským hostům byly vydávány předpisy a stvrzenky na lázeňskou taxu v jazyku českém, aby hudební programy lázeňské byly vyvěšovány a aby lázeňská listina byla vydávána též v jazyku českém, a to na prvním místě.
Základ židovských obcí na Moravě nebyl konfesní.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou nyní tyto tři kategorie obcí: malé obce (vsi), obce veliké a města se zřízeným magistrátem (krátce: města).
Města s regulovaným magistrátem mají úřednický aparát, velké obce nemají magistrátu, ale mohou svou působnost obstarávati z vlastních prostředků, malé obce jsou ty obce, jež pro omezené prostředky finanční nestačí, aby svou působnost obstarávaly z vlastních prostředků a proto se musí k tomu spojovati s obcemi jinými.
Toto rozeznávání mělo veliký význam v mnohých směrech. Pokud běží specielně o veliké a malé obce, byl rozdíl hlavně v tom, že vedoucí obecní úředník (notář) byl zřízen vždy pro několik malých obcí. Republikánským zákonodárstvím byl rozdíl ten značně setřen, ale přece podle Laštovky významu nepozbyl.
Měst s regulovaným magistrátem bylo na Slovensku v čas převratu přes 30, ale města ta byla prohlášena za veliké obce, hlavně podle zmocnění § 1 zák. č. 210/1920 Sb. vlád. nař. č. 275/1922 Sb. Ale vznikla za to nová města s regulovaným magistrátem podle zmocnění cit. zák. z r. 1920: dosavadní municipální města Bratislava a Košice byla takto deklasifikována a Komárno a Báňská Šťavnice sklesly na veliké obce. Na Podkarpatské Rusi Užhorod a Mukačevo jsou městy s regulovaným magistrátem.
Nynější taková města neprovádějí již působnosti okresních úřadů: k tomu je povolán státní úřad: městský notářský úřad.
Změny klasifikace obcí jsou možné takto:
V zemích historických může obec dosíci zvláštního statutu jen zákonem, naproti tomu deklasifikace statutárního města na obyčejnou obec je proveditelná i vládním nařízením (§ 3 zák. org. č. 125/1927 Sb.).
V zemích historických může povýšiti vesnici na městys a tento na město vláda (odst. 2, § 64 úst. list.).
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi upravuje zák. čl. XXII/1886 tyto případy:
1. malá obec má býti prohlášena za obec velkou;
2. obec velká má se státi městem s regulovaným magistrátem;
3. město s regulovaným magistrátem má klesnouti na velikou obec;
4. velká obec má klesnouti na obec malou. V případě ad 3) stačí vládní nařízení, jak již řečeno, v ostatních případech je příslušným ministr vnitra. Laštovka, Klasifikace obcí a změny v území obecním, Horáčkova Pocta.
Úřední názvy obcí (osad) určuje ministr vnitra podle zák. č. 266/1920 Sb. a vlád. nař. č. 324/1928 Sb. Tentýž ministr také mění názvy obcí. Obec nemá právního nároku na určité jméno.
3. Územní základ obcí. U obcí velice záleží již z důvodů finančních na vhodném území. Proto právní řád umožňuje prováděti změny v území obecním. Tyto změny jsou možné jen za podmínek v právním řádu stanovených. Velikou vadou Stadionova obecního zřízení bylo, že vzalo za základ míst. obcí obce katastrální.
Zásadou je, že každá nemovitost musí býti ve svazku některé obce. Dřívější výluky z tohoto obecního přímusu pominuly. Pokud jde o residence, zámky a jiná stavení, které byly určeny k tomu, aby v nich bydlel nebo se zdržoval císař a jeho dvůr, zamklo privilegium exempce samou změnou státní formy a proto se nov. č. 76/1919 Sb. o tom vůbec nezmiňuje; pokud jde o poměry moravské (v §§ 84—92 mor. obec. zř.) zasáhla tato novela výslovným předpisem (§ 24).
Císař se pokládal za nositele obecní pravomoci na území vyňatém.
Na Slovensku jsou budovy a prostory k účelům opevňovacím nebo jiným vojenským výlučně a skutečně používané, po dobu užívání vyloučeny pouze z vrchnostenské moci obce, ale do jejího území patří.
Pokud jde o změny v obecním území, musíme se obmeziti na stručné výklady podle čes. obec. zř.
a) Sloučení obcí znamená, že vzniká nová obec na místě obcí zaniklých, které by mohly existovati dále jen jako osady. Účinky sloučení po stránce veřejnoprávní nejsou uspokojivě upraveny, takže vzniká řada pochybných otázek: platí v různých částech obecního území různá policejní nařízení, různé dávkové řády, dosavadní plány polohy, mají úředníci nárok na své dosavadní služební funkce atd. Každá tato otázka musí býti řešena pro sebe — stojíme tu před zajímavým problémem universální sukcese ve veřejná práva a povinnosti. Positivní právo málo si tyto obtíže uvědomuje — nejlépe jsou tyto otázky řešeny v zák. č. 221/1924 resp. č. 184/1928 Sb., jejichž normy mohou býti dobrým ukazovatelem i na jiných úsecích správního práva.
V Čechách je možné jen sloučení dobrovolné. Nestačí však pouhá usnesení súčastněných obcí, nýbrž je k tomu třeba schválení okresního výboru a prohlášení státní správy (okresního úřadu), že z veřejných příčin není námitek proti sloučení. Výrok politických úřadů se pokládá za samostatný správní akt, který může býti samostatně napadán v postupu stolic.
Vyskytují se tu, jakož i při celém slučování, zajímavé otázky procesní; srov. Flögel, Obecní zřízení, 1932. Dříve se postavení strany přiznávalo jen obcím samým, nyní i poplatníkům. Sporné je, jak provésti sloučení obcí ležících v různých okresech. Někteří aplikují tu zák. č. 280/1920 Sb. (byla by příslušná vláda), jiní odkazují na ustanovení org. zák. o tom, že obvody okresů se upravují vládním nařízením.
Od sloučení obcí liší se pouhé jejich spojení ku společnému obstarávání určitých správních věcí, nebo ke zřízení společného ústavu nebo orgánu (hřbitova, ustanovení společného úředníka). Toto spojení může býti také nucené. Některé speciální zákony dovolují spojení obcí k určitým úkolům — na př. zák. č. 80/1920 Sb. a vlád. nař. č. 169/1932 Sb. k vedení obecních pamětních knih.
b) Rozloučení obce znamená, že vznikne několik obcí zcela nových nebo tak, že od dosavadní obce se oddělí část, která se stane obcí samostatnou. Ani tu nejsou všechny následky rozloučení dostatečně upraveny: mnoho tu může zjednati jasna zemský úřad, který rozloučení provádí. Podrobnosti u Flögla. Zemský úřad povolující rozloučení musí aspoň zároveň rozhodnouti také o tom, čeho je třeba k hospodářskému zajištění nových obcí.
c) Změna hranic obecních způsobuje, že súčastněné obce trvají dále jako samostatné obce, ale jejich hranice se mění. Změna může býti dobrovolná nebo nucená. Dobrovolnou povoluje okresní výbor, když okresní úřad prohlásí, že nemá námitek z důvodů veřejných. Nucenou změnu povoluje zemský úřad.
Jinou povahu má sporo hranice obecní. Řeší jej úřady politické. Jejich nálezy mají povahu aktu deklaratorního.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou změny v území obecním upraveny § 148 násl. zák. čl. XXII/1886 způsobem velice nepřehledným a kasuistickým. Podrobnosti v cit. Laštovkově článku v Poctě Horáčkově.
Jsou to tyto případy:
1. Slučování a) spojení dvou nebo několika malých obcí v jednu malou obec nebo přičlenění jedné malé obce k obci sousední, b) spojení dvou obcí stavebně souvislých, c) spojení malé obce s velkou obcí v téže zemi, d) připojení obce jako pusty (= půdy zemědělsky nevzdělané) k jiné obci.
2. Rozlučování: a) pusta se má změniti na samostatnou obec, b) několik pust nebo oddělených hospodářských pozemků má utvořiti novou obec, c) statky k jedné nebo několika obcím patřící a spolu souvislé mají utvořiti novou obec.
3) Změna hranic: a) vyloučení celé části území z jedné obce a přikázání do obce druhé, b) vyloučení jedné parcely nebo připojení souvislého komplexu majetkového k jedné obci, c) vyloučení pust a holí z jedné obce a přikázání do druhé. 4. Osobní základ obcí. Osobní poměry v obci by mohly býti uspořádány tak, že by si byly na roveň postaveny všechny osoby mající v obci domicil (obec usedlická). Nemůžeme jíti do podrobností a omezujeme se na čes. obec. zř. Toto zřízení rozeznává několik skupin osob v obci s různými předpoklady a následky.
Toto zřízení zná dvě skupiny osob
a) občany (údy) — Gremeindemitglieder
b) přespolní.
Ad a). Sem zahrnuje především obecní příslušníky, kteří mají v obci právo domovské, tedy jsou k obcí vázány poutem právním, nikoli faktickým. Teprve novela domovská z r. 1896 zjednala tu remeduru institutem vydržení domovského práva, které znamená, že obec pobytu je povinna vydržitele přijmouti do svého svazku. Dále sem patří společníci obecní (Gemeinde- genossen), kteří jsou k obci v určitých reálních vztazích, a to tak,
že buď v obci drží nemovitost (nikoli věcná práva k ní) bez zřetele na to, zdržují-li se v obci čili nic (Brockhausen vtipně řekl, že společníkem je tu vlastně stavení nebo pozemek),
anebo jest jim v obci předepsána přímá daň ze živnosti samostatně jimi provozované nebo daň z příjmu (důchodová) předpokládajíc, že osoby ty v obci mají řádné bydliště (viz toto heslo). Je možno míti zároveň několik bydlišť. Živností nerozumí se pouze výdělečná činnost podléhající živnostenskému řádu, nýbrž každý dovolený způsob výdělku (na př. advokáti, notáři). Není-li předpisu daňového na př. pro liknavost finančních úřadů, může si obec prejudicielně řešiti otázku poplatnosti osoby, o kterou běží. Stačí předpis daňový, nikoli (řádné) zaplacení daní.
Podle českého obecního zřízení i cizinci mohou býti společníky, nikoli v Praze, kde se nad to ještě žádá, aby společník v Praze bydlil. České obecní zřízení čítá mezi společníky také jisté kategorie osob právnických a útvarů sociálních — „také korporace, horní nákladnictva a spolky zřízené na akcie“.
Zásadně mají společníci obecní účastenství v právech a užitcích, v povinnostech a břemenech obecních (§ 10), příslušníci mají plus v tom, že nemohou býti nikdy vyhoštěni ze své obce domovské (§ 11).
Ad b). Přespolní jsou ostatní osoby, které se nemohly účastniti obecního života (neměli volebního práva ani práva mluviti do obecního hospodářství, ač oni v první
řadě „dýchali obecní vzduch” — nemohli arci býti z obce pobytu vyhoštěni mimo případy uvedené v § 11.
Po převratu nastala v tom radikální změna. Volební řád č. 75/1919 Sb. přiznal volební právo do obce všem osobám, které v obci mají aspoň tříměsíční domicil a nejsou určitým způsobem diskvalifikovány. To znamenalo právní povznesení právě přespolních. Inkongruenci, která takto nastala mezi právem politickým (volebním) a právem mluviti do hospodářství obecního, odstranila novela k obec. zř. č. 329/1921 Sb. ustanovením, že poplatníci a voliči mají právo připomínek resp. opravných prostředků proti rozpočtu obecnímu a účtům obecním — §§ 6 a 16.
Privilegovaným stavem byli měšťané a občané resp. měšťané čestní. Občany byli v městech nebo městysech (nikoli ve vesnicích!) ti, kdož dosavade od obce právo měšťanské obdrželi, a budoucně budou jimi ti příslušníci obce, kteří právo měšťanské od obce obdrží. Byl to potencovaný status. Vykládalo se to tak, že týmž aktem obecního zastupitelstva nebylo možné uděliti domovskou příslušnost a občanství. Význam měšťanského práva tkvěl hlavně v tom, že měšťanům bylo vyhraženo zejm. právo užívati fondů, fundací a ústavů vyhrazených pro měšťany.
Tato instituce byla jako nedemokratická zrušena zák. č. 304/1920 Sb., jenž upravil podrobnosti. Pokud požitky nadací vázány byly podmínkou měšťanství, nastupuje místo této podmínky příslušnost k obci (tím provedena zákonná permutace nadací). Osobám nemajetným, kterým z ústavů, fondů a nadací byly již pravoplatně přiznány užitky, vyhrazené dosud měšťanům, ponechávají se tyto užitky nadále za stejných podmínek a ve stejné míře, avšak nejvýše na dožití dočasného poživatele.
V platnosti ponecháno bylo však občanství (měšťanství) čestné. Je možné i ve vesnicích, nepředpokládá domovské právo v obci občanství čestné udílející. Materielní podmínkou je naše státní občanství a zasloužilost. Třeba že české obecní zřízení mluví výslovně o mužích, lze to vykládati bez tohoto omezení. Dvě třetiny všech členů obecního zastupitelstva se musí pro kandidáta vyšlo viti tajným hlasováním. Kandidát je podjat podle nov. č. 76/1919 Sb.
Moment zasloužilosti pokládá se v praksi za nepřezkoumatelný. Státní správa by mohla zakročiti proti nekorektní volbě podle § 102 čes. obec. zř., a to netoliko z důvodů hmotně-právních (nedostatek státního občanství), nýbrž i formálních (nehlasovalo se tajně a pod.).
Čestní občané měli dosud veliký význam tím, že volili vždy v I. volebním sboru, takže se této instituce i zneužívalo k umělému tvoření voličů tohoto sboru. Nyní je to podle českého obecního zřízení čestná funkce.
Slovenské právo zná obecní příslušníky (mající domovské právo) a cizince.
5. Organisace obcí. I zde jednáme jen o hlavních věcech.
Organisace obce mohla by se provésti tak, že agenda je rozdělena mezi několik orgánů od sebe organisačně neodvislých (myšlenka městského zřízení pruského, 1808) anebo tak, že nejširší orgán (zastupitelstvo) je kreačním orgánem pro vznik orgánů ostatních. To je náš princip (v zemích historických), částečně i v ostatní oblasti republiky.
Obyčejně obce v zemích historických mají tyto řádné orgány: obecní zastupitelstvo, obecní radu, starostu (náměstky) a komise. Obecní zastupitelstvo je voleno podle vol. řádu č. 75/1919 Sb. s novelami.
O volbách do obcí viz příslušné heslo, kde jest i výklad o tom, jaké změny vol. řád č. 75/1919 Sb. způsobil na obecním zřízení, pokud jde o ztrátu mandátů obecních. Není již virilistů— § 24 nov. č. 76/1919 Sb. Byli to vysocí poplatníci státních daní, kteří již proto byli členy obecního zastupitelstva (i bez volby). Vyskytovali se i jinde (místní školní rady). Pochybné jest, má-li v zastupitelstvu dosud místo a hlas farář, když jde o věci chudinské, jakož i poradní hlas starosta osadní.
Počet obecního zastupitelstva jest 9—60 podle počtu obyvatelů (maximální počet jest neúměrně vysoký; dříve 36). Nepodařilo se zjednati vedoucím úředníkům votum decisivum. V § 9 nov. č. 76/1919 Sb. pouze čteme: vedoucí úředníci konceptní a odborní mají právo a povinnost účastniti se s hlasem poradním všech schůzí obecního zastupitelstva, obecní rady a komisí, pokud jde o otázky spadající do oboru služby, pro který byli ustanoveni (leda že by měli právo hlasovací podle dosavadních předpisů, na př. magistrátní radové v městské radě pražské). Pro obecní zastupitelstvo jest určeno funkční období 6leté počítajíc ode dne, kdy volba obecní rady stala se pravoplatnou (zák. č. 122/1933 Sb.). Ale
jest ustanovena zásada ovládající i jiné útvary samosprávné, že dosavadní orgán zůstává tak dlouho v činnosti, dokud není postaráno o orgán nový, nebo dokud není ustanoven jiný orgán náhradní; správní (vládní) komise — srov. řešení podle § 10 vol. ř. obec. ve znění zák. č. 253/1922 Sb.
Obecní (městská) rada. Je to sbor volený obecním zastupitelstvem z jeho středu. Skládá se ze starosty, náměstka (resp. náměstků) a členů rady — počet všech dohromady činí třetinu počtu členů zastupitelstva (nejnižší počet členů zastupitelstva byl stanoven číslicí 9, aby mohl býti zřízen tříčlenný obecní trestní senát).
Dříve bylo pochybno, bylo-li obecní představenstvo orgán kolegiální či monokratický. Pro stavební věci pokládalo se již dříve obecní představenstvo za orgán sborový. Nyní ustanovuje § 7 nov. č. 76/1919 Sb.: Obecní rada tvoří sbor, který za předsedání starostova usnáší se o všech věcech, které podle zákona nejsou výslovně vyhrazeny obecnímu zastupitelstvu nebo podle nařízení zákonných po př. usnesení obecního zastupitelstva nejsou vzneseny na starostu. Tento předpis učinil z obecní rady primární orgán obce a různě se vykládá. Ze znění jeho bych vyvozoval, že obecní zastupitelstvo je tu nadáno mocí delegační, mohouc ze své pravomoci přenášeti na starostu určité své úkony (praktické při dojednávání disposic, o nichž se obecní zastupitelstvo zásadně usneslo). Kdo se má usnášeti na podávání opravných prostředků, o tom právě ustanovuje § 7 nov. č. 76/1919 Sb. Je to obecní rada. Ale Boh. adm. 5056 uznal, že stížnost na n. s. s. není nepřípustná jen proto, že se na jejím podání usneslo obecní zastupitelstvo, tedy orgán vyšší.
Starosta a jeho náměstkové (kde jest aspoň 24 členů obecního zastupitelstva, volí se 2 náměstkové):
Náměstkové starostovi nastupují v úřad podle pořadí, v němž byli zvoleni. Jsou-li zaneprázdněni nebo podjati jak starosta tak i náměstkové, nastupují členové obecní rady podle stáří (předpis velice důležitý). Do roku 1933 volba starosty (mimo města statutární) nepotřebovala k své platnosti státního potvrzení. Srov. dalekosáhlá ustanovení zák. č. 122/1933 Sb.
§ 63 má nyní toto znění:
1. Volbu starosty obce potvrzuje u obcí, jež jsou sídlem okresního úřadu, ministerstvo vnitra, u ostatních obcí zemských úřad. Nebude-li volba starosty obce potvrzena, pozbývá volba jeho a jeho náměstků platnosti a nově zvolení členové obecního zastupitelstva jsou povinni provésti novou volbu starosty obce a jeho náměstků ve schůzi, kterou svolá dohlédací úřad. Nastane-li při této nové volbě přesun v zastoupení volebních skupin v obecní radě, provede se i nová volba obecní rady podle § 64. Ten, jehož volba nebyla potvrzena, nemůže býti během tří let ode dne rozhodnutí, jímž bylo potvrzení odepřeno, znovu zvolen starostou obce, ani náměstkem.
2. Neprovedou-li členové zastupitelstva v případě nepotvrzení prvé volby starosty obce volbu starosty ve druhé schůzi dohlédacím úřadem svolané podle odst. 1. nebo zvolí-li v této schůzi starostou, kdo nemůže býti volen podle ustanovení poslední věty odst. 1., pozbývá platnosti i volba členů obecního zastupitelstva. Dohlédací úřad učiní pak po slyšení okresního výboru potřebné opatření pro spravování záležitostí obce do té doby, až bude nové obecní zastupitelstvo ustanoveno a v příhodné době rozepíše podle § 11 novou volbu obecního zastupitelstva.
3. Zvolí-li členové obecního zastupitelstva ve druhé schůzi starostou obce, kdo nebude příslušným úřadem pravoplatně potvrzen, nabývá zvolený jen členství v obecní radě a dohlédací úřad určí, který člen obecní rady (náměstek nebo další člen) bude vykonávati prozatím úřad starosty obce. Funkce jeho trvá až do doby, kdy bude pravoplatně potvrzena volba starosty obce, jež se provede podle ustanovení § 66, odst. 2., nebude-li v této době obecní zastupitelstvo rozpuštěno, nebo neurčí-li v mezidobí dohlédací úad jiného člena obecní rady, aby vykonával úřad starosty obce. O povinnosti přijmouti uvedenou funkci, o jejím odmítnutí, resignaci a ztrátě, jakož i následcích s tím spojených platí obdobně ustanovení §§ 8, 10 a 68.
4. Odvolání z rozhodnutí zemského úřadu o nepotvrzení volby starosty obce má účinek odkládací.
5. Předchozí ustanovení nevztahují se na potvrzení volby primátora hlavního města Prahy a potvrzení (ustanovení) starostů měst s vlastním statutem a se zřízeným magistrátem vůbec, pro něž platí ustanovení zvláštní. Ustanovení ta neplatí též pro osady.
Naskýtá se otázka, kdo si může stěžovati do nepotvrzení za starostu. Jistě obec sama, hájíc svého právního nároku na své
orgány správně zvolené. Stížnostní právo má podle mého mínění i nepotvrzený starosta, ačkoli u něho by se mohlo namítati, že před potvrzením nemá pevné právní posice; ale má právní čekatelství založené volbou.
Podle zák. č. 125/1933 Sb., jímž se mění zákon o mimořádných opatřeních může býti ustanoveno, že členové zastupitelských sborů samosprávy místní a zájmové, jakož i členové správních orgánů, jejích podniků a ústavů, počítajíc v to i svazy těchto korporací, podniků a ústavů, jsou povinni setrvati ve svých funkcích a zdržovati se jakéhokoli jednání nebo chování ohrožujícího řádný výkon veřejné správy nebo řádnou činnost oněch podniků, ústavů a svazů, a že mohou se vzdáti své funkce jen se souhlasem státního úřadu dozorčího.
Zák. č. 201/1933 Sb. ustanovuje v § 10:
1. Byla-li činnost strany zastavena, vysloví úřad uvedený v odstavci 2., že pozbývají její příslušníci veškerých veřejných funkcí, kterých nabyli volbou, jmenováním nebo jinak ve sborech samosprávy místní nebo zájmové, jakož i v jakýchkoliv jiných veřejných institucích počítaje v to i ústavy, podniky, poradní sbory atd. Toto ustanovení platí i pro náhradníky, kteří jsou příslušníky strany, jejíž činnost byla zastavena.
2. Rozhodnutí o ztrátě funkce vydá, jde-li o obce, příslušný státní úřad dozorčí.
Obecní trestní senát skládá se ze starosty a dvou členů obecní rady (§ 62 čes. ob. zř.). Je příslušný pro trestní jurisdikci v „odvětvích policie místní k působnosti obce náležejících“. Někdy může starosta sám vydati trestní nález (§§ 63, 64 čes. ob. zř.).
V Boh. adm. 9104 dokazuje n. s. s. přesvědčivě, že obec nesmí ustanoviti prokuristu, protože by stál i nad obecním zastupitelstvem.
Komise. Je zásadně právem obce, aby si zřídila poradní a přípravné sbory ve formě komisí. Padají na váhu jednací řády, které mohou v zákonných mezích upravovati podrobnosti; protože mohou se dotýkati i třetích osob, jsou to podle mého přesvědčení nařízení právní; ani styk členů obecního zastupitelstva (členů rady) není ovládán hledisky podřízenosti služební.
Obligatorní je komise finanční, která má býti zřízena v každé obci, když zemský výbor neudělil dispense (nov. č. 329/1921 Sb.). Polovici členů volí obecní zastupitelstvo, ostatní ustanovuje dohlédací úřad. Podle mého názoru je to okresní po př. zemský výbor (jinak n. s. s., jenž nesprávně vindikuje tuto příslušnost pro úřady politické). Je-li na př. počet členů komise 15, volí zastupitelstvo 8 členů.
Dobrým organisačním principem jest, že komise se má skládati aspoň polovicí z nečlenů obecního zastupitelstva a míti odborníky. Má se tím zaručiti objektivnost rozhodování. Finanční komise má mimo jiné právo „odvolati se s účinkem odkládacím ze všech usnesení obecního zastupitelstva povahy finanční“ (resp. i usnesení rady, když by si rada neprávem osobovala kompetenci zastupitelstva). Slova „povahy finanční” vedou k dalekosáhlým možnostem výkladovým. N. s. s. se pokouší uvésti věc na rozumnou míru.
Obligatorní je také letopisecká komise podle zák. č. 80/1920 Sb. (srov. vlád. nař. č. 169/1932 Sb.).
Mimořádné orgány. 1. Vládní komisař (gerent) nebo správní komise. Rozpustí-li zemský úřad obecní zastupitelstvo (§ 106 čes. ob. zř.), má okresní úřad učiniti „opatření jichž je zapotřebí”. Opatření to záleží v tom, že okresní úřad ustanoví pro obec přechodný orgán (monokratický nebo kolegiální), který vede správu obecních věcí „do toho času, až bude nové zastupitelstvo dosazeno”.
Pravomoc přechodného orgánu jest obmezena na běžné věci; kromě toho smí provésti jen také akty tak neodkladné, že by jejich odsunutím vzešla obci podstatná škoda. Zvláště není oprávněn přebírati za obec závazky, ke kterým obec není povinna, leda že by se tak dálo v rámci běžné správy (míří hlavně proti subvenční činnosti gerentově).
Sporná je právní povaha gerenta resp. správní komise. Nesporné jest, že tu jde o orgán tvořící vůli a jednající za obec. S podobnými zjevy se setkáváme i jinde. Členové správní komise nejsou normálními orgány korporace, nemohou se dovolávati práv orgánů této korporace. Instrukce (jednací řády) státem pro tyto komise vydané mají povahu nařízení právních.
Ustanovení správní komise má na mysli § 10 vol. ř. obec. ve znění nov. č. 253/1922 Sb., jakož i zák. č. 122/1933 Sb.
Curator ad actum ustanovený podle § 101 čes. ob. zř. Tento předpis jako norma specielní zůstal v platnosti i po § 11 nov. č. 76/1919 Sb.
Funkce obecních orgánů jsou v principu čestné.
Rozvrh kompetence mezi jednotlivé řádné orgány obecní je proveden tak, že obecní rada je primárním orgánem ve smyslu výše vylíčeném. Obecnímu zastupitelstvu jsou určité věci vyhrazeny již v obecním zřízení samém (srov. §§ 31 a 34 čes. ob. zř.) nebo ve zvláštních zákonech. Starosta má vyhrazeny určité funkce: svolávání schůzí, sistace nezákonných usnesení, zastupování obce na venek (§ 55 čes. ob. zř.) a j.
Jiří Hoetzel.
Statutární města.
I. S. m. jsou zvláštní skupinou obcí v zemích České a Moravsko-slezské, jejichž typické znaky jsou: 1. formálně: zřízení i působnost každé takové obce jsou upraveny zvláštním zemským zákonem, obce tyto nejsou podrobeny všeobecným („venkovským”) obecním zřízením v té které zemi platným; s tím souvisí 2. organisace každé takové obce upravena je samostatně, byť i v celku podobně jako u obcí venkovských, 3. nejtypičtějším znakem jejich jest, že působnost jejich je širší nežli v obcích venkovských, zahrnuje totiž i působnost okresního úřadu; s tím souvisí 4. volba starosty vyžaduje potvrzení (dříve panovníkem, nyní) vládou — již před vydáním zák. č. 122/1933 Sb. resp. i po event. zániku účinnosti tohoto zákona, 5. s. m. jsou podrobena přímo zemskému úřadu resp. zemskému výboru („landesunmittelbar”). Některé další podrobnosti ze zvláštního postavení s-ch měst plynoucí budou zevrubněji vyloženy níže. — Výjimečné postavení s-ch m. uvedené pod č. 1. a 2. bylo po 28. X. 1918 podstatně vyrovnáno tím, že nyní úprava práva (incl. řízení) volebního a hospodářství obecního je shodná pro všecky obce v republice (srov. heslo Praha, úvod).
II. Povahu s-ch měst mají nyní obce:
1. Praha (viz toto heslo), 2. Liberec: statut ze dne 28. VI. 1889, č. 43 z. z., 3. Brno: statut ze dne 3. V. 1905, č. 56 z. z.; doplněn a změněn zákony ze dne 16. IV. 1919, č. 213 Sb. o sloučení sousedních obcí s Brnem a ze dne 14. IV. 1920, č. 278/1920 Sb., o složení a působnosti místních výborů ve Velkém Brně; 4. Olomouc: statut ze dne 24. I. 1866, č. 6 z. z.; doplněn a změněn před 28. X. 1918 zemským zákonem ze dne 15. X. 1868 č. 21 (§ 14) — zákony dnes obsoletní se tu neuvádějí — a po 28. X. 1918 zákony ze dne 16. IV. 1919, č. 214 Sb., o sloučení sousedních obcí s Olomoucem (k tomu oprava chyby v § 7 zákonem ze 17. VII. 1919, č. 423 Sb.) a ze dne 22. II. 1920, č. 193, kterým doplněna a změněna byla řada paragrafů původního statutu (59, 66, 68, 79 a 80, 83, 102); 5. Opava: statut ze dne 20. I. 1866, č. 10, změněn a doplněn zákonem zemským ze dne 20. IX. 1868, č. 14 (§ 4).
Dřívější s. m. Znojmo, Jihlava, Kroměříž, Uherské Hradiště a Frýdek byla na základě § 3 zák. ze dne 14. VII. 1927, č. 125 Sb., vlád. nařízením z 27. X. 1928, č. 174 Sb., deklasifikována na obyčejné obce: byla podrobena všeobecně platným obecním zřízením a připojena k obvodům okresních úřadů sídlících v tom kterém městě; při tom výslovně stanoveno, že zvláštní předpisy odůvodněné tím, že se ona města řídila zvláštním statutem, pozbývají platnosti a na místo nich platí předpisy obecné. Zachovány tedy předpisy stav. řádu pro Znojmo (zem. zák. č. 39/1914) vyjma arci odchylné předpisy kompetenční (Boh. adm. 10268/1933).
III. Poněvadž území s-ch měst určeno je pro každé z nich zvláštním zákonem, může býti zásadně měněno opět jen zákonem (Hoetzel: Čsl. správní právo str. 115). Pro města B. a Ol. platí však (podle § 11 zákonů ze dne 16. IV. 1919, č. 213 a 214 Sb., kterými s městy těmi byly sloučeny sousední obce) odchylka, že ke sloučení dalších obcí s B. a Ol. přímo sousedících bude příště potřebí toliko souhlasného usnesení zastupitelstev všech dotyčných obcí učiněného za přítomnosti dvou třetin jejich členů a schválení (zákon mluví o nařízení) ministra vnitra ve shodě s ministry financí a spravedlnosti.
Žádný ze statutů shora ad II. uvedených neobsahuje výslovného ustanovení o exemci budov určených k pobytu panovníkovu; i kdyby se exemce ta vyvozovala ze všeobecného ustanovení čl. I ř. z. obec. z 5. III. 1862, č. 18, bylo by sporno, zdali platila i v obcích, jichž statut byl vydán už po prosincové ústavě z r. 1867, kdy se zemské sněmy staly výlučně příslušnými ve věcech obecních (srov. Brockhausen, str. 451); nesporně zanikla však exemce tato po 28. X. 1918, jako neslučitelná s republikánskou formou našeho státu podle čl. IX úst. list. (viz heslo Praha, II, 4 — tak i Flögel: Obecní zřízení, 2. vyd., str. 11 a 34).
IV. Osoby v s-ch m-ch liší se vesměs (jako v ostatních obcích) příslušníci, společníci a přespolní; podle §§ 18 B., 16 Ol. a 18 Op. může obec vyhošťovati jen přespolní. Instituce měšťanů i v m-ech s-ch zrušena byla
zák. z 15. IV. 1920, č. 304 Sb. Čestné měšťanství zrušeno nebylo. (Odchylně Šňupárek, str. 17; vyvozuje to z § 106 úst. list. a ze zák. z 10. XII. 1918, č. 61 Sb., ježto jde o pouhé vyznamenání či titul; ale z výslovných ustanovení zák. č. 304/1920 Sb. a contr. dlužno vyvozovati, že zrušení vztahovalo se pouze na měšťany, nikoli také na čestné měšťany resp. čestné občany v obcích venkovských.)
V. Pokud jde o orgány obecní, nastala nyní (nov. č. 76/1919 a vol. řádem obecním č. 75/1919 a zákony jej měnícími a doplňujícími) uniformita v označení, složení i volbě orgánů obecních: zastupitelstva, rady, starosty, náměstků a komisí — i pro m. s. Trvá jen (podle § 75 vol. řádu ve znění zák. č. 122/1933) odchylka co do počtu členů obecního zastupitelstva v B. (90) a v Ol. (60); dále trvá ve všech s-ch m-ch požadavek potvrzování volby starostovy (podle §§ 42 L., 26 B., 55 Ol. a 26 Op.), dříve panovníkem, nyní (podle § 64, odst. 2., úst. list.) vládou. (Předpisy ty byly zachovány v platnosti podle § 63, odst. 5., zák. č. 122/1933 Sb.) Souvisí to — jak již uvedeno — s tím, že starosta v m-ch s-ch zastává zároveň funkci okresního hejtmana; není dosti důsledné, nevyžaduje-li se také potvrzování volby starostových náměstků, kteří starostu i v této jeho funkci zastupují (Brockhausen, str. 456). Konečně jsou v B. (podle zvláštního zák. ze 14. IV. 1920, č. 278 Sb.) zvláštní místní výbory; členové jejich jsou jmenováni obecním zastupitelstvem a působnost jejich — jež se může vztahovati i na t. zv. přenesenou působnost — určuje obecní zastupitelstvo za schválení vlády (usnesení obecního zastupitelstva ze dne 1. X. 1920 schválené vládou dne 17. XII. 1920). Podle trefného výroku Šňupárkova jde tu o primitivní provisorium, které — přes opětné pokusy o nápravu zejm. o novelisaci zák. č. 278/1920 Sb. nakvap připraveného a odhlasovaného — trvá dosud (viz jeho články v Obecním věstníku zem. hlavn. města Brna, 1929, č. 19 a 20, 1930, č. 20).
V podrobnostech platí dosud zvláštní předpisy o spolupůsobení obecních úředníků v B.: (podle § 28 statutu) má v radě městské hlasovací právo vždy též magistrátní ředitel, referující úředník a ve věcech stavebních též ředitel stavitelského úřadu. (Jinak platí i v m-ch s-ch jen všeobecný předpis § 9 nov. č. 76/1919 Sb. o poradním hlase vedoucích úředníků konceptních a odborných ve schůzích zastupitelstva, rady a komisí.) Konečně dlužno poznamenati, že v Op. (až do vol. řádu č. 75/1919 Sb. resp. nov. k ob. zříz. č. 76/1919 Sb.) chyběl vůbec střední článek mezi obecním zastupitelstvem a obecním starostou (městská rada).
O orgánech s-ch měst při výkonu agendy politického úřadu I. stolice viz níže ad VI.
Zaměstnanci s-ch měst spolupůsobící jako referenti při výkonu přenesené působnosti musí míti způsobilost jako obdobní úředníci státní (podle § 48 L. a § 61 0l. jen zpravidla, též podle § 28 B. přípustný dispense. Op. nemá v tomto směru ustanovení). Poměr úředníků k obci i v m-ch s-ch uznává se nyní za veřejnoprávní — Boh. adm. 1291/1922 (Op.) — dříve se pokládal za soukromoprávní (Brockhausen, str. 459).
Podle všech statutů (§§ 77 L., 76 B., 92 0l. a 73 Op.) má starosta zastaviti nejen nezákonná usnesení obecního zastupitelstva (rady), ale i taková, ze kterých hrozí obci podstatná škoda; prvá předloží k rozhodnutí zemskému úřadu, druhá zemskému výboru. Pouze v B. je předepsáno, že má usnesení ta vždy předložiti napřed k novému usnesení dotyčnému sboru; v případě druhém (podstatná škoda) je povinen předložiti usnesení městské rady obecnímu zastupitelstvu, jde-li však o usnesení obecního zastupitelstva, je vykonati. (Shodně s § 90 — viz níže — je ingerence zemského výboru vyloučena.) K tomu zajímavá judikatura k 0l. statutu (mající však význam širší — i pro venkovská obecní zřízení): O zastavení není třeba vyrozuměti stranu zúčastněnou (v tom stadiu není dosud stranou); nevadí, že usnesení již nabylo moci práva a dotyčná smlouva (nájemní) vložena do knih pozemkových (Boh. adm. 1129/1922). Zemský výbor má rozhodovati, zda se usnesení má vykonati — to značí po př. jeho zrušení (plenární usnesení — Boh. adm. 1069/1921).
VI. Působnost s-ch m. liší se jako u obcí venkovských samostatná a přenesená: první nevykazuje v m-ch s-ch zvláštností — ledaže ve všech (mimo 0l.) jsou státní policejní úřady, které vykonávají tu část agendy místní policie (viz heslo: Policejní úřady) — za to přenesená působnost v m-ch s-ch je širší nežli v obcích venkovských zahrnujíc též agendu okresního úřadu, pokud ovšem i část této agendy nevykonává státní policejní úřad. Statuty vesměs uvádějí obojí tuto přenesenou agendu pohromadě (L. § 88 uvádí agendu politického úřadu na konci, B. § 38 na začátku,
Ol. § 65; Op. § 35 prostě opisuje čl. VI říš. zák. ob., podrobnosti obsahují pak §§ 78—80 — statut tento pochází z doby před zák. z 19. V. 1868, č. 44 ř. z., o organisaci politických úřadů).
Jako v jiných bodech obsahuje i v této věci statut B. některé přesnější formulace: § 36 o samostatné působnosti uvádí pod č. 3 zvláště zřizování a organisování úřadů a ústavů a úpravu poměrů zaměstnanců incl. disciplinární moci (Ordnungsgerichtsbarkeit), pod č. 4, písm. d, uvádí pod policií zdravotní mimo jiné též vydávání předpisů o osvětlování domovních síní a schodů a péči o odvoz smetí z domů a jinakých odpadků; zvláštní § 37 dovoluje obci zřizovati a provozovati podniky a ústavy sloužící veřejnému prospěchu, kde se příkladem uvádějí i divadla a učiliště všeho druhu; v § 38 o přenesené působnosti se opatrně formuluje povinnost obce prováděti všecka úřední nařízení, „která v mezích platných zákonů byla vydána“; výslovně se zde prohlašuje za působnost přenesenou výkon trestní pravomoci — nikoli však exekutiva vůbec.
Zde také výslovně se uvádí v cit. § 37, že úřední řízení politického úřadu první stolice v příčině těchto podniků (patrně i ústavů, na př. nemocnic, učilišť) obcí provozovaných (patrně již i přípravné řízení na př. podle živnostenského řádu co se týče jatek) opatří státní úřad, který určí zemský úřad; předpis ten — jak známo — byl nyní zevšeobecněn po př. doplněn a změněn § 11 správ. řádu č. 8/1928 Sb. (k tomu viz heslo: Řízení správní, str. 928 a shodně Hoetzel: Čsl. správní právo, str. 93); § 39 B. pak stanoví, že v příčině podniků (patrně i ústavů — cituje se prostě § 37) obcí provozovaných náleží případně trestní předběžné vyšetřování podle předpisů trestního řádu policejnímu ředitelství v B.
O působnosti s-ch m. jako okresních úřadů viz stručně v hesle: Politické úřady, str. 190. Agendu tu (a přenesenou působnost vůbec) vykonává podle § 87 L. městská rada — užívajíc při tom označení magistrát — pod vedením a odpovědností starosty; podle § 29 B. může obecní zastupitelstvo rozděliti městskou radu ve dva od sebe různé odbory, z nichž podle možnosti mají se přiděliti jednomu záležitosti působnosti samostatné, druhému působnosti přenesené; (podle Šňupárka, str. 28 sl., jsou ustanovení tato zrušena novelou k obecním zřízením a řádem volení v obcích — ostatně jde pouze o předpis fakultativní, kterého se v praksi nepoužívá); vykonává tedy v B. přenesenou působnost (incl. politické agendy) městská rada, ale pod vedením a odpovědností starosty, který (podle výslovného ustanovení § 85) není však jejími usneseními vázán a vůbec může rozhodovati sám; v Ol. podle § 66 (zák. č. 190/1920 Sb.) vykonává přenesenou působnost obecní za předsednictví starostova sbor složený z obou náměstků jeho a těch magistrátních úředníků, kteří vyhovují předpisu § 61 statutu, t. j. mají kvalifikaci jako obdobní úředníci státní (nepřesně Laštovka, l. c.); v Op. podle § 78 vykonává přenesenou působnost purkmistrovský úřad pod vedením a odpovědností starosty.
Všecky statuty mají (podobně jako pražský) ustanovení, že vláda může agendy přenesené působnosti obci odníti, t. zv. avokace (viz heslo: Řízení správní, str. 926). Skutečně došlo k odnětí agendy politického úřadu v L. (vyhláška č. 68/1923 Sb., k tomu Boh. adm. 4498/1925) a v Op. (vyhláška č. 184/1924 Sb., k tomu Boh. adm. 10739/1933). Tím ovšem nenastává deklasifikace obce a její podrobení všeobecně platnému obecnímu zřízení: volba starosty vyžaduje i nadále potvrzení vládou, obec zůstává podřízena i nadále přímo zemskému úřadu, zejména ve věcech práva domovského (Boh. adm. 6324/1927). Samozřejmě možno odníti jen část přenesené (politické) působnosti: trestání přestupků zákona o sčítání lidu v Op. přeneseno již dříve na okresní správu politickou (Boh. adm. 1366/1922).
Z působnosti s-ch měst jako politických úřadů je však vyňato četnictvo, t. j. magistrát (městská rada, purkmistr) nemůže býti jejich služebním úřadem (viz heslo: Četnictvo, str. 189); tak tomu ostatně bylo již i před 28. X. 1918 (Brockhausen, str. 456).
Velmi širokou — shora zmíněnou — formulací § 11 správ. řádu o podjatosti obecních orgánů ve věcech politické agendy je nyní vyloučeno, aby s. m. zneužívalo svého postavení jako politický úřad, na př. že by odmítlo chudinský nárok druhé obce (Budw. A 12077/1914).
VII. Jak již bylo uvedeno, s. m. jsou podrobena přímo zemskému úřadu, resp. zemskému výboru (tomuto zejména podle zák. č. 329/1921 Sb. ve věcech finančního hospodářství a podle § 99 zák. č. 125/1927 Sb.). Podle výjimečného ustanovení § 90 B. není dalšího odvolání proti
usnesení obecního zastupitelstva ve věcech samostatné působnosti obecní, pokud jiný zákon tak nestanoví — předpis ten platí dosud (Boh. adm. 1352/1922, 6914/1927; v náleze prv citovaném uvádí se výslovně, že bylo zamýšleno vymknouti samostatnou působnost města B. ingerenci zemského výboru — souvisí to s t. zv. moravským vyrovnáním z r. 1905, jímž se Čechům dostalo většiny v zemském sněmu a v zemském výboru, zatím co v obci B. měli většinu Němci). § 90 B. neplatí však v případech na které se vztahuje § 44 fin. novely č. 329/1921 Sb. (Boh. adm. 6444/1927).
Dohlédací pravomoc státní správy v m-ch s-ch čelí — jako v obcích venkovských — jen proti rozhodnutím a opatřením nezákonným: § 101 L., § 33 B., kde však — patrně po vzoru vídeňského statutu — je připojena dosti záhadná klausule, že i ve věcech samostatné působnosti je vládě vyhrazen vliv a kontrola (Šňupárek, str. 32, to celkem správně prohlašuje za pouhou frási, není-li zároveň určeno, jakým způsobem a do jaké míry mohou vliv a kontrola býti vykonávány), §§ 115, 116 Ol., § 88 Op. Dohled ten přísluší vykonávati v poslední instanci ministerstvu vnitra, nikoli ministerstvu resortnímu — ledaže by ovšem zákon tak výslovně stanovil (Budw. 2278/1884, týkající se Vídně, mající však význam všeobecný).
Krajním prostředkem státního dohledu je rozpuštění obecního zastupitelstva (§ 44 L., § 33 B.: „z důležitých příčin”; odvolací právo zde má většina členů společně — patrně se věc konstruuje tak, že zastupitelstvo jako celek rozpuštěním zaniklo, dále je zde ustanovení, že členové rozpuštěného zastupitelstva vyslaní ke správě ústavů, podniků a nadací mohou býti ponecháni na svém místě za souhlasu zemského presidenta až do nových voleb; § 118 Ol., § 91 Op.). Podle ustálené judikatury je rozpuštění obecního zastupitelstva (zajisté i v B.) věcí volného uvážení. Gerent (vládní komisař) dosazený po rozpuštění má jen obmezenou pravomoc: náleží mu jen běžná správa a pak opatření nevyhnutelná a neodkladná (Boh. adm. 1069/1921 Ol.). Může však zastavili též usnesení rozpuštěného zastupitelstva na místě starostově, ježto na něj přecházejí zásadně funkce všech obecních orgánů (ibidem).
Literatura.
Hoetzel: „Československé správní právo“, Praha 1934, str. 164, 173 sl., 114 sl., též 93, 171; Brockhausen: heslo „Statutargemeinden" v Öst. Staatswörterbuch, IV., str. 450 sl.; Šňupárek: „Obecní řád zem. hlavn. města Brna“, Brno 1927.
Václav Joachim.
Organisace měst na Slovensku
(zák. č. 243/1922 Sb. a vlád. nař. č. 335/1922 Sb.).
Město Bratislava a Košice přestaly býti municipii a byly podrobeny normám o městech s regulovaným magistrátem, pokud zák. č. 243/1922 Sb. neustanovuje jinak. V těchto městech se konají volby podle volebního řádu č. 75/1919 Sb. s úchylkami cit. zákona.
Zastupitelstvo čítá 48 volených členů. Městské zastupitelstvo volí ze svého středu pět členů městského předsednictva. Vláda jmenuje z nich starostu města. Z ostatních členů předsednictva jsou ti dva, kteří obdrželi největší počet hlasů, náměstníci starosty. Starosta a členové městského předsednictva, kteří zastupují starostu při výkonu jeho funkcí, musí znáti státní jazyk (nyní všeobecné ustanovení v jazykovém nař. č. 17/1926 Sb.).
Starosta má ve věcech samosprávy (vnútorne záležitosti) města totéž postavení jako měl měšťanosta podle zák. čl. XXII/1886 s tou odchylkou, že starosta nepodléhá disciplinárnímu řízení podle §§ 90—108.
Městská rada se skládá ze 16 volených členů; mezi ně patří také pět členů městského předsednictva. Kromě toho jsou členy městské rady městský hlavní notář a jím určený člen městského notářského úřadu.
Městský notářský úřad (bývaly magistrát) mající v čele městského hlavního notáře skládá se podle zák. č. 233/1920 Sb. ze státních úředníků, které přiděluje ministr vnitra.
Sedění městského notářského úřadu může se účastniti starosta a nejvýše 2 jím určení členové městského předsednictva s právem hlasovacím.
Městský hlavní notář a dva městští notáři jím určení jsou členy městského zastupitelstva. Kromě toho hlavní městský notář má právo odvolací jakož i právo a povinnost žádati, aby akty zastupitelstva, rady a starosty nebyly prováděny, byl-li jimi porušen zákon, překročena působnost nebo ohroženo blaho obce.
Pro velké a malé obce platí rovněž volební řád č. 75/1919 Sb. Ve vnitřních (samosprávných) věcech obce přešla dosavadní působnost rychtáře na starostu, působnost
představenstva a jeho členů na obecní radu a její členy.
Obecní a obvodní notáři musí se účastniti schůzí obecního zastupitelstva, rady a komisí s právem hlasovacím. Mají vedle práva odporu podle § 11 zák. č. 211/1920 Sb. právo odvolání proti opatřením a usnesením obecních orgánů.
Předpisy zák. č. 243/1922 Sb. o velkých obcích s rozšířenou působností nenabyla účinnosti (vlád. nař. č. 335/1922 Sb.).
6. Působnost obce.
a) Samostatná působnost obce. Podstatu věci znázorníme výkladem na české obecní zřízení. Samostatná působnost činí z obce obec, bez ní by obec klesla na státní ústav. Samostatná působnost obce jest určena podle § 28 čes. ob. zř. dvojím způsobem:
1. Všeobecným odstavcem, jenž zní: Působnost samostatná, t. j. působnost, ve kteréž obec šetříc zákonů říšských a zemských sama se může volně na všem ustanoviti a opatření činiti, obsahuje v sobě vůbec vše to, co se předkem a nejprve prospěchu obce dotýče a v mezích jejích vlastními silami opatřeno a provedeno býti může.
2. Výpočtem č. 1—12, který je spojen se všeobecným odstavcem větou: Za touto působností přísluší obci zvláště. Z materiálií plyne, že za parlamentního projednávání byl k výpočtu č. 1—12 připojen všeobecný odstavec a uvozovací věta k výpočtu.
Je především spor o to, má-li vedle tohoto výpočtu nějaký význam onen všeobecný odstavec, či není-li to jakýsi monolog zákonodárcův, nezávazný obsah zákona. Tento všeobecný odstavec má dalekosáhlý význam pro obec, protože vymezuje nevrchnostenskou pravomoc obce. Tato pravomoc netýká se jen zájmů hospodářských, nýbrž i jiných, kulturních a vůbec morálních. Nelze dosti zdůrazniti, že rakouská obec nebyla jen útvarem hospodářským. Mluveno s belgickou ústavou, všeobecný odstavec vymezuje okruh intérêts exclusivement communaux. Vůči vyšším svazům děje se vymezení slovy: Co se předkem a nejprve prospěchu (zájmu) obce dotýče. Prospěchem (zájmem) obce je zájem obecního celku objektivně myšlený — nezáleží na tom, zdali skutečně všichni členové obecního celku mají z určité činnosti obce prospěch. Právní řád přímo předpokládá, že z činnosti (zařízení) obce mají zvláštní prospěch jen někteří členové obce — srov. studii Říhovu výše citovanou. Samozřejmý je i požadavek: co lze vlastními silami obce opatřiti a provésti; a to „v mezích jejích“. To může míti ten význam, že vrchnostenská pravomoc obce nejde za její hranice, ale i ten, že účinky počinu obecního se projeví v mezích obecního území. To se musí vykládati s určitým taktem (srov. známé spory o tom, mohly-li české zastupitelské okresy se usnášeti na příspěvcích na české Brněnské divadlo).
Dosah všeobecného odstavce lze znázorniti na tomto případě: Je možné určitou položku rozpočtovou napadati proto, že jest určena na úkol, který vůbec nepatří do samostatné působnosti obce. Tu by bylo v sázce korporační právo obce, kterého by obec mohla hájiti i před n. s. s. Šlo by o ryzí otázku práva a kasace správního soudu by se dála podle § 7. Ale položku rozpočtovou bylo by možné dostávati z rozpočtu obecního tvrzením, že určitá obec není finančně tak silná, aby určitou činnost vyvíjela. Zde by záleželo na důkazu, je-li počin obce úměrný jejím poměrům a prostředkům. Správní soud by stál před otázkami skutkovými a kasace by se provedla podle § 6. Symptomatický je § 60 čes. ob. zř. o tom, kdy starosta obecní má neprodleně učiniti oznámení úřadu politickému. Jde pak o opatření státu se všemi důsledky. Sem patří také § 11 nov. č. 169/1930 Sb.: země jsou povinny poskytovat! příspěvky finančně slabým obcím a okresům svého obvodu.
Význam všeobecného odstavce projevuje se také v hranicích práva obce na volný projev mínění — na to míří § 117 (2) úst. list. slovy: v mezích jejich působnosti. Pro život obce má to význam zcela mimořádný hledíc k § 102 čes. ob. zř.
N. s. s. pokládá výpočet č. 1—12 za demonstrativní. S tím lze souhlasiti, ale jen potud, pokud jde o působnost nevrchnostenskou, protože zákonodárce si nemůže troufati vypočítati všecko to, co je kryto všeobecným odstavcem. Pokud však jde o agendy vrchnostenské, je výpočet řečený taxativní v ten rozum, že všeobecný odstavec není spolehlivým základem pro otázku, které vrchnostenské pravomoci obci patří — k tomu by bylo třeba zvláštního zákona zrovna jako k obmezení vrchnostenské působnosti obecní patřící do samostatné působnosti.
Samostatná působnost obce je jejím právem prosaditelným i u n. s. s. To má dalekosáhlé důsledky: na př. v těchto směrech: obec může chrániti svou veřejnoprávní
subjektivitu proti všem nezákonným zásahům, jež by mohly záležeti v překročení nebo arogování dozorčího práva (odvolací stolice ve věcech stavebních šla přes petit a osobovala si právo změnit akt obce z moci úřední) nebo v tom, že by na př. stavební konsens udělil nepříslušný politický úřad jako prvá stolice. Obec má také právo na to, aby bylo i vyššími úřady dbáno jejího plánu polohy, a to i tehdy, když tento plán obci zjednal někdo jiný (státní regulační komise, zák. č. 88/1920 Sb.). Je samozřejmé, že obec je procesní stranou ve správním řízení na základě svého práva vlastnického, sousedského a j.
Některé části samostatné působnosti jsou obligatorní agendou obce (na př. výkon vrchnostenské pravomoci, zřizování obecního hřbitova). I tu by se mohla subjektivita obce projeviti v tom, že by obec tvrdila, že in concreto nejde o obligatorní činnost).
Slovo „samostatná“ svádí k představám nesprávným. Lépe by bylo užívati výrazu: vlastní.
Patří již vzdálené minulosti názory, jakoby rozdíl mezi samostatnou a přenesenou působnosti byl v tom, jedná-li obec podle volného uvážení či je-li vázána zákonem.
Na rozsahu samostatné působnosti obce byly provedeny změny, na př. zákony č. 332/1920, č. 236/1922 Sb. o převzetí výkonů zdravotněpolicejních, zák. č. 165/1920 Sb. o zřizování státních policejních úřadů, zák. č. 88/1920 Sb. o státní regulační komisi. Revoluční Národní shromáždění pomýšlelo na další ještě dalekosáhlejší přesuny, jak o tom svědčí § 20 nov. č. 76/1919 Sb.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi má obec nárok na obstarávání svých vnitřních věcí (Márkus, Ungarisches Verwaltungsrecht, 283 násl.).
Jiří Hoetzel.
b) Přenesená působnost obce. Přenesenou působností obcí, kterou obecní zřízení a městské statuty v zemích historických rozeznávají přesně od samostatné působnosti, jest podle § 29 čes. ob. zř. z 16. IV. 1864 č. 7 čes. z. z., § 28 mor. ob. zř. z 15. III. 1864 č. 4 mor. z. z. a § 28 slez. ob. zř. z 15. XI. 1863, č. 17 slez. z. z. povinnost obcí, přičiňovati se spolu k účelům veřejné správy.
Porovnáme-li však znění tohoto paragrafu se zněním § 61 čes., § 56 mor. a § 56 slez. ob. zř. („Vláda může dáti věci, náležející k působnosti přenesené, zcela nebo z části svými orgány a na své útraty spravovati”) a § 103 čes., § 104 mor. a § 93 slez. ob. zř. („U věcech státem na obec přenesených jde odvolání v každé případnosti k politickému úřadu okresnímu“), seznáme, že pojem přenesené působnosti obcí je užší, t. j. že je to povinnost, přičiňovati se spolu k účelům veřejné správy státní ve věcech, jež obstarávati a o nichž rozhodovati přísluší úřadům státním.
Přenesená působnost obcí vyměřuje se podle § 29 čes., § 28 mor. a § 28 slez. ob. zř. zákony obecnými a v mezích zákonů obecných, t. j. říšských, zákony zemskými. Toto znění, souhlasné doslovně se zněním čl. VI říš. zák. ob. z 5. III. 1862, č. 18 ř. z. má původ svůj v tom, že podle zemských zřízení platných v době vydání obecních zřízení a to podle § 18, č. II. 1., čes., mor. a slez. zem. zříz. (příl. II. cís. pat. z 26. II. 1861, č. 20 ř. z.) příslušelo sněmům ve věcech obecních usnášeti se na podrobných předpisech v mezích zákonů říšských. Po změně nastalé v této příčině tím, že § 11 zákl. zák. stát. o zastupitelstvu říšském z 21. XII. 1867, č. 141 ř. z. nevyhradil říšské radě práva, stanoviti základní pravidla ve věcech obecních, takže podle § 12 téhož zák. přešlo usnášení se o věcech obecních na zemské sněmy, shledáváme pak, že se obcím ukládaly až do převratu povinnosti v oboru přenesené působnosti jak zákony říšskými, tak zákony zemskými. Zdálo by se, že po převratu to má pouze historický význam, ale tomu není ve skutečnosti tak, nýbrž otázka může býti praktická, popírala-li by některá obec svou povinnost držíc se znění obecního zřízení.
Podle uvedeného jest tedy k tomu, aby obcím byla uložena povinnost v přenesené působnosti, třeba, aby se tak stalo zákonem, při čemž ovšem nepadá na váhu, byl-li zákon vydán před obecním zřízením neb po něm. Za zákony pak dlužno považovati císařské patenty, císařská nařízení, dvorské dekrety atd. vydané v rakouské době předústavní z vůle panovníkovy, dále zákony říšské a zemské vydané v době ústavní; zákonům těm jsou na roveň postavena nařízení z nouze vydaná podle § 14 zákl. zák. stát., č. 141/1867 ř. z., mající podle cit. § 14 zatimní moc zákonů, a ministerská nařízení vydaná v době předústavní podle rozhodnutí panovníkova. Po převratu pak jsou to zákony československé republiky a nařízení
stálého výboru podle § 54 ústavní listiny. Oproti tomu nelze za zákony považovati ani ministerská nařízení, jež nebyla vydána podle rozhodnutí panovníkova, ani nařízení zemských úřadů politických a po dobu po převratu ani vládní nařízení, není-li povinnost ta uložena obcím zákonem a není-li vládní nařízení vydáno podle zákona z 15. IV. 1920, č. 337 Sb., kterým byla vláda zmocněna činiti opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou a jenž ustanovoval, že vládním nařízením podle něho vydaným, může býti i obcím uložena povinnost, aby spolupůsobily při jeho provádění, neb nebude-li vydáno podle jiného zákona, jenž by obsahoval totéž ustanovení.
S hlediska tuto uvedeného rozhodl již vídeňský správní soud v několika případech, že obce nejsou v přenesené působnosti povinny k úkonům, které jsou jim uloženy pouhými ministerskými nařízeními (srov. Budw. 2036, podle něhož nejsou obce povinny sepisovati úmrtní zápisy, Budw. 13582, podle něhož obce nejsou povinny doručovati poručníkům a opatrovníkům příslušné dekrety a bráti je do slibu, Budw. A. 292, podle něhož obce v sídle soudu nejsou povinny doručovati soudní výměry ve věcech trestních, Boh. adm. 8019, podle něhož obec v sídle okresního úřadu nebyla (při volbách do Národního shromáždění v r. 1925) povinna doručiti legitimace členům obvodních volebních komisí). Z předpisů čes. obec. zřízení plyne, že přenesenou působností je pověřena sama obec, která ji však může vykonávati jen obecním starostou. Není tedy u nás volen princip jinde přijatý, že přenesenou působností je pověřen jen určitý orgán obce (Auftragsangelegenheiten).
Důležité jest ustanovení § 61 čes. ob. zř., že starosta má obstarávati působnosti na obec přenesené tak, jak zákonem vyměřeno neb jak úřad nařídí. To má důsledky i po stránce jazykové, jak bylo již praktické i při městech lázeňských. Starosta v přenesené působnosti nemůže si stěžovati do příkazů nadřízeného politického úřadu. Obec by si mohla stěžovati a dokazovati, že o přenesený obor působnosti neběží — Boh. adm. 7550.
Rozdíl mezi samostatnou a přenesenou působností obce byl setřen potud, že nyní podle zákona o org. pol. správy č. 125/1927 Sb. (§ 99) pravidelnou instancí odvolací je i v samostatné působnosti politický úřad. Do přenesené působnosti obce patří i výkon práva trestního — § 62 čes. ob. zř. Je zvláštností, že místní policie patří zásadně do samostatné působnosti, kdežto trestní pravomoc policejní jest dána do působnosti přenesené.
Samostatná působnost může býti obci odňata zákonem (resp. na základě zákona); rozsah přenesené působnosti určují zákony. Obecní zřízení jsou obyčejné zákony, takže jejich principy by mohly býti měněny zase obyčejnými zákony. Obyčejný zákonodárce naráží tu na meze vytčené v § 91 úst. list. (Hoetzel, Čsl. správní právo, 82).
V praksi legislativní se proti duchu obecního zřízení hřeší příliš vágními formulacemi: obec je povinna spolupůsobiti při provádění zákona podle pokynů (nařízení) nadřízených úřadů.
Přenesená působnost obcí jest velice rozmanitá a obce často velice zatěžující, avšak dlužno podle pravdy konstatovati, že stát se nemůže součinnosti obcí ve veřejné správě zříci, nemá-li náklad na veřejnou správu státní pokladnu neobyčejně zatěžovati. Proto nebylo ani v § 20 zák. ze 7. II. 1919, č. 76 Sb. (novely k obecním zřízením) ustanoveno, že širší sbory samosprávné, případně státní správa, převezmou všecku přenesenou působnost obcí, nýbrž bylo to ustanoveno pouze pro některé obory působnosti obcí a provedeno vlastně pouze co do policie zdravotní, ovšem, jak později uvidíme, pouze co do osobních nákladů na ni.
Rovněž zůstaly bezvýslednými snahy organisací samosprávy, aby se obcím za výkon přenesené působnosti poskytla náhrada z pokladny státní, ač zajisté příděly ze státní pokladny, jichž se obcím nyní dostává, slouží k tomu, aby obce mohly snáze hraditi náklady spojené s přenesenou působností.
Ze znění § 29 čes. a § 28 mor. a slez. ob. zř. „povinnost obcí, přičiňovati se spolu k účelům správy veřejné“, jakož i z doslovu § 61, odst. 4., čes. a § 56, odst. 4., mor. a slez. ob. zř., podle něhož může vláda záležitosti přenesené působnosti zcela neb z části svými orgány a na své útraty spravovati, jde na jevo, že jde o pouhou povinnost k úkonům v přenesené působnosti a že tedy obce nemají subjektivního nároku na přenesenou působnost tak, jako jej mají na působnost samostatnou (Boh. adm. 10739) a že nejsou oprávněny stěžovati si do opatření, jímž státní správa některou věc přenesené působnosti
svěří na své útraty jinému orgánu (Budw. 3957).
Z toho, že přenesená působnost je povinností obcí, kterou obce musí svým nákladem obstarati, plyne oprávnění obcí, odepříti úkon v přenesené působnosti, jenž obci není uložen zákonem, případně nařízením vydaným podle zmocňovacího zákona, a podati odvolání z výměru, ukládajícího obci takovýto úkon. Poměr obcí k politickým úřadům co do přenesené působnosti jejich není také poměrem naprosté podřízenosti; je-li ovšem v určitém případě naprosto nepochybno neb pravoplatně rozhodnuto, že obec je k určitému úkonu povinna a v jakém rozsahu, pak musí ovšem vyhověti přesně dožádání politického úřadu (Budw. A. 3346 a 3488).
Příslušny rozhodovati o povinnosti obce, odepřevší v určitém případě úkon na ní požadovaný z důvodu, že není k tomu po zákonu povinna, jsou politické úřady (okresní úřad a zemský úřad, u obcí statutárních zemský úřad a ministerstvo vnitra), na něž se musí obrátiti o odpomoc ostatní úřady a soudy, výkony určité na obci požadující. Přirozeně mají i tu obce možnost stěžovati si k nejvyššímu správnímu soudu.
Náklady spojené s výkonem přenesené působnosti hradí, poněvadž jde o jejich povinnosti, obce samy nejsouce oprávněny požadovati náhradu od státu, leč by tak bylo výslovně ustanoveno (na př. v zákoně ubytovacím, v zákonech o opatřování dopravních prostředků, dále na př. v § 40, odst. 12., brann. předpisů, vlád. nař. č. 141/1927 Sb.), ani od stran, nejsou-li podle zvláštních zákonů povinny za ně platiti (Budw. A. 4116).
Poněvadž náklady přenesené působnosti jdou obcím k tíži, zatěžují obce i v těch případech, kdy státní správa úkony přenesené působnosti provedla sama na účet liknavých obcí. Případy, o něž jde, jsou tyto:
1. Opomene-li neb zpěčuje-li se obecní zastupitelstvo vybývati, co je obci zvláštními zákony uloženo, a plniti povinnosti podle nich na obec náležející, má podle § 104 čes. ob. zř. okresní úřad nákladem a na škodu obce zjednati pomoc, jíž je třeba; totéž ustanovení, ale s tou změnou, že se nemluví o „zvláštním“ zákoně, obsahují § 106 mor. a § 94 slez. ob. zř. Jde tu o případy, kdy obecní zastupitelstvo, jehož usnesením je starosta co do způsobu provedení úkonů přenesené působnosti podle § 61, odst. 2., čes. a § 56 mor. a slez. ob. zř., vázán, zúmyslně opomene neb výslovně odepře povoliti náklad na úkony přenesené působnosti; opomenutí obecního zastupitelstva může však podle § 61, odst. 3., čes. a § 56 mor. a slez. ob. zř. a § 13 první fin. nov. ob. ze dne 12. VIII. 1921, č. 329 Sb., sanovati starosta a v případě tomto pomine právo okresního úřadu.
2. Podle § 105 čes. a mor. a § 95 slez. ob. zř. může okresní úřad, porušuje-li starosta své povinnosti v přenesené působnosti takovým způsobem, že se mu správa jejich beze škody obecného dobra nemůže nadále svěřiti, a neodpomůže-li v Čechách tomu jsouc k tomu vyzváno obecní zastupitelstvo a je-li (v zemi moravskoslezské) třeba, aby se ke spravování věcí těch zřídil jiný orgán, ke správě záležitostí těchto na náklad obce zříditi nový orgán.
3. Některé speciální zákony obsahují ustanovení, že okresní úřad provede opatření na útraty liknavé obce. Tak ustanovuje § 17 zák. z 19. XII. 1919, č. 663 Sb., o stálých voličských seznamech, že státní správa jest oprávněna učiniti vhodná opatření na vrub obce, nevykonají-li starosta, obecní úřad nebo místní komise povinností jim zákonem uložených; podle § 61 zák. z 6. VIII. 1909, č. 177 ř. z., o nakažlivých nemocech zvířecích provede politický úřad podle potřeby zavedením nuceného vyvlastnění odpomoc na účet obce, neučiní-li tato vhodného opatření co do mrchoviště, podle § 5 zák. z 16. V. 1898, č. 37 čes. z. z., o ochraně vinic proti vřetenatce révové provede politický úřad opatření na útraty politické obce, podle odst. 3. dekr. dvor. kanc. z 26. IX. 1835 s. z. p., sv. 63., č. 158, obstará správa státních silnic udržování dlažby průtahu státní silnice, zanedbá-li obec povinnost udržovati dlažbu průtahu jí procházejícího.
Není-li tu žádného z těchto případů, nemůže politický úřad beze všeho dáti úkon provésti na útraty obce, jmenovitě odepřel-li by starosta určitý úkon, maje za to, že obec není k tomu po zákonu povinna, nýbrž může podle § 105, odst. 1., čes. a mor. a § 95 slez. ob. zř. starostovi, který by povinnosti své ve věcech přenesené působnosti porušil, uložiti pořádkovou pokutu, jejíž výše není na Moravě omezena, kdežto v Čechách a ve slezské části země moravskoslezské smí činiti nejvýše 40 Kč. Kromě tohoto všeobecného ustanovení obsahují ještě některé speciální zákony zvláštní ustanovení o pořádkových pokutách,
které lze uložiti starostovi zanedbavšímu svoje povinnosti v přenesené působnosti,tak § 5 zák. č. 37/1898 čes. z. z., že politický úřad zakročí proti členům obecního představenstva (nyní obecní rady) podle § 105 čes. ob. zř.
Pouze v jediném případě ukládají starostům pořádkové pokuty jiné, než politické úřady. Podle § 347, odst. 2., zák. o přímých daních z 15. VI. 1927, č. 76 Sb., jsou obce povinny k určitým úkonům při exekučním vymáhání přímých daní. Podle odst. 3. cit. paragrafu pak platí co do neuposlechnutí nařízení a vyzvání vymáhajících a exekučních úřadů obdobně ustanovení § 201 téhož zák., podle něhož mohou finanční úřady k tomu podle § 210 cit. zák. příslušné uložiti pořádkové pokuty do 5 000 Kč osobě neuposlechnuvší, t. j. v tomto případě starostovi, při čemž. platí ještě ustanovení, že s nařízením a vyzváním musí býti spojena pohrůžka pokutou v určité částce.
Z opatření učiněného okresním úřadem podle §§ 104 a 105, odst. 1. a 2., čes. ob. zř. lze se odvolati podle § 105, odst. 3., čes. ob. zř. k zemskému úřadu, a to nyní podle § 75, odst. 1., vlád. nař. č. 8/1928 Sb. (správní řízení) ve lhůtě patnácti dnů; odvolání nutno podati u okresního úřadu. V mor. ani ve slez. obecním zřízení takovéhoto ustanovení vůbec není, ale nelze o tom pochybovati, že i v zemi moravskoslezské je přípustné odvolání (srov. k tomu Boh. adm. 3316). Rovněž nelze pochybovati, že i v Čechách i v zemi moravskoslezské je přípustné odvolání, byl-li určitý úkon v přenesené působnosti podle zvláštních zákonů svěřen na útraty obce okresním úřadem jinému orgánu. Odvolání může, byl-li zřízen na útraty obce jiný orgán, podati obec. Odvolání nemá podle § 105, odst. 3., čes. ob. zř. vůbec účinku odkladného; v zemi moravskoslezské tohoto ustanovení není, ale nelze zajisté pochybovati o tom, že okresní úřad může podle § 77, odst. 2., vlád. nař. č. 8/1928 (správ. říz.) vyloučiti odkladný účinek, jejž by odvolání jinak podle odst. 1. téhož paragrafu mělo.
Že starosta, jenž byl podle § 105 čes. a mor. a § 95 slez. ob. zř. pokutován, může sám podati odvolání, je samozřejmé; odvolání toto, o jehož lhůtě a místě podání platí totéž, co o odvolání obce, má však podle § 77, odst. 1., správ. říz. účinek odkladný.
O odvolání jak obce tak starosty rozhoduje podle čl. 8., odst. 2., org. zák. zemský úřad s konečnou platností. Do rozhodnutí zemského úřadu je přípustná stížnost k nejvyššímu správnímu soudu.
O odvolání starosty, jemuž byla podle §§ 347 a 201 zák. č. 76/1927 Sb. berní správou uložena pokuta pořádková, rozhoduje podle § 224 cit. zák. zemské finanční ředitelství rovněž s konečnou platností. I tu je pak přípustna stížnost k nejvyššímu správnímu soudu.
Konečně nutno se zmíniti o otázce povinnosti starostově porušivšího určitou povinnost v přenesené působnosti k náhradě škody. Nálezem Boh. adm. 10054 rozhodl totiž nejvyšší správní soud, že rozhodovati o nároku na náhradu škody podle § 61 čes. ob. zř. (s nímž § 56 mor. i slez. ob. zř. souhlasí) jsou příslušny politické úřady, při čemž o meritu otázky nebylo jednáno. Věc je zajisté sporná, neboť § 61 čes. ob. zř. neobsahuje žádného ustanovení o povinnosti starostově k náhradě škody.
Ve světové válce byla v Rakousku všecka tato ustanovení shledána nedostatečnými a bylo podle § 14 zákl. zák. stát. z 21. XII. 1867, č. 141 ř. z., vydáno cís. nař. z 25. VII. 1914, č. 154 ř. z., podle něhož obce a jejich orgány byly povinny spolupůsobiti při provádění zákonných ustanovení, jež se vztahují na válečnou moc neb vojenskou obranu mocnářství (§ 1), každý veřejný úředník (podle § 101 trest. zák. též starosta obce, případně jeho náměstek, úředník obecní), jemuž byly svěřeny úkony podle § 1 cit. zák., byl povinen setrvati na svém místě, až by toho byl sproštěn, a to osoby již uvedené státním úřadem obci nadřízeným (§ 2) a každý veřejný úředník, jenž by porušil svou služební povinnost vztahující se na válečnou moc neb vojenskou obranu mocnářství, podléhal pro přečin trestu tuhého vězení od jednoho měsíce do jednoho roku, a byly-li by vojenské zájmy mocnářství ohroženy, od tří měsíců do tří roků (§ 3).
O přenesené působnosti statutárních měst viz v tomto hesle sub B. I. 6.
Jednotlivé případy přenesené působnosti jsou tyto:
1. Ve věcech civilních. 1. Civilní řád soudní, zák. z 1. VIII. 1895, č. 113 ř. z., ukládá obcím určité povinnosti, a to v § 65 (vydávání vysvědčení při propůjčování práva chudých) a §§ 88,102, 107 a 109 (doručování).
2. Rovněž exekuční řád, zák. z 27. V. 1896, č. 79 ř. z., a zák. z 21. XII. 1932, č. 1 Sb. z r. 1933, jej měnící a doplňující
ukládá obcím určité povinnosti v § 106 (spolupůsobení při zřizování vnucených správců) a v § 144 (s. při zřizování znalců k odhadu nemovitostí) v § 1 zák. č. 1/1933 (vyhověti dožádání soudu o vyhlášení dražby).
3. Obce mají povinnosti vytčené v § 34 cís. pat. z 9. VIII. 1854, č. 208 ř. z., o řízení nesporném (oznamovati soudu úmrtí) a v § 270 téhož zák. (konati odhad a prodej věcí movitých).
4. Podle § 189 ob. zák. obč. z 1. VII. 1811, č. 946 s. z. s., jsou obce povinny postarati se o to, aby bylo učiněno soudu oznámení o potřebě zříditi poručníka.
5. Podle § 55 zák. z 11. III. 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží jsou správní úřady, jimiž jsou nesporně též úřady obecní, seznají-li, že jest potřebí nějakého opatření soudu ve prospěch osob mladších 18 let, povinny to poručenskému soudu oznámiti a, je-li naléhavá potřeba takového opatření, je samy provésti.
6. Obce jsou povinny spolupůsobiti při zakládání knih železničních podle § 18 zák. č. 132/1930 Sb.
7. Obce jsou povinny spolupůsobiti při zakládání, doplňování a znovuzřízení knih pozemkových podle §§ 17, 18, 26 a 28 zák. z 5. XII. 1874, č. 92 čes. z. z., zák. z 2. VI. 1874, č. 97 ř. z., platného pro Moravu a zák. z 2. VI. 1874, č. 98 ř. z. ,platného pro Slezsko.
II. Ve věcech trestních. 1. Obcím jsou uloženy povinnosti uvedené v §§ 24, 26, 36, 84, 88, 140, 380, 415 a 487 trest. řádu, zák. z 23. V. 1873, č. 119 ř. z.
2. Obce mimo sídlo soudu jsou podle § 213 cís. pat. z 3. V. 1853, č. 81 ř. z. povinny, doručovati soudní výměry ve věcech trestních (srov. Budw. A 2521, podle něhož cís. pat. č .81/1853 ř. z. nebyl zrušen co do věcí trestních, dále Budw. A 292, podle něhož obce v sídle soudu nejsou k tomuto doručování povinny).
3. Obce jsou povinny zhotoviti a vyložiti každoročně prvotní seznamy porotčí, rozhodovali o námitkách proti nim a zaslati opravené seznamy okresnímu úřadu a oznamovati presidentu krajského soudu změny nastalé během roku — §§ 6, 7, 8, 9 a 12 zák. z 23. V. 1919, č. 278 Sb.
4. Min. nař. z 28. I. 1855, č. 26 ř. z. ukládá obci v § 9., aby opatřovala bezpečně mrtvolu, jež má býti soudně ohledána, případně postarala se o vhodnou místnost pro její uschování neb jinou vhodnou místnost, kterou lze vytápěti, a aby kromě soudních svědků opatřila k pomoci při ohledání vhodnou osobu.
III. Ve věcech vlastní správy politické: 1. Zák. z 29. II. 1920, č. 126 Sb. změněný zák. z 14. VII. 1927, č. 125 Sb. o organisaci politické správy, ustanovil v čl. X, že vládním nařízením budou sjednoceny a upraveny předpisy o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů a že při tom může býti stanovena též povinnost obcí, spolupůsobiti při řízení, pokud jeho účel toho vyžaduje. Podle toho uložilo vlád. nař. z 13. I. 1928, č. 8 Sb. (správní řízení) obcím řadu povinností, jmenovitě co do doručování úředních spisů a to v §§ 13, odst. 1., 25, 28, 29, odst. 2., 31, 32, 45, odst. 4., 114, odst. 3., 130, odst. 3.
2. Podle § 1, odst. 4., org. zák. č. 126/1920 Sb. ve znění zák. č. 125/1927 Sb. jest obec, jež je určena za sídlo okresního úřadu, povinna opatřiti vhodné místnosti pro tento úřad a nésti náklad spojený s jeho umístěním; k úhradě tohoto nákladu mohou nejvýše do dvou třetin přispěti stát a okres.
3. Zák. z 16. III. 1920, č. 165 Sb., jímž se vláda zmocňuje zřizovati státní policejní úřady, jehož platnost byla zák. z 17. XII. 1931, č. 208 Sb. prodloužena na neurčitou dobu, ustanovuje v § 3, odst. 1., že obce jsou povinny přispívati v době prvních pěti let ode dne zřízení státního policejního úřadu určitou částkou, a v odst. 2., že obce jsou povinny, přenechati státu bezplatně k užívání budovy, místnosti a zařízení, jež sloužily úkolům
státem převzatým.
4. Podle § 14 zák. z 14. IV. 1920, č. 299 Sb. o četnictvu, má četnictvo právo, při výkonu své služby žádati součinnost každého orgánu služby veřejné, zvláště též starostů obecních.
Obce jsou podle § 25, odst. 2., zák. z 31. I. 1928, č. 28 Sb., jímž byl doplněn a změněn zák. č. 299/1920 Sb., povinny, postarati se o přechodné ubytování četnictva podle předpisů vztahujících se na přechodné ubytování vojska. (Předpisy ty jsou uvedeny doleji.)
5. Obce jsou podle § 3 cís. nař. z 20. IV. 1854, č. 96 ř. z., jež co do jejich povinností nebylo hlavou II. org. zák. a § 135 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. o správním řízení zrušeno, povinny vymáhati poplatky k potřebám veřejným (pokuty peněžité, platy školní, příspěvky ke kostelům, farám, školám a pod.)
6. Podle § 41 zák. o poště z 5. XI. 1837 jsou obce povinny, doručiti způsobem donucovacím úřední dopisy politických úřadů (též jiných úřadů kromě soudů) v tom případě, že strana povinná platiti porto odepřela přijmouti dopis od poštovního zřízence.
7. Obce jsou povinny vyšetřovati a trestati přestupky přikázaných trestní pravomoci obci, o níž se pojednává v samostatném článku.
8. Obce jsou podle § 5 zák. z 13. III. 1919, č. 139 Sb. povinny opatřiti si za cenu stanovenou ministerstvem vnitra aspoň jeden výtisk sbírky zákonů a nařízení státu československého.
IV. Věci volební: 1. Podle zák. z 19. XII. 1919, č. 663 Sb. o stálých seznamech voličských, částečně změněných a doplněných zák. z 23. I. 1920, č. 44 Sb., mají obce tyto povinnosti:
a) podle § 1 zřídí se v každé obci stále voličské seznamy a náklad na to hradí obec;
b) podle § 5, odst. 2., je starosta neb zástupce jím jmenovaný předsedou místní volební komise;
c) podle § 6 jest obec povinna vyvěsiti vyhlášku tam uvedenou;
d) podle § 7, odst. 4. obecní úřad vykonává přípravy pro sestavení stálých voličských seznamů;
e) podle § 8, odst. 1. a 2., zašle starosta před vyložením jeden stejnopis politickému úřadu dohledacímu, další tři stejnopisy vyloží k veřejnému nahlédnutí, což oznámí veřejnou vyhláškou a způsobem v obci obvyklým; podle § 8, odst. 6., dá starosta obce o více než 20 000 obyvatelů po dobu reklamační v každém domu vyvěsiti seznam voličů v domě bydlících;
f) podle § 9 má v obcích s více než 5 000 obyvatelů seznam voličů k žádosti kteréhokoliv občana býti včas rozmnožen a nejdéle první den reklamační lhůty vydán; tato povinnost nastává však pouze tehdy, složí-li ten, kdo se přihlásil o rozmnožený seznam neb dodatky k němu, částku pravděpodobnou k úhradě celých režijních výloh výtisků jím objednaných, což neplatí, jak dále uvidíme při obecních volbách;
g) podle § 10 přijímá obecní úřad námitky proti vyloženým seznamům voličským;
h) podle § 12 předloží obecní úřad námitky politickému úřadu, u něhož reklamační komise o nich rozhodne, opraví seznamy, sdělí svá rozhodnutí obecnímu úřadu, aby je oznámil těm, jichž se týkají, a vrátí opravené tři stejnopisy obecnímu úřadu, jenž je vyloží k veřejnému nahlédnutí.
2. Při volbách do poslanecké sněmovny a do senátu, jakož i při volbách do zemských a okresních zastupitelstev mají obce několik úplně stejných povinností, k čemuž uvádíme, že příslušná ustanovení zák. z 29. II. 1920, č. 123 Sb., kterým se vydává řád volení do poslanecké sněmovny, částečně změněný zák. z 15. X. 1925, č. 205 Sb., platí podle § 2 zák. z 29. II 1920, č. 124 Sb. o složení a pravomoci senátu částečně změněného zák. z 15. X. 1925, č. 206 Sb. též pro volby do senátu a že ustanovení o volbách do zemských zastupitelstev obsažená v zák. z 14. IV. 1920, č. 330 Sb., změněna zák. z 14. VII. 1927, č. 126 Sb. platí podle § 60 cit. zák. obdobně o volbách okresních zastupitelstev.
Zákony ty ukládají obcím tyto povinnosti:
a) v § 9 (volby posl.), resp. § 10 (volby zem.), aby dodaly obvodní volební komisi, jejíž členem s hlasem poradním a zapisovatelem je konceptní úředník obecní, další pomocné síly;
b) v § 15 (volby posl.), resp. § 14 (volby zem.), aby vyhlašovaly vyhláškami a způsobem v obci obvyklým rozepsaní voleb;
c) v § 17, resp. § 16, aby vykládaly zároveň s vyhláškou stálé seznamy voličské;
d) v § 20, resp. § 19, aby tytéž vykládaly po osm dnů až do dne volby;
e) v § 31, resp. § 30, aby opatřily místnosti volební a všecky potřeby pro ně;
f) v § 33, resp. § 32, aby vyhlásily vyhláškou, kterou dodá politický úřad, a způsobem v obci obvyklým den, počáteční a konečnou hodinu, jakož i místnost volby;
g) v § 34 (volby posl.), resp. § 33 (volby zem.), aby dodaly každému voliči do bytu kandidátní listiny a aby vyhotovily a dodaly voličům legitimační lístky, dále aby za ztracený nebo poškozený lístek legitimační vydávaly jiný, konečně aby nedodané lístky legitimační odevzdaly příslušné obvodní volební komisi.
3. Povinnosti obcí při volbách obecních, které se konají též v přenesené působnosti (Budw. A 8140, Boh. adm. 4178) uvedeny jsou v zák. z 31. I. 1919, č. 75 Sb., kterým se vydává řád volení v obcích, část. změn. zák. z 23. III. 1920, č. 163 Sb. (v § 3), zák. z 14. VII. 1922 Sb., č. 253 Sb. a zák. z 12. VII. 1933, č. 122 Sb.
Poněvadž o volbách obecních bude později zároveň s výkladem ostatních volebních řádů podrobně pojednáno, obmezíme se zde pouze na citaci paragrafů obecního volebního řádu, jež ukládají obcím zvláštní povinnosti. Jsou to §§ 11, 12, 13, 15, 18, 20, 22, 23, 25, 26, 28, 31, 32, 34, 43, 54, 67 a 71.
Povinnosti ty jsou uloženy v Čechách obcím skládajícím se z několika osad podle § 75 zák. č. 75/1919 Sb. ve znění zák. č. 253/1922 Sb., resp. zák. č. 122/1933 též co do voleb místních zastupitelstev.
V. Věci živnostenské. 1. Obce jsou podle § 29 nov. k živn. řádu, zák. z 15. III. 1883, č. 39 ř. z., povinny vyvěšovati edikty o zamýšleném zřízení živnostenských závodů.
2. Obec, v níž jest zřízen živnostenský soud, má povinnosti vytčené v §§ 6, 10 a 12 zák. z 25. XI. 1896, č. 218 ř. z. o živnostenských soudech.
3. Podle §§ 4 a 5 zák. z 14. II. 1895, č. 28 ř. z., jímž se upravují výprodeje, je místní policejní úřad povinen k úkonům tam uvedeným.
4.Okresní úřad jest podle § 12, odst. 3., zák. ze dne 4. V. 1926, č. 87 Sb., o podomním obchodě povinen slyšeti obec před tím, než udělí povolení tam zmíněné.
VI. Věci zdravotní. 1. Podle § 4 říš. zák. zdrav. z 30. IV. 1870, č. 68 ř. z., měly obce řadu povinností v přenesené působnosti, jež vykonávaly za pomoci obecních a obvodních lékařů. Pro jednu z těchto povinností (§ 4a: „činiti opatření místní, aby se předešly nemoci nakažlivé a nerozšiřovaly se“68/1870 ř. z., § 4.lit.a) jsou pak podrobné předpisy obsaženy v zák. z 14. IV. 1913, č. 67 ř. z., o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí.
Co do těchto povinností nastala změna tím, že podle zák. z 15. IV. 1920, č. 332 Sb., jímž stát převzal výkony zdravotněpolicejní, a zák. z 13. VII. 1922, č. 236 Sb., kterým byla doplněna a částečně v činnost uvedena ustanovení zák. č. 332/1920 Sb., převzal stát zestátniv obecní a obvodní lékaře na sebe úhradu části osobního nákladu spojeného s výkonem povinností, jež měly dosud v oboru zdravotní služby obce, mimo povinnost, uloženou v § 4 lit. d) zák. č. 68/1870 ř. z., totiž činiti spolu opatření, aby se zamezil a udusil pád dobytka, kterážto povinnost podle zák. č. 332/1920 a č. 236/1922 Sb. na stát nepřešla. Uhrazovati jiný osobní náklad kromě lékařského přísluší i nadále obcím, jež podle § 17, č. 1., zák. č. 236/1922 Sb., jsou povinny opatřiti si personál pro ošetřování nemocných ztížených nakažlivou nemocí.
Podle téhož paragrafu (č. 6) jsou dále obce povinny hraditi věcné náklady těch zařízení služby zdravotní, které jim hraditi náleží podle platných a tímto zákonem nezrušených povinností a rovněž jsou povinny konati zvláštní povinnosti uložené jim zák. č. 67/1913 ř. z., a to podle § 19 zák. č. 236/1922 Sb., podle něhož povinnosti ty nejsou tímto zákonem dotčeny; jsou to jmenovitě povinnosti uložené obcím v §§ 7, 8, 13, 14 zák. č. 67/1913 ř. z., z nichž nejtíživější je povinnost uložená v § 7, odst. III. (za účelem isolace opatřiti včas potřebné místnosti a dopravní prostředky za přípustné uznané) a v § 36 cit. zák., v němž je podrobně vypočteno, které náklady má hraditi obec a které stát.
Povinnost pouze formální je konečně obcím uložena § 17, č. 2, zák. č. 236/1922 Sb., podle něhož jsou obce povinny dodati obecnímu a obvodnímu lékaři k jeho žádosti na služební cestu povoz, a to za náhradu; povinnost ta postihuje obec, jíž se týká služební cesta a má obec právo uložiti povinnost tu majitelům povozů v obci usedlým.
2. Jak již bylo uvedeno nepřevzal stát povinnosti uložené obcím podle § 4, lit. d, zák. č. 68/1870 ř. z. a týkající se pádu dobytka a mají tedy obce nadále povinnosti tyto. V příčině té platí dosud předpisy zák. z 6. VIII, 1909, č. 177 ř. z., o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích, k jehož provedení bylo vydáno min. nař. z 15. X. 1909, č. 178 ř. z. Speciální předpisy obsahují zák. č. 37/1880 ř. z. o zamezení a udušení pádu dobytka, část. změň. zák. č. 51/1885 ř. z. a zák. č. 180/1909 ř. z., dále zák. č. 142/1892 Sb. o zamezení a potlačení plícní nákazy hovězího dobytka, část. změň. zák. č. 182/1909 ř. z., kdežto ostatní zvláštní předpisy byly § 78 zák. č. 177/1909 ř. z. zrušeny.
Povinnosti uložené obcím zák. č. 177/1909 ř. z. jsou uvedeny v §§ 7, 8, 20, odst. 1. (též § 14 zák. č. 37/1880), § 21 (též § 17 zák. č. 37/1880), § 26 (též § 24 zák. č. 37/1880), §§ 41, 42, 43, 61 (též § 37 zák. č. 37/1880).
3. Podle § 18 zák. z 15. VII. 1919, č. 412 Sb., o povinném očkování proti neštovicím jsou obce povinny spolupůsobiti při veřejném očkování a nésti náklad na opatření a upravení místností pro očkování, výlohy osobní mimo lékaře očkujícího a výlohy na
kancelářské potřeby nutné pro obecní evidenci očkovanců.
4. Zák. ze 17. II. 1922, č. 86 Sb., kterým se omezuje podávání alkoholických nápojů, neukládá sice obcím žádných povinností, ale § 8 vlád. nař. z 13. VI. 1922, č. 174, zákon tento provádějící praví, že kontrolou nad zachováváním zákona pověřují se též orgány správy obecní, zvláště orgány policejní.
5. Zák. z 11. VII. 1922, č. 241 Sb., o potírání pohlavních nemocí ukládá v § 23 obcím povinnost spolupůsobiti při provádění a zabezpečení opatření v tomto zákoně předepsaných.
6. Podle § 9 zák. z 12. X. 1925, č. 218 Sb., o zřízení, působnosti a organisaci státního zdravotního ústavu ukládá se korporacím samosprávným, tedy též obcím, aby ústav v činnosti jeho podporovaly.
7. Podle § 2 zák. z 27. X. 1868, č. 38 čes. z. z., o zásadních ustanoveních k úpravě lázeňských věcí v lázeňských místech Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních a Teplicích-Šaňově obstarávají v těchto městech lázeňské věci obce v přenesené působnosti. Povinnosti jejich v tomto oboru působnosti jsou uvedeny v §§ 3, 4, 5 a 9 cit. zák.
VII. Sčítání lidu. Podle § 4 zák. ze 17. III. 1927, č. 47 Sb., jsou obce povinny svými orgány bezplatně spolupůsobiti při sčítání lidu a poskytnouti bezplatně potřebné místnosti; ostatní náklady sčítání hradí stát.
VIII. Občanský sňatek. Podle § 3, odst. 4., manž. zák. z 22. V. 1919, č. 320 Sb., jest obec povinna k dožádání okresního úřadu na své úřední desce vyvěsiti občanské vyhlášky o zamýšleném sňatku.
IX. Zemědělství. 1. Podle § 3, odst. 1., zák. z 2. VII. 1924, č. 169 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat přísluší obci povinnost, opatřovati a v dobrém způsobu chovati v dostatečném počtu plemeníky (býky, kance a berany). Podrobná ustanovení o tom obsahují § 3, odst. 3. až 6., a § 5, dále §§ 7, 8—10, 14, 16 a 22 vlád. nař. z 28. XII. 1928, č. 204 Sb.
2. Zák. z 2. VII. 1924, č. 165 Sb., o ochraně výroby rostlinné ukládá obcím řadu povinnosti v § 3, odst. 1. až 4., § 10 odst. 2., § 19, odst. 4., a § 20.
Vládní nařízení vydaná k provedení tohoto zákona obsahují pak podrobná ustanovení o povinnostech obcí, a to:
a) vlád. nař. ze 17. VII. 1925, č. 167 Sb., o opatřeních proti rakovině bramborů v § 1, odst. 1. a 2., § 5 a § 8, odst. 1.; b) vlád. nař. z 30. IV. 1926, č. 58 Sb., o hubení chroustů v § 2, odst. 2. a 3., §§ 3, 7 a 8;
c) vlád. nař. z 28. V. 1926, č. 78 Sb., o hubení myší v § 2, odst. 2.—5., §§ 3, 7 a 8;
d) vlád. nař. z 19. VI. 1931, č. 104 Sb., o opatřeních proti škodlivým činitelům na ovocných stromech, keřích a révě vinné v §§ 9 a 16.
3. Obce jsou povinny poskytnouti pomoc při opatřeních proti šíření mšice révové podle §§ 1, 5, 7, 12 a 14 zák. z 3. IV. 1875, č. 61 ř. z.
4. Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění zák. z 16. V. 1898, č. 37 čes. z. z., o ochraně vinic proti vřetenatce révové (peronospera viticola), a to podle §§ 1, 2 a 3 cit. zák.
5. Obce jsou povinny poskytovati pomoc při výkonech podle §§ 20, 45—48 lesního zákona, cís. pat. z 3. XII. 1852, č. 250 ř. z.
6. Obce jsou podle § 9 zák. z 2. XII. 1884, č. 72 čes. z. z., a § 9 zák. z 28. IV. 1896, č. 34 slez. z. z., o vysazování a ochraně alejí neb jednoduchých stromořadí podél veřejných silnic podporovati okresní úřady při provádění tohoto zákona, pokud se týká silnic státních; obce tu mají tytéž povinnosti, jež mají podle §§ 1—7 cit. zák. čes. zem. a §§ 1 a 2—8 cit. slez. zem. zák. co do silnic nestátních v působnosti samostatné.
7. Podle § 17 zák. z 9. VIII. 1883, č. 9 čes. z. z. z r. 1885, § 18 zák. z 27. XII. 1881, č. 79 mor. z. z. z r. 1882, a § 16 zák. z 9. XII. 1882, č. 28 slez. z. z. z r. 1883, o některých opatřeních ke zvelebení rybářství ve vodách vnitrozemských jsou obce povinny bdíti nad tím, aby se šetřilo ustanovení zákona, a oznamovati politickým úřadům přestupky, jež zpozorují.
8. Obce jsou podle § 20 zák. z 12. II. 1913, č. 14 mor. z. z., a podle § 20 zák. z 2. VII. 1909, č. 41 slez. z. z., o ochraně ptáků zeměvzdělání užitečných povinny bdíti nad zachováním zákona a oznamovati přestupky politickým úřadům; povinnost tuto mají kromě starostů polní hajní, obecní strážníci a orgány tržní policie.
X. Sociální péče. 1. Podle § 31, posl. odst., zák. z 28. XII. 1887, č. 1 ř. z. z roku 1888, o úrazovém pojištění dělníků, část. změň. zák. z 10. IV. 1919, č. 207 Sb., a z 12. VIII. 1921, č. 300 Sb., jsou obecní úřady povinny spolupůsobiti při vyšetřování
okolností, jež jsou důležité pro zjištění nároku na odškodné a jeho výše.
2. Podle § 255, odst. 3., zák. z 9. X. 1924, č. 221 Sb., část. změň. zák. z 8. XI. 1928, č. 184 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, jsou veřejné úřady, tedy též obce povinny podporovati nemocenské pojišťovny, vyhovovati jejich žádostem a podávati jim sdělení důležitá pro provádění pojištění a jejich správu; podle § 255, odst. 4., téhož zák. pak jsou pojišťovny zejména oprávněny dožadovati se spolupůsobení obecních úřadů k vypátrání zaměstnanců a k vyšetření poměrů důležitých pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců a jejich zařádění do platových tříd.
3. Podle § 175, odst. 3., zák. z 21. II. 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění zaměstnanců ve vyšších službách mají obce tytéž povinnosti oproti nositelům tohoto pojištění.
4. Podle § 134 zák. z 10. VI. 1925, č. 148 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, jenž dosud nenabyl v celku účinnosti, mají obce tytéž povinnosti oproti příslušným pojišťovnám.
5. Podle § 13, odst. 3., zák. ze 17. VII. 1919, č. 420 Sb., o práci dětí jsou obecní úřady povinny v rámci oboru své působnosti podporovati všechny dozorčí orgány ochrany mládeže při podporování jejich úkonů.
6. Podle § 20 zák. z 20. II. 1920, č. 142 Sb., o požitcích válečných poškozenců jsou obce povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Tento paragraf nedoznal změny pozdějšími zákony měnícími zák. č. 142/1920 Sb. a vztahuje se tedy povinnost ta i na tyto pozdější zákony (zák. č. 39/1922 Sb. a č. 133/1930 Sb.).
7. Zák. z 30. VI. 1921, č. 256 Sb., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských ukládá orgánům samosprávným povinnost spolupůsobiti při provádění zákona; podrobnosti o tom obsahuje § 22 vlád. nař. z 14. III. 1930, č. 29 Sb.
8. Zák. z 3. VII. 1924, č. 171 Sb., o částečném zákazu námezdného kojení ukládá obcím, aby spolupůsobily při jeho provádění.
9. Podle § 29, odst. 2., zák. z 21. XII. 1919, č. 29 Sb. z r. 1920, o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce jsou obce v obvodu působnosti obvodní komise povinny na požádání komise uvésti v obecnou známost vyvěšením na obecní tabuli smíry, nálezy a rozhodnutí její.
10. Zák. z 5. VI. 1930, č. 74 Sb., jímž se mění a doplňuje zák. z 19. VII. 1921, č. 267 Sb., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných ustanovuje v čl. VII, že orgány veřejné správy, státní i samosprávné jsou povinny spolupůsobiti při provádění zákona.
11. Podle § 76 zák. z 10. IV. 1930, č. 45 Sb., o stavebním ruchu, jehož účinnost v hlavě osmé (§§ 75—81) byla zák. z 23. II. 1934, č. 32 Sb., prodloužena do 31. XII. 1936, jsou obce povinny spolupůsobiti při provádění zák. č. 45/1930 Sb.
XI. Věci komunikační. 1. Obce, jimiž vedou státní silnice, jsou podle dvor. dekretu z 26. IX. 1835, č. 158 s. z. p., povinny udržovati za náhradu průtahy státních silnic aneb přispívati na úhradu nákladu vyššího způsobeného tím, že silnice vede obcí.
2. Obce jsou podle zák. z 2. I. 1877, č. 33 ř. z., povinny odklízeti sníh se státních silnic; podrobnosti jsou uvedeny v §§ 1, 2 a 5 zák.
3. Obce jsou podle § 19 zák. z 14. VII. 1927, č. 116 Sb., o silničním fondu, část. změň. zák. z 6. V. 1931, č. 76 Sb., povinny účinně spolupůsobiti při provádění zákona.
XII. Vyhosťování a honění postrkem, policejní dohlídka. 1. Zák. z 27. VII. 1871, č. 88 ř. z., o policejním vyhosťování a honění postrkem ukládá se obcím řada povinností, a to buď obcím vůbec (v §§ 8 a 9) aneb obcím, jež jsou hnaneckými stanicemi (§§ 10, 11 a 14), k čemuž se uvádí, že obcím k úhradě nákladu podle § 14 přísluší podle zák. z 15. I. 1873, č. 3 čes. z. z., zák. z 26. XII. 1872, č. 1 z r. 1873 mor. z. z., a zák. z 8. I. 1873, č. 3 slez. z. z., příspěvek ze zemského fondu.
2. V § 6 zák. č. 88/1871 ř. z. jest uvedeno, že se vyhrazuje zemskému zákonodárství ustanoviti, kterým obcím může býti svěřeno vydání nálezu na postrk v přenesené působnosti. To se též stalo na Moravě a ve Slezsku zák. č. 1/1873 mor. z. z. a č. 3/1873 slez. z. z., kdežto čes. zem. zák. č. 3/1873 čes. z. z. ustanovení takového neobsahuje.
3. Zák. č. 88/1871 ř. z. vyhradil v § 16 zemskému zákonodárství, aby ustanovilo, zdali a pokud mají zemskému fondu býti nahrazeny obcí domovskou hnanecké výlohy. Na základě toho ustanovil zák. č. 3/1873 čes. z. z. v § 3, zák. č. 1/1873 mor. z. z. v § 3, a zák. č. 3/1873 slez. z. z. rovněž
v § 3, že domovské obce hnanců neschopných platiti jsou povinny nahraditi zemskému fondu část výloh spojených s postrkem.
4. Podle § 18 zák. č. 88/1871 ř. z. ručí obec za výlohy, jež vzniknou tím, že obec jsoucí hnaneckou stanicí zanedbala svoje povinnosti; výlohy, spojené s opětným dopadením uprchlého hnance, hradí obec, jejíž zřízenci zavinili jeho útěk.
5. Podle § 9 zák. z 10. V. 1873, č. 108 ř. z., jsou obce povinny dohlédati na osoby, jež jsou pod policejním dohledem.
XIII. V příčině všech přímých daní. Zákon o přímých daních ze dne 15. VI. 1927, č. 76 Sb., ustanovuje v § 302, odst. 1., že obecní úřady jsou povinny úřady vyměřovací a berní komise účinně podporovati a jim zprávy k provedení tohoto zákona nutné s urychlením podávati, pokud tomu nejsou na úkor zvláštní ustanovení neb nutné služební ohledy.
Kromě této všeobecné povinnosti je obcím zák. č. 76/1927 Sb. uložena celá řada zvláštních povinností v §§ 146, odst. 1., 165, odst. 1., 2. a 4., 257, odst. 1.—3., 302, odst. 2., 321, odst. 1., 323, odst. 1. a 2. 347, odst. 2., a 350, odst. 3.
XIV. V příčině pozemkové daně zvlášť. a) Podle zák. ze dne 16. XII. 1927, č. 177 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon) má obec celou řadu povinností týkajících se pozemkového katastru, a to především vedle úkonů jim tímto zákonem zvlášť uložených podle § 44 povinnost spolupůsobiti k tomu, aby se pozemkový katastr srovnával s poměry skutečnými, ohlašovati katastrálním měřickým úřadům všechny změny, jakož i každé poškození neb ztrátu měřických značek katastrálních, o nichž se dověděly, a připojovati triangulace jimi prováděné na jednotnou síť trigonometrikých bodů podle návodů pro vykonávání měřických prací, konečně na požádání vydávati úřední potvrzení a vysvětlení o změnách.
Úkony zák. č. 177/1927 Sb. obcím zvlášť uložené, o nichž se § 44 cit. zák. zmiňuje, pak jsou úkony uvedené v §§ 9, odst. 1. a 2., 11, odst. 4., 7. a 10., 29, odst. 2., 55, 56, 61, odst. 1., 68, odst. 1., 81, odst. 2., 84, odst. 1., a 105 cit. zák. a v §§ 9, 12, 32, 39, 45, 46 a 66 vlád. nař. z 23. V. 1930, č. 64 Sb.
b) Dále ukládá zákon o přímých daních č. 76/1927 Sb. obcím zvláštní povinnosti co do daně pozemkové v § 104, odst. 2., v § 109 odst. 1., a zmiňuje se v § 115 též o oprávnění starosty žádati za prominutí pozemkové daně z lesů jménem jejích poplatníků; rovněž pak § 99, resp. vlád. nař. z 20. XII, 1927, č. 175 Sb., kterým se provádí zák. č. 76/1927 Sb., k § 99 zmiňuje se o oprávnění starosty žádati jménem majitelů pozemků za dočasné osvobození vinic od pozemkové daně.
XV. V příčině daně z lihu. Podle § 12 zák. z 20. VI. 1888, č. 95 ř. z. o dani z lihu, jenž pozdějšími zákony o dani z lihu nebyl změněn, jest obecní úřad povinen zřízencům, pověřeným prováděním zákona, k jejich žádosti poskytnouti bez prodlení pomoc, jmenovitě vyslati zřízence k výkonům v odst. 2. cit. paragrafu uvedeným. Další povinnosti jsou uvedeny v § 50 cit. zák.
Podle čl. VI, § 2, odst. 13., zák. z 7. VI. 1932, č. 86 Sb., jímž se mění některá ustanovení o dani z lihu a upravuje hospodaření s lihem, vydává obecní úřad potvrzení tam uvedené.
XVI. V příčině daně z piva. Podle § 11 zák. z 27. XI. 1930, č. 168 Sb. o dani z piva jsou, státní a jiné veřejné úřady neb orgány, tedy též obecní úřady, povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.
XVII. V příčině daně z cukru. Zák. z 20. VI. 1888, č. 97 ř. z. část. změn. cís. nař. z 17. VII. 1899, č. 120 ř. z., zák. z 31. I. 1903, č. 26 ř. z. a 25. II. 1920, č. 91 Sb. o dani z cukru, uložil obcím v § 12 za povinnost, aby poskytly zřízencům pověřeným prováděním zákona bez prodlení pomoc, jmenovitě vyslaly zřízence k výkonům uvedeným v odst. 2., § 5, dílu I., cís. nař. č. 120/1899 ř. z. Dále je obecní úřad podle § 29 cit. zák. povinen, poskytnouti finančním orgánům asistenci a podle § 41 cit. zák. přijímati oznámení tam uvedená.
XVIII. V příčině daně z nerostných olejů. Podle § 16 zák. z 26. V. 1882, č. 55 ř. z., o spotřební dani z nerostných olejů, část. změn. zák. z 4. IV. 1924, č. 75 Sb., má obec povinnost, orgánům pověřeným vykonáváním zákona poskytnouti k jejich žádosti bez prodlení pomoc při úředních výkonech, jmenovitě vyslati člena obecní rady k výkonům v odst. 2. uvedeným. Podle § 25 cit. zák. je starosta povinen, přijímati písemná oznámení uvedená v cit. paragrafu.
XIX.V příčině potravní daně z masa. Zák. z 14. IV., 1920 č. 262 Sb. o dani z masa ukládá v § 21 obecnímu starostovi
za povinnost, aby poskytoval zřízencům pověřeným důchodkovým dozorem na požádání zákonitou pomoc při zjišťování daně z masa, jmenovitě aby jim dovolil nahlédnouti do zápisů o vydávání dobytčích pasů, o zdravotní prohlídce, o porážkách a dovozu masa, činiti z nich poznámky a výpisy; tato povinnost je uložena též obecním zaměstnancům a činovníkům, kteří jsou jmenovanými úkoly pověřeni.
XX. V příčině daně z droždí. Obce jsou podle § 7 zák. z 15. VII. 1932, č. 123 Sb. o dani z droždí, povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.
XXI. V příčině daně z obratu a daně přepychové. Podle § 46, odst. 1.,zák. z 21. XII. 1923, č. 268 Sb. o dani z obratu a dani přepychové, změn. zák. z 26. XII. 1926, č. 246 Sb. a z 19. XII. 1930, č. 188 Sb., jsou všechny veřejné úřady, zejména též obecní úřady a ústavy povinny, poskytnouti státním úřadům pomoc při ukládání a vymáhání daně a při provádění dozoru.
XXII. V příčině daně z elektrických zdrojů záření. Zák. z 24. II. 1933, č. 38 Sb. o dani z elektrických zdrojů záření ukládá v § 11 státním a jiným veřejným úřadům (tedy též obecním úřadům) povinnost, aby v mezích své působnosti poskytovaly pomoc při provádění tohoto zákona.
XXIII. V příčině dopravní daně z motorových vozidel. Podle § 77 zák. z 23. XII. 1932, č. 198 Sb. o dopravě motorovými vozidly, jsou státní a jiné veřejné (tedy též obecní) úřady neb orgány povinny v mezích své působnosti poskytovati pomoc při provádění ustanovení VII. hlavy zákona, jež má nadpis „Finanční ustanovení“ a jedná o dani z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly, o dani z dopravy osob provozované osobními motorovými vozidly a dani z přepravy nákladů motorovými vozidly.
XXIV. V příčině kolků a poplatků. Podle § 97 popl. zák., cís. pat. z 9. II. 1850, č. 50 ř. z. jsou úřady, k řízení věcí důchodkových povolané, oprávněny konati u veřejných úřadů t. zv. kolkové revise k tomu cíli, aby bylo zjištěno, zachovávají-li se předpisy poplatkového zákona. Takovými veřejnými úřady jsou též úřady obecní, jež jsou tudíž povinny, předkládati ke kolkové revisi listiny a spisy, týkající se činnosti obce jakožto veřejného úřadu (Budw. F 4084), nikoli však spisy týkající se činnosti obce jakožto subjektu soukromých práv a závazků (Budw. F 7455 a plen. nál. z 28. II. 1910).
XXV. V příčině cla. Podle § 19,odst.2., celního zák. z 14. VII. 1927, č. 114 Sb. jsou soudy, veřejné úřady a veřejné orgány, tedy též obecní úřady, povinny poskytovati celní správě pomoc, kdykoliv o ni požádá. Týž paragraf ustanovuje pak v odst. 2., že orgánové bezpečnostní služby, t. j. mimo jiné též orgánové obecní policie, přistihnou-li někoho při celním trestném činu, jsou povinni zadržeti ho a předvésti nejbližšímu celnímu úřadu neb nejbližší finanční stráži, případně zjistiti osobu a předběžně skutkovou povahu přestupku a vždy to oznámiti finančnímu úřadu nebo finanční stráži.
XXVI. V příčině trestního práva důchodkového. Cís. pat. z 11. VII. 1835, č. 118 s. z. p., jímž byl zaveden důchodkový zákon trestní, uložil obcím několik povinností, aby spolupůsobily při vykonávání důchodkového práva trestního, a to povinnosti uvedené v §§ 509, 535, 657, 671, 751, 833, 911 a 913.
Kromě toho jsou v §§ 533, 557, 621, 810 a 906 důch. zák. trest. uloženy určité povinnosti úřadům tam uvedeným a v německém originále „Obrigkeit“ neb „Ortsobrigkeit” zvaným. Úřady těmito byly však, jak jde jmenovitě z § 833 cit. zák. na jevo, býv. vrchnostenské (patrimoniální) úřady a nikoliv obecní úřady a netýkají se tedy povinnosti ty úřadů obecních.
XXVII. Odvod vojska. Branný zák. z 19. III. 1920, č. 193 Sb. ustanovil v § 65, že obecní úřady jsou povinny podle nařízení k tomuto zákonu vydaných spolupůsobiti při jeho provádění; k paragrafu tomuto připojil pak zák. z 28. IV. 1927, č. 53 Sb. dodatek, že náklady, jež obcím vzniknou, hradí tyto ze svého.
Podrobná ustanovení obsahuje vlád. nař. z 15. IX. 1927, č. 141 Sb., jímž byly vydány nové branné předpisy a jsou jimi uloženy obcím tyto povinnosti: co do příprav ke zhotovení seznamů osob povinných k odvodu v § 13, odst. 1., § 14 odst. 1.—5., a v § 15, odst. 1. a 4., co do přihlašování osob odvodem povinných v § 17, odst. 1. a 3., v § 18, odst. 1., 2., 7., 9. a 10, co do sepsání seznamů podle obcí v §§ 19—21, o účasti v řízení odvodním v § 29, odst. 4., § 34, odst. 3., § 36, odst. 3. a 9., § 49, odst. 4.-7., § 66, odst. 2., § 78, odst. 1., § 88, odst. 6., § 107, odst. 5., § 250, odst. 1.—5., § 251, odst. 1.—14.,
§ 278, odst. 3. a 6., § 298, odst. 1., § 334, odst. 5. Kromě toho obsahuje ještě § 40, odst. 12., ustanovení, že obce jsou povinny, vyplatiti na účet státu zálohu na cestovní výlohy nemajetným osobám na nové předvedení před odvodní komisi.
XXVIII. Evidence osob vojenských. Podle § 301, odst. 1., branných předpisů, vydaných vlád. nař. č. 141/1927 Sb. přísluší obecním úřadům, míti v záznamu všechno mužstvo mimo činnou službu v obci žijící (bez ohledu na domovskou příslušnost), pokud ovšem podléhá ohlašovací povinnosti; povinnost ta je podrobně upravena v odst. 2—11, § 301, branných předpisů.
XXIX. Ubytování vojska. O ubytování vojska platí předpisy zák. z 11. VI. 1879, č. 93 ř. z., část. změn. zák. z 25. VI. 1895, č. 100 ř. z. (v §§ 3, 4, 5, 6, 30, 33, 34, 52, 55 a 56), zák. z 13. V. 1924, č. 118 Sb. (v § 25) a zák. z 7. IV. 1920, č. 248 Sb. (v § 31), jenž ustanovuje v § 20, že obec obstarává ubytování vojska v přenesené působnosti.
Podrobná ustanovení o povinnosti obcí ustanovují § 13, podle něhož jest obec povinna postarati se o ubytování vojska, pro jehož ubytování má podle § 9 vyšetřiti a v patrnosti míti prostorový obsah, dále v § 25, podle něhož jest obec posádky, případně obec sousední do vzdálenosti 2 km povinna opatřiti pro trvalé ubytování gažistú předepsané byty, nemohou-li je obdržeti sami za bytné k tomu určené; podle § 38 zák. ubyt. je přechodné ubytování břemenem, postihujícím obec, zač obdrží náhradu a obec vykazuje při tom podle §§ 42 a 43 ubyt. zák. byty.
XXX. Opatřování dopravních prostředků v míru. Zák. z 12. V. 1932, č. 68 Sb. o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely v míru ukládá obcím řadu povinností a to v § 4, odst. 3., § 5, odst. 5., § 8, § 19, § 21, odst. 3. a § 25; podrobná ustanovení obsahuje vlád. nař. z 22. XII. 1932, č. 193 Sb. k §§ 4, 5, 8, 19, 21, a 25.
XXXI. Požadování dopravních prostředků v případě války. Podle § 10 zák. z 13. V. 1924, č. 117 Sb. o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské, jsou obce povinny vésti výkazy k přípravě klasifikace a povolání dopravních prostředků a působiti při jednáních souvisejících s provedením tohoto zákona; povinnost ta se týká především koní a ostatních tažných zvířat, jakož i vozidel — §§ 15, 20 a 29 cit. zák. Podrobnosti o povinnostech obcí jsou obsaženy ve vlád. nař. z 16. X. 1924, č. 220 Sb. a to v §§ 13, 19, 24, a 33.
XXXII. Válečné úkony. Podle § 36 zák. z 26. XII. 1912, č. 236 ř. z. o válečných úkonech, jsou obce všeobecně zavázány, spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.
Kromě toho jsou obce povinny, k těmto zvláštním úkonům: podle §§ 10, 23, 25, 26, 27 a 33 cit. zák. Podle § 30 jsou obce oprávněny, byly-li válečné úkony odepřeny, neb opomenuty, dáti je vykonati též s použitím donucovacích prostředků.
XXXIII. Vyživovací příspěvek pro rodiny osob mobilisováných. Podle § 9 zák. z 23. IX. 1919, č. 530 Sb. o státním příspěvku vyživovacím (pro rodiny osob mobilisovaných) jsou obce povinny, spolupůsobiti při provádění a šetření tohoto zákona. Podrobná ustanovení o povinnosti té jsou obsažena ve vlád. nař. z 20. X. 1920, č. 582 Sb. k §§ 4, 6 a 9.
XXXIV. Vyživovací příspěvek v míru. Zák. z 18. III. 1921, č. 120 Sb. o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajícím činnou službu vojenskou, jehož platnost byla zák. z 21. XII. 1921, č. 476 Sb. prodloužena až do příští jednotné úpravy vyživovacího příspěvku, ustanovuje v § 5, že ustanovení § 9 zák. č. 530/1919 Sb. (v předešlém odstavci uvedeného), platí obdobně i v příčině tohoto příspěvku, t. j. příspěvku podle zák. č. 120/1921 Sb. Jsou tedy obce povinny, spolupůsobiti při provádění a šetření zák. č. 120/1921 Sb.
XXXV. Poštovní holubi. Zák. z 20. XII. 1923, č. 2 Sb. z r. 1924 o poštovních holubech ustanovuje v § 9, že obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona a vlád. nař .z 21. II. 1924, č. 44 Sb. k provedení jeho vydané, ukládá obcím ještě zvláštní povinnosti v § 14, odst. 1. až 4., a v § 15, odst. 1. a 2.
XXXVI. Výkon vojenského trestního soudnictví. Vojenský trestní řád, zák. z 5. VII. 1912, č. 130 ř. z. ukládá obcím povinnosti v §§ 131, 133, odst. II., a 142, § 133, odst. I. a V., §§ 135 a 141, odst. II.
XXXVII. Podle § 101 železničního řádu provozního, cís. nař. z 16. XI. 1851, č. 1 ř. z. z r. 1852 jsou obecní úřady povinny, bdíti nad zachováváním ustanovení II. hlavy (§§ 93—100) tohoto zák.
XXXVIII. Zák. z 28. I. 1919, č. 49 Sb. o organisaci statistické služby, ukládá
úřadům samosprávným povinnost, aby podporovaly státní úřad statistický při plnění jeho úkolů a dbaly jeho pokynů v mezích usnesení státní rady statistické.
XXXIX. Podle § 3 zák. z 7. II. 1919, č. 67 Sb. o organisaci lidových kursů občanské výchovy, jsou obce povinny postarati se o vhodnou místnost pro kurs (mimo hostinec) a nésti náklad věcný.
XL. V § 17 zák. z 14. VII. 1927, č. 117 Sb. o potulných cikánech je obcím uložena povinnost, aby spolupůsobily při provádění zákona; zvláště jim náleží konati hlášení o potulných cikánech a prováděti zajišťovací opatření podle § 3 zák. Podrobnosti o spolupůsobení obcí jsou uvedeny v §§ 11 a 12 vlád. nař. z 26. IV. 1928, č. 68 Sb.
Zcela rozdílné od předpisů o přenesené působnosti v zemích historických jsou zákonná ustanovení o spolupůsobení obcí ve věcech státní správy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Jest též přirozeno, že v zemích těchto, kde před převratem orgány samosprávné — župní (komitátní) úřady a slúžnovské úřady, obsazené úředníky župními — obstarávaly též agendu státní správy, rovnající se agendě politických úřadů v zemích historických, nebyl rozdíl mezi samostatnou a přenesenou působností obcí tak markantní, jako v zemích historických.
Zák. čl. XXII/1886 (uh. ob. zř.) také vlastně ani nečiní rozdílu mezi samostatnou působností obce jakožto jejím právem a zároveň její povinností a mezi přenesenou působností jakožto její povinností, jež by mohla býti uložena pouze zákonem, nýbrž ustanovuje v §§ 2 a 30, že obec jest povinna vyhověti nařízením týkajícím se veřejné správy státní.
Po zestátnění obecních a obvodních notářů provedeném na Slovensku zák. z 22. III. 1920, č. 211 Sb. a v Podkarpatské Rusi vlád. nař. z 18. II. 1921, č. 71 Sb., by takovéto přesné rozlišování mezi samostatnou a přenesenou působností obce nemělo též vůbec smyslu, poněvadž obecní a obvodní notáři obstarávají podle těchto zákonů úřední povinnosti, které podle platných uherských zákonů příslušely dosavadním obecním a obvodním notářům a jsou podle § 13 cit. zák. č. 211/1920 Sb. a vlád. nař. č. 71/1921 Sb., obstarávajíce úkoly správy státní, na orgánech obecních nezávislí.
V řadě novějších předpisů pak, na př. ve vlád. nař. č. 141/1927 Sb. (branné předpisy), ve vlád. nař. o. 68/1928 Sb., jímž se provádí zákon o potulných cikánech, v zák. č. 68/1932 Sb. o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely v míru jsou povinnosti spolupůsobiti při provádění předpisů těch uloženy přímo obecním (obvodním) notářům a to buď v každém jednotlivém paragrafu aneb všeobecně v jediném paragrafu (na př. v § 25, odst. 3.) zák. č. 68/1932 Sb.).
V městech s regulovaným magistrátem obstarávají podle § 10 zák. č. 243/1922 Sb. a § 1 zák. č. 62/1925 Sb. úkoly státní správý městské notářské úřady obsazené státními úředníky.
Josef Uhlíř.
c) Trestní právomoc obce. I. Trestní pravomoc obcí v zemích historických. Vládní osnova všeobecných obecních zřízení v zemích historických obsahovala ustanovení, že se trestní pravomoc obcí koná v přenesené působnosti. Ustanovení to jest obsaženo též v § 57 slez. ob. zř., kdežto v § 62 čes. a § 57 mor. ob. zř. bylo vypuštěno. Kromě toho praví pouze ještě § 31, odst. 2., zák. č. 76/1875 čes. z. z. a § 30, odst. 2., zák. č. 12/1875 mor. z. z. ve znění zák. č. 51/1894 mor. z. z. o ochraně polního majetku výslovně, že se trestní právo obcí koná v přenesené působnosti a § 29 zák. č. 5/1875 mor. z. z. o řádu policie silniční pro nestátní silnice ustanovuje totéž odvolávaje se na § 105 mor. ob. zř. jednající o disciplinární moci politických úřadů nad obecními starosty, kteří zanedbávají své povinnosti v oboru přenesené působnosti.
Oproti tomu bylo by z § 14, odst. 2., zák. č. 47/1866 čes. z. z. o řádu policie silniční pro Čechy mimo hlavní město Prahu, podle něhož obecní představenstvo vykonává soudcovství podle ustanovení §§ 28, 62 a 64 čes. ob. zř., souditi, že trestní pravomoc obce pokládá zákon ten za úkon samostatné působnosti, avšak pro obvod působnosti slezského obecního zřízení je nepochybné, že trestní pravomoc obce je úkonem působnosti přenesené, a i co do českého i moravského obecního zřízení jest názorem panujícím, že obec vykonává trestní soudnictví v působnosti přenesené. Ostatně jest otázka ta vzhledem k ustanovení § 65 čes. a § 57, odst. 2., mor. ob. zř., podle nichž rozhoduje o stížnostech proti trestním nálezům obecním okresní úřad, pouze teoretická.
A. Předpisy práva hmotného jsou obsaženy 1. v §§ 62 čes., 57 mor. a 57 slez. ob. zř. a zvláštních zákonech, na něž paragrafy tyto poukazují, 2. v §§ 35 čes., 34 mor. a 34 slez. ob. zř., 3. v §§ 63 čes., 58 mor. a 58 slez. ob. zř., 4. v čl. 5 org. zák.
Podle souhlasného znění § 62, odst. 1., čes., § 57, odst. 1., mor. a § 57, odst. 1., slez. ob. zř. má trestní pravomoc obce tehdy místo, byl-li porušen předpis o místní policii k působnosti obce podle § 28 čes., a § 27 mor. a slez. ob. zř. patřící a není-li na přestoupení těchto předpisů uložen trest podle zákona trestního. V samostatném oboru působnosti vykonává však obec trestní pravomoc, pokud jde o přestupky pravidel o vybírání obecních poplatků vydaných podle § 28, nebo pravidel o vybírání obecních dávek vydaných podle §§ 35, 37 a 38 první fin. nov. ob. zák. č. 329/1921 Sb. (Boh. adm. 9543).
Pod trestní pravomoc obcí spadají především přestupky některých zákonů a nařízení jednajících o místní policii, v nichž je tak výslovně ustanoveno. Jsou to zákony tyto:
1. zák. č. 32/1867 čes. z. z. o ukládání mýta na veřejné silnice, které nejsou erární;
2. zák. č. 47/1866 čes. z. z., část. změň. a doplň. zák. z 9. XII. 1869, č. 143 čes. z. z., z 18. VI. 1876, č. 63 čes. z. z., a z 12. I. 1891, č. 7 čes. z. z., zák. z 31. XII. 1874, č. 5 mor. z. z. z r. 1875, doplň. zák. z 5. VI. 1892, č. 53 mor. z. z., a zák. z 1. I. 1878, č. 5 slez. z. z., část. změň. a doplň. zák. z 26. XI. 1878, č. 48 slez. z. z., a zák. z 10. VI. 1892, č. 43 slez. z. o řádu policie silniční pro silnice nestátní;
3. zák. z 9. 1. 1883, č. 3 čes. z. z., a zák. z 23. VIII. 1880, č. 34 mor. z. z., o povinnosti označovati povozy jmény jejich majitelů;
4. místodrž. vyhl. z 21. VI. 1886, č. 54 čes. z. z., doplň. míst. vyhl. z 27. I. 1892, č. 7 čes. z. z., a míst. vyhl. z 4. III. 1892, č. 29 mor. z. z., doplň. míst. vyhl. z 5. XI. 1892, č. 83 mor. z. z., o řádu policie silniční pro silnice erární;
5. zák. z 2. XII. 1884, č. 72 čes. z. z., a zák. z 28. IV. 1896, č. 34 slez. z. z., o vysazování a ochraně alejí a jednoduchých stromořadí podél veřejných silnic;
6. zák. z 12. X. 1875, č. 76 čes. z. z., zák. z 13. I. 1875, č. 12 mor. z. z., část. změň. zák. z 22. IV. 1894, č. 51 mor. z. z. a zák. z 30. VI. 1875, č. 21 slez. z. z., o ochraně polního majetku;
7. zák. z 30. IV. 1870, č. 39 čes. z. z., o ochraně několika druhů zvířat zeměvzdělání užitečných;
8. zák. z 16. V. 1898, č. 37 čes. z. z., o ochraně vinic proti vřetenatce révové;
9. čelední řády z 2. V. 1886, č. 53 mor. z. z., a z 25. III. 1867, č. 12 slez. z. z.;
10. stavební řády: pro Prahu a obce předměstské z 10. IV. 1886, č. 40 čes. z. z., jehož platnost byla zák. z 22. II. 1887, č. 16 čes. z. z., rozšířena na Plzeň a zák. z 26. XII. 1887, č. 71 čes. z. z., na České Budějovice (praž. stav. ř.), pro Čechy z 8. I. 1889, č. 5 čes. z. z. (čes. stav. ř.), pro Brno, Olomouc, Znojmo a Jihlavu a obce sousední z 16. VI. 1894, č. 63 mor. z. z., část. změň. zák. z 16. VI. 1914, č. 39 mor. z. z. (brň. stav. ř.), pro Moravu z 16. VI. 1894, č. 64 mor. z. z., část. změň. zák. z 16. VI. 1914, č. 44 mor. z. z. (mor. stav. ř.), a pro Slezsko z 2. II. 1883, č. 26 slez. z. z. (slez. stav. ř.);
11. řády policie v příčině ohně z 25. V. 1876, č. 45 čes. z. z., z 5. IV. 1873, č. 35 mor. z. z., a z 2. II. 1873, č. 20 slez. z. z.
Oproti tomu je
12. podle čel. řádu pro Čechy (mimo Prahu) ze 7. IV. 1866, č. 11 čes. z. z., trestní pravomoc obce, i bez výslovného ustanovení o příslušnosti nepochybná, neboť § 41, odst. 4., jeho odkazuje na §§ 62 a 65 ob. zř.
Kromě uvedených zákonů jest ještě řada zákonů týkajících se místní policie, jimiž trestní pravomoc není obcím ani výslovně ani odkazem na příslušné paragrafy obecních zřízení přiznána. V případech těchto je ovšem příslušnost obce sporná, jmenovitě nyní s ohledem na přesný předpis čl. 7 org. zák., podle něhož politickým úřadům přísluší nalézati právo v oboru práva veřejného, pokud to není nebo nebude vzneseno na jiné úřady nebo soudy. Případy, o něž jde a v nichž byly v praksi často spory o trestní pravomoci obce, je na př. případ policejní hodiny upravené min. nař. z 3. IV. 1855, č. 62 ř. z. (vydaným podle zmocnění panovníkova), jehož přestupky trestaly podle ustálené prakse přes výnos státního ministerstva č. 2272/1865 (Mayrhofer, Handbuch, I. sv., str. 414) politické úřady, dále případ dohledu na míry a váhy podle zák. z 23. VII. 1871, č. 16 ř. z. z r. 1872, jenž podle ustanovení obecních zřízení spadá do oboru místní policie v samostatné působnosti obce, přes kterážto ustanovení přestupky zák. č. 16/1872 ř. z.
trestaly politické úřady (Mayrhofer, Handbuch, I. sv., str. 326, pozn. 2.).
Novějším zákonodárstvím byla pak v celé řadě případů, ač jde o místní policii v samostatné působnosti obcí, trestní pravomoc přenesena na politické úřady, tak jmenovitě zák. z 12. II. 1913, č. 14 mor. z. z., a zák. z 2. VII. 1909, č. 41 slez. z. z., o ochraně ptáků zeměvzdělání užitečných, kdežto v Čechách zůstalo při trestní pravomoci obce podle zák. č. 39/1870 čes. z. z., dále zák. z 2. VII. 1924, č. 165 Sb., o ochraně výroby rostlinné a zák. z 2. VII. 1924, č. 169 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat. V některých případech pak konkurují, jak doleji seznáme, v trestní pravomoci politické úřady s obcemi.
Podle § 35 čes. a § 34 mor. a slez. ob. zř. může, pokud vykonávání místní policie není vzneseno na orgány státní, obecní zastupitelstvo v mezích zákonů vydávati nařízení týkající se místní policie, jež mají platnost v obci, a může na nešetření takových nařízení stanoviti pokutu do 20 Kč aneb podle § 34 mor. ob. zř. vězení do 48 hodin, kdežto podle § 35 čes. a § 34 slez. ob. zř. lze vězení ustanoviti pouze pro případ nedobytnosti pokuty. Ze znění tohoto zákonného ustanovení plyne, že obecní zastupitelstvo může vydávati pouze nařízení týkající se místní policie, tedy nařízení týkající se činnosti obce podle § 28 čes. a § 27 mor. a slez. ob. zř., č. 2—12, že smí vydávati pouze nařízení v mezích zákonů, t. j. neodporující platným zákonům, a pouze pro obvod obce, konečně že obecní zastupitelstvo obce, v níž je státní policejní úřad, smí vydávati nařízení pouze v těch oborech místní policie, jež nejsou svěřeny státní policii.
Kromě tohoto všeobecného ustanovení zmocňují některé speciální zákony obecní zastupitelstvo, aby vydalo nařízení týkající se místní policie, a to:
1. zák. č. 7/1891 čes. z. z., č. 53/1892 mor. z. z. a č. 43/1892 slez. z. z. nařízení o jízdě na velocipédech na silnicích nestátních;
2. míst. vyhl. č. 7/1892 čes. z. z. a č. 83/1892 mor. z. z. nařízení o jízdě na velocipédech na silnicích státních;
3. zák. č. 76/1875 čes. z. z., č. 12/1875 mor. z. z. (část. změň. zák. č. 51/1894 mor. z. z.) a č. 21/1875 slez. z. z. zvláštní předpisy k ochraně polního majetku;
4. § 4 čes. zák. chůd., č. 59/1868 čes. z. z., nařízení k zamezení žebroty, jehož platnost jest ovšem vzhledem ke znění § 2 zák. z 24. V. 1885, č. 89 ř. z., pochybná;
5. zák. č. 45/1876 čes. z. z., č. 35/1873 mor. z. z. a č. 20/1873 slez. z. z. nařízení, jímž se zakazují skutky a opomenutí, jež by mohla způsobiti požár a nejsou již trestním zákonem neb politickými nařízeními zakázána, dále zvláštní řád o hašení pro uzavřenou osadu čítající určitý počet čísel domovních;
6. konečně je podle § 70 živn. řádu z 20. XII. 1859, č. 227 ř. z., obecní zastupitelstvo oprávněno vydati tržní řády pro trhy výroční a týdenní (na zboží), jež schvaluje zemský úřad (kdežto tržní řády pro denní trhy vydává podle § 35 čes. a § 34 mor. a slez. ob. zř. obecní zastupitelstvo samo.)
V § 63, odst. 3., čes. a v § 58 mor. a slez. ob. zř. je propůjčeno starostovi právo, aby u výkonu místní policie pohrozil pokutou aneb vězením, je-li takové pohrůžky třeba, aby se vykonalo nějaké neodkladné opatření. Při tom je ještě rozdíl mezi zněním čes. ob. zř. na jedné straně a mor. a slez. ob. zř. na straně druhé, že v Čechách může starosta pohroziti pokutou toliko výjimkou, aby se provedlo neodkladné opatření pomíjející a že může pohroziti pokutou do 10 Kč a vězením do 24 hodin pouze pro případ, že vinník nemůže platiti, kdežto mor. a slez. ob. zř. nemá těchto omezení („výjimkou” a „opatření pomíjející”) a lze podle nich pohroziti pokutou do 20 Kč aneb vedle pokuty vězením do 48 hodin, tímto tedy nikoliv pouze pro případ nedobytnosti, takže v zemi moravskoslezské jest oprávnění starostovo širší než v Čechách.
Rozdíl oproti § 35 čes. a § 34 mor. a slez. ob. zř. je ten, že musí jíti o to, aby bylo vykonáno neodkladné opatření, na př. aby se odstranila okamžitě překážka vadící bezpečné jízdě po silnici, avšak ustanovení § 63, odst. 3., čes. a § 58 mor. a slez. ob. zř. se shodují s ustanovením § 35 čes. a § 34 mor. a slez. ob. zř. v tom, že ve všech případech musí jíti o opatření týkající se místní policie.
Některé speciální zákony udílejí stejné právo starostovi, případně obecní radě:
1. zák. č. 72/1884 čes. z. z. a č. 34/1896 slez. z. z. o ochraně alejí, (obecní radě podle § 7);
2. řády o požár. pol. č. 45/1876 čes. z. z., č. 35/1873 mor. z. z. a č. 20/1873 slez. z. z. (starostovi);
3. stavební řády, a to praž. stav. řád č. 40/1886 čes. z. z. (§ 122, odst. 1.), čes. stav. řád. č. 5/1889 čes. z. z. (§ 128, odst. 1.), brň. stav. řád č. 63/1894 a 39/1914 mor. z. z. (§ 125, odst. 2.), mor. stav. řád č. 64/1894 a 44/1914 mor. z. z. (§ 132, odst. 2.) a slez. stav. řád č. 26/1883 (§ 112) obecní radě.
Podle čl. 5. zák. č. 125/1927 Sb. o organisaci politické správy (org. zák.) mohou politické úřady vydávati v mezích svého obvodu nařízení též v oboru místní policie svěřené podle zákona obcím a to:
1. okresní úřad, jde-li o nařízení vztahující se na území více obcí;
2. týž pro obvod jedné obce, nevydá-li obec, jíž se týče, sama včas nutného nařízení;
3. zemský úřad pro území přesahující obvod okresního úřadu.
Trestní pravomoc podle nařízení takto vydaných nepřísluší však politickým úřadům, jelikož jí na ně čl. 5 org. zák. nepřenesl, nýbrž obcím (tak též Joachim-Holl-Jabůrek, Zákon o organisaci politické správy, str. 55. pozn. 5.). Trestní pravomoc tuto vykonává podle § 64 čes. a § 58 mor. a slez. ob. zř. obecní trestní senát.
B. Osobami podléhajícími trestu jsou skoro vesměs přímí pachatelé, při čemž ovšem jednotlivé zákony prohlašují více osob za přímé pachatele, na př. stavební řády stavebníka i stavitele a i pouhé dělníky.
Kromě přímého pachatele trestají se však podle některých zákonů i jiné osoby, tak podle § 16 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 15 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 14 zák. č. 21/1875 slez. z. z. rodiče i službodárce, byl-li trestný čin spáchán dětmi, čeledíny neb pasáky, dále podle § 12 zák. č. 47/1866 a § 8 míst. vyhl. č. 54/1886 čes. z. z., i podle § 20 zák. č. 5/1875 mor. z. z. kromě kočího též hostinský, před jehož hostincem byl vůz ponechán v jízdní dráze neb v noci neosvětlený.
C. Tresty, jež se v trestní pravomoci obcí ukládají, jsou peněžitá pokuta a vězení, kromě toho v některých případech vedlejší tresty. Pravidelně pak se ukládají peněžitá pokuta aneb vězení, toto pak buď suppletorně, pro případ nedobytnosti pokuty, aneb alternativně; výjimkou v jediném případě může býti uložena pouze pokuta, a to podle § 64, odst. 2., čes. ob. zř., když starosta sám trestá v případech pilných přestoupení nařízení vydaného podle § 35 čes. ob. zř. obecním zastupitelstvem aneb podle § 63, odst. 2., čes. ob. zř. jím samým.
V podrobnostech se uvádí:
1. Peněžité pokuty ukládají se podle zvláštních zákonů jednajících o místní policii v různé výši a mohou pokuty ty býti podle některých zákonů, na př. podle § 15 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 15 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a podle § 13 zák. č. 21/1875 slez. z. z., podle § 10 zák. č. 72/1884 čes. z. z. a § 11 zák. č. 34/1896 slez. z. z. značně zvýšeny.
2. Vězení ukládá se ve většině případů suppletorně a to podle § 62 čes. a § 57 mor. a slez. ob. zř., dále podle § 35 čes. a § 34 slez. ob. zř., konečně podle § 63, odst. 2., čes. ob. zř.
Oproti tomu lze vězení uložiti alternativně místo pokuty, tedy přímo i kdyby pokuta byla dobytná, v těchto případech: podle § 13 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 12 zák. č. 21/1875 slez. z. z., podle § 41 zák. č. 11/1866 čes. z. z. a § 42 zák. č. 12/1867 slez. z. z., podle §§ 34 a 58 mor. ob. zř. a § 58 slez. ob. zř.
Také dlužno uvésti, že v § 41 čes. čel. řádu č. 11/1866 čes. z. z., v § 43 mor. čel. řádu č. 53/1886 mor. z. z. a v § 42 slez. čel. řádu č. 12/1867 slez. z. z. byla opuštěna zásada jinak všeobecně platná a v některých zákonech (na př. v § 10 zák. č. 72/1884 čes. z. z. a v § 11 zák. č. 34/1896 slez. z. z.) též výslovně vytčená, že pokuta 10 Kč a vězení 24 hodin jsou stejným trestem, neboť tam jest ustanoveno, že čeledínovi lze uložiti pokutu nejvýše 10 Kč, jiným osobám nejvýše 50 Kč, ale trest vězení může při všech osobách býti uložen do 14 dní.
Týž § 41 čes. čel. řádu č. 11/1866 čes. z. z. a i § 42, odst. 3., slez. čel. řádu č. 12/1867 slez. z. z., obsahuje ještě konečně jedinečné ustanovení, totiž, že vězení se může zostřiti postem, při čemž platí ustanovení trestního zákona.
3. Dalšími tresty vedle peněžité pokuty neb vězení jsou podle § 10 zák. č. 72/1884 čes. z. z. a § 11, odst. 4., zák. č. 34/1896 ztráta dříví okleštěného neb vykáceného, podle § 42 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 41 zák. č. 12/1875 a § 40 zák. č. 21/1875 slez. z. z. zabavení a prodej nářadí a nástrojů, jimiž byl spáchán polní pych a podle § 6 zák. č. 39/1870 čes. z. z. zabavení a prodej lapacích nástrojů.
4. Peněžité pokuty a peníze, jež byly utrženy za zabavené věci, připadají po
většině fondu chudých a to té obce, ve které byl přestupek spáchán a v některých případech (§ 14 zák. č. 72/1884 čes. z. z., § 16 zák. č. 47/1866 čes. z. z. a čl. II. zák. č. 3/1883 čes. z. z.) fondu chudých obce, kde byl přestupek zjištěn, neb (§ 31 zák. č. 5/1875 mor. z. z., a zák. č. 34/1880 mor. z. z., § 32, odst. 2., zák. č. 5/1878 slez. z. z.) nález vynesen.
Podle některých zákonů jdou pokuty jinam než do fondu chudých a to podle § 63 zák. č. 45/1876 čes. z. z. a § 46 zák. č. 35/1873 mor. z. z. do pokladny k podporování hasičů, je-li v obci zřízena (jinak fondu chudých), podle § 6, odst. 2., zák. č. 39/1870 čes. z. z. i s penězi za zabavené věci fondu zeměvzdělání, podle § 13 zák. č. 39/1866 čes. z. z., majiteli neb nájemci mýta.
Odchylka od pravidla, že pokuty připadají chudinskému fondu, obsahuje ještě jediný § 116 čes. ob. zř., totiž že peněžité pokuty, které se podle obecního zřízení uloží, jdou do obecní pokladny; pokuty, o něž tu jde, jsou nesporně pokuty podle §§ 35 a 63, odst. 3., čes. ob. zř.
Pokuty dlužno odvésti příslušné pokladně celé a jest pouze některými zákony (§ 14 zák. č. 72/1884 čes. z. z., § 16 zák. č. 47/1866 čes. z. z. a čl. II. zák. č. 3/1883 čes. z. z., § 32, odst. 1., zák. č. 5/1875 a čl. 2 zák. č. 34/1880 mor. z. z.) ustanoveno, že zřízencům (nikoliv úředníkům) pověřeným dohledem na aleje neb silnice a podle § 32 zák. č. 5/1875 mor. z. z. též udavačům připadne část peněžité pokuty.
5. V některých zákonech, podle nichž přísluší obci trestní pravomoc, jest výslovně ustanoveno, že ten, kdo byl potrestán, je povinen nahraditi škodu. Případy, o něž jde, jsou tyto: podle §§ 16 a 17 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 39 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a podle § 21/1875 slez. z. z. o ochraně polního majetku, podle §§ 10 a 11 zák. č. 72/1884 čes. z. z. a § 11, odst. 2., zák. č. 34/1896 slez. z. z. o ochraně alejí, podle §§ 1 a 12 zák. č. 47/1866 čes. z. z., § 27, odst. 3., zák. č. 5/1875 mor. z. z. a § 27, odst. 3., zák. č. 5/1878 slez. z. z. o policii silniční, § 1 místodrž. vyhl. č. 54/1886 čes. z. z. a § 1 místodrž. vyhl. č. 29/1892 mor. z. z. o policii silniční na státní silnici, konečně podle § 5 čes. čel. řádu č. 11/1866 čes. z. z., § 6 mor. čel. řádu č. 53/1886 mor. z. z. a § 6 slez. čel. řádu č. 12/1867 slez. z. z.
Náhradou škody jsou podle § 40 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 15 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 14 zák. č. 21/1875 slez. z. z. povinny též osoby, jež samy nebyly trestány, ale měly z polního pychu užitek (rodiče, službodárci) a podle § 11 zák. č. 72/1884 čes. z. z. rovněž službodárci a rodiče, případně majitelé dobytka.
Výše náhrady, jež může býti trestním nálezem přisouzena, jest omezena § 40 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 39 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 38 zák. č. 21/1875 slez. z. z. v tom směru, že nálezem obecního trestního senátu může býti přisouzena náhrada pouze do 30 Kč a vyšší náhrada pouze tehdy, nepopírá-li odsouzený správnost odhadu; popírá-li správnost, přisoudí se náhrada 30 Kč a co do zbytku se odkáže poškozený na pořad práva. Náhrada škody jest podle § 10 zák. č. 72/1884 a § 11 zák. č. 34/1896 slez. z. z. stanovena určitými částkami.
6. Přestupky zákonů a nařízení o místní policii pomíjejí úmrtím, odpykáním trestu, prominutím trestu a promlčením. Co do podrobností uvádí se především, že prominouti neb znížiti trest není věcí obecního trestního senátu, nýbrž podle § 5 min. nař. z 31. I. 1860, č. 31 ř. z. (vydaného podle zmocnění panovníkova) věcí zemského úřadu, prominouti pak propadnutí nářadí a nástrojů věcí ministerstva vnitra a že promlčení přestupků nastává podle všeobecného ustanovení § 4 min. nař. z 3. IV. 1855, č. 61 ř. z. (vydaného podle zmocnění panovníkova), nebylo-li ve 3 měsících po spáchaném přestupku zahájeno řízení; stejnou dobu stanoví výslovně pouze § 44 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 44 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 43 zák. č. 21/1875 slez. z. z. o ochraně polního majetku.
D. Soudcem v trestních věcech policejních obci přikázaných jest pravidelně podle § 62 čes. a § 57 mor. a slez. ob. zř. starosta společně se dvěma obecními radními (obecní trestní senát); zajde-li starostu něco zastupuje ho první neb druhý náměstek.
Z tohoto pravidla jsou tyto výjimky:
a) Podle § 64, odst. 2., čes. ob. zř. může tehdy, vyměřilo-li obecní zastupitelstvo podle § 35 čes. ob. zř. neb vyměřil-li obecní starosta podle § 63 čes. ob. zř. pokutu neb vězení, v případnostech pilných (na př. ve žních, kdy je vše na polích), starosta sám o sobě pokutu (nikoli vězení) uložiti. Výjimka ta platí tedy pouze pro případy, že bylo vydáno všeobecné nařízení týkající se místní policie podle § 35 čes. ob. zř. neb zvláštní nařízení podle § 63 čes. ob. zř. a neplatí pro jiné přestupky stanovené speciálními
zákony českými. (V § 43, odst. 1., zák. č. 76/1875 čes. z. z., se sice mluví o nálezu obecního starosty, ale vzhledem k přesnému znění § 31, odst. 2., téhož zák. nemůže býti pochybnosti o tom, že jde o nález obecního trestního senátu. Stejně se má věc podle § 10, odst. 3., zák. č. 72/1884 čes. z. z., neboť tam se praví, že právo trestní náleží obecnímu starostovi podle ustanovení řádu obecního, t. j. společně se dvěma členy obecní rady. Stejně se praví v některých zákonech platných v zemi moravskoslezské [na př. v § 11 zák. č. 34/1896 slez. z. z., § 29, odst. 3., zák. č. 5/1875 mor. z. z., § 27, odst. 3., zák. č. 5/1878 slez. z. z.], že trestní pravomoc vykonává starosta, ale ve většině případů se odkazuje na předpisy obecního zřízení, ale i tam, kde toho odkazu není, nelze pochybovati o tom, že je příslušný obecní trestní senát).
b) V některých zákonech platných v zemi moravskoslezské jest ustanoveno, že politický úřad může o trestních udáních přímo jej došlých sám zahájiti trestní řízení, jež v tomto případě přechází na něj a že je povinen oznámiti to obecnímu úřadu. Případy tyto jsou vytčeny v § 30 zák. č. 12/1875 ve znění zák. č. 51/1894 mor. z. z. o ochraně polního majetku, v § 29, odst. 3., zák. č. 5/1875 mor. z. z., a v § 27, odst. 3., zák. č. 5/1878 ve znění zák. č. 48/1878 slez. z. z. o policii silniční, v čl. II zák. č. 34/1880 mor. z. z. o označování povozů, v § 9, odst. 4., slez. čel. ř., č. 12/1867, ve znění zák. č. 59/1899 slez. z. z.
c) Podle § 31 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 30 zák. č. 12/1875 ve znění zák. č. 51/1894 mor. z. z. a § 29 zák. č. 21/1875 slez. z. z. náleží trestní řízení v první stolici okresnímu úřadu, obviňují-li se zřízenci jedné obce z polního pychu spáchaného ke škodě jiné obce aneb běží-li o polní pych, v příčině jehož je obecní trestní senát sice příslušný, ale spolu předpojatý. Kdy tato podjatost nastává, není v zákoně uvedeno a dlužno tu užíti předpisu § 5 zák. ze 7. II. 1919, č. 76 Sb. (nov. k ob. zř.); v praksi se postupují okresnímu úřadu též trestní oznámení o polním pychu spáchaném na obci i jinými osobami, než zřízenci cizí obce.
d) Podle § 5 zák. z 16. V. 1898, č. 37 čes. z. z., o ochraně vinic proti vřetenatce révové přechází právo uložiti pokutu podle §§ 3 a 4 cit. zák. na okresní úřad, neučinil-li tak obecní trestní senát.
Místní příslušnost obecního trestního senátu řídí se podle toho, kde přestupek byl spáchán a jest tedy pravidlem forum delicti commissi. Výjimkou nastává jiná příslušnost v těchto případech:
a) podle § 13 zák. č. 72/1884 čes. z. z. a § 12 zák. č. 34/1896 slez. z. z. jsou dohlédací orgány povinny vinníka nesloživšího jistoty dovésti k nejbližšími starostovi, jemuž pak přísluší konati úřad;
b) podle § 14 zák. č. 47/1866 čes. z. z., § 29 zák. č. 5/1875 mor. z. z. a § 27 zák. č. 5/1878 ve znění zák. č. 48/1878 slez. z. z. má povozník býti dostaven k nejbližšímu obecnímu úřadu, a to především k tomu, jenž má sídlo ve směru jízdy a jemuž pak náleží trestní pravomoc;
c) stejně se má věc podle čl. II zák. č. 3/1883 čes. z. z. a podle čl. II zák. č. 34/1880 mor. z. z.
Trestní pravomoci obce podléhají fysické osoby spáchavší přestupek buď za sebe samy neb za právnickou osobu, kterou zastupují. Výjimkou nepodléhají trestní pravomoci obcí tyto osoby: president republiky, osoby požívající exteritoriality, osoby vojenské a četnické v činné službě. Oproti tomu podléhají trestní pravomoci obce členové národního shromáždění, ale ke trestnímu stíhání jejich je podle § 24 úst. list. třeba souhlasu příslušné sněmovny, za nějž obec nemůže zajisté sama žádati, nýbrž musí tak učiniti prostřednictvím politických úřadů (ministerstva vnitra).
E. Vlastnímu řízení trestnímu mohou předcházeti úkony jiných úředních osob než starosty, a to;
a) zákaz další stavby dozorčím orgánem stavebního úřadu (obecní rady) podle § 116 praž. stav. ř. č. 40/1886 a § 122 čes. stav. ř. č. 5/1889 čes z. z., § 120 brň. stav. ř. č. 63/1894 a § 126 mor. stav. ř. č. 64/1894 mor. z. z. a § 103 slez. stav. ř. č. 26/1883 slez. z. z.;
b) zájem dobytka polním hajným podle § 27 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 26 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 25 zák. č. 21/1875 slez. z. z.;
c) zabavení věcí a nástrojů polním hajným podle § 29 zák. č. 76/1875 čes. z. z. a §§ 5 a 6 zák. z 16. VI. 1872, č. 84 ř. z.;
d) odhad škody polním hajným nebo přísežným odhadcem podle § 38, č. 76/1875 čes. z. z., § 37 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 36 zák. č. 21/1875 slez. z. z.;
e) vybrání jistoty osobami pověřenými dozorem na aleje neb silnice podle § 13 zák. č. 72/1884 čes. z. z. a § 12 zák. č. 34/1896 slez. z. z., dále podle § 12 zák. č. 47/1866 čes. z. z. a § 27 zák. č. 5/1875 mor. z. z.
a podle § 19 místodrž. vyhl. č. 54/1886 čes. z. z.
Řízení před obecním trestním senátem se zahajuje následkem udání úřední osoby (polního hajného, cestáře, obecního stavebního dozorce) neb poškozeného obesláním obviněného; nedostaví-li se tento, není starosta oprávněn, aby ho dal sám předvésti, nýbrž je nucen žádati okresní úřad, aby na obviněného vydal t. zv. rozkaz postavovací (Vorführungsbefehl) podle § 9 cís. nař. z 20. IV. 1854, č. 96 ř. z., jež v tomto směru podle čl. 10, odst. 7., org. zák. a § 135, odst. 1., vlád. nař. z 13. 1. 1928, č. 8 Sb., o správním řízení a contr. nepozbylo platnosti.
Řízení před trestním senátem obecním koná se tím způsobem, že se přečte udání neb sdělí obsah jeho, načež se přikročí k výslechu obviněného a svědků. Obviněný musí býti vždy vyslechnut, aby se nález mohl vydati; odpíral-li by odpověď, nelze ho k tomu (obdobně podle § 245 trest. řádu) nutiti. Bydlí-li obviněný v jiné obci a nelze-li ho pro vzdálenost předvolati před obecní trestní senát, provede se výslech k žádosti obecního úřadu v obci pobytu. Nedostaví-li se obviněný, musí se řízení odložiti a učiniti opatření, aby obviněný byl případně předveden (viz č. 2).
Při řízení před obecním trestním senátem používá se v praksi skoro výhradně trestního rejstříku předepsaného min. nař. z 5. III. 1858, č. 34 ř. z., pro trestní řízení u politických úřadů; použití trestního rejstříku před obecním trestním senátem je výslovně předepsáno pouze v § 61 čes. požár. ř., č. 45/1876 čes. z. z. Trestní rejstřík má formulář na str. 33.
Po výslechu obviněného, svědků a případně znalců koná se porada, v níž se přirozeně rozhoduje většinou hlasů (výslovně tak předepsáno pouze v § 41 zák. č. 45/1876 čes. z. z.). Starosta rozhoduje při tom svým hlasem pouze, jsou-li hlasy členů obecní rady roztříštěny.
Nález, jenž se v řízení protokolárním (je-li ho náhodou třeba) vydává obšírněji, jinak se však zapisuje stručně v rubr. VII., VIII. a IX. trestního rejstříku, obsahuje výrok o vině s krátkým odůvodněním, výrok o trestu hlavním, případně o trestech vedlejších, výrok o náhradě škody, a to i proti osobám, jež nepodléhajíce trestu jsou povinny nahraditi škodu, o čemž srov. shora a případně výrok o útratách trestního řízení. Trestní rejstřík
o přestupcích místní policie vedený u obce ...
TABULKA K DOPLNĚNÍ
O těchto útratách mají pouze některé zákony ustanovení, a to: § 25, odst. 3., slez. řádu pol. siln. č. 5/1878, § 41 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 40 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 39 zák. č. 21/1875 slez. z. z., podle nichž má vinníku kromě náhrady výloh za krmení zabaveného dobytka býti uložena náhrada výloh spojených se zabavením dobytka a výloh spojených s odhadem škody přísežným znalcem, konečně stav. řády, a to § 122 praž. č. 40/1886 čes. z. z., § 128, odst. 3., čes. č. 5/1889 čes. z. z., § 125, odst. 4., brň. č. 63/1894 a § 132, odst. 4., mor. č. 64/1894.
V praksi se spojuje s řízením trestním též nález demoliční podle stav. řádů; správnější jest však vydati nálezy tyto samostatně, což je též pro strany s výhodou, poněvadž postup instanční je jiný (zakončení v řízení stavebním u zemského úřadu, v řízení trestním u okresního úřadu).
Nález vyhlašuje se v řízení protokolárním písemně, v řízení stručném ústně. Žádá-li za to strana, musí se jí podle § 8 min. nař. č. 34/1858 ř. z. vydati nález též písemně, nikoli však obšírně, nýbrž výpisem z rubrik II., IV., VI. až IX. trest. rejstř. Pouze v jednom případě je výslovně předepsáno, aby v řízení stručném byl vždy vydán nález písemný, a to podle § 41 zák. č. 45/1876 čes. z. z.; podle § 7 zák. č. 39/1870 čes. z. z. pak má se trestní nález buď dodati straně písemně na dodací list aneb se jí vyhlásiti ústně v obecní kanceláři u přítomnosti dvou svědků, kteří v tomto případě mají na trestním nálezu potvrditi, že nález byl vyhlášen a kdy se tak stalo.
O odvolání proti nálezu obecního trestního senátu obsahují § 65 čes. ob. zř. a § 57, odst. 2., mor. ob. zř. ustanovení, že z trestního nálezu obce lze se odvolati
k (politickému) úřadu okresnímu; slez. obecní zřízení sice žádného výslovného ustanovení neobsahuje, ale platí zde podle § 57, odst. 2., ve spojení s § 93, odst. 2., slez. ob. zř. totéž.
Odvolání dlužno pravidelně podati u okresního úřadu a pouze výjimkou se podává u obecního úřadu v těchto případech: podle § 62 zák. č. 45/1876 čes. z. z., podle § 43 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 42 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 41 zák. č. 21/1875 slez. z. z. o ochraně polního majetku (u starosty písemně neb ústně) podle § 8 zák. č. 39/1870 čes. z. z. (ústně obecní radě) a podle § 4 zák. č. 37/1898 čes. z. z. (u starosty písemně neb ústně).
Lhůta, v níž se musí odvolání z nálezu obecního trestního senátu podati, je nyní § 12, odst. 3., nov. k ob. zř. ze 7. II. 1919, č. 76 Sb., stanovena všeobecně na 14 dní, není-li ve zvláštních zákonech stanoveno jinak. Výjimkou je stanovena jiná lhůta: osmidenní v § 62 zák. č. 45/1876 čes. z. z. a v § 46 zák. č. 20/1873 slez. z. z., při čemž v druhém případě musí odvolání býti napřed do 24 hodin opověděno, dále rovněž osmidenní v § 43 zák. č. 76/1875 čes. z. z., § 42 zák. č. 12/1875 mor. z. z. a § 41 zák. č. 21/1875 slez. z. z. o ochraně polního majetku a v § 4 zák. č. 37/1898 čes. z. z.
Odvolání proti nálezu obecního trestního senátu má podle § 3 min. nař. č. 61/1855 ř. z. všeobecně moc odkládací, pokud není zvláštními předpisy ustanoveno jinak; takovýto předpis obsahuje jediný § 4 zák. č. 37/1898 čes. z. z. o ochraně vinic proti vřetenatce révové, jenž ustanovuje, že odvolání nemá, pokud jde o provedení nutných opatření, moci odkladné.
O odvolání proti nálezu obecního trestního senátu rozhoduje podle čl. 8, odst. 2., org. zák. č. 125/1927 Sb. okresní úřad s konečnou platností. Proti rozhodnutí okresního úřadu je vzhledem k tomu, že zákonem z 2. XI. 1918, č. 3 Sb., byl zrušen § 48 zák. z 22. X. 1875, č. 76 ř. z. z r. 1876, o správním soudě, přípustná stížnost k nejvyššímu správnímu soudu.
Co do výkonu nálezů obecního trestního senátu není všeobecného předpisu o samostatné výkonné moci obcí, nýbrž je tato pouze některými zákony, a to: § 14 zák. č. 47/1866 čes. z. z. a čl. II. zák. č. 3/1883 čes. z. z., § 29, odst. 3., zák. č. 5/1875, a čl. II. zák. 5. 34/1880 mor. z. z., § 29, odst. 3., zák. č. 5/1878 slez. z. z. a § 63 zák. č. 45/1876 čes. z. z. obcím propůjčena. Platí tedy jinak dosud § 3 cís. nař. č. 96/1854 ř. z., podle kterého pokuty uložené v oboru správy politické, tedy i pokuty uložené v přenesené působnosti obcemi, vymáhají politické úřady, na něž se tedy obce musí k cíli výkonu nálezů trestních, tedy se žádostí za vymožení pokuty, a za výkon trestu na svobodě obrátiti. (Tomu nevadí ustanovení § 135 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. o správním řízení, neboť tímto vládním nařízením nebylo upraveno řízení pro trestní právo policejní.)
Totéž platí zajisté též co do výkonu vedlejších trestů a co do vymáhání útrat řízení.
Jinak se má věc co do vymáhání náhrady trestním nálezem přisouzené, neboť § 3 cís. nař. č. 96/1854 ř. z. se týká pouze plnění k veřejným účelům a nikoliv náhrad, jmenovitě ne náhrad přisouzených soukromým osobám. Nutno tu přiznati obci samostatnou výkonnou moc, neboť nelze připustiti, aby následkem nedostatečnosti starších zákonů byl zmařen účel nových zákonů.
8. Konečně zasluhuje zmínky otázka, je-li přípustná obnova řízení před obecním trestním senátem. Všeobecně (Mayrhofer, Handbuch, I., str. 411; Hoetzel, Obnova správního řízení dle práva rakouského str. 50; Vaniš, Řízení před obecním trestním senátem v Čechách, str. 31) se má za to, že obnova je přípustná a užívá se v praksi obdoby trestního řádu (§ 480 a §§ 352—363). Podle toho rozhoduje podle ustanovení § 480 trest. ř. obecní trestní senát a při odvolání okresní úřad (tento s konečnou platností) o žádosti za obnovu řízení.
II. Trestní pravomoc obcí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Trestní pravomoc obcí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je značně omezenější.
Podle § 14 zák. čl. XX/1901 o zjednodušení administrativního řízení a podle § 237 nař. býv. min. vnitra a min. spravedlnosti č. 65000/1909, vydaného podle § 22 cit. zák. čl. může totiž při přestupcích polní policie a přestupcích lesních, nečiní-li škoda neb náhrada podle § 110 zák. čl. XII/1894 (o polní policii) více než 40 Kč, udání býti učiněno u starosty velké neb malé obce. Rovněž lze tak učiniti při přestupcích čeledínů podle čeledního řádu pro hospodářskou čeleď, zák. čl. XLV/1907, u starosty velké neb malé obce, která byla trestní pravomocí ve věcech čeledních v první stolici komitátním zastupitelstvem (nyní zemským úřadem) se schválením ministerstev zemědělství a vnitra pověřena.
Jinak se má věc co do měst s regulovaným magistrátem.
Podle § 27 uh. ob. zř., zák. čl. XXII/1886, dlužno totiž co do tvoření statutů o přestupcích přihlížeti k předpisům zák. čl. XL/1879 (trestního zákona o přestupcích) .
Jak pak jde na jevo z § 1 zák. čl. XL/1879, mohou se na statutech o přestupcích usnášeti z obcí pouze města s regulovaným magistrátem (Bratislava, Košice, Užhorod, Mukačevo), a je přestupkem jednání, jež takový statut za přestupek označuje, při čemž za přestupek lze prohlásiti pouze porušení policejního zákazu neb policejního příkazu.
Takovýto statut, jenž podle § 4 zák. čl. XL/1879 má platnost pouze pro obvod města, potřebuje podle § 5 cit. zák. čl. potvrzení ministerstva vnitra, a to v té části své, která obsahuje ustanovení o přestupcích, kdežto co do ustanovení statutu o jiných předmětech než o přestupcích byli podle § 10 zák. z 30. VI. 1921, č. 241 Sb., o dohledu k obcím na Slovensku tamtéž až do účinnosti org. zák. č. 125/1927 Sb. příslušni župní výbor a župan, v Podkarpatské Rusi župan.
Statuty do účinnosti org. zák. č. 125/1927 Sb. městy s regulovaným magistrátem shora jmenovanými vydané a podle příslušných předpisů schválené mají ovšem platnost nadále, nebyly-li zrušeny zákony neb jinými předpisy později vydanými.
Pro dobu od účinnosti org. zák. č. 125/1927 Sb. je však věc sporná, neboť podle jednoho názoru (Laštovka v čl. „Úprava požární policie na Slovensku” na str. 51 Veřejné Správy z r. 1932) nastoupila přestupková nařízení politických úřadů vydaná podle čl. 2 a 3 org. zák. zcela na místo přestupkových statutů měst s regulovaným magistrátem, jež tím pozbyla práva takové statuty vydati, kdežto podle druhého názoru (Fišer v čl. „Přestupkové statuty měst se zřízeným magistrátem na Slovensku a Podkarpatské Rusi“ v č. 9/1932 Naší Samosprávy) mohou města s regulovaným magistrátem i nadále vydávati přestupková nařízení, jež v této své části musí býti schválena ministerstvem vnitra, kdežto co do ustanovení nejednajících o přestupcích zemským výborem a zemským presidentem. Mně se zdá druhý názor býti správnějším, neboť z čl. 2 org. zák. („pokud to není nebo nebude uloženo jiným úřadům nebo orgánům“) jde na jevo, že povinnosti politických úřadů podle § 2 a tím i oprávnění vydávati ke splnění těchto svých povinností příkazy a zákazy jsou toliko subsidiární; mimo to by bylo zajisté velice nesnadno tvrditi, že rozsah působnosti (práv a povinností) měst s regulovaným magistrátem podle §§ 21 a 22 zák. čl. XXII/1886 se rovná rozsahu povinností vyznačených v čl. 2 org. zák. a že na př. policie viniční patří mezi záležitosti uvedené v čl. 2 org. zák.
Jaký obsah mohou míti přestupková nařízení měst s regulovaným magistrátem, zák. čl. XL/1879 nepraví a dlužno tu zajisté přihlížeti k ustanovením §§ 21 a 22 zák. čl. XXII/1886 o působnosti měst s regulovaným magistrátem, jež zcela přirozeně nemohou vydávati statuty o věcech mimo svou působnost.
Tresty, které takovýto statut města s regulovaným magistrátem může ukládati, jsou vězení od 3 hodin do 3 dnů a pokuta od 1 Kč do 40 Kč podle §§ 16 a 17 zák. čl. XL/1879, jenž v tomto směru nedoznal změny zák. z 21. III. 1929, č. 31 Sb., poněvadž zákonem tím byly zvýšeny pouze tresty ukládané soudy a nikoliv tresty ukládané správními úřady (arg. hlava II., podle níž byly změněny pouze trestní řády, zák. č. 119/1873 ř. z. a zák. čl. XXXIII/1896, a hlava III., podle níž byl změněn vojenský trestní řád).
Trestní pravomoc o přestupcích stanovených statutem města s regulovaným magistrátem vykonával podle § 19, č. 5, zák. čl. XXXIV/1897 správní úřad, mající trestní pravomoc, a to podle § 13, č. I., 2., zák. čl. XX/1901, policejní kapitán, resp. jeho zástupce, a kdyby je něco zašlo, úředník magistrátem k tomu ustanovený.
Tato trestní pravomoc přešla podle § 2 zák. z 16. III. 1920, č. 165 Sb., a příslušných
vyhlášek ministerstva vnitra o zřízení státních policejních úřadů — č. 538/1920 Sb. v Bratislavě, č. 646/1920 Sb. v Košicích, č. 454/1921 Sb. v Užhorodě a č. 299/1922 Sb. v Mukačevě — na státní policejní ředitelství (v Mukačevě komisařství) tamtéž zřízená.
Nemají tedy orgány měst s regulovaným magistrátem více výkonu trestní pravomoci a to ani co do přestupků statutů městy těmi samotnými vydaných.
Trestní pravomoc obce na Slovensku a v Podkarpatské Rusi má podle § 14 zák. čl. XX/1901 místo podle těchto zákonů:
1. podle zák. čl. XII/1894 o polním hospodářství a polní policii;
2. podle zák. čl. XXXI/1879 (lesní zákon) při lesních přestupcích, a to:
a) při lesní krádeži,
b) při poškození cizího lesa pastvou neb jiným jednáním,
c) při nebezpečných jednáních a opomenutích (založení ohně v lese, jiná nebezpečná jednání, nedovolený pobyt v lese),
kterážto jednání pod a—b uvedená jsou přestupky pouze tehdy, nepřesahuje-li škoda částky 60 Kč.
(V případech 1. a 2. má však trestní pravomoc obce místo pouze tehdy, nepřesahuje-li způsobená škoda neb náhrada zákonem určená částky 40 Kč.)
3. podle zák. čl. XLV/1907 (čeledního řádu pro hospodářskou čeleď) pro přestupky spáchané čeledí, byla-li obci trestní pravomoc způsobem již uvedeným propůjčena. Ale ustanovení to jest nyní nepraktické.
Osobami podléhajícími trestu jsou přímí pachatelé a kromě toho osoby uvedené v §§ 26 a 27 zák. čl. XL/1879 (přestupk. zák.), jehož všeobecná ustanovení platí též v přestupkových záležitostech podle § 100 zák. čl. XII/1894, § 135 zák. čl. XXXI/1879 a podle § 56 zák. čl. XLV/1907.
Tresty, jež obecní soud (obecní trestní senát) ukládá, jsou pěněžitá pokuta a při její nedobytnosti vězení neb nucená veřejná práce. Je-li na přestupek stanoven trest vězení, není podle § 238 nař. býv. uh. min. vnitra a spravedlnosti č. 65000/1909 (policejní trestní řád) příslušný obecní trestní senát, nýbrž politický úřad.
Při přeměně pokuty počítá se za 5 Kč den vězení neb nucené veřejné práce.
Dalšími tresty vedle peněžité pokuty neb vězení (veřejné práce) jsou zabavení a případný prodej dobytka a nástrojů, jimiž byl přestupek spáchán (§§ 252—255 pol. tr. ř.).
Peněžité pokuty připadají podle § 23 zák. čl. XX/1901 polovinou státní pokladně a polovinou obci, ve které byl přestupek spáchán, pro chudinské účely.
Kdo spáchal přestupek a způsobil škodu, je podle § 248 pol. tr. ř. povinen nahraditi škodu ve výši zjištěné neb (podle zák. čl. XII/1894) pevnou částkou stanovené. Při tom platí ustanovení § 237 pol. tr. ř. již uvedené, že obecní trestní senát je příslušný pouze tehdy, jestliže škoda lesním neb polním pychem spáchaná neb částka jakožto náhrada škody při polním pychu pevně stanovená nečiní více než 40 Kč a může tedy obecní trestní senát náhradu škody pouze do výše 40 Kč přisouditi.
Přestupky, jež podléhají pravomoci obecního trestního senátu, pomíjejí zastavením, promlčením, úmrtím, prominutím trestu, odpykáním trestu. Co se především týká zastavení řízení, platí ustanovení §§ 261, 263, odst. 4., a 269, odst. 1., pol. tr. ř., podle něhož se řízení zavedené k návrhu soukromé osoby tehdy zastaví, nedostaví-li se poškozený k líčení, docílí-li se mezi stranami narovnání, které starosta má na začátku líčení navrhnouti, aneb odvolá-li poškozený svůj návrh před vydáním nálezu. Promlčení nastává podle § 31 přestupk. zák. během 6 měsíců. Prominouti pak trest může podle § 280, odst. 1., č. 5., pol. tr. ř. ministerstvo (vnitra).
Soudcem v trestních věcech policejních, obecnímu soudu přikázaných, je podle § 14 zák. čl. XX/1901 a § 241 pol. tr. ř. ve velkých obcích starosta s jedním členem obecní rady a s obecním notářem (příp. podnotářem), v malých obcích starosta se dvěma členy obecní rady.
Při tom se výslovně uvádí, že, jak již uvedeno, obecní trestní senát je příslušný pouze tehdy, bylo-li udání u něho učiněno, což je dáno straně na vůli, jinak je příslušný politický úřad.
Trestní pravomoc přechází však na politický úřad podle § 242, odst. 2., pol. tr. ř., i když bylo učiněno udání u starosty, nemůže-li se starosta zúčastniti jednání jakožto obviněný neb poškozený neb příbuzný poškozeného neb obviněného v přímé posloupnosti neb jeho sourozenec, manžel neb snoubenec, dále podle § 239 pol. tr. ř., jde-li o neznámého pachatele aneb není-li znám pobyt jeho.
Místně příslušný jest podle § 237 pol. tr. ř. obecní trestní senát obce, ve které byl přestupek spáchán.
Trestní pravomoci obce podléhají fysické osoby spáchavší přestupek, kromě těchto osob: president republiky, dále podle § 239 pol. tr. ř. osoby požívající exterritoriality, vojenské osoby a četníci v činné službě; oproti tomu dlužno ustanovení téhož paragrafu, že osoby požívající immunity nepodléhají pravomoci obecního trestního senátu, považovati za zrušené § 24 úst. list., podle něhož k trestnímu stíhání členů národního shromáždění je třeba souhlasu příslušné sněmovny.
Vlastnímu řízení trestnímu mohou předcházeti úkony jiných úředních osob než starosty a to podle § 252 pol. tr. ř. a § 84 zák. čl. XII 1894 zabavení zvířat neb předmětů odňatých obviněnému při horkém činu, jež se vztahují na přestupek; podrobná ustanovení o zabavených zvířatech a předmětech obsahují §§ 253 až 256 pol. tr. ř.
Řízení před obecním trestním senátem zahajuje se buď následkem udání úřední osoby (polního hajného, lesního strážce) neb poškozeného obesláním obviněného, poškozeného, svědků, případně udavače.
Dostaví-li se strany bez obeslání neb mohou-li býti ihned předvolány, anebo dozná-li osoba na úřad předvedená přestupek, provede se řízení podle § 259 pol. tr. ř. bez průtahu.
Nedostaví-li se v případě, že obviněný pouze k návrhu může býti potrestán, poškozený bez omluvy, zastaví se podle § 261 pol. tr. ř. řízení a odsoudí se poškozený k náhradě útrat řízení; omluví-li svou nepřítomnost a lze-li podstatu skutkovou i za jeho nepřítomnosti bezpečně zjistiti, provede se řízení za jeho nepřítomnosti.
Nedostaví-li se bez omluvy svědek a je-li jeho výslechu třeba, obešle se k novému řízení s pohrůžkou pokuty do 10 Kč; nedostaví-li se i pak bez omluvy, dá ho starosta předvésti a to, bydlí-li v obci, obecními orgány, jinak zažádá okresní úřad za předvedení.
Nedostaví-li se obviněný, lze řízení provésti i za jeho nepřítomnosti. Je-li však jeho přítomnosti neb přítomnosti poškozeného třeba, aby se podstata skutková vysvětlila, nemůže je starosta dáti předvésti, nýbrž předloží podle § 261, odst. 4., věc okresnímu úřadu k řízení v první stolici. Při přečinech stíhatelných pouze k soukromému návrhu, vyzve starosta po vysvětlení věci strany k narovnání o nároku na náhradu; docílí-li se toho, zastaví se řízení (§ 263 pol. tr. ř.).
Výslovně se uvádí, že podle § 264 pol. tr. ř. odpadá výslech svědků, dozná-li obviněný přestupek a není-li výslechu toho pro vyměření trestu třeba.
Vznese-li obviněný při líčení proti poškozenému protižalobu, k níž je obecní trestní senát příslušný, projedná se protižaloba zároveň (§ 266 pol. tr. ř.).
Pro řízení před obecním trestním senátem je předepsáno používati trestního rejstříku zavedeného nař. býv. uh. min. vnitra a spravedlnosti č. 65000/1909.
Odvolá-li poškozený svůj návrh před vydáním nálezu, zastaví se podle § 269 pol. tr. ř. řízení a poškozený se odsoudí k náhradě vzešlých útrat. Byla-li podána protižaloba, nevadí odvolání její neb žaloby projednání druhé.
Nález má podle § 270 pol. tr. ř. kromě formalit (pojmenování obecního soudu, jméno a příjmení, stáří, náboženství, zaměstnání obviněného) obsahovati udání přestoupeného předpisu, výši peněžité pokuty a trvání vězení, příp. veřejné práce, výši způsobené škody neb předepsané náhrady, ustanovení výloh spojených s výživou a hnaním zabavených zvířat, výši útrat řízení (podle § 272 pol. tr. ř.), disposici o zabavených a až do vydání nálezu nevrácených předmětech.
Nález se vynese po poradě, při níž rozhoduje se většinou hlasů, a vyhlásí se přítomným stranám. Nepřítomná strana může býti předvolána k vyhlášení nálezu aneb se jí může nález dodati písemně na dodací list (§ 268 pol. tr. ř.).
Strana, která není spokojena s nálezem obecního trestního senátu, může ve lhůtě 15 dnů od vyhlášení neb doručení nálezu u obecního starosty písemně neb ústně žádati, aby věc byla předložena okresnímu úřadu k novému projednání a rozhodnutí (§ 271, odst. 1., pol. tr. ř.). Byla-li tato žádost za obnovu podána po uvedené lhůtě, nesmí starosta žádost jako opožděnou zamítnouti, nýbrž strana může opoždění u okresního úřadu omluviti (§ 271, odst. 2., pol. tr. ř.).
Proti rozhodnutí okresního úřadu, jenž rozhodl v trestní věci k němu podle § 271 pol. tr. ř. došlé, rozhoduje s konečnou platností zemský úřad; neplatí tu tedy ustanovení čl. VIII, odst. 2., org. zák.,
poněvadž opravný prostředek v § 271 pol. tr. ř. jmenovaný není odvoláním proti nálezu obecního trestního senátu, o němž by rozhodoval okresní úřad podle řízení u obecního trestního senátu provedeného, nýbrž skutečnou žádostí za obnovu řízení, t. j. nové projednání a rozhodnutí.
Nález provede obecní starosta z moci úřední — § 274 pol. tr. ř. — a vymáhá pokutu, náhradu škody, výlohy spojené s výživou a hnaním zvířat, konečně útraty trestního řízení způsobem, jímž se vymáhají daně — § 275, odst. 1., pol. tr. ř. Další ustanovení o nuceném vymáhání obsahují § 275, odst. 2—4 a § 276 pol. tr. ř. Zůstala-li exekuce bezvýslednou aneb ukáže-li se, že by tomu tak bylo, a konečně i k žádostí odsouzeného, jemuž neb jehož rodině by vymáhání pokuty způsobilo značnou hospodářskou škodu, přemění se pokuta ve vězení (§ 278). Trest vězení vykonává starosta ve vězení obecním, případně ve vězení obce, ve které má sídlo obvodní notář neb ve vězení správním neb soudním v sídle okresního úřadu. O stravování ve vězení musí se pravidlem odsouzený sám starati (§ 279, odst. 1. a 2., pol. tr. ř.). Nucenou veřejnou práci, která se místo vězení může uložiti, musí odsouzený osobně vykonati (§ 279, odst. 3., pol. tr. ř.). O odkladu trestu vězení, který může v některých případech povoliti sám starosta, má ustanovení § 280 pol. tr. ř.
Literatura.
Pro české země: Mayrhofer: „Handbuch für den pol. Verwaltungsdienst“, I. díl; Vaniš: „Řízení před obecním trestním senátem v Čechách“, 1903; Pro Slovensko a Podk.Rus: Badík-Stošík: „Pravidla policajného trestného pokračovania“, 1933.
Josef Uhlíř.
7. Formy jednání obecních orgánů.
I. K tomu, aby usnesení obecního zastupitelstva bylo platné, je třeba, splniti celou řadu formálních náležitostí, z nichž některé, kterými se má zaručiti správnost usnesení, jsou tak důležité, že podle výslovného ustanovení zákona jsou neplatná usnesení, při nichž náležitostí těch nebylo dbáno.
Než přikročíme k vylíčení a vysvětlení těchto náležitostí, uvádíme, že tu musí býti usnesení obecního zastupitelstva, t. j. obecního zastupitelského sboru zvoleného podle ustanovení řádu volení v obcích a řádně úřadujícího. Řádná funkce obecního zastupitelstva nastává dnem, kdy obecní rada složila slib, a trvá do doby, než se ustaví nové obecní zastupitelstvo, nebo do doby, kdy úřadující bylo rozpuštěno. Zmíněnou dobou přestává zákonná činnost obecního zastupitelstva, po kteréžto době může se rozpuštěné obecní zastupitelstvo sejíti pouze k jedinému výkonu, totiž k tomu, aby se usneslo na podání odvolání proti rozpuštění jménem obce podle § 106 čes., 107 mor., a 96 slez. ob. zř. Uh. obecní zřízení, zák. čl. XXII/1886, neobsahuje v § 61 jednajícím o rozpuštění obecního zastupitelstva takového ustanovení a nemůže se tedy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi rozpuštěné obecní zastupitelstvo sejíti k takovému usnesení.
Ustanovení o jednání obecního zastupitelstva jsou obsažena jednak v zákonech o obecních zřízeních českých a slovenském jednak pro země české v zák. č. 76/1919 Sb. Předpisy ty mohou býti doplněny jednacím řádem, na němž se usnáší obecní zastupitelstvo. Text jednacího řádu ve Slovensku a v Podkarpatské Rusi musí býti vydán zásadně ve formě obecního statutu (§ 57 zák. čl. XXII. z r. 1886) a vyžaduje tudíž potvrzení dozorčího úřadu (§§ 27 a 29 zák. čl. XXII. z r. 1886 a zákon č. 241/1921 Sb.).
1.Schůzi obecního zastupitelstva svolává obecní starosta aneb, kdyby starostu něco zašlo, jeho náměstek — §§ 42 čes., 40 mor. a 40 slez. ob. zř. a § 56 zák. čl. XXII/1886. Není tedy zpravidla dovoleno, aby schůzi obecního zastupitelstva svolávala jiná osoba než starosta neb úřadující náměstek a jmenovitě není ani dovoleno, aby náměstek svolal schůzi obecního zastupitelstva bez vůle neb proti vůli obecního starosty, a to ani tehdy, kdyby starosta se zdráhal vůbec svolati schůzi obecního zastupitelstva. V tomto případě lze zjednati odpomoc pouze tím způsobem, že podle ustanovení § 4 zák. č. 76/1919 Sb. (novely k obecním zřízením) a § 56, odst. 2., zák. čl. XXII/1886 čtvrtina všech členů obecního zastupitelstva požádá, označujíc předmět jednání, starostu písemně, aby svolal schůzi obecního zastupitelstva; této žádosti musí starosta vyhověti. Usnesení učiněné ve schůzi, kterou svolala jiná osoba než starosta neb úřadující náměstek, je neplatné.
Z ustanovení toho je výjimka obsažená v § 59 ob. vol. ř. (zák. č. 75/1919 Sb.), dále v § 6 zák. z 13. VII. 1922, č. 243 Sb., o prozatímní úpravě obecního zřízení na Slovensku a v § 1 zák. z 31. III. 1925, č. 62 Sb., o prozatímní úpravě obecního zřízení v Podkarpatské Rusi,
podle nichž svolává politický úřad obci nadřízený obecní zastupitelstvo k volbě starosty, náměstků a obecní rady.
2. Způsob, jakým se svolává schůze obecního zastupitelstva je v obecních zřízeních upraven různě. Podle § 42 čes. ob. zř. musí se pozvání státi písemně a musí býti doručeno všem členům obecního zastupitelstva k vlastním rukám a teprve, kdyby některý z nich nebyl doma, osobě dospělé, která s ním bydlí pospolu. Ani § 40 mor., ani § 40 slez. ob. zř. ani pak § 56 zák. čl. XXII/1886 nemají tak přesného ustanovení a nemluví o písemném pozvání, avšak z ustanovení § 2 zák. č. 76/1919 Sb. a § 56, odst. 3., zák. čl. XXII/1886, že musí býti oznámen program schůze obecního zastupitelstva, možno souditi, že ani v zemi moravskoslezské ani na Slovensku ani v Podkarpatské Rusi nestačí pozvání ústní, nýbrž že se pozvání musí i tam státi písemně, ovšem ne snad zvláštním výtiskem pozvání, nýbrž že stačí pozvání oběžníkem, jejž členové obecního zastupitelstva podepíší. V každém případě se aspoň doporučuje, aby si svolavatel schůze takový doklad opatřil.
3. Podle § 42 čes. ob. zř. má se obecní zastupitelstvo, případnosti pilné vyjímajíc, svolati aspoň 3 dny před schůzí, kdežto podle § 56, odst. 3., zák. čl. XXII/1886 musí se svolání schůze státi alespoň 24 hodiny před schůzí. Ani mor. ani slez. obecní zřízení však podobného ustanovení nemají.
Přísnější předpis o lhůtě, ve které se má obecní zastupitelstvo před schůzí svolati, obsahuje nyní pro celou republiku § 6, odst. 2., zák. č. 329/1921 Sb. (první fin. nov. ob.), neboť podle něho musí býti rozpočtová schůze obecního zastupitelstva svolána alespoň tři dny napřed; tento předpis platí podle některých paragrafů zák. č. 329/1921 Sb., odvolávajících se na § 6, odst. 2., pro předměty, o nichž tyto paragrafy jednají, takže v těchto případech musí schůze obecního zastupitelstva býti svolána alespoň tři dny napřed. Jde tu o tyto případy: podle § 10 zák. č. 329/1921, má-li býti schválen návrh na usnesení neobsažené v rozpočtu, podle § 11, má-li býti schválen jiný návrh na nové vydání, podle § 12, má-li býti schválen návrh na zastavení nebo snížení rozpočtového příjmu, podle § 16, odst. 3., má-li býti schválen účet obce, podle § 23, odst. 2., mají-li se státi usnesení tam uvedená, jež musí býti sob válena dohlédacím úřadem, podle § 40, odst. 1., má-li se státi usnesení o příspěvcích, poplatcích, dávkách a naturálních plněních pro obec. Toto ustanovení obecní finanční novely, že schůze musí býti svolána alespoň tři dny napřed, které neobsahuje žádné výjimky pro případnosti pilné, ba ani neodkladné, je tak přesné, že nemůže býti sporu o tom, že usnesení o věcech v § 6, odst. 2., a v paragrafech ob. fin. nov., na něj se odvolávajících, je vadné, nebyla-li dodržena lhůta tří dnů.
Rovněž jsou vadná usnesení, která by v jiných případech učinilo obecní zastupitelstvo v Čechách, byvši svoláno ve lhůtě kratší tří dnů a v případech pilných ve lhůtě zcela krátké, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byvši svoláno ve lhůtě kratší dvacetičtyř hodin, v zemi moravskoslezské byvši svoláno ve lhůtě tak krátké, že opožděným svoláním schůze bylo členům obecního zastupitelstva znemožněno řádně se o věci informovati (Budw. A 6438) případně i znemožněno, schůze se vůbec zůčastniti.
4. Schůzi nelze dále považovati za řádně svolanou, nebyly-li v pozvání řádně oznámeny místo, den a hodina konání schůze nebo byly-li okolnosti ty neb některá z nich uvedeny nesprávně v některých písemných pozváních každému členu zvlášť dodaných, dále byly-li v oběžníku obsahujícím pozvání po pozvání některých členů, ale před pozváním zbývajících provedeny změny, čímž někteří členové byli uvedeni v omyl. Usnesení učiněná ve schůzi takto nesprávně konané jsou, ač tu není přesného ustanovení, rovněž vadná.
5. Podle § 42, odst. 5., čes. ob. zř. a § 56, odst. 3., uh. ob. zř. mají se v pozvání zároveň oznámiti věci, o kterých se má ve schůzi obecního zastupitelstva jednati. Ačkoliv ustanovení to není obsaženo ani v § 40 mor. ani v § 40 slez. ob. zř., nutno z ustanovení §§ 2 a 3 zák. č. 76/1919 (nov. k ob. zř.) souditi, že též v zemi moravskoslezské jest nezbytno v pozvání na schůzi obecního zastupitelstva udati program schůze; není ovšem třeba, aby program obsahoval nejmenší podrobnosti, nýbrž stačí všeobecné udání předmětů. Bylo-li opomenuto sděliti program, mají pouze členové obecního zastupitelstva a nikoliv jiné osoby (poplatníci, voličové v obci) právo usnesení pro tuto
vadu bráti v odpor (Budw. A 6953, Boh. adm. 126, 558).
6. Podle § 2 zák. č. 76/1919 Sb., kterýžto zákon však na Slovensku a v Podkarpatské Rusi neplatí, musí konání schůze obecního zastupitelstva s označením místa, dne a hodiny, jakož i programu býti — kromě osobního pozvání všech členů zákonem stanoveného — způsobem v místě obvyklým veřejně vyhlášeno, a to alespoň tři dny napřed, v případnostech pilných alespoň den napřed.
Toto veřejné ohlášení schůze jest pak v oblasti celé republiky předepsáno podle §§ 6, odst. 2., 10, 11, 12, 16, odst. 3., 23, odst. 2., a 40, odst. 1., zák. č. 329/1921 Sb. pro případy tam uvedené.
Toto znění § 2 zák, č. 76/1919 Sb. i § 6, odst. 2., zák. č. 329/1921 Sb., jehož se ostatní paragrafy téhož zákona shora uvedené dovolávají, je tak kategorické, že nutno souditi, že veřejné vyhlášky jest třeba k platnosti usnesení obecního zastupitelstva a že osoby, které mohou se odvolati z usnesení obecního zastupitelstva (na př. podle § 6 zák. č. 329/1921 Sb. každý volič neb poplatník v obci), mohou se odvolati z usnesení obecního zastupitelstva, jež se stalo ve schůzi veřejně vůbec neohlášené, aniž však dohlédací úřad je povinen k okolnosti té přihlížet! z moci úřední (Boh. adm. 6209). Nedodrží-li se však přesně lhůta tří dnů, nepůsobí to neplatnost usnesení obecního zastupitelstva (Boh. adm. 2583 a 6529).
7. Do schůze obecního zastupitelstva musí býti pozváni všichni členové obecního zastupitelstva a kromě toho osoby mimo volené obecní zastupitelstvo, které mají právo hlasovací ve schůzích obecního zastupitelstva.
Těmito osobami mimo volené obecní zastupitelstvo jsou:
a) podle § 31 čes. zák. chůd. č. 59/1868 čes. z. z. místní správce duchovní v poradách o zaopatření chudých;
b) podle § 15 čes. zák. o všeob. veř. nemocnicích č. 19/1888 čes. z. z. důvěrník země v obecním zastupitelstvu jakožto vrchní správě obecní všeob. veř. nemocnice;
c) podle § 12 zák. č. 243/1922 Sb. a § 1 zák. č. 62/1925 Sb. v městech se zřízeným magistrátem (Bratislava, Košice, Užhorod, Mukačevo) hlavní městský notář a dva městští notáři jím ustanovení, dále podle § 14 a § 1 týchž zák. odborníci z oborů humanitně-zdravotního, sociální péče, osvětového finančně-hospodářského a stavebně-dopravního, které vláda může povolati do zastupitelstva těchto měst;
d) podle § 19 zák. č. 243/1922 Sb. a § 1 zák. č. 62/1925 Sb. obecní a obvodní notáři ve velkých a malých obcích na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Nebyla-li některá z osob již uvedených a to buď člen obecního zastupitelstva neb osoba mimo obecní zastupitelstvo (a—d) do schůze obecního zastupitelstva pozvána, jsou usnesení v ní učiněná, a to buď o jednotlivých bodech, nebyly-li pozvány osoby pod a a b uvedené aneb vůbec všecka usnesení (nebyly-li pozvány někteří členové zastupitelstva neb nečlenové pod c a d uvedení) neplatná.
Z pravidla, že do schůze obecního zastupitelstva musí býti zváni všichni jeho členové, jsou dvě výjimky, a to první, je-li člen obecního zastupitelstva podle §§ 26 čes., 25 mor. a 25 slez. ob. zř. suspendován, v kterémžto případě nesmí býti ani zván, druhá podle § 57 ob. vol. ř., nemůže-li člen ob. zastupitelstva pro nějakou překážku svůj úřad vykonávati. V obou případech se zve do schůze obecního zastupitelstva příslušný náhradník. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí pouze výjimka druhá.
Kromě členů obecního zastupitelstva a nečlenů, kteří mají též právo hlasovati ve schůzích obecního zastupitelstva, mají podle § 9 zák. č. 76/1919 Sb. platného pro země českou a moravskoslezskou, podle § 26 zák. č. 243/1922 Sb. platného na Slovensku a § 1 zák. č. 62/1925 Sb. platného v Podkarpatské Rusi vedoucí úředníci konceptní a odborní obce právo a povinnost zúčastniti se s hlasem poradním schůzí obecního zastupitelstva, pokud jde o otázky spadající do oboru služby, pro kterou byli ustanoveni; dále má v Čechách podle § 14, odst. 4., čes. ob. zř. v obecním zastupitelstvu poradní hlas místní starosta osady mající místní zastupitelstvo, není-li osada v obecním zastupitelstvu nikým zastoupena. Kromě toho mají podle § 12 zák. č. 243/1922 Sb. a § 1 zák. č. 62/1925 Sb. v městech se zřízeným magistrátem úředníci městského notářského úřadu (kromě městského hlavního notáře a dvou městských notářů jím určených, kteří mají právo hlasovací) právo a k žádosti obecního zastupitelstva toho kterého města též povinnost, býti přítomni schůzím zastupitelstva a mohou se s hlasem poradním zúčastniti jednání jeho. Z ustanovení
těchto plyne povinnost starostova uvedené osoby, mající hlas poradní, zváti do schůzí obecního zastupitelstva, avšak není přesného ustanovení, podle něhož by byla neplatná usnesení učiněná ve schůzi, do níž osoby ty nebyly pozvány, a je otázka neplatnosti takových usnesení sporná.
8. V případech, kdy se nezve do schůze obecního zastupitelstva určitý člen jeho — podle §§ 26 čes., 25 mor. a slez. ob. zř. a podle § 57 ob. vol. ř. — musí místo něho býti zván příslušný náhradník, jsou-li okolnosti (suspense neb nemožnost vykonávati úřad) starostovi včas známy, a má nepozvání příslušného náhradníka za následek vadnost usnesení učiněných v takové schůzi.
Vedle těchto případů, ve kterých se zve do schůze obecního zastupitelstva určitý náhradník, jsou případy, ve kterých se do schůze musí pozvati více náhradníků. Jde o tyto případy: a) o případ uvedený v § 44 čes. a § 41 mor. ob. zř., podle nichž má, nesejde-li se do schůze obecního zastupitelstva neb není-li ve schůzi jeho přítomno tolik členů, aby mohli činiti platná usnesení, starosta do druhé a v zemi české též do třetí schůze pozvati všecky náhradníky, b) o případy uvedené v § 6, odst. 3., §§ 10, 11, 12 a 16, odst. 3., § 23, odst. 2., a § 40, odst. 1., zák. č. 329/1921 Sb., podle nichž za stejných okolností starosta musí do druhé schůze zváti členy zastupitelstva a za členy řádně omluvené jejich náhradníky. Tu nepozvání náhradníků má za následek neplatnost usnesení obecního zastupitelstva.
Slezské ani uherské obecní zřízení nemají vůbec ustanovení o druhé a třetí schůzi obecního zastupitelstva a může se ve slezské části země moravskoslezské jakož i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi svolati druhá schůze s náhradníky pouze v případech uvedených v paragrafech zák. č. 329/1921 Sb., jež jsou vyčteny v předchozím odstavci.
9. Při svolání druhé a třetí schůze podle § 44 čes. ob. zř. jakož i druhé schůze podle § 6, odst. 3., §§ 10, 11, 12 a 16, odst. 3., § 23, odst. 2., a § 40, odst. 1., zák. č. 329/1921 Sb. i podle § 41 mor. ob. zř. musí se v pozvání připomenouti, že bude třetí schůze podle § 44 čes. ob. zř. a druhá podle uvedených paragrafů zák. č. 329/1921 Sb. schopná k usnášení bez ohledu na počet přítomných a druhá schůze podle § 41 mor. ob. zř. za přítomnosti nejméně poloviny členů obecního zastupitelstva. Bylo-li v pozvání ke druhé schůzi podle uvedených paragrafů zák. č. 329/1921 Sb. a § 41 mor. ob. zř. jakož i ke druhé a třetí schůzi podle § 44 čes. ob. zř. opomenuto připomenouti, že ve druhé schůzi svolané podle uvedených paragrafů zák. č. 329/1921 Sb. a § 41 mor. ob. zř. a v třetí schůzi svolané podle § 44 čes. ob. zř. stačí k platnému usnesení přítomnost menšího počtu obecního zastupitelstva, jsou usnesení učiněná v druhé a v zemi české v druhé neb třetí schůzi (nesešla-li se druhá) vadná.
Konečně nutno zmínit! se o tom, že podle § 44 čes. ob. zř. musí v pozvání ke druhé i třetí schůzi býti připomenuto, že propadne pokutě ten, kdo by se nedostavil do schůze a dostatečně se neomluvil; o ustanovení tom, jež v žádném jiném zákoně není obsaženo, bylo by lze sotva tvrditi, že nedodržení jeho má za následek neplatnost usnesení obecního zastupitelstva, ale nebude ani lze uložiti pokutu tomu, kdo se do schůze nedostavil a dostatečně se neomluvil.
10. Podle souhlasného znění jak § 44 čes. a § 41 mor. ob. zř., tak § 6, odst. 3., zák. č. 329/1921 Sb., jehož se dovolávají §§ 10, 11, 12, 16, odst. 3., § 23, odst. 2., a § 40, odst. 1., téhož zák. smí ve druhé schůzi a v zemi české v druhé schůzi, a nesešla-li by se ani tato, v třetí schůzi býti jednáno pouze o týchž předmětech, t. j. o předmětech, jež v první a v zemi české případně i ve druhé schůzi pro nedostatečnou praesenci nebyly projednány. Tím je vyloučeno, aby se v druhé schůzi a v zemi české případně ve třetí schůzi projednávaly věci nové a bylo by usnesení učiněné o takovéto nové věci nesporně neplatné; z téhož důvodu mám za to, že pro druhou ani (v zemi české) pro třetí schůzi neplatí ustanovení § 3, odst. 3., zák. č. 76/1919 Sb., podle něhož starosta je povinen dáti určitý předmět na program nejbližší schůze obecního zastupitelstva, žádá-li o to aspoň dvanáctina členů zastupitelstva, nejméně však dva.
Rovněž by bylo neplatné usnesení učiněné obecním zastupitelstvem v zemi české v druhé schůzi za přítomnosti sebe menšího počtu členů o jiné věci, než které jsou uvedeny v § 6, odst. 3., zák. č. 329/1921 Sb. a v paragrafech téhož zákona, jež se ho dovolávají, na př. o hospodářském plánu obecního lesa, kde je třeba přítomnosti dvou třetin členů zastupitelstva a může se usnesení o něm za přítomnosti sebe menšího
počtu státi teprve ve třetí schůzi, nesešla-li by se druhá.
Jelikož konečně nemá, jak již bylo uvedeno, ani slezské ani uherské obecní zřízení ustanovení o svolávání druhé, případně třetí schůze, lze v obcích ve slezské části země moravskoslezské a na Slovensku i v Podkarpatské Rusi druhou schůzi svolati pouze podle § 6, odst. 3., zák. č. 329/1921 Sb. a těch paragrafů téhož zákona, jež se ho dovolávají, k projednání o věcech tam uvedených, jež nebyly projednány ve schůzi první, a nesmí se v této druhé schůzi o žádné jiné věci jednati.
11.Schůze obecního zastupitelstva jsou podle § 49 čes. a § 46 mor. a slez. ob. zř. a podle § 59, odst. 2., uh. ob. zř. veřejné; k návrhu starosty neb tří členů obecního zastupitelstva může se podle zmiň. paragrafů čes., mor. a slez. ob. zř. státi usnesení, že se má vyloučiti veřejnost, což však nelze učiniti pro schůze, ve kterých se má jednati o rozpočtu a účtu obce. Jsou tedy vadná usnesení, učiněná ve schůzi, jež nebyla za důvěrnou prohlášena usnesením obecního zastupitelstva podle návrhu starosty neb tří členů zastupitelstva, nýbrž pouze starostou samotným, a neplatná jsou usnesení o rozpočtu neb účtu obecním, jež by byla učiněna v důvěrné schůzi.
Byla-li schůze za důvěrnou prohlášena, musí se vzdáliti především všichni posluchači, dále však též zapisovatel, není-li jím člen zastupitelstva. Z toho jsou však stanoveny výjimky nesporně pro osoby, které podle § 9 zák. č. 76/1919 Sb., § 12, odst. 1., a § 26 zák. č. 243/1922 Sb., konečně podle § 1 zák. č. 62/1925 mají právo a případně povinnost zúčastniti se s hlasem poradním schůzí obecního zastupitelstva (vedoucí úředníci konceptní a odborní, úředníci městského notářského úřadu v městech se zřízeným magistrátem kromě těch, kteří mají právo hlasovací); výjimka ta platí přes opačné ustanovení, které by měl jednací řád obecního zastupitelstva neb statut o něm podle § 57, odst. 2., uh. ob. zř. Že z důvěrné schůze obecního zastupitelstva nemusí ustoupiti nečlenové mající právo hlasovací, je samozřejmé.
12.Obecní zastupitelstvo může se platně usnášeti, je-li přítomen počet jeho členů zákonem neb statutem podle § 57 uh. ob. zř. předepsaný.
I tu jeví se rozdíl mezi ustanoveními zák. č. 329/1921 Sb. (první fin. nov. ob.) platícího pro celou republiku a starších zákonů. Co se týká zák. č. 329/1921 Sb., je podle § 6, odst. 2., §§ 10, 11, 12 a 16, odst. 3., § 23, odst. 2., a § 40, odst. 1., v případech tam uvedených třeba přítomnosti nejméně dvou třetin členů obecního zastupitelstva, aby se mohlo platně usnášet!; je-li praesence s počátku neb během schůze menší a je-li nezbytno svolati druhou schůzi, stačí podle týchž paragrafů v této druhé schůzi přítomnost jakéhokoliv počtu členů zastupitelstva. Ustanovení o přítomnosti většího počtu členů obecního zastupitelstva (dvou třetin) obsahuje též nepřímo § 5, odst, 5., zák. č. 77/1927 Sb., a § 1, odst. 6, téhož zák. ve znění zák. č. 169/1930 Sb. podle nichž obecní zastupitelstvo ve věci tam uvedené může se usnésti nejméně dvoutřetinovou resp. tří čtvrtinovou většinou všech svých členů, čímž je usnesení v druhé schůzi za menší praesence vůbec vyloučeno.
Kromě případů, o nichž obsahují ustanovení § 6, odst 2., zák. č. 329/1921 Sb. a paragrafy téhož zákona dovolávající se § 6, odst. 2., dále § 5, odst. 5., zák. č. 77/1927 Sb. a § 1, odst. 6, téhož zák. ve znění zák. č. 169/1930 Sb. platí dosavadní předpisy.
Podle § 43 čes. ob. zř. stačí pravidelně, je-li přítomna více než polovina členů obecního zastupitelstva. Jde-li však o propůjčení čestného měšťanství neb čestného občanství podle § 9, dále o věc, která podléhá schválení (na př. o hospodářský plán obecního lesa, o plán polohy), musí býti přítomny aspoň dvě třetiny všech členů (srov. k tomu zás. usn. Boh. adm. CC XXIII, podle něhož se tato dvoutřetinová většina, jíž je podle § 43, odst. 2. čes. ob. zř. třeba, počítá z počtu členů zákonem stanoveného, nikoliv z počtu, který zastupitelstvo fakticky čítá); nesejde-li se schůze první, svolá se, kromě případu § 9 čes. ob. zř., schůze druhá a kdyby ani ve schůzi té nebyl přítomen dostatečný počet členů (více než polovina neb dvě třetiny), schůze třetí, jež je schopna se usnášeti za přítomnosti jakéhokoliv počtu členů a náhradníků nastoupivších na místa členů.
Podle § 41 mor. ob. zř. je vždy třeba přítomnosti nejméně dvou třetin členů zastupitelstva; nesejde-li se schůze první, svolá se s náhradníky schůze druhá, v níž se může stá ti usnesení, je-li přítomna aspoň polovina členů.
V § 41 slez. ob. zř. pak je ustanoveno, že se obecní zastupitelstvo může platně usnášeti, je-li přítomna nejméně polovina
členů obecního zastupitelstva; ustanovení o druhé neb další schůzi slezské obecní zřízení nemá.
Uherské obecní zřízení nemá žádného ustanovení o tom, mnoho-li členů obecního zastupitelstva musí býti přítomno ve schůzi, aby se mohlo státi platné usnesení, přenechávajíc podle § 57, odst. 2., úpravu statutu o jednacím řádu.
Nejmenší počet členů obecního zastupitelstva tím kterým zákonem předepsaný, musí býti přítomen jak při zahájení schůze, tak po něm, při jednání a usnášení; nahodilá nepřítomnost některých členů po krátkou dobu nevadí, ale klesne-li tím počet přítomných pod ustanovenou číslici, nezbývá než schůzi do jejich návratu přerušiti.
13. Jednání ve schůzi obecního zastupitelstva mohou se zúčastnit! kromě členů a náhradníků, nastoupivších na místě členů, ještě některé jiné osoby a to v celé republice podle § 9 zák. č. 76/1919 Sb., podle § 26, zák č. 243/1922 Sb. a § 1 zák. č. 62/1925, vedoucí úředníci konceptní a odborní, pokud jde o otázky, spadající do oboru služby, pro kterou byli ustanoveni, v Čechách podle § 14, odst. 4., čes. ob. zř. místní starosta osady, která není v obecním zastupitelstvu nikým zastoupena, dále podle § 12 zák, č. 243/1922 Sb. a § 1 zák. č. 62/1925 Sb. v městech se zřízeným magistrátem úředníci městského notářského úřadu; osoby tuto uvedené mají však pouze hlas poradní a mají právo hlasovací pouze ti z nich, kteří byli podle § 5 ob. vol. ř. zvoleni za členy zastupitelstva, a v městech se zřízeným magistrátem hlavní městský notář a dva městští notáři jím určení.
Právo zúčastniti se jednání a hlasování ve schůzích obecního zastupitelstva mají kromě členů jeho a náhradníků nastoupivších na místa členů, osoby mimo volené obecní zastupitelstvo, jež jsou uvedeny v odst. 7, pod a—d.
Zúčastnila-li by se kromě osob, jimž je obecním zřízením neb jinými zákony propůjčeno hlasovací právo, jiná osoba hlasování ve schůzi obecního zastupitelstva, neb zúčastnila-li by se některá z osob mimo volené obecní zastupitelstvo, jíž je v určitých věcech propůjčeno právo hlasovací, v některé jiné věci, třebas jen nedopatřením, hlasování, je usnesení to neplatné.
14. V historických zemích nesmí podle § 5 zák. č. 76/1919 Sb. jednání a usnesení zastupitelstva býti přítomen, aniž se jeho zůčastniti člen obecního zastupitelstva, jde-li o zvláštní osobní ať soukromý nebo veřejný zájem jeho samého (na př. užitky z býv. obecního statku — Boh. adm. 3800) neb osob s ním příbuzných a sešvakřených do druhého stupně. Totéž platí o zákonných zástupcích (na př. poručnících neb opatrovnících), členech správní rady akciové společnosti (i když v ní zasedají za obec — Boh. adm. 8861), jednatelích společností s obmezeným ručením, členech představenstva hospodářských a výdělkových společenstev, o advokátech, notářích, stavitelích, civilních technicích a pod. (na př. patentních zástupcích, majitelích finanční kanceláře), jde-li o zvláštní osobní soukromý zájem osob a korporací, které zastupují. Neplatí to tedy na př. o pouhých členech hospodářských a výdělkových společenstev ani o členech dozorčí rady jejich (Boh. adm. 2525), nejde-li zároveň o jejich zvláštní soukromý zájem (na př. sanaci družstva, jíž mají členové býti sproštěni své povinnosti ručiti za závazky družstva — Boh. adm. 6586), dále to neplatí o pouhých členech spolku (Boh. adm. 1558), ale zástupcové spolku jsou vyloučeni z jednání a hlasování o smlouvě, která se má mezi obci a spolkem sjednati (Boh. adm. 592).
Ustanovení § 5 zák. č. 76/1919 platí dále podle některých zákonů jeho se dovolávajících a to podle § 7 zák. č. 35/1908 čes. z. z. ve znění zák. č. 443/1919 Sb., jímž se upravují v zemích české a moravskoslezské služební poměry obecních úředníků a podle § 6 zák. č. 16/1920 Sb., jímž se upravují služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Předpisem § 5 zák. č. 76/1919 Sb., podle něhož nesmí jednání a usnesení obecního zastupitelstva býti přítomen aniž se ho zúčastniti člen zastupitelstva, jde-li o zvláštní osobní a soukromý zájem jeho samého, jeho manželky neb osob s ním příbuzných a sešvakřených do druhého stupně, byly nesporně zrušeny § 46 čes. a § 43 mor. a slez. ob. zř. V § 5 zák. č. 76/1919 Sb. mluví se však zároveň o veřejném zájmu, pro který je člen obecního zastupitelstva vyloučen z jednání a hlasování a jsou předpisem tím podle panujícího názoru zrušeny též § 45 čes. a §§ 42 mor. a slez. ob. zř., podle nichž má se hlasování zdržeti člen rady neb zastupitelstva, činí-li se porada a usnesení o jeho
chování nebo jednání úředním (Gebarung), jest však povinen, žádá-li se toho, býti přítomen ve schůzi, aby podal vysvětlení, jehož by bylo zapotřebí; že toto ustanovení § 5 zák. č. 76/1919 Sb. se týká případu uvedeného v § 5 a ostatních paragrafech zák. č. 329/1921 Sb. jeho se dovolávajících (§§ 10, 12, 16 a 18), kde jde o otázku porušili-li starosta, členové rady neb zastupitelstva svoje úřední povinnosti a jsou-li povinni nahraditi obci škodu, je nesporno, ale není přece jen zcela jasno, týká-li se předpis § 5 zák. č. 76/1919 Sb. všeho úředního jednání osob těch, obzvláště nelze-li při tom mluviti ani o jejich zvláštním veřejném zájmu.
Ustanovení § 5 zák. č. 76/1919 neznamená, že by se člen zastupitelstva nesměl, je-li v určité věci podjat, zúčastniti schůze zastupitelstva vůbec a to ani tehdy, jsou-li na programu schůze kromě věci zakládající jeho podjatost ještě jiné věci, nýbrž znamená, že se nesmí zúčastniti jednání a hlasování právě o této věci a že tedy musí ze schůze ustoupiti při jednání o věci, ve které je podjat. Je-li ovšem na programu tato jediná věc, nesmí se zúčastniti schůze vůbec a může starosta místo něho pozvati náhradníka (Boh. adm. 6526, s nímž lze však souhlasiti jen v tomto případě, nikoli však byly-li by na programu ještě jiné věci, v nichž podjatost nenastává). Je-li starosta podjat, může přesto právem svolati schůzi k projednání věci, v níž je podjat (Boh. adm. 2583).
Jiné ustanovení o podjatosti má § 57 uh. ob. zř., jenž ustanovuje, že ten kdo má část obecního nemovitého majetku v pachtu neb je s obcí v poměru smluvním neb ve sporu, nesmí se zúčastniti jednání o věcech, které se týkají nemovitého majetku obce neb mají svůj původ v poměru smluvním, a smí se všeobecně člen obecního zastupitelstva zúčastniti pouze jednání a hlasování o takových věcech, na nichž není přímo účasten.
Usnesení, jehož by se zúčastnila osoba podjatá, je neplatné a to i tehdy, kdyby hlas osoby té nebyl rozhodující (Budw. 5622 a A 9174); mimo to trestá se vědomé přestoupení nařízení § 5 dohlédacím úřadem, není-li to trestné podle trestního zákona, pokutou do 1 000 Kč, při opakování do 5 000 Kč a může, opakuje-li se věc, býti vyslovena nevolitelnost do zastupitelstva na příští volební období.
Zák. č. 76/1919 Sb. pamatoval v § 11 na to, že by mohlo býti z důvodu § 5 podjato tolik členů zastupitelstva (na př. jde-li o pronajímání pozemků býv. obecního statku podle § 9 zák. č. 421/1919 Sb.), že by zastupitelstvo nemohlo učiniti platné usnesení, a ustanovil, že v takovém případě přechází rozhodnutí se zastupitelstva na nadřízený úřad správní, t. j. podle § 99 org. zák. na okresní výbor. Tato devoluce však nenastává, zbylo-li tolik nepodjatých členů a náhradníků, nastoupivších na místo podjatých členů (lze-li ovšem náhradníky pozvati vůbec předem do schůze), že mohou učiniti platné usnesení (Boh. adm. 4564). Toto ustanovení § 11 zák. č. 76/1919 Sb. nelze obejíti svoláním druhé neb třetí schůze, při níž by rozhodoval sebe menší počet přítomných.
15. Některé osoby mající právo hlasovací, ač jsou přítomny při jednání obecního zastupitelstva, nesmějí se zúčastniti hlasování. Je to především starosta, jenž podle § 48 čes. ob. zř. hlasuje pouze při volbách, jmenování a obsazování míst a kromě toho pouze ještě při rovnosti hlasů, podle § 45 mor. a slez. ob. zř. pak pouze při rovnosti hlasů, v kterémžto případě stejně jako v Čechách svým hlasem rozhoduje. Není-li § 45 čes. a § 42 mor. a slez. ob. zř. zrušen § 5 zák. č. 76/1919 Sb. (viz o tom odst. č. 14.), musí se zdržeti hlasování člen obecní rady a zastupitelstva, o jehož chování a úředním jednání se ve schůzi činí porada a usnesení.
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi hlasují podle § 57, odst. 1., uh. ob. zř. všichni přítomní, tedy i starosta, jenž tudíž hlasuje též jinak a ne pouze při rovnosti hlasů.
16. Schůzi obecního zastupitelstva musí podle §§ 47 čes., 44 mor. a slez. a 55 uh. ob. zř. předsedati starosta a, kdyby starostu něco zašlo (na př. byl-li by nemocen, na cestách neb nemohl-li by se jako podjatý podle § 5 zák. č. 76/1919 Sb. zúčastniti jednání obecního zastupitelstva) náměstek. Není tedy dovoleno, aby za přítomnosti starostovy předsedal náměstek, na př. tehdy, byl-li by starosta sám v určité věci zpravodajem.
Podle § 55 uh. ob. zř. předsedá schůzi obecního zastupitelstva starosta, a kdyby ho něco zašlo (na př. byl-li by podjat podle § 57 uh. ob. zř.), náměstek; v t. zv. restaurační schůzi předsedá však podle § 72 téhož zák. ve velkých a malých obcích okresní náčelník neb jeho zástupce, jím ustanovený a v městech se zřízeným magistrátem
zemský president neb jeho zástupce.
Usnesení učiněná ve schůzi obecního zastupitelstva, které by předsedala jiná osoba než starosta, případně náměstek, a v restaurační schůzi podle § 72 uh. ob. zř. okresní náčelník neb jeho zástupce a v městech se zřízeným magistrátem zemský president neb jeho zástupce, jsou neplatná.
17. Obecní zastupitelstvo může se podle § 3, odst. 1., zák. č. 76/1919 Sb. a § 56, odst. 4., uh. ob. zř. platně usnésti především o věcech, které byly v pozvání do schůze uvedeny a kromě toho v zeních historických podle § 2 zák. č. 76/1919 veřejně vyhlášeny.
O předmětech, které nebyly uvedeny na programu schůze a nebyly veřejně vyhlášeny, lze podle § 3, odst. 1., zák. č. 76/1919 Sb. v zemích historických jednati pouze, souhlasí-li s tím aspoň tři čtvrtiny přítomných členů, kteréžto ustanovení se však podle odst. 2., cit. paragrafu netýká pouhých dotazů. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi lze podle § 56, odst. 4., uh. ob. zř. v mimořádných schůzích obecního zastupitelstva jednati pouze o věcech, jež byly podle pozvání dány na pořad jednání schůze, kdežto ve schůzích řádných, jichž musí býti podle § 56, odst. 1., uh. ob. zř. nejméně dvě (jarní k projednání účtu a podzimní k projednání rozpočtu) a jejichž další počet a dobu stanoví statut o jednacím řádu, mohou býti projednány též jiné věci a mohou jednotlivými členy obecního zastupitelstva býti učiněny samostatné návrhy, které nutno nejméně 24 hodin napřed oznámit! obecní radě.
Usnesení o věcech, jež nebyly na programu schůze, a nebyly ani v zemích historických dvoutřetinovou většinou přítomných členů zastupitelstva za nutné uznány, ani podle § 56, odst. 4., uh. ob. zř. některým členem obecního zastupitelstva nejméně 24 hodin napřed k jednání navrženy, je vadné.
18. Obecní zastupitelstvo smí některé věci projednávat! pouze tehdy, byly-li návrhy o těchto věcech napřed veřejně vyloženy.
Pro celou republiku platí tu ustanovení § 6, odst. 1., zák. č. 329/1921 Sb., podle něhož musí po dobu 14 dní před schůzi býti vyložen rozpočet obecní, § 14, odst. 1., téhož zákona, podle něhož po tutéž dobu musí býti vyložen plán a rozpočet nového podniku neb zařízení tam uvedených. rovněž tak podle § 16, odst. 2., účet obecní a podle § 26, odst. 4., plán a rozpočet zařízení, z nichž někteří majitelé pozemků, domů neb živností mají mí ti zvláštní hospodářský prospěch.
Kromě těchto předpisů platí ještě některé zvláštní předpisy pro jednotlivé země. To platí jmenovitě o vyložení návrhu plánu polohy a některých jeho změn podle §§ 4 a 5 praž. stav. řádu č. 40/1886 čes. z. z., podle §§ 4 a 5 čes. stav. ř. č. 5/1889 čes. z. z., podle §§ 4 a 5 stav. ř. pro Brno, Olomouc, Jihlavu a Znojmo č. 63/1894 mor. z. z. ve znění zák. č. 39/1914 mor. z. z. a podle §§ 4 a 5 mor. stav. ř. č. 64/1894 mor. z. z. ve znění zák. č. 44/1914 mor. z. z., dále o vyložení hospodářského plánu neb programu obecního lesa podle § 2 zák. č. 11/1893 čes. z. z.
Nestalo-li by se tak neb nebyla-li by dodržena předepsaná lhůta, je usnesení neplatné.
19. Usnesení obecního zastupitelstva ve věci samé musí předcházeti určité předběžné usnesení, bez něhož by usnesení ve věci samé bylo ničí.
To platí podle souhlasných ustanovení § 5 praž., § 5 čes., § 5 brň. a § 5 mor. stav. ř. o změnách a doplňcích plánu polohy, o nichž může obecní zastupitelstvo měniti platně konečné usnesení teprve po předběžném usnesení obecního zastupitelstva, aby se k změně neb doplnění plánu polohy přikročilo, po němž se teprve návrh na změnu neb doplnění plánu polohy vyloží a obecnímu zastupitelstvu ke konečnému usnesení předloží.
Dále může podle § 14, odst. 1., zák. č. 35/1908 čes. z. z., jenž platí podle zák. č. 443/1919 též pro zemi moravskoslezskou disciplinární řízení s obecním úředníkem býti zahájeno pouze podle formálního usnesení obecního zastupitelstva, načež teprve jedná o věci disciplinární komise a pak ve věci samé obecní zastupitelstvo.
20. Některá usnesení, a to o rozpočtu podle § 6, odst. 1., zák. č. 329/1921 Sb., o vydání mimo rozpočet podle § 10, odst. 2., o jinakém novém vydání podle § 11, o zastavení nebo snížení rozpočtového příjmu podle § 12 a o účtu obecním podle § 16 téhož zák. mohou býti učiněna pouze tehdy, byla-li věc projednána obecní radou nebo pochází-li přímo od obecní rady (případ § 10, odst. 2.), takže takováto usnesení nemohou se státi k iniciativnímu návrhu členů obecního zastupitelstva podle § 3 zák. č. 76/1919 Sb. neb § 56, odst. 4., uh. ob. zř.
Neprojednala-li věci právě zmíněné napřed obecní rada neb nepochází-li návrh podle § 10, odst. 2., zák. č. 329/1921 od obecní rady, jsou usnesení o nich učiněná neplatná.
21. V některých případech se vyžaduje k platnosti usnesení obecního zastupitelstva, aby o věci jednala a případně se vyjádřila napřed určitá obecní komise aneb aby jí bylo alespoň umožněno věc napřed projednati.
Jde o případy uvedené v zák. č. 329/1921 Sb., kdy musí věc napřed býti sdělena obecní finanční komisi, aby se o ní vyjádřila, a to podle § 9, odst. 4., rozpočet a účet obce, podle § 10, odst. 2., návrh na vydání neobsažené v rozpočtu, podle § 11 návrh na jinaké nové vydání, podle § 12 návrh na zastavení neb snížení rozpočtového příjmu, podle § 13 návrh na úhradu neodkladných a nepředvídaných vydání již učiněných, podle § 14 plán a rozpočet nového podniku nebo zařízení, podle § 26 plán a rozpočet zvláštních zařízení tam uvedených.
Další případy jsou uvedeny v § 14, odst. 5., zák. č. 35/1908 čes. z. z., platícího nyní podle zák. č. 448/1919 Sb. v zemi moravskoslezské a v § 10 zák. č. 16/1920 Sb., podle nichž obecní zastupitelstvo může usnesení o disciplinárních trestech obecních úředníků a zřízenců měniti pouze k návrhu disciplinárních komisí, jinak by i tato usnesení byla neplatná.
22. Aby usnesení obecního zastupitelstva bylo platné, je třeba, aby se stalo předepsaným způsobem, t. j. aby se správně hlasovalo. Způsob ten je upraven různě:
a) Podle § 48 čes. ob. zř. děje se hlasování veřejně, t. j. zdvižením ruky nebo povstáním, případně hlasováním podle jmen. Při volbách, při jmenování úředníků a služebníků a při propůjčování míst musí býti podle § 48, posl. odst., užito lístků hlasovacích. Hlasovacími lístky nutno tedy hlasovati při volbách, tedy též při volbě starosty, rady i komisí, dále při jmenování (i povyšování, t. j. jmenování do vyšší skupiny) úředníků a služebníků a při propůjčování míst, patrně i ustanovení obecního pokladníka podle § 15 zák. č. 329/1921 Sb. a starostových pomocníků podle § 54 čes. ob. zř., konečně podle výslovného ustanovení § 9 čes. ob. zř. při volbě čestných měšťanů. S dodržením ustanovení o způsobu hlasování lístky spojena je podle judikatury (Budw. 8679 a A 4040) platnost volby. b) Podle § 45 mor. ob. zř. děje se hlasování ústně, ale podle volného uvážení předsedy může se také hlasovati tak, že členové obecního zastupitelstva buď vstanou neb zůstanou seděti. Kromě toho mohou se podle § 45, odst. 4., mor. ob. zř. volby a obsazování míst vykonati hlasovacími lístky, usnese-li se na tom obecní zastupitelstvo; volba starosty, rady a komisí vykoná se však vždy tajně, t. j. hlasovacími lístky.
c) Totéž platí podle § 45 slez. ob. zř., jenž se od § 45 mor. ob. zř. odchyluje jen nepatrně.
d) Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi hlasuje se podle § 59, odst. 5., mor. ob. zř. podle přání členů povstáním; žádá-li to však deset členů obecního zastupitelstva, dále jde-li o důležité hospodářské záležitosti obce (prodej a zatížení obecního majetku, uzavření neb zrušení zatěžujících smluv, o zápůjčky obce neb uložení obecních peněz) konečně o usnesení, proti němuž je, jak praví § 25 uh. ob. zř. přípustná appellace extra dominium, t. j. o usnesení takové, že odvolání proti němu nemá odkladné moci, musí předsedající naříditi hlasování podle jmen. Tajné hlasování uherské obecní zřízení nezná; volba starosty, rady a komisí koná se však vždy podle ustanovení ob. vol. řádu lístky.
e) Nový obligatorní způsob hlasování, a to podle jmen zavedl § 10 zák. č. 329/1921 Sb. pro případ, že jde o vydání neobsažené v rozpočtu. Tento způsob hlasování je předepsán též podle §§ 11 a 12 téhož zák., a to vzhledem ke znění § 12, jde-li o jinaký (iniciativní) návrh na vydání mimo rozpočet aneb o návrh na zastavení nebo snížení rozpočtu. Mimo to je podle § 10 pro oba případy předepsáno, že v protokole o schůzi musí býti zapsána jména těch, kteří hlasovali pro návrh.
Nebyl-li dodržen předepsaný způsob hlasování, je usnesení neplatné (Budw. 8679, 11528 a Budw. A 3704, podle něhož bylo v Čechách lze právo měšťanské propůjčiti pouze veřejným hlasováním). Co se týká hlasování podle jmen (§§ 10, 11 a 12 zák. č. 329/1921 Sb.), nutno i tu souditi, že nezachování tohoto způsobu hlasování činí usnesení neplatným, neboť jinak by byl zmařen účel zákona, zvýšiti v zájmu obce odpovědnost členů zastupitelstva. (Srov. k tomu Boh. adm. 3826 a 6626, podle něhož není usnesení podle § 10 zák. č. 329/1921 Sb. zmatečné, nebylo-li hlasováno podle jmen; s názorem tím lze však sotva souhlasiti.)
23. K platnosti usnesení je dále třeba, aby při hlasování byla docílena předepsaná většina, t. j. pravidelně podle § 48 čes., § 45 mor. a slez. a § 6 zák. č. 329/1921 Sb. nadpoloviční většina přítomných; uherské obecní zřízení neobsahuje v § 57 žádného ustanovení o kvalifikované většině a nutno souditi, že i tu stačí nadpoloviční většina.
Výjimky obsahují některé zákony, a to:
a) podle § 9 čes. ob. zř. je k jmenování čestných měšťanů a občanů třeba většiny dvou třetin všech členů obecního zastupitelstva;
b) podle § 5 zák. č. 77/1927 Sb. je téže většiny zapotřebí k usnesení, aby výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek k pozemkové dani byly přeneseny na činitele státní;
c) podle § 31 zák. č. 44/1928 Sb., jehož účinnost byla zák. č. 32/1934 Sb. prodloužena do 31. XII. 1935, je dvoutřetinové většiny třeba k usnesení o vyloučení obce z ochrany nájemníků;
d) podle § 1, odst. 6 zák. č. 77/1927 Sb. ve znění zák. č. 169/1930 Sb. je třeba tříčtvrtinové většiny všech členů k usnesení tam uvedenému;
e) podle § 8, odst. 3., ob. vol. ř. č. 75/1919 Sb. ve znění zák. č. 253/1922 Sb. je třeba většiny všech členů obecního zastupitelstva, aby se mohl člen obecního zastupitelstva, rady a komisí vzdáti bez zákonného důvodu úřadu svého.
Při zjišťování většiny hledí se přirozeně pouze k členům k hlasování oprávněným (Boh. adm. 6273) a nehledí se k podjatým, kteří nesmějí býti ani přítomni při jednání o bodu programu, u něhož nastala pro ně podjatost.
Dále se nehledí kromě případu rovnosti hlasů k starostovi, jenž podle §§ 45 mor. a slez. ob. zř. právě pouze při rovnosti hlasů rozhoduje svým hlasem, kdežto podle § 48, odst. 2., čes. ob. zř. hlasuje předsedající při volbách, jmenování a propůjčování míst a jinak pouze při rovnosti hlasů.
V ostatních případech rozhoduje pro zjištění většiny počet přítomných bez ohledu na to, že někteří členové se zdrží hlasování. Tak ustanovuje výslovně § 6 zák. č. 329/1921 Sb. pro případ uvedený v tomto paragrafu a v těch paragrafech téhož zákona, které se § 6 dovolávají; pro jiné případy vykládá takto §§ 48 čes. a 45 mor. a slez. ob. zř. konstantně n. s. s. (Boh. adm. 4016, 6273): Dojde-li k rovnosti hlasů, hlasuje též předsedající starosta neb náměstek a rozhoduje podle § 48 čes. a § 45 mor. a slez. ob. zř. svým hlasem.
Jsou-li roztříštěny hlasy při volbách, jmenování a propůjčování míst, při nichž se podle § 48, posl. odst., čes. ob. zř. musí a podle § 45 mor. a slez. ob. zř. může podle usnesení obecního zastupitelstva užíti hlasovacích lístků, hlasuje se po druhé, ale užší volba, neb užší hlasování při nichž by rozhodovala i většina relativní, jsou vyloučeny, neboť uvedené paragrafy vyžadují v každém případě nadpoloviční většiny.
24. Usnesení obecního zastupitelstva, které podle příslušného zákonného předpisu musí býti schváleno, je platné teprve tehdy, bylo-li příslušným dohlédacím úřadem schváleno neb bylo-li uděleno potřebné povolení. Bez tohoto schválení neb povolení nutno se na usnesení dívati, jako by ho nebylo.
25. Podle § 8 zák. č. 76/1919 Sb. platí pro jednání obecní rady a komisí obecních obdobně nařízení, platná pro obecní zastupitelstvo s těmito odchylkami:
a) schůze obecní rady konají se zpravidla jednou týdně a jsou neveřejné; schůze komisí konají se podle potřeby a jsou rovněž neveřejné, což však neznamená tolik, že by se schůze obecní rady a obecních komisí směli zúčastniti pouze její členové a ostatní osoby, které mají ve schůzích obecní rady neb obecních komisí hlas rozhodující neb hlas poradní a žádná jiná osoba, na př. ani zapisovatel z řad úřednických, nýbrž znamená pouze, že do schůzí rady ani komisí nemají přístupu posluchači,
b) pro obecní radu a obecní komise neplatí nařízení o zvaní na schůze platná pro obecní zastupitelstvo, nýbrž upraví se to jednacím řádem, na němž se usnáší obecní zastupitelstvo.
Neplatí tedy jmenovitě pro obecní radu předpisy o zvaní ve lhůtě třídenní, o sdělení programu, o jednání o věcech mimo program, a může zajisté i jednacím řádem býti ustanoveno, že se schůze obecní rady konají pravidelně v určitý den a hodinu v týdnu bez zvláštního pozvání.
Oproti tomu platí i pro obecní radu ustanovení § 5 zák. č. 76/1919 Sb., dále ustanovení § 11 téhož zák., podle něhož přechází rozhodování s obecní rady (na př. ve věcech stavebních) na zastupitelstvo, je-li z důvodu § 5 podjato tolik členů, že obecní rada není způsobilá se usnášeti.
Dále platí pro obecní radu ustanovení o hlasování podle jmen v případech §§ 10, 11 a 12 zák. č. 329/1921 Sb.
Pro obecní komise platí rovněž § 5 zák. č. 76/1919 Sb., nikoli však § 11 téhož zák.; pozvání do schůzí komisí, které se konají podle potřeby, jest ovšem vždy třeba, a to písemného.
Pro radu i komise platí dále ustanovení § 9 zák. č. 76/1919 Sb., § 26 zák. č. 243/1922 Sb. a § 1 zák. č. 62/1925 Sb., podle nichž mají vedoucí úředníci konceptní a odborní právo a povinnost zúčastniti se s hlasem poradním všech schůzí obecní rady a obecních komisí, pokud jde o otázky spadající do oboru služby, pro který byli ustanoveni.
Hlasování v radě a v komisích smějí se sice zúčastniti pouze jejich členové, ale i tu obsahují některé zákony odchylky, a to:
a) v chudinské komisi, které může obecní zastupitelstvo podle § 31 čes. zák. chůd. č. 59/1868 čes. z. z. svěřiti vyřizování věcí chudinských, má místní správce duchovní hlas a místo v poradách o zaopatřování chudých;
b) podle § 15 čes. zák. o všeob. veř. nem. č. 19/1888 čes. z. z. zasedá důvěrník země v obecní radě jakožto správním výboru obecní všeob. veř. nemocnice;
c) podle § 8 zák. č. 243/1922 Sb. a § 1 zák. č. 62/1925 Sb. jsou v městech se zřízeným magistrátem kromě 16 volených členů v Bratislavě a v Košicích a 14 volených členů v Užhorodě a v Mukačevě hlavní městský notář (neb jeho zástupce), jeden člen městského notářského úřadu a jeden odborník jím určený, tedy další tři osoby, členy městské rady;
d) podle § 19 zák. č. 243/1922 Sb. a § 1 zák. č. 62/1925 Sb. jsou povinni zúčastniti se s právem hlasovacím schůzí obecní rady a obecních komisí ve velkých a malých obcích na Slovensku a v Podkarpatské Rusi obecní a obvodní notáři.
26. V zákoně nenacházíme žádného předpisu, jaká ustanovení platí pro jednání obecní správní komise, které se po rozpuštění obecního zastupitelstva podle §§ 106 čes., 107 mor., 96 slez. a 61 uh. ob. zř. svěřuje prozatímní správa obecních záležitostí až do ustavení se nového obecního zastupitelstva, ale lze vysloviti názor, že platí táž ustanovení, jež platí pro jednání obecního zastupitelstva, pokud je lze na obecní správní komisi aplikovati s ohledem na její prozatímní funkci, jmenovitě že platí ustanovení § 5 zák. č. 76/1919 Sb. o podjatosti, dále o tajném hlasování při volbách, jmenování a obsazování míst, a to obligatorním v zemi české a fakultativním v zemi moravskoslezské, konečně ustanovení o hlasování podle jmen v případech §§ 10, 11 a 12 zák. č. 329/1921 Sb.
II. Ani obecní zřízení ani pozdější zákony je měnící nečiní přesného rozdílu mezi zmatečností (absolutní nullitou), kterou lze namítati v každém stadiu řízení a ke které rozhodující úřad musí přihlížeti z moci úřední, a mezi pouhou vadností či naříkatelností, kde lze usnesení, o něž jde, bráti v odpor, aniž rozhodující úřad je povinen k vytýkané vadě přihlížeti z moci úřední. V některých zákonných předpisech užívá se sice výrazů, z nichž lze souditi, že jde skutečně o zmatečnost usnesení tím dotčeného, ale jsou případy, ve kterých jde nesporně též o zmatečnost, ačkoliv není o tom přesného ustanovení. Tak praví § 42 čes. a § 40 mor. a slez. ob. zř., že shromáždění, které by nebylo takto (t. j. starostou neb úřadujícím náměstkem) svoláno, jakož i shromáždění, k němuž by nebyli pozváni všichni členové zastupitelstva, není po zákonu a že usnesení jím učiněná jsou neplatná; takovéto přísné ustanovení není však na př. obsaženo v § 44 čes. a § 41 mor. ob. zř. ani v § 6 zák. č. 329/1921 Sb. a ostatních paragrafech téhož zák. jeho se dovolávajících o tom, že v druhé neb třetí schůzi nelze projednati nové věci, ač i tu jde nesporně o zmatečnost usnesení. Stejně přísný předpis obsahuje § 10 zák. č. 329/1921 Sb., jenž platí též pro předměty uvedené v §§ 11 a 12 téhož zák., v odst. 1., 2. a zejména v odst. 3. („Usnesení ... jest neplatné a nesmí býti provedeno“), nemá však § 9, odst. 4., zák. č. 329/1921 Sb.
Také judikatura jak vídeňského správního soudu, tak nejvyššího správního soudu není a nebyla o otázce této jednotná.
Co se týká jednotlivých případů, jsou podle mého názoru tato usnesení obecního zastupitelstva zmatečná: usnesení učiněné ve schůzi, které nesvolal starosta neb úřadující náměstek, neb do které nebyli pozváni všichni členové, usnesení učiněné v druhé neb třetí schůzi bez pozvání náhradníků neb o nových věcech, usnesení učiněná o rozpočtu neb účtu ve schůzi neveřejné, usnesení učiněné ve schůzi, v níž není přítomen předepsaný počet členů a případně náhradníků, jíž se zúčastní nečlen neb osoba podjatá, usnesení učiněné ve schůzi, jíž by předsedala jiná osoba než starosta neb úřadující náměstek, usnesení
učiněné bez předepsaného vyložení návrhu, bez předepsaného předběžného usnesení obecního zastupitelstva, usnesení učiněná bez předepsaného projednání radou neb bez předepsaného návrhu rady, usnesení učiněné bez předepsaného projednání komisí, usnesení, při němž nebyl zachován způsob hlasování předepsaný v §§ 10, 11 a 12 zák. č. 329/1921 Sb., usnesení, o němž nebylo docíleno předepsané většiny, konečně usnesení podléhající schválení, které by nebylo schváleno.
Porušení ostatních předpisů, které jsou buď vydány pouze v zájmu členů zastupitelstva neb jimiž se má docíliti zachování pořádku a přesnosti ve schůzích, má sice za následek vadnost usnesení a může stranou k odvolání oprávněnou v tomto býti namítáno, ale vady nejsou takové, aby je bylo lze přiváděti k platnosti v každém stadiu řízení a aby byl úřad rozhodující o odvolání neb schvalující usnesení povinen přihlížeti k nim z moci úřední.
Josef Uhlíř.
8. Osada. I. Výraz „osada“ vyskytuje se kromě obecního zřízení a zákonů je měnících a doplňujících v různých jiných zákonech, aniž však výraz má všude stejný smysl. Tak vyskytuje se výraz ten v §§ 1 a 17 čes. stav. ř. č. 5/1889 čes. z. z., v §§ 1 a 16 mor. stav. ř. č. 64/1894 mor. z. z. a v § 15 slez. stav. ř. č. 26/1883 slez. z. z., v různých paragrafech zákonů o policii požární č. 45/1876 čes. z. z., č. 35/1873 mor. z. z. a č. 20/1873 slez. z. z., v § 36 čes. vod. zák. č. 71/1870 čes. z. z., v § 35 mor. vod. zák. č. 65/1870 mor. z. z. a slez. vod. zák. č. 51/1870 slez. z. z., v § 19 živn. ř., v § 5 zák. č. 33/1877 ř. z. o odstraňování sněhu na státních silnicích a v § 4 čes. zák. o myslivosti č. 49/1866 čes. z. z.
Právně nejvíce relevantní a nejdůležitější je výraz ten v souhlasných předpisech českého, moravského a slezského obecního zřízení a v zákonech tyto měnících a doplňujících a to v § 20 první fin. nov. ob. č. 329/1921 Sb. a v § 1 druhé fin. nov. ob. č. 77/1927 Sb., ve znění zák. č. 169/1930 Sb., jichž ustanovení mají též značný vliv na ustanovení jiných zákonů. Zákony, jimiž byla změněna ustanovení obecních zřízení v zemích historických, pokud platí i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, dotkly se též § 159 uh. ob. zř., zák. čl. XXII/1886, jenž sice nemá přímo výrazu „osady“, ale obsahuje nesporně ustanovení o stejném útvaru.
Kromě zákonů platných v celé republice jsou ještě zvláštní ustanovení platná v Čechách a to:
1. Kapitola osmá (§§ 107—114) čes. obecního zřízení, mající nadpis „O zastupitelstvu některých osad, které mají zvláštní jmění“;
2. zák. z. 14. II. 1893 č. 11 čes. z. z. o dohledu nad hospodářstvím v lesích obecních, jehož předpisy platí též pro lesy osadní.
Podle zákonných předpisů právě uvedených je osadou část obce prostorně od ostatních částí oddělena a tvořící stavebně i hospodářsky samostatný celek s územím přesně ohraničeným, která má vlastní, zvlášť, t. j. odděleně od majetku obce, spravovaný majetek, při čemž pouze v Čechách majetek tento spravují zvláštní orgány.
II. Jak bylo uvedeno, má každá osada určitý územní substrát, k němuž patří u osad, které se před účinností obecního zřízení v zemích, historických sloučily, nemovitosti, které k nim v době té patřily a za takové byly po právu považovány (Budw. A. 5401 a A. 8658), u osad, které se později sloučily, nemovitosti, jež patřily k osadě v době sloučení. Vznikne-li spor, které pozemky patří k osadě, nutno roz-hodné okolnosti, na př. přispívaly-li samoty, o něž jde, k nákladu na jmění osady a měly-li dosud účast v příjmech z něho (Budw. 5380), zjístiti z moci úřední a nelze v té věci rozhodovati podle volného uvážení (Budw. A. 5401).
Spory o území osad rozhodují podle §§ 4 a 5 org. zák. č. 126/1927 Sb. politické úřady a to buď přímo spory o příslušnosti určitých pozemků k osadě (Budw. 13975 a A. 6694) aneb spory o účast majitelů určitých pozemků na výnosu jmění osady, při čemž se otázka příslušnosti pozemků k osadě řeší jako praejudiciální (Budw. 14791)
III. Jak obecní zřízení v historických zemích, tak uherské obecní zřízení znala osady, ač vlastně jenom české obecní zřízení mělo pro ně zvláštní význam.
Obecní zřízení v zemích historických a to § 76 čes. a § 69 mor. a slez. ob. zř. ustanovovala totiž téměř souhlasně, že v tom případě, že se dvě neb více obcí sloučilo v jednu, místní obec s výhradou svého jmění, se má příjmů z tohoto odděleného jmění upotřebiti podle úmluvy
učiněné při sloučení, a nebylo-li by takové úmluvy, ke krytí výdajů připadajících na tu kterou obec, která byla dříve samostatná. Zák. čl. XXII/1886 (uh. ob. zř.) ustanovoval pak v § 159, že při sloučení obcí jest se pokusiti o narovnání o sloučení jejich jmění; nedocílí-li se narovnání, jest jmění i pro budoucnost, jak co se týká vlastnictví, tak, co se týká užívání, odděleně spravovati.
Na tomto právním stavu nezměnila ničeho první fin. nov. ob., zák. č. 329/1921 Sb. ,majíc v § 20 ustanovení shodující se s § 76 čes. a § 69 mor. a slez. ob. zř., a přijavší dodatek „Případný přebytek zůstává výhradným vlastnictvím osady“ z § 76 čes. ob. zř., neboť narovnání o kterém mluví § 159 zák. čl. XXII/1886, lze považovati za úmluvu, o níž je řeč v českém, moravském a slezském obecním zřízení a v § 20 zák. č. 329/1921.
Ani dřívější zákony, ani § 20 zák. č. 329/1921 Sb. nezmiňují se o tom, lze-li úmluvu jednou učiněnou změniti. Podle mého názoru lze tak učiniti, ovšem se schválením dohledacího úřadu, a to i v tom případě, že se jmění sloučené opět rozdělí, v kterémžto případě musí býti schváleno usnesení obecního zastupitelstva, jakož i v případě, že se jmění osady sloučí se jměním obce, kdy podléhá schválení usnesení místního zastupitelstva.
Že se obce i nadále mohou sloučiti plyne z § 2 čes., mor. a slez. ob. zř. i z § 159 uh. ob. zř.; při tom se musí provésti majetkové uspořádání mezi budoucími
osadami.
V § 20 zák. č. 329/1921. Sb. připojen je pak další dodatek, že o správě takového vlastního, jmění platí obdobně ustanovení tohoto zákona. Platí tedy s výjimkami, o nichž bude doleji zmínka, pro správu jmění osad tato ustanovení zák. č. 329/1921 Sb.: §§ 1—4 a 6 a 7 o rozpočtu, § 5 o zákazu viremeutu, § 8 o poukazování, § 9 o finanční komisi, §§ 10 a 11 o vydáních mimo rozpočet, § 12 o zastavení neb snížení rozpočtového příjmu, §§ 15 a 16 o účtování a výročním účtu, § 17 a ovšem též § 67 čes. a § 60 mor. a slez. ob. zř. o inventáři jmění, § 18 zák. č. 329/1921 Sb. o revisi, § 19 o úhradě, § 21 o docilování největšího výtěžku, § 22 o výdělečných podnicích a § 23 o tom, která usnesení hospodářského rázu podléhají schválení dohledacího úřadu.
Že nejen o správě, nýbrž také o vlastnictví osadního jmění platí kromě ustanovení zák. č. 329/1921 Sb. též předpisy obecního zřízení, jichž se zákon tento nedotkl, rozumí se samo sebou. Tak platí zejména předpis § 68 čes. a § 61 mor. a slez. ob. zř. o neztenčeném zachování kmenového jmění osad a jejich ústavů, při čemž se uvádí, že podle § 1 zák. ze 17. VII. 1919, č. 421 Sb., kterým byl obecní statek změněn v kmenové jmění obecní, nemovitosti, které byly obecním statkem osady, byly prohlášeny za kmenové osadní jmění, nikoliv za kmenové jmění obce.
Z ustanovení zák. č. 329/1921 Sb., jež platí podle § 20, odst. 2., cit. zák. pro správu osadního jmění, platí tyto výjimky:
1. Není třeba, aby byl zhotoven a podroben předepsanému řízení zvláštní rozpočet osadního majetku, ač se strany druhé není námitek proti tomu, aby se tak stalo; zhotoví-li se tento zvláštní rozpočet, nepodrobuje se řízení pro obecní rozpočet předepsanému, t, j. není zapotřebí jej vykládati atd. Zákon č. 329/1921 Sb. neobsahuje žádného ustanovení o tom ani o uspořádání rozpočtu v obci skládající se z osad, z nichž jedna neb více mají samostatné jmění. Stačí tedy pro osadu její všeobecný rozpočet, v němž kromě příjmů a vydání z obecního majetku jest též zařazen příspěvek na společnou správu obecní. V praksi se zhotovuje totiž v obci mající osady rozpočet tak, že se zhotoví rozpočet pro obecní správu, jenž obsahuje ve vydání všecky položky výdejové pro obecní veřejnou správu, v příjmu výtěžek obecního jmění (je-li nějaké), příjmy určené pro celou obec (subvence a pod.), dále výtěžek obecních dávek a poplatků kromě obecních přirážek, místo nichž je v rozpočtovém příjmu položka „příspěvek osad na společnou správu obce“, kterou se uhradí rozpočtový schodek. Kromě toho se zhotovuje zvláštní rozpočet pro každou osadu, v němž příjmem jest výnos jmění osady případně příděl domovní daně v osadě předepsané podle § 9, odst. 3., zák. č. 77/1927 Sb. a jehož případný schodek se uhradí přirážkami, které v osadách těch mohou býti různé.
2. Podle § 9 zák. č. 329/1921 Sb. i pro osady platícího měla by v každé osadě mající vlastní jmění býti zřízena finanční komise, ale ve většině případů bude lze použíti ustanovení druhé věty § 9, odst. 1., cit. zák., podle něhož může povoliti výjimku z uvedeného ustanovení dohlédací úřad.
3. Z ustanovení § 21 zák. č. 329/1921 Sb., podle něhož jest též majetek osad a
jejich ústavů a fondů spravovati tak, aby se docilovalo trvale výtěžku co největšího, není-li to obecně prospěšným zájmům na újmu, ustanovuje výjimky § 9 zák. č. 421/1919 Sb. co do spravování nemovitostí, které byly dříve obecním statkem osady.
4.Není třeba, aby byly vedeny zvláštní účty ze správy majetku osady, nýbrž stačí vede-li se jeden účet, v němž budou všecky příjmy (z majetku osady i z přirážek) a všecka vydání (na správu majetku osady i příspěvek na společnou veřejnou správu obce). Se strany druhé lze říci, že se takovýto zvláštní účet vésti může, ale ten se rovněž nepodrobuje řízení pro obecní účet předepsanému, nýbrž tomu se podrobuje s účtem obce povšechný účet osady.
IV. Další ustanovení důležité pro osady obsahuje § 25 zák. č. 329/1925 Sb., jenž ustanovuje, že vydání, které se činí výhradně v zájmu jednotlivých částí okrsku obce (neb též jednotlivých vrstev občanstva neb jednotlivých členů obce) mají uhraditi zcela tito účastníci a jímž byly nahrazeny § 78 čes. a § 75 mor. ob. zř., s ním se v tomto směru shodující, a značně změněn § 70 slez. ob. zř., jenž o zvláštních vydáních pro jednotlivé okrsky obce ničeho neustanovoval.
Takováto zvláštní vydání pro části území obecního jsou nesporně na př. náklady na přípravy hasící, jichž užívati mohou pouze jednotlivé osady, jak ustanovují shodně zákony o řádu policie v příčině ohně, a to zák. č. 45/1876 čes. z. z. v §§ 46 a 47, zák. č. 35/1873 mor. z. z. v § 48 (shodujícím se s § 46 čes. zák.) a zák. č. 20/1873 slez. z. z. v §§ 32 a 33; že se § 25 zák. č. 329/1921 Sb. těchto zákonů nedotkl, je na bíledni.
Co se týká jiných případů, pro něž není takovýchto přesných předpisů, nutno zkoumati:
a) jde-li o vydání v zákonné působnosti obce neb alespoň o vydání, které obec po zákonu jest oprávněna činiti, neboť jiné vydání jest vyloučeno;
b) nejde-li o vydání, které jako na př. vydání na ubytování vojska podle § 20 ubyt. zák. z 11. VI. 1879, č. 93 ř. z., a podle §§ 29 a 61 čes. a §§ 28 a 56 mor. a slez. ob. zř. vydání na přenesenou působnost obce zatěžuje nesporně celou obec;
c) jde-li o vydání, které se činí výhradně v zájmu jednotlivých částí území obecního, což nutno posuzovati podle okolností každého jednotlivého případu zvlášť, poněvadž jednotného měřítka pro toto posuzování nikde není.
Může totiž v jedné obci býti část území obce tak vzdálena od ostatního území obce neb poloha této části obce býti taková (na př. část obce je od ostatního území obce oddělena řekou, pohořím, močály), že zařízení, na které se má učiniti vydání, nemůže vůbec sloužiti ostatnímu území obce, kdežto v jiné, třebas sousední obci, tomu tak není a zařízení, třebas se podniká především pro tuto osadu, může sloužiti také ostatnímu území obce a nelze o něm říci, že slouží výhradně této části obce.
Četné nálezy býv. rak. správního soudu k § 78 čes. ob. zř. a n. s. s. k témuž paragrafu a k § 25 zák. č. 329/1921 Sb. a to nálezy namnoze sobě odporující jsou také důkazem toho, že jde o otázku týkající se obecní samosprávy, která není z nejsnadnějších.
Pro omezenost místa nelze uvésti všecky nálezy otázky se týkající a omezím se k illustraci věci na otázku, může-li vydání na vodovod býti zvláštním vydáním podle § 25 zák. č. 329/1921 Sb. či vydáním zatěžujícím celou obec, v kteréžto otázce upravené dříve § 78 čes. a § 76 mor. ob. zř. si nálezy býv. rak. správního soudu nejvíce odporují. Kdežto totiž nálezy Budw. 4006, A 2838, A 4540, A 7686 a A 11672 bylo rozhodnuto, že výlohy na zřízení vodovodu mohou býti zvláštními výlohami podle § 78 čes. ob. zř., bylo nálezem Budw. A 7249 uznáno, že výlohy na vodovod má hraditi celá obec. Na totéž stanovisko postavil se n. s. s. v nálezu Boh. adm. 9066, ale jsem přesvědčen, že tím není řečeno poslední slovo. Podle mého názoru nelze otázku tu vůbec zásadně řešiti, nýbrž nutno i v této otázce přihlížeti k okolnostem každého jednotlivého případu a je možno, že v jedné obci — usnese-li se obecní zastupitelstvo ve své pravomoci na tom, ačkoliv ani v obecních zřízeních v historických zemích, ani v říš. zák. zdrav. č. 68/1870 ř. z. ani v zem. vod. zák. č. 71/1870 čes. z. z., č. 65/1870 mor. z. z. a č. 51/1870 slez. z. z. není povinnost ta obci uložena — se zřizuje vodovod nákladem obce, v jiné třebas sousední obci nákladem osady, poněvadž vodovod podle zvláštních okolností se zřizuje pouze v zájmu této osady a jiná část obce nemůže vodovodu vůbec používati. Otázku tu nutno, jak bylo správně nálezy Budw. 10447 a Budw. A 3542 rozhodnuto, řešiti podle ustanovení obecního zřízení, t. j. nyní podle § 25 zák. č. 329/1921 Sb.
Co se týká výdělečných podniků obce lze souhlasiti s názorem vysloveným v nálezu Boh. adm. 4289, že takový nelze považovati za zvláštní zařízení podle ustanovení § 25 zák. č. 329/1921 Sb., na něž náklad by musela nésti osada, ale se strany druhé není zajisté námitek proti zřízení výdělečného podniku osady, na př. pily k lepšímu zužitkování dříví z osadních lesů, cihelny na vhodném pozemku patřícím osadě a pod.
Než se provede opatření vedoucí ke zvláštnímu vydání podle § 25 zák. č. 329/1921 Sb., je podle téhož paragrafu odst. 1. účastníkům, t. j. jde-li o vydání na účet osady poplatníkům v této osadě, dáti příležitost, aby se mohli dříve vyjádřiti. Vyjádří-li se o zamýšleném opatření záporně zájemníci, kteří by dohromady platili více než polovinu potřebného nákladu, jest provedení opatření podle 2. odst., § 25 zák. č. 329/1921 Sb. ve znění zák. č. 77/1927 Sb. vázáno schválením okresního výboru; je-li takovým poplatníkem osada sama, stačí zajisté, vyjádří-li se o zamýšleném opatření místní rada.
V. V důsledku ustanovení § 78 čes. a § 75 mor. ob. zř. i § 70 slez. ob. zř., majících ovšem odlišné znění, bylo podle § 82 čes. a § 74 mor. a slez. ob. zř. možné diferencování obecních přirážek. Ustanovení ta jsou nyní nahrazena § 1, odst. 10., zák. č. 77/1927 Sb. ve znění zák. č. 169/1930 Sb., jenž ustanovuje, že nehledíc k ustanovení odst. 2., 3., 4. a 8. není odstupňování přirážek k přímým daním přípustno a že toliko u obcí mohou býti odstupňovány přirážky podle jednotlivých osad (částí obcí), které mají vlastní, zvláště spravovaný majetek. Vzhledem k tomu, že je zde citován odst. 4. § 1, podle něhož se příspěvky podle § 25 zák. č. 329/1921 Sb., pokud se vybírají ve formě přirážek, nezapočítávají do výměry podle předchozích odstavců § 1 (t. j. odst. 1. a 2. téhož paragrafu) je tedy diferencování přirážek přípustno:
a) jde-li o úhradu zvláštního vydání podle § 25 zák. č. 329/1921 Sb., v kterémžto případě se v části obce, pro niž se činí zvláštní vydání, vybírají přirážky vyšší, než v ostatních částech obce a dokonce výměrou přesahující limit v odst. 1. a 2. § 1 zák. č. 77/1927 Sb. ve znění zák. č. 169/1930 Sb.;
b) jde-li o osadu mající vlastní, zvláště (t. j. odděleně od jmění obecního, třebas ne zvláštními orgány) spravované jmění, kdy v osadě té se vybírají přirážky nižší než v ostatních částech obce.
VI. Správu jmění osadního vykonávají v zemi moravskoslezské obecní zastupitelstvo, obecní rada a obecní starosta a rovněž tak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, a to z toho důvodu, že ani mor. ani slez. obecní zřízení ani zák. čl. XXII/1886 nemají ustanovení o zvláštních orgánech povolaných ke správě jmění osadního.
Oproti tomu má takovéto ustanovení čes. obecní zřízení ve své kapitole osmé (§§ 107—114), mající nadpis „O zastupitelstvu některých osad, které mají zvláštní jmění“.
Podle § 107 čes. ob. zř. má, je-li obec složena z několika míst (osad), každé osadě býti ponecháno, aby si spravovala své jmění, ač-li nebylo nic ujednáno zvláštní úmluvou, což platí též o částech míst (vsích částečných), mají-li své zvláštní jmění obecní (§ 20 zák. č. 329/1921 Sb. mluví sice pouze o osadách a ne o vsích částečných, avšak zdá se, že pouhým nedopatřením [Boh. adm. 6086], jež bylo napraveno § 1, odst. 10., zák. č. 77/1927 Sb. ve znění zák. č. 169/1930 Sb., jenž mluví též o částech míst, které mají vlastní, zvláště spravovaný majetek).
Není-li takovéto zvláštní úmluvy, uzavřené při sloučení obcí v jednu místní obec neb i případně později, musí se podle § 108 čes. ob. zř. ke správě jmění osady zříditi zvláštní zastupitelstvo, jež čes. obecní zřízení nevhodně nazývá „místním“ zastupitelstvem, což vzhledem k tomu, že § 1 čes. ob. zř. mluví o „místní“ obci, vede často k zmatkům. Toto místní zastupitelstvo musí se, není-li takovéto úmluvy, podle níž by i jmění osady neb osad spravovalo obecní zastupitelstvo, zříditi, i když toto spravovalo jmění to dosud podle pouhé zvyklosti (Boh. adm. 3743) a pouze fakticky (Budw. A 5725 a Boh. adm. 3831). Zřízení místního zastupitelstva není zajisté ani na závadu, vede-li se civilní spor o jmění osady (Budw. 4392 a 12516 a Budw. A 3136) a nemohou příslušné úřady zkoumati podle volného uvážení, není-li jmění osady tak nepatrné, že by nemuselo býti samostatně spravováno (Budw. A 3204).
Místní zastupitelstvo je podle § 110 čes. ob. zř. též povoláno ke správě zvláštních ústavů v osadě, neustanovují-li fundace neb nějaké smlouvy jinak.
Pro volbu místního zastupitelstva platí podle § 75 ob. vol. ř. z 31. I. 1919, č. 75 Sb., ve znění zák. z 14. VII. 1922, č. 253 Sb.,
ustanovení tohoto zákona, čímž doznala změny ustanovení §§ 108 a 109 čes. ob. zř., jmenovitě též ustanovení § 109 čes. ob. zř. o počtu členů místního zastupitelstva. Volbu rozepisuje podle § 11 ob. vol. ř. politický úřad obci nadřízený, jenž podle čl. 1 a podle § 99 org. zák. a contr. rozhoduje též o tom, má-li se pro určitou osadu zříditi místní zastupitelstvo.
Volba místního zastupitelstva provádí se, jak stanoví § 14 zák. z 19. XII. 1919, č. 663 Sb., podle stálých voličských seznamů, ale právo volební mají pouze ti, kteří mají bydliště v osadě. Úkony při volbě, jež jsou podle obecního volebního řádu svěřeny obecnímu starostovi, provádí tento a nikoliv místní starosta (Budw. 569).
Jak již bylo uvedeno je místní zastupitelstvo povoláno ke správě jmění osady a jejích ústavů a usnáší se v této své funkci nesporně na odprodeji částí majetku osady a jejích ústavů a fondů, na pronájmu (propachtování) částí tohoto majetku, na tom, má-li se nemovitý majetek osady neb jejích ústavů a fondů dáti do zástavy neb trvalým břemenem zatížiti, na koupi nemovitostí z kmenových kapitálů osady, na zřízení výdělečného podniku osady ke zužitkování jmění osady, nikoli však na zvláštních vydáních pro osadu podle § 25 zák. č. 329/1921 Sb., ani na rozpočtu, ani na přirážkách pro osadu, ani na účtu osady, kteréžto funkce tuto vyjmenované přísluší obecnímu zastupitelstvu. Sporno je zajisté, je-li místní zastupitelstvo příslušno usnášeti se na zápůjčkách pro osadu, ale lze to podle mého názoru připustiti, uzavírá-li se zápůjčka ke koupi nemovitostí, jimiž se nemovitý majetek osady rozmnoží, a dá-li se tento majetek pro tuto zápůjčku zároveň do zástavy.
Není-li pro některou osadu mající své zvláštní jmění buď podle úmluvy v § 107 čes. ob. zř. zmíněné neb z jiného důvodu místní zastupitelstvo zřízeno, vede správu jmění osady obecní zastupitelstvo, jež ovšem, je-li místní zastupitelstvo zřízeno, nesmí zasahovati do pravomoci místního zastupitelstva a samo bez jeho souhlasu disponovati majetkem osady.
Osadu zastupuje ve věcech majetku osady místní starosta, jenž též se členem místní rady podpisuje listiny; ověřovací klausuli na listinách připojují dva členové místního zastupitelstva. Žádosti za schválení usnesení místního zastupitelstva (a to též usnesení o odprodeji části lesů osad), podává podle § 113 čes. ob. zř. starosta obce, ve věcech týkajících se správy osadního lesa však podle § 10 zák. č. 11/1893 čes. z. z. místní starosta.
O odvoláních proti opatření a usnesení starosty a zastupitelstva místního rozhoduje podle § 114 čes. ob. zř. obecní zastupitelstvo a v dalším postupu podle § 99 org. zák. okresní úřad a v poslední stolici zemský úřad.
Dohlédací moc nad osadami obecní zastupitelstvo však nevykonává, rozhodujíc podle § 114 čes. ob. zř. pouze o stížnosti proti opatření a usnesení starosty a zastupitelstva místního, nýbrž vykonává ji a usnesení místního zastupitelstva schvaluje podle § 99 org. zák. okresní výbor a v dalším postupu rozhoduje o odvolání zemský výbor.
VII. Podrobná ustanovení o právech místního zastupitelstva, místní rady a místního starosty, obsahuje dále zák. č. 11/1893 čes. z. z., podle něhož (§ 10) místní zastupitelstvo ve věcech hospodářství o lesích osady vykonává tyto funkce: místní zastupitelstvo ustanovuje podle §§ 2 a 5 cit. zák. lesního hospodáře ke zhotovení hospodářského plánu neb programu lesů osady neb ke změně a obnovení jejich, usnáší se podle §§ 3 a 5 o hospodářském plánu neb programu jakož i o změně a obnovení jejich a o námitkách proti tomu, ustanovuje podle § 8 lesního hospodáře pro správu lesů osady a to buď samostatného aneb společného s jinými osadami neb obcemi a usnáší se o příslušné úmluvě, podle § 9 vyslechne okresní výbor místní zastupitelstvo, neshodnou-li se zúčastněné osady neb obce o ustanovení společného lesního hospodáře, o úpravě jeho služebních poměrů a o způsobu příspěvků k uhrazení odměny jeho.
Místní zastupitelstvo a místní starosta vedou dále podle § 10 zák. č. 11/1893 čes. z. z. a § 111 čes. ob. zř., jím v něm uvedeného, všecku správu osadních lesů, na př. činí opatření o prodeji dříví z osadních lesů, ustanovují potřebný personál pomocný a ochranný atd. a činí též opatření uvedená v § 9, odst. 1. a 2., zák. č. 421/1919 Sb. o lesích osady, které byly dříve osadním statkem podle § 70 čes. ob. zř. dříve platného.
Funkce místního starosty jsou dále uvedeny v § 2, odst. 2. a 3., v § 4, v § 5 (odvolávajícím se na § 4), v § 7, v § 8, odst. 3.; místní starosta podléhá podle § 14, odst. 1., disciplinární moci okresního výboru podle § 100 čes. ob. zř.
Literatura.
Mischler-Ulbrich: „Ostschaft“; Knedl- Hans: „Osady a jich poměr k obci“; Říha: „Osada“ (Naše Samospráva I).
Josef Uhlíř.
II. Okresy.
I. Historický vývoj. — II. Právní povaha okresu. — III. Územní obvod okresu. — IV. Orgány okresu (řádné, mimořádné, pomocné). — V. Činnost okresních orgánů. — VI. Projev vůle okresních orgánů. — VII. Úřadování okresu. — VIII. Působnost okresu. A. Hospodářská, B. pomocná, C. poradní a iniciativní, D. ve věcech obecních, E. v různých oborech veřejné správy.
I. Historický vývoj. Prozatímní zřízení obecní ze 17. III. 1849, č. 170 ř. z. ustanovilo v §§ 142—158, že mají býti zřízeny obce vyššího řádu, totiž obce okresní, jejichž zařízení bylo v uvedených paragrafech blíže určeno, avšak k ustavení těchto obcí okresních nedošlo.
Kabinetní list z 31. XII. 1851, č. 4 ř. z. z r. 1852, ustanovoval v §§ 7—16 příl. totiž zásady pro budoucí úpravu obecního zřízení, v nichž se o obcích okresních neděje žádná zmínka. Obecní zřízení z 24. IV. 1859, č. 18 ř. z. vybudované podle těchto zásad, jež ostatně, jak je všeobecně známo, kromě §§ 32, 51 a 55—57 jednajících o právu domovském nenabylo účinnosti, žádných předpisů o zřízení obcí okresních neobsahovalo. K zásadám vysloveným v prozat. zřízení ob. z r. 1849 vrátil se co do obcí okresních zákon z 5. III. 1862, č. 18 ř. z. (říš. zák. ob.), jímž byla vyměřena pravidla pro uspořádání záležitostí obecních, ustanovením čl. XVII, že mezi obec a zemský sněm se může zákonem zemským vložiti zastupitelstvo okresní, župní nebo krajské; zákon tento obsahoval pak v čl. XVII až XXI, XXIV a XXV, základní pravidla pro zařízení těchto obcí vyššího řádu.
Podle ustanovení čl. XXVI téhož zákona byly pak vydány v Bukovině, v Čechách, ve Slezsku, v Haliči a ve Štýrsku zákony o okresních zastupitelstvech a to v království Českém zák. z 25. VII. 1864, č. 27 čes. z. z. a ve Slezsku zák. z 15. XI. 1863, č. 18 slez. z. z.
V království Českém se pak, jako též v Haliči a ve Štýrsku, okresní zástupitelstva také skutečně ustavila, kdežto ve vévodství Slezském k ustavení jejich nedošlo. Bylo totiž vyhláškou slezské zemské vlády z 21. IV. 1866, č. 18 slez. z. z. a z 18. XI. 1868, č. 30 slez. z. z. zřízení okresních zástupitelstev odročeno a konečně bylo usnesením slezského zemského sněmu z 29. X. 1869, jež bylo císařským rozhodnutím z 9. XII. 1869 schváleno a vyhláškou slezské zemské vlády z 15. XII. 1869, č. 45 slez. z. z. vyhlášeno, zřízení zastupitelstev okresních ve Slezsku odloženo až na další ustanovení, ke kterému však nedošlo.
Byla tedy okresní zastupitelstva zřízena pouze v Čechách, kdežto na Moravě ani ve Slezsku okresních zastupitelstev nebylo a v zemích těchto podle čl. V. zák. z 15. III. 1864, č. 4 mor. z. z. a čl. V zák. z 15. XI. 1863, č. 17 slez. z. z. působnost podle obecního zřízení okresnímu zastupitelstvu a okresnímu výboru příslušící vykonávaly na Moravě a v moravských enklávách ve Slezsku zemský výbor moravský a ve Slezsku zemský výbor slezský.
Ze svazku okresního byla v Čechách vyňata města se zvláštním obecním řádem čili statutem (města statutární) a to Praha a Liberec, jež podléhala přímo zemskému výboru.
Okresní zastupitelstva nebyla zřízena ani na Slovensku ani na Podkarpatské Rusi.
Působnost okresních zástupitelstev v Čechách byla vylíčena ve spise: Uhlíř, Složení a působnost okresního zastupitelstva, Praha 1905.
Po převratu byl pro celou republiku vydán zák. z 29. II. 1920, č. 126 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé (župní zákon), jenž však podle vlád. nař. z 26. X. 1922, č. 310 Sb. nabyl účinnosti pouze na Slovensku a to dnem 1. I. 1923, kdežto ani v zemích historických ani v Podkarpatské Rusi župní a okresní úřady podle něho nebyly zřízeny.
Župní zák. č. 126/1920 Sb. byl změněn a doplněn zák. z 14. VII. 1927, č. 125 Sb. o organisaci politické správy (org. zák.), jenž nabyl podle hlavy 2., odst. 1., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi účinnosti dnem 1. VII. 1928, v zemi České a v zemi Moravskoslezské podle zák. z 28. VI. 1928, č. 92 Sb., změnivším hlavu 2, odst. 1., org. zákona, dnem 1. XII. 1928.
II. Právní povaha okresu. Zák. č. 125/1927 Sb., jímž byly zrušeny dosavadní zastupitelské okresy v Čechách, silniční okresy na Moravě a ve Slezsku, jakož i okresy na Slovensku zřízené podle župního zákona, byly zřízeny korporace územní
samosprávy, zvané prostě „okresy“, které jsou organicky spojeny s okresními úřady a jejichž území se shoduje s obvody okresních úřadů. Na tyto okresy přešly podle § 9, odst. 1. org. zák. jmění, fondy, majetková práva a závazky okresů shora zmíněných, při čemž zvláštní účely těchto fondů a jmění zůstaly nedotčeny.
Tyto okresy nebyly zřízeny po způsobu zrušených zastupitelských okresů v Čechách jakožto samostatné korporace místní samosprávy, nýbrž byly org. zák. č. 125/1928 Sb. včleněny v organisaci státních politických úřadů a to tak, že jejich orgány, jež jsou sbory z občanstva a zastupují tedy občanský živel (okresní zastupitelstvo, výbor a komise) jsou součástmi okresních úřadů, jejichž přednosty jsou státní úředníci, okresní hejtmani (náčelníci). Všeobecnou úřední agendu okresů a i hospodářskou agendu, jmenovitě též službu pokladní a účetní, obstarávají státní úředníci ustanovení při okresních úřadech.
Přes toto včlenění v organisaci státní správy politické nejsou však okresy součástmi státního organismu, nýbrž jsou podle výslovného ustanovení § 78 org. zák., pokud jde o úkoly jim v §§ 75—76 org. zák. přikázané, právnickými osobami a mohou jako okresy samostatně práv nabývati i samostatně se zavazovati. Podle týchž ustanovení mají okresy samostatnou budgetní pravomoc a mohou se usnésti, aby k úhradě nákladů na úkoly jim přikázané byly vybírány okresní poplatky, příspěvky, dávky a naturální plnění, aby o vybírání jejich byly vydány zvláštní řády, do nichž mohou býti pojata i trestní ustanovení, dále aby byly vybírány okresní přirážky a mají tedy okresy všecky atributy právnických osob veřejnoprávních kromě samostatné výkonné moci, již za ně vykonávají politické úřady. Kromě toho mohou okresy jakožto právnické osoby nabývati práv podle ustanovení práva soukromého a taktéž se zavazovati.
Okresy mohou dále podle §§ 75 a 77 org. zák. ve spojení s § 34 zřizovati zvláštní zařízení (ústavy, podniky, silnice a pod.), případně některý podnik (podle § 34 i hospodářský, na př. velkostatek) zakoupiti a ustanoviti podle §§ 91 a 53 org. zák. pro správu (provoz) těchto zařízení, nikoli však na př. pro samostatnou pokladniční a účetní službu (sr. Boh. adm. 10723), zvláštní zaměstnance, kteří pak jsou zaměstnanci okresu, mezi něž patří jmenovitě cestmistři a cestáři okresní. Z uvedeného plyne, že okres má právo na působnost plynoucí ze zákona o organisaci politické správy a zajisté též na působnost podle jiných zákonů, pokud působnost ta nepřešla podle organisačního zákona na okresní úřady v užším slova smyslu či-li, že též okres stejně jako země má právní subjektivitu. (Viz čl. Hoetzlův: „Veřejnoprávní subjektivita“ v Poctě Horáčkově a Joachimův: „Právní subjektivita země". Veřejná správa č. 2/1934.)
Je tedy okres, resp. jeho orgány, okresní zastupitelstvo i okresní výbor legitimován ke stížnosti proti rozhodnutím a opatřením správních úřadů, kterým by okres byl ve svých právech zkrácen, jmenovitě ke stížnosti k ministerstvu vnitra proti rozhodnutí zemského presidenta, kterým by bylo usnesení o. z., o. v. neb okresní komise podle § 97, odst. 1. neb 2. org. zák. zrušeno, a dále ke stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu (Boh. adm. 10723 a 10770). Stížnost podává a je podle § 90 org. zák. povinen tak učiniti přednosta okresního úřadu (Boh. adm. 10723), jenž v tomto ohledu není ani zemskému presidentu ani ministerstvu vnitra služebně podřízen.
Právní povaha okresu jakožto právnické osoby došla též výrazu v zákoně o finančních prokuraturách.
Podle § 1, odst. 2., zák. z 8. VI. 1933, č. 97 Sb., obstarávají finanční prokuratury úkoly právního zástupce také pro okresy, ale pouze tehdy, jsou-li o to požádány. Z ustanovení toho plyne, že okresy mají na vůli ustanoviti také jiné právní zástupce, t. j. advokáty, případně notáře (srov. k tomu čl. Režného: „Zákon o finančních prokuraturách a jeho vliv na zastupování zemí a okresů“ ve Veřejné správě, 1933). Toto zastupování záleží a) v zastupování před soudy, b) v zastupování před úřady, c) v podávání právních posudků a spolupůsobení při právních jednáních okresy sjednávaných a jiných právních úkonech. Vznikl-li by spor mezi okresem na jedné a státem neb zemí na druhé straně, jež oba zastupuje finanční prokuratura obligatorně, okres přirozeně ustanoví jiného právního zástupce než finanční prokuraturu. Právního zástupce okresu stanoví podle § 79 org. zák. a § 80 téhož zák. a contr. okresní výbor. Zastupování finanční prokuraturou není bezplatné, nýbrž okres je povinen nahraditi státu všecky náklady, jež vzniknou z obstarávání úkolů právního zástupce pro
něj finanční prokuraturou a to měrou, kterou stanoví služební instrukce této.
III. Územní obvod okresu. Obvody a sídla okresů byly v zemích České a Moravskoslezské stanoveny vlád. nař. č. 174/1928 Sb. shodně s obvody a sídly dosavadních politických úřadů a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vlád. nař. č. 93/1928 Sb., podle něhož se obvody a sídla okresů na Slovensku shodují s obvody a sídly dosavadních okresních úřadů stanovenými vlád. nař. č. 378/1922 Sb. s nepatrnými změnami později provedenými a v Podkarpatské Rusi s obvody a sídly dosavadních slúžnovských úřadů, při čemž byly provedeny zároveň některé změny. V budoucnosti lze podle § 2, odst. 2. org. zák. změny obvodů a sídel provésti vládním nařízením; formální náležitostí pro změny ty jest, že zúčastněným okresním zastupitelstvům musí vláda poskytnouti možnost, aby se o změnách těch vyjádřila, materielní pak, aby mezi nimi (vlastně mezi okresy jimi zastoupenými) došlo k majetkovému vypořádání dohodou, kterou schvaluje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí po slyšení zemského výboru, aneb kdyby k dohodě nedošlo, rozhodnutím těchto úřadů. Další změna obvodů okresů může se státi podle § 3, odst. 2., org. zák. tím, že se vládním nařízením podrobí město se zvláštním statutem všeobecně platnému obecnímu zřízení neb město se zřízeným magistrátem prohlásí za velkou obec, s čímž je spojeno připojení takového města k okresu; to se také již stalo vlád. nař. č. 174/1928 Sb., jímž byla města se zvláštním statutem Frýdek, Hradiště Uherské, Jihlava, Kroměříž a Znojmo podrobena všeobecnému obecnímu zřízení.
IV. Orgány okresu. Vlastními orgány okresu jsou okresní zastupitelstva, okresní výbor a okresní komise.
1. Okresní zastupitelstvo, které, je zřízeno pro každý okres v sídle okresního úřadu (§ 63 org. zák.) má
v okresech do 40 000 obyvatelů 18 členů
„ „ 70 000 „ 24 „
„ „ 100 000 „ 30 „
„ přes 100 000 „ 36 „
z nichž dvě třetiny jsou voleny podle zák. z 14. IV. 1920, č. 330 Sb., ve znění zák. z 14. VII. 1927, č. 126 Sb., o volbách zemských a okresních zastupitelstev, kdežto jednu třetinu členů jmenuje ministr vnitra z odborníků přihlížeje k poměrům hospodářským, kulturním, národním a sociálním (§ 64 org. zák.).
Funkční období okresního zastupitelstva trvá šest roků (§ 65 org. zák.) a jsou členové jeho na tuto dobu voleni resp. jmenováni. Uprázdní-li se v době té místo volaného člena, nastupuje na jeho místo náhradník téže strany v pořadí, ve kterém byl zvolen; uprázdní-li se místo člena jmenovaného, jmenuje pro konec funkčního období ministr vnitra jiného člena.
Jmenovaní členové okresního zastupitelstva mají táž oprávnění jako členové volení, jmenovitě též právo voliti okresní výbor a okresní komise, k čemuž podle § 71 ve spojení s § 56 vol. ř. prohlásí, s kterou z volebních stran v okresním zastupitelstvu budou voliti; neučiní-li prohlášení pro žádnou volební stranu, jsou vyloučeni z práva voliti členy okresního výboru a okresních komisí (Boh. adm. 9806).
Členství v okresním zastupitelstvu zaniká podle § 66 org. zák. obdobně ze stejných důvodů, jako členství v zemském zastupitelstvu, t. j. podle § 15 org. zák. vzdáním se, vyloučením podle § 100 org. zák., rozpuštěním okresního zastupitelstva, dále tím, že vzejde nebo dodatečně najevo vyjde nějaká okolnost, pro kterou by člen nemohl býti ani původně volen, ani jmenován, konečně členství voleného člena tím, že přestal býti příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen. Kromě těchto případů ztráty členství v okresním zastupitelstvu jsou další důvody uvedeny ve volebním řádu (zák. č. 330/1920 Sb. ve znění zák. č. 126/1927 Sb.), a to v § 62, odst. 2., v § 62, odst. 5., a v § 63 ve spojení s § 55 vol. ř.).
Co se týká jednotlivých případů ztráty členství stanovených v § 15 org. zák. uvádí se především, že ani v organisačním zákoně ani ve volebním řádě není vyslovena povinnost přijmouti volbu a podržeti členství, takže se může každý člen okresního zastupitelstva kdykoli vzdáti členství. Druhý důvod podle § 15 org. zák. je vyloučení podle § 100 org. zák., jenž ustanovuje, že členové okresního zastupitelstva mohou za určitých okolností býti vyloučeni z členství, a upravuje řízení pro tento případ. Další důvod je ten, že vzejde nebo dodatečně na jevo vyjde nějaká okolnost, pro kterou by člen ani původně nebyl mohl býti volen neb jmenován, a to podle §§ 61 a 62 vol. ř., jejichž ustanovení podle § 76 vol. ř. platí obdobně též pro jmenované členy okresního zastupitelstva. Poslední
důvod uvedený v § 15 org. zák. pod e) platí, jak již uvedeno, pouze pro volené členy; o ztrátě členství podle § 15 d) rozhoduje ministr vnitra.
K důvodům ztráty členství v okresním zastupitelstvu dosud uvedeným přibyly další důvody uvedené v §§ 10 a 14 zák. z 25. 1933, č. 201 Sb., podle nichž vysloví zemský úřad, že pozbývají členové politické strany, jejíž činnost byla zastavena neb jež byla rozpuštěna, funkcí v okresním zastupitelstvu a výboru i v okresních komisích, kterých nabyli volbou nebo jmenováním.
Podle § 98 org. zák. může ministerstvo vnitra rozpustiti okresní zastupitelstvo, při čemž je povinno vypsati nejdéle do dvou měsíců volby; zákon se nezmiňuje o okolnostech, za nichž lze okresní zastupitelstvo rozpustiti, pročež tak lze učiniti podle volného uvážení a poněvadž zákop nedává nikomu právo k tomu, je stížnost k nejvyššímu správnímu soudu proti rozpuštění vůbec vyloučena. Bylo-li okresní zastupitelstvo rozpuštěno, učiní vhodné opatření k vedení správy okresu zemský president, jenž může až do ustavení nového zastupitelstva ponechati v činnosti okresní výbor a okresní komise aneb místo nich ustanoviti jiné orgány; činnost všech těchto orgánů je, jelikož jde o zatímní opatření, omezena na úkony veřejné správy.
2. Dalším orgánem okresu jest okresní výbor volený okresním zastupitelstvem v první jeho schůzi, jenž se podle § 73 org. zák. skládá z 8 členů a 8 náhradníků.
3. Kromě okresního zastupitelstva a okresního výboru jsou ve správě.okresních věcí činný okresní komise, a to a) podle § 87 org. zák. komise finanční, b) podle § 71, odst. 1., ve spojení s § 28 org. zák. komise pro správu a dozor nad jednotlivými okresními ústavy a podniky, jakož i pro obstarávání jednotlivých okresních věcí, c) podle § 71, odst. 2., komise pro obvod býv. zastupitelského okresu, v němž není sídlo okresního úřadu. Nejdůležitější z těchto komisí, jež musí také v každém okresu býti zřízena, je komise finanční, jejíž dalekosáhlá oprávnění ve věcech hospodářství okresního, jmenovitě též právo odvolací, jsou stanovena podrobně v § 87 org. zák.; složení finanční komise okresní i jednací řád její určuje statut, jejž vydá pro každý okres zvlášť zemský výbor vyslechnu okresní zastupitelstvo a jehož vzor (vzorný statut) vydalo ministerstvo vnitra. Zřízení ostatních komisí, z nichž komise uvedená pod c) může býti zřízena toliko v zemi České, jest fakultativní, při čemž řád pro komise uvedené pod b) vydává příslušné okresní zastupitelstvo a řád pro komisi uvedenou pod c) zemské zastupitelstvo se schválením ministerstva vnitra podle vzorného řádu vydaného ministerstvem vnitra. Cleny všech komisí volí okresní zastupitelstvo, a to polovinu členů okresní finanční komise a všecky členy ostatních komisí, při čemž je při volbě členů komise uvedené pod c) omezeno tak, že je smí zvoliti pouze ze členů majících bydliště v některé obci dotčeného obvodu. Předsedu okresní komise finanční volí tato podle § 87, odst. 1., org. zák. ze sebe, předsedou komisí jmenovaných pod b) je podle § 71, odst. 1., ve spojení s § 28 org. zák. okresní hejtman (náčelník) neb úředník okresního úřadu, člen okresního výboru neb komise okresním hejtmanem určený, předsedu komise pod c) uvedené jmenuje podle § 71, odst. 3., org. zák. okresní hejtman (náčelník) ze členů jejích.
Ustanovení § 100, odst. 2., org. zák. o zbavení členství týká se též členů okresního výboru a okresních komisí.
4. Podle § 6, odst. 1., org. zák. účastní se občanstvo ve správě okresní též okresními senáty, které podle odst. 2. budou zavedeny zvláštním zákonem; zákon ten dosud nebyl vydán.
5. Ačkoliv organisační zákon neustanovuje tak výslovně, jde přece z ustanovení §§ 90 a 95 org. zák. na jevo, že orgánem okresu je též okresní hejtman (náčelník), ovšem orgánem okresu nepodřízeným a neodpovědným.
6. Na místo řádných, volených orgánů okresu nastupují mimořádné orgány v těchto případech:
a) podle § 98 org. zák., bylo-li okresní zastupitelstvo rozpuštěno, o čemž již byla řeč;
b) podle § 96 org. zák., podle něhož náleží zemskému presidentu po slyšení zemského výboru, aby učinil ha náklad okresu opatření k řádnému vedení správy, neusneslo-li se okresní zastupitelstvo včas na rozpočtu aneb zanedbá-li toto neb okresní výbor své povinnosti;
c) podle § 100, odst. 3., org. zák., jenž ustanovuje, že přísluší zemskému presidentu, aby učinil potřebné opatření k vedení správy, neustavily-li se okresní zastupitelstvo, okresní výbor nebo komise anebo staly-li se k usnášení nezpůsobilými.
7. Pomocnými orgány okresu jsou úředníci a zřízenci okresu ustanovení podle §§ 91 a 53 org. zák. pro správu zvláštních zařízení zřízených podle § 75, odst. 2., org. zák. z usnesení okresního zastupitelstva (ústavů, podniků, silnic a pod.), kdežto všeobecné věci okresní, jmenovitě též hospodářské věci okresu spravují státní úředníci ustanovení při okresním úřadě. Takovými samostatnými zaměstnanci okresu jsou jmenovitě okresní cestmistři v zemích historických, jejichž služební poměry jsou upraveny v Čechách zák. z 3. X. 1907, č. 63 čes. z. z., ve znění zák. z 23. VII. 1919, č. 444 Sb., a v zemi Moravskoslezské zák. z 30. X. 1919, č. 536 Sb., dále okresní cestáři, jejichž služební poměry jsou upraveny zák. ze 17. XII. 1919, č. 17 Sb. z roku 1920, kteréžto zákony platí potud, pokud nedoznaly změn §§ 91 a 53 org. zák. Pro jiné úředníky okresní, na př. správce okresního chorobince nebo sirotčince, dále pro úředníky velkostatků, jež okresy získaly v pozemkové reformě, platí v Čechách zákony shora uvedené, v ostatních částech republiky pak kusá ustanovení §§ 91 a 53 org. zák. a usnesení okresního zastupitelstva schválená zemským presidentem, jimiž jsou upraveny služební a platové poměry těchto zaměstnanců.
V. Činnost okresních orgánů. Funkce orgánů okresu pod IV. uvedených jest organisačním zákonem rozdělena tak, že okresní zastupitelstvo jest orgánem činícím usnesení o nejdůležitějších věcech okresních, kdežto okresní výbor připravuje návrhy pro jednání okresního zastupitelstva a vede hospodářství okresní a okresní komise a ostatní orgány mají působnost přesně vymezenou. Funkce orgánů okresu ve věcech, přikázaných do působnosti okresu kromě vnitřních záležitostí jeho bude vylíčena v pozdějším oddílu, kdežto v tomto oddílu bude pojednáno pouze o funkci okresních orgánů ve vnitřních věcech okresu:
1. Okresní zastupitelstvo má ve vnitřních věcech okresu tyto funkce:
a) Podle § 2, odst. 1., org. zák. je vláda povinna dáti zúčastněným okresním zastupitelstvům možnost, aby se vyjádřila o zamýšlených změnách obvodů okresů a sídel okresních zastupitelstev; v takovém případě musí se hleděti k tomu, aby tato okresní zastupitelstva se dohodla o majetkovém vypořádání.
b) O předmětech, které nebyly na pořadu jednání schůze okresního zastupitelstva lze podle § 68 org. zák. jednati pouze, projeví-li s tím souhlas nadpoloviční většina všech členů jeho.
c) Okresní zastupitelstvo může podle § 70 org. zák. žádati, aby úředníci okresního úřadu byli přítomni jeho schůzím a úředníci ti jsou povinni k tomu.
d) Pouze okresní zastupitelstvo může podle § 71, odst. 1., a § 22 org. zák. dáti souhlas k tomu, aby jednání jeho o určitých věcech bylo prohlášeno za důvěrné, a bez tohoto souhlasu nelze tak učiniti.
e) Okresní zastupitelstvo může podle § 71, odst. 1., a § 28 org. zák. zříditi okresní komise tam uvedené a vydává řády pro ně.
f) Podle § 71, odst. 1., a § 62 org. zák. může se okresní zastupitelstvo usnésti na zpaušalování výloh členů zastupitelstva, výboru a komisí; usnesení to schvaluje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí.
g) Okresní zastupitelstvo volí podle § 71, odst. 1., a § 28 org. zák. komise tam uvedené, podle § 71, odst. 3., org. zák. komisi zřízenou pro. býv. zastupitelský okres, v němž není sídlo okresního úřadu, podle § 73 org. zák. okresní výbor a podle § 87 org. zák. polovinu členů okresní finanční komise.
h) Podle § 97, odst. 3., org. zák. musí o zrušení usnesení okresního zastupitelstva podle § 97, odst. 1., a 2. org. zák. tomuto v nejbližší schůzi jeho býti učiněno oznámení a může se okresní zastupitelstvo usnésti, aby proti tomuto rozhodnutí zemského presidenta bylo podáno odvolání (sr. Boh. adm. 10723 opírající se o totožné znění § 60 org. zák.).
i) Podle § 101, odst. 1., org. zák. musí okresní zastupitelstvo býti vyslechnuto dříve, než okresní hejtman určí způsob uveřejňování usnesení jeho.
2. Okresní výbor má ve vnitřních věcech okresu tyto funkce:
a) Okresní výbor může podle § 71, odst. 1., a § 29 org. zák. navrhnouti, aby zemský president povolil úchylky od ustanovení § 29 o podjatosti.
b) Okresní výbor dozírá podle § 71, odst. 1. a 2., a § 28 org. zák. (vedle přednosty okresního úřadu) na práce okresních komisí a komise pro obvod býv. zastupitelského okresu, v němž není sídlo okresního úřadu.
c) Okresní výbor připravuje podle § 88 org. zák. návrhy pro jednání okresního zastupitelstva.
d) Bylo-li zrušeno usnesení okresního výboru podle § 97, odst. 1. a 2., org. zák., musí podle § 97, odst. 3., v nejbližší schůzi jeho býti učiněno sdělení o tom; okresní výbor je zajisté oprávněn proti tomuto rozhodnutí zemského presidenta podati stížnost k ministerstvu vnitra.
e) Podle § 100, odst. 2., org. zák. musí okresnímu výboru býti poskytnuta možnost, aby se vyjádřil, než přednosta okresního úřadu vysloví vyloučení člena okresního zastupitelstva, výboru nebo okresní komise.
3. Ve věcech hospodářství okresního mají okresní zastupitelstvo a okresní výbor tyto úkoly:
a) Okresní zastupitelstvo usnáší se podle § 76 org. zák. na vybírání poplatků, příspěvků, dávek a naturálních plnění v okresu.
b) Okresní zastupitelstvo usnáší se podle §§ 77 a 36, odst. 2., org. zák. na zásadách, podle nichž mohou příspěvky býti zcela neb zčásti nahrazeny naturálním plněním.
c) Okresní zastupitelstvo usnáší se podle §§ 77 a 38 org. zák. na řádu o vybírání poplatků, příspěvků, dávek i naturálních plnění, může však ustanovení tohoto řádu svěřiti okresnímu výboru.
d) Okresní zastupitelstvo usnáší se podle § 79 org. zák. na předpisech o správě jmění okresního pro okresní výbor.
e) Okresní zastupitelstvo usnáší se podle § 80 org. zák. ve všech věcech přesahujících rozsah běžné správy jmění, dále o zcizení, stížení trvalým břemenem neb zavazení, jakož i o propachtování z volné ruky neb na dobu delší dvanácti let nemovitého jmění neb nemovitých práv okresu, konečně o zápůjčce nebo převzetí ručení za cizí dluh; tyto funkce má okresní za stupitelstvo též co do jmění a práv fondů, ústavů a. podniků v majetku nebo správě okresu.
f) Okresní zastupitelstvo usnáší se podle § 83 org. zák. na rozpočtu okresu a podle § 86 org. zák. na rozpočtu fondů, ústavů a podniků v majetku nebo správě okresu.
g) Okresní zastupitelstvo schvaluje podle § 85, odst. 2., org. zák. účty okresu a podle § 86 org. zák. účty fondů, ústavů a podniků v majetku nebo správě okresu.
h) Okresní zastupitelstvo usnáší se podle § 89, odst. 3. a 4., org. zák. na nových vydáních mimo rozpočet, jakož i na zastavení nebo snížení rozpočtového příjmu, a usnáší se podle odst. 5. cit. paragrafu dodatečně o vydání mimo rozpočet, které okresní výbor učinil, a o opatření úhrady. i) Okresní výbor spravuje podle § 79 org. zák. jmění náležející okresu neb jsoucí v jeho správě, při čemž je povinen šetřiti předpisů vydaných okresním zastupitelstvem, případně zemským zastupitelstvem nebo výborem.
k) Okresní výbor usnáší se podle §§ 77 a 38, odst. 2., org. zák. na řádu zmíněném pod c, byl-li k tomu od okresního zastupitelstva zmocněn.
l) Okresní výbor podává okresnímu zastupitelstvu podle §§ 81 a 44 org. zák. podrobnou zprávu o účelu nového trvalého zařízení, o způsobu jeho provedení, o nákladu a jeho úhradě.
m) Okresní výbor sestavuje podle § 83 org. zák. rozpočet okresní, vyloží jej a učiní o něm oznámení všem obcím k vyhlášce tam uvedené, přijímá případné připomínky a předkládá rozpočet okresnímu zastupitelstvu.
n) Okresní výbor podává podle § 84 org. zák. okresnímu zastupitelstvu s rozpočtem podrobnou zprávu o stavu a správě věcí jeho působnosti.
o) Okresní výbor sdělává podle § 85 org. zák. účty okresu, vykládá je podobně jako rozpočet a předkládá okresnímu zastupitelstvu, což platí podle § 86 org. zák. stejně jako o rozpočtu, též o účtech fondů, ústavů a podniků v majetku nebo správě okresu.
p) Okresní výbor provádí podle § 89, odst. 1., org. zák. hospodářství okresní, řídě se přesně rozpočtem, má však podle § 89, odst. 2, částečný virement (za souhlasu přednosty okresního úřadu a okresní finanční komise).
q) Okresní výbor podává okresnímu zastupitelstvu podle § 89, odst. 3., org. zák. návrh na nová vydání mimo rozpočet zároveň s návrhem na úhradu, dále podle odst. 4. cit. paragrafu návrh na zastavení nebo snížení rozpočtového příjmu, může však podle odst. 5. cit. paragrafu v případech náhlých a nepředvídaných za přítomnosti dvou třetin svých členů nová vydání sám učiniti, musí je však předložiti okresnímu zastupitelstvu v nejbližší schůzi spolu se zprávou finanční komise k dodatečnému usnesení a opatření úhrady.
4. Pokud jde o pravomoc okresního zastupitelstva a okresního výboru v záležitostech vlastních úředníků a zřízenců pro správu zvláštních zařízení (ústavů, podniků, silnic a pod.) okresních, viz v části VII. tohoto hesla.
5. Funkce komisí jsou omezeny, a to:
a) Okresní finanční komise má oprávnění podrobně uvedená v odst. 2 až 4. § 87 org. zák., jmenovitě prozkoumati rozpočty a účty a podávati o nich vyjádření ve lhůtě osmi dnů, případně delší, povolil-li ji okresní výbor, kontrolovati v mezích svého statutu hospodářství okresní a podávati zastupitelstvu a výboru i přednostovi okresního úřadu zprávy a návrhy, bráti v odpor usnesení okresního zastupitelstva povahy finanční. Dále má finanční komise důležitá práva vytčená v § 89, odst. 2.—4., org. zák.
b) Komise zřízené podle § 71, odst. 1., a § 28 org. zák. obstarávají práce jim svěřené podle zvláštních řádů, vydaných okresním zastupitelstvem.
c) Komise zřízená podle § 71, odst. 2., org. zák. ke správě a dozoru nad okresními a okresem spravovanými ústavy, podniky a silnicemi, zřízenými do dne platnosti organisačního zákona v obvodu býv. zastupitelského okresu v Čechách, v němž není sídlo okresního úřadu, obstarává práce své podle řádu vydaného zemským zastupitelstvem se schválením ministerstva vnitra pro ten který okres.
6. Okresní hejtman (náčelník) má kromě předsednictví v okresním zastupitelstvu, okresním výboru a okresních komisích zřízených podle § 71, odst. 1., a § 28 org. zák., o čemž bude pojednáno doleji, tyto funkce ve správě okresu:
a) Podle § 90 org. zák. provádí okresní hejtman (náčelník) usnesení okresního zastupitelstva i okresního výboru a podává okresnímu zastupitelstvu zprávu o tom, jak usnesení tato byla provedena. Z tohoto kategorického znění („provádí“ a „podává zprávu“) plyne, že okresní hejtman (náčelník) je povinen provésti všechna usnesení okresního zastupitelstva a výboru, pokud ovšem některé usnesení jejich nebylo podle § 97, odst. 1., org. zák. jím zastaveno a zemským presidentem na základě zprávy jeho neb samostatně podle § 97, odst. 2., org. zák. zrušeno. Aby okresní zastupitelstvo se mohlo přesvědčiti, byla-li usnesení jeho a usnesení okresního výboru správně provedena, je okresní hejtman (náčelník) povinen okresnímu zastupitelstvu podávati zprávu o tom, jak byla usnesení ta provedena, a okresní zastupitelstvo se může usnésti, že zprávy té a z jakého důvodu nebere na vědomí. Usnesení to musí do patnácti dnů býti předloženo zemskému presidentu k rozhodnutí a může zajisté okresní zastupitelstvo z nepříznivého rozhodnutí zemského presidenta podati odvolání k ministerstvu vnitra a dále stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, majíc právní subjektivitu (Boh. adm. 10723). Ustanovení tato nejsou ovšem dostatečnou zárukou, že okres nebude nikdy poškozen jednáním neb úmyslným opomenutím přednosty okresního úřadu, jenž podle organisačního zákona a contr. následkem nedostatku příslušného předpisu neručí okresu za škodu jím způsobenou.
b) Okresní hejtman (náčelník) zastupuje podle § 95 org. zák. okres jakožto právnickou osobu na venek a podpisuje jménem okresu sám všechny písemnosti; listiny o právních jednáních, jimiž se zavazuje okres proti třetím osobám, podpisuje pak společně s jedním členem okresního výboru a listiny opírající se o usnesení okresního zastupitelstva podle § 80, odst. 1., č. 2 a 3, kromě toho společně s jedním členem okresního zastupitelstva. Listiny musí býti též opatřeny pečetí okresního zastupitelstva.
c) Podle § 101, odst. 1., org. zák. určí okresní hejtman vyslechnuv okresní zastupitelstvo, jakým způsobem mají býti u veřejnou známost uváděna usnesení okresního zastupitelstva, jež jest veřejně vyhlásiti, pokud toho neustanovuje organisační zákon.
d) Podle § 1 vlád. nař. č. 97/1928 Sb. vydaného podle § 7, odst. 5., org. zák. vykonává poukazovací právo u okresního úřadu, tedy též jménem okresu, okresní hejtman nebo jeho zástupce v úřadě, při čemž poukazovací právo je omezeno ustanoveními § 89 org. zák., podle něhož hospodářství okresu provádí okresní výbor, takže okresní hejtman smí poukazovati platby za okres sám pouze tehdy, jde-li o pevné platby rozpočtem určené, kdežto jinak a jmenovitě jde-li o přesuny v rozpočtu a o nepevné, zejména nové platy je vázán usnesením okresního výboru.
e) Podle § 7, odst. 4., org. zák. a § 3 jedn. řádu pro župní a okresní úřady obsaženého ve vlád. nař. č. 290/1922 Sb. se změnami plynoucími z organisačního zákona, přísluší okresnímu hejtmanovi v okresní správě vše, co není vyhrazeno sborům z občanstva.
Tato ustanovení zavdávají jmenovitě vzhledem k rozdílnému znění §§ 4 a 5 org. zák. podnět k četným pochybnostem v tom směru, zdali okresní výbor či okresní hejtman ustanovuje zástupce okresu v různých korporacích, a to též v takových, ve kterých je okres značně finančně zúčastněn.
na př. v elektrárenských svazích, jakož i podnět ke sporům, na př. v otázce, kdo jest oprávněn okresního úředníka neb zřízence dočasně pensionovati (srov. k tomu nález Boh. adm. 15266).
f) Přednostovi okresního úřadu jsou podle §§ 91 a 53 org. zák. zaměstnanci okresní služebně podřízeni.
7. Mimořádné orgány ustanovené podle §§ 98, 96 a 100, odst. 3., org. zák. mají působnost omezenou na účel, pro který byly ustanoveny.
8. Členové okresního zastupitelstva a výboru jakož i okresních komisí mají kromě práva zúčastniti se jednání ve schůzích ještě některá jiná práva, ale zároveň také povinnosti.
Především nutno však uvésti, že členové okresního zastupitelstva a okresního výboru v této své vlastnosti nejsou oprávněni podati stížnost do usnesení okresního zastupitelstva a okresního výboru (Boh. adm. 10429).
Podle §§ 71 a 62 org. zák. mají členové okresního zastupitelstva, okresního výboru a okresních komisí, a to jak volení tak jmenovaní nárok na náhradu jízdného z místa svého bydliště a nárok na náhradu skutečných výloh z prostředků okresních; výlohy ty mohou býti zpaušalovány usnesením okresního zastupitelstva, které podléhá schválení ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem financí.
Oproti tomu nesmějí členové okresního zastupitelstva, okresního výboru a okresních komisí podle § 71, odst, 1., a § 29, odst. 3., org. zák. za zastupování okresu ve sporech žádati více než náhradu skutečných výloh jim vzešlých, nesmějí udíleti právní rady ve sporech proti okresu, nesmějí se ani přímo ani nepřímo zúčastniti dodávek ani prací pro okres neb okresní ústavy a podniky kromě dodávek a prací, jež se zadávají veřejnou asoutěží, a nesmějí pachtovati vybírání dávek okresních; úchylky z tohoto omezení může podle § 71, odst. 1., a § 29, odst, 4., ve výjimečných případech povoliti k návrhu okresního výboru zemský president. Jaký následek by mělo přestoupení tohoto omezení, není v organisačním zákoně uvedeno, ale § 9 resp. § 8 jedn. řádu pro okresní zastupitelstva (příl. C vlád. nař. č. 98/1928 a č. 190/1928 Sb.) ustanovuje, že proti členům okresního zastupitelstva, kteří by ustanovení těchto nedbali, bude zakročeno podle § 8 (7) jedn. řádu, t. j. případně vyloučením z členství, což platí též pro členy okresního výboru podle § 4 jedn. řádu pro okresní výbor (příl. D k cit. vládnímu nařízení).
Členové okresního zastupitelstva jsou podle § 71 vol. ř. (zák. č. 330/1920 Sb. ve znění zák. č. 126/1927 Sb.) povinni složiti do rukou přednosty okresního úřadu slib tam uvedený, k němuž výhrady nebo dodatky se považují za odepření slibu a za odmítnutí přijmouti volbu, dále jsou podle tohoto slibu zavázáni plniti svědomitě povinnosti svého úřadu, jmenovitě zúčastniti se schůzí, kteroužto povinnost mají též členové okresního výboru a okresních komisí. Členové okresního zastupitelstva a okresních výborů a okresních komisí, kteří bez dostatečné omluvy povinností úřadu svého neplní, jmenovitě se nezúčastní schůzí, musí podle § 100, odst. 2., org. zák. přednosta okresního úřadu na jejich povinnosti upozorniti a nesetká-li se to s výsledkem, ze členství vyloučiti. Vyloučený, jemuž (a též okresnímu výboru) před vyloučením musí býti poskytnuta možnost, aby se vyjádřil, může proti vyloučení podati do 15 dnů u okresního úřadu stížnost, o níž rozhoduje s konečnou platností zemský president, vyslechna zemský výbor.
Členové okresního zastupitelstva, okresního výboru i okresních komisí jsou povinni zachovávati ve schůzích klid a nerušiti jednání těchto sborů, jinak je předseda oprávněn volati je k pořádku a případně je ze schůze vyloučiti neb i dáti odstraniti (§ 21, odst. 2., org. zák. a § 15 resp. 14 jedn. řádu).
Formální povinnosti, totiž oznamovati svoje onemocnění a změny svého bydliště, jsou členům okresního zastupitelstva a okresního výboru uloženy v §§ 5 a 6 jedn. řádu (příl. C vlád. nař. č. 98/1928 a č. 190/1928 Sb.) a povinnost oznámiti nemožnost zúčastniti se schůzí a vykonávati funkce úřadu v § 7, příl. C, vlád. nař. č. 98/1928 Sb. (ustanovení § 7 chybí v příl. C vlád. nař. č. 190/1928 Sb.).
VI. Projev vůle okresních orgánů. Způsob, jakým orgány okresu projevují svovůli, je ustanoven v jednotlivých paragrafech organisačního zákona a v jednacích řádech pro okresní zastupitelstva a okresní výbory, které vydala vláda podle § 72 org. zák. pro Slovensko a Podkarpatskou Rus vlád. nař. č. 98/1928 Sb. a pro historické země vlád. nař. č. 190/1928 Sb., kterážto vládní nařízení ve zmíněných jednacích řádech jen nepatrně se liší.
1. Předsedou okresního zastupitelstva je podle § 67 org. zák. okresní hejtman (náčelník)
resp. státní úředník politický, pověřený dočasně správou okresního úřadu. Přednosta okresního úřadu svolává okresní zastupitelstvo aspoň čtyřikrát do roka (nikoliv snad v každém čtvrtletí), může je však svolati také jindy, kdykoliv je toho třeba, a je povinen tak do 8 dnů učiniti, žádá-li o to aspoň jedna třetina členů okresního zastupitelstva, udávajíc zároveň předmět jednání nevybočující z působnosti okresního zastupitelstva.
Přednosta okresního úřadu svolává podle § 68 org. zák. schůze okresního zastupitelstva aspoň na osm dní napřed, a to podle § 12 resp. 11 jedn. řádu pro okresní zastupitelstvo (příl. C vlád. nař. č. 98/1928 a č. 190/1928 Sb.), zkrác. „jedn. řád“, doporučeným dopisem, telegramem neb pozvánkou doručenou poslem. Zároveň s pozváním musí býti všem členům okresního zastupitelstva a zemskému úřadu sděleny předměty jednání. Tyto předměty určuje přednosta okresního úřadu, jsa však vázán tak dalece, že některé věci musí dáti na program, a to:
a) podle § 67 org. zák. a § 12 jedn. řádu předměty, jež pro jednání okresního zastupitelstva navrhla jedna třetina jeho členů, žádavší podle § 67 l. f. org. zák. svolání schůze okresního zastupitelstva, nevybočují-li předměty ty z působnosti okresního zastupitelstva;
b) podle § 90 org. zák. zprávu, jak byla provedena usnesení okresního zastupitelstva a okresního výboru;
c) zprávu o stavu zemských silnic v okresu, o němž podle § 10 zák. z 31. V. 1866, č. 41 čes. z. z. na každé řádné schůzi okresního zastupitelstva dlužno rokovati;
d) podle § 41 zák. z 6. VI. 1924, č. 128 Sb. o okresních záložnách hospodářských a kontribučenských fondech peněžních v Čechách zprávu o stavu okresní záložny hospodářské, kterou okresní výbor musí okresnímu zastupitelstvu v každé jeho schůzi podati.
O předmětech, které nebyly na pořadu jednání, může podle § 68, věta 2., býti jednáno pouze, souhlasí-li s tím nadpoloviční většina všech členů okresního zastupitelstva (nikoli většina přítomných).
Další podrobná ustanovení o svolávání okresního zastupitelstva obsahují §§ 11 a 12 resp. §§ 10 a 11 jedn. řádu.
Nesejde-li se tolik členů okresního zastupitelstva, aby toto mohlo učiniti platná usnesení — a to podle §§ 71 a 23, odst. 1., org. zák. pravidelně více než polovina a podle § 23, odst. 2., org. zák., jde-li o usnesení vyžadující vyššího schválení, nejméně dvě třetiny členů — svolá se podle §§ 71 a 19, odst, 1., org. zák. do patnácti dnů s týmž pořadem schůze druhá, která se může v případě § 23, odst, 1., org. zák. usnésti za přítomnosti alespoň jedné třetiny a v případě § 23, odst. 2., za přítomnosti nadpoloviční většiny členů; nesejde-li se v druhé schůzi ani tato nadpoloviční většina, svolá se v případě § 23, odst, 2., org. zák. stejně schůze třetí, která se může platně usnésti, je-li přítomna alespoň jedna třetina členů. Výslovně se zde uvádí, že ustanovení §§ 71 a 23 o svolání druhé a třetí schůze neplatí, je-li k platnosti usnesení třeba nadpoloviční většiny všech členů (podle § 68, věta druhá, a § 77, věta druhá, a § 36,odst. 1., org. zák.), dále jde-li o usnesení okresního zastupitelstva o vybírání okresních přirážek do sazby 150% podle § 1, odst. 6., zák. č. 77/1927 Sb. ve znění zák. č. 169/1930 Sb., kdy je třeba, aby se na tom usneslo okresní zastupitelstvo nejméně tříčtvrtinovou většinou všech členů.
Okresnímu zastupitelstvu předsedá přednosta okresního úřadu, jenž může podle § 67, věta 1., org. zák. předsednictvím pověřiti svého zástupce v úřadu nebo některého člena okresního zastupitelstva. Práva a povinnosti předsedy okresního zastupitelstva jsou vytčeny v § 69 org. zák. a v §§ 14 a 15 (13 a 14) jedn. řádu.
Schůze okresního zastupitelstva jsou podle § 22 org. zák. a § 16 resp. 15 jedn. řádu veřejné, předseda může však k žádosti aspoň pěti členů neb z vlastního podnětu, ale vždy pouze za souhlasu okresního zastupitelstva z důležitých důvodů jednání o určitých předmětech, nikoli však o rozpočtu a účtu, prohlásiti za důvěrné; souhlas neb nesouhlas s jednáním důvěrným projevuje okresní zastupitelstvo po odstranění posluchačů pouhým hlasováním bez debaty.
Schůzí okresního zastupitelstva mohou se kromě předsedy a členů zúčastniti též některé osoby mimo členy okresního zastupitelstva, a to mají podle § 70 org. zák. právo býti přítomnu schůzím úředníci okresního úřadu přednostou jeho a úředníci zemského úřadu zemským presidentem k tomu určení, úředníci okresního úřadu pak mají k žádosti okresního zastupitelstva povinnost zúčastniti se schůzí; konečně může přednosta okresního úřadu podle § 16, odst, 2., příl. C, vlád. nař. č. 190/1928 Sb. přibrati též úředníky okresních
ústavů, podniků a zařízení. Jednání mohou se zúčastniti předseda a osoby právě uvedené za souhlasu předsedy okresního zastupitelstva. Kromě těchto osob se může zúčastniti jednání podle § 15 zák. z 5. III. 1888, č. 19 čes. z. z. zástupce zemského výboru v okresním zastupitelstvu jakožto vrchní správě všeobecné veřejné okresní nemocnice, ale pouze pokud jde o věci nemocnice.
Z osob v předcházejícím odstavci uvedených nehlasuje podle § 71 a § 23, odst. 1., org. zák. nikdy přednosta okresního úřadu ani státní úředník přednostou pověřený předsednictvím v okresním zastupitelstvu; předsedal-li by člen okresního zastupitelstva, přednostou k tomu zmocněný, má pouze při volbách právo hlasovati, jinak též nehlasuje. Mimo členy okresního zastupitelstva pak mohou ve schůzi okresního zastupitelstva hlasovati tyto osoby: podle § 70 org. zák. zpravodaj okresního zastupitelstva, není-li jeho členem, tedy úředník okresního úřadu, jejž určí přednosta okresního úřadu (a to kromě voleb a případu § 99 a § 52, odst. 2., org. zák., kdy úředník tento jinak k hlasování oprávněný nehlasuje) a podle § 15 zák. č. 19/1888 čes. z. z. zástupce zemského výboru o věcech nemocnice.
Jednání ani hlasování v okresním zastupitelstvu nesmějí býti přítomni ba ani se jeho zúčastniti členové okresního zastupitelstva, kteří jsou podle §§ 71 a 29, odst. 1. a 2., org. zák. podjati. O tom, jaké následky by mělo nezachování toho předpisu, není nic ustanoveno, ale lze usnesení takové zajisté bráti v odpor.
Způsob hlasování okresního zastupitelstva je podle §§ 71 a 23 org. zák. zpravidla hlasování veřejné, kdežto při volbách se musí použíti vždy lístků hlasovacích. V § 23 org. zák. je však další ustanovení, že jednací řád určuje, za kterých podmínek může hlasování býti konáno hlasovacími lístky, a ustanovuje podle toho § 46 resp. 45 jedn. řádu, že hlasovacími lístky se provádějí kromě voleb i jiná hlasování, nařídí-li to předseda nebo žádá-li za to pětina všech členů okresního zastupitelstva a souhlasí-li s tím předseda, předpokládajíc, že tomu nebrání zvláštní zákon.
Veřejné hlasování děje se podle § 44 resp. 43 jedn. řádu zpravidla zdvižením ruky nebo povstáním; podle jmen hlasuje se tehdy, žádá-li to zvláštní zákon neb rozhodne-li tak předseda; opačná zkouška se učiní, je-li výsledek hlasování podle názoru předsedy okresního zastupitelstva pochybný neb žádá-li to aspoň pětina přítomných členů.
K platnosti usnesení okresního zastupitelstva je podle §§ 71 a 23 org. zák. zpravidla třeba nadpoloviční většiny přítomných, k platnosti usnesení podle § 68, věta druhá, a §§ 77 a 36, odst. 1., věta druhá, org. zák. pak nadpoloviční většiny všech členů okresního zastupitelstva. Při rovnosti hlasů pokládá se návrh za zamítnutý (předseda nehlasuje a tudíž nedirimuje), při volbách rozhoduje po případné užší volbě los. Kvalifikované, a to tří čtvrtinové většiny všech členů okresního zastupitelstva je třeba k platnosti usnesení podle § 1, odst. 6., zák. č. 77/1927 ve znění zák. č. 169/1930 Sb.
Jednací řády pro okresní zastupitelstva (příl. C vlád. nař. č. 98/1928 a č. 190/1928 Sb.) obsahují dále řadu ustanovení týkajících se práv a povinností členů okresního zastupitelstva, jmenovitě pak obsahují resp. opakují některá ustanovení organisačního zákona, tak ustanovení § 100 odst. 2., org. zák., podle něhož mohou členové okresního zastupitelstva zanedbávající povinnosti svého úřadu býti vyloučeni z něho, dále ustanovení §§ 77 a 29, odst. 3., org. zák. o inkompatibilitě, při čemž nutno upozorniti na to, že některá ustanovení jednacího řádu, na př. § 2 jedn. řádu, a § 9 (resp. 8), odst. 2., jedn. řádu nejsou zcela v souhlasu s organisačním zákonem, a že některá ustanovení jsou zbytečně příliš podrobná.
2. Rovněž zbytečně podrobná ustanovení obsahují jednací řády pro okresní výbory (příl. D vlád. nař. č 98/1928 a 190/1928), jehož předsedou je rovněž přednosta okresního úřadu, jenž jest podle § 74, odst. 1., org. zák. oprávněn předsednictví svěřiti svému zástupci v úřadě.
Okresní výbor se schází podle § 74, odst. 2., org. zák. k pozvání přednosty okresního úřadu, kdykoli je toho třeba, nejméně pak desetkrát do roka; schůze jeho musí býti nejdéle do pěti dnů svolána, žádají-li o to písemně aspoň čtyři členové okresního výboru udávajíce předmět jednání.
Způsob svolání okresního výboru je týž, jako při okresním zastupitelstvu.
O předmětech, které nebyly na pořadu jednání okresního výboru lze podle § 20, odst. 2., jedn. řádu, jednati jen tehdy, souhlasí-li aspoň pět členů okresního výboru.
Aby se okresní výbor mohl platně usnášeti, je podle § 30, odst. 1., jedn. řádu třeba přítomnosti více než poloviny, tedy nejméně pěti členů; přítomnosti větší, t. j. nejméně dvou třetin členů je podle § 30, odst. 2., jedn. řádu třeba k usnesení, jež vyžaduje vyššího schválení, a k usnesení podle § 89, odst. 5., org. zák. Nesejde-li se tolik členů, aby okresní výbor mohl se platně usnésti, svolá se podle § 31 jedn. řádu do patnácti dnů nová schůze s týmž pořadem, jež se může usnášeti za přítomnosti aspoň jedné třetiny členů. Jde-li však o usnesení, které vyžaduje vyššího schválení, může se okresní výbor usnášeti ve druhé schůzi za přítomnosti nadpoloviční většiny členů, a nesejde-li se tento počet ve druhé schůzi, za přítomnosti aspoň jedné třetiny členů okresního výboru ve třetí schůzi, jež se svolá, nedostavilo-li se do druhé schůze nejméně pět členů okresního výboru. Ustanovení o svolávání schůze druhé, případně třetí, neplatí v případech uvedených v § 89, odst. 5., org. zák., kdy je třeba přítomnosti nejméně dvou třetin členů okresního výboru, a v § 30, odst. 3., jedn. řádu, kdy je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů okresního výboru.
Schůze o. v. jsou podle § 74, odst. 3., a § 27, odst. 3., org. zák. neveřejné.
Též schůzí okresního výboru a jednání v nich mohou se zúčastniti některé osoby mimo předsedu a členy okresního výboru, a to podle § 73, odst. 2., org. zák. úředníci okresního úřadu, které určí přednosta jeho, a podle § 15 zák. č. 19/1888 čes. z. z. zástupce zemského výboru v okresním výboru jakožto správním výboru všeob. veřejné okresní nemocnice. Z uvedených osob mají právo hlasovací jeden úředník okresního úřadu, je-li zpravodajem okresního výboru, kterého určí přednosta úřadu, tento ovšem kromě voleb (nejsa členem okresního výboru) a podle § 38, odst. 3., jedn. řádu kromě obsazování míst, a zástupce zemského výboru v okresním výboru ve věcech týkajících se nemocnice. Předseda okresního výboru nikdy nehlasuje.
Ustanovení §§ 71 a 29, odst. 1. a 2., o podjatosti platí těž pro členy okresního výboru.
Ve schůzích okresního výboru hlasuje se podle § 36 jedn. řádu zpravidla zdvižením ruky nebo povstáním; podle jmen se hlasuje tehdy, když to žádá zákon neb rozhodne tak předseda. Volby a obsazování míst provádějí se podle § 38 jedn. řádu hlasovacími lístky, rovněž tak jiná hlasování, nařídí-li to předseda aneb žádají-li za to aspoň tři členové a souhlasí-li předseda, leč by tomu bránil zvláštní zákon.
K platnosti usnesení okresního výboru je podle § 37, odst, 1., jedn. řádu třeba nadpoloviční většiny; při rovnosti hlasů pokládá se návrh za zamítnutý. Při volbách a obsazování míst rozhoduje též nadpoloviční většina a při rovnosti hlasů mezi dvěma kandidáty los; je-li hlasování bezvýsledné, koná se užší volba mezi těmi dvěma kandidáty, kteří obdrželi nejvíce hlasů, a zvolen jest ten, kdo obdržel větší počet hlasů, a při rovnosti hlasů vylosovaný.
Ustanovení §§ 79 a 29, odst. 3., o inkompatibilitě a § 100 org. zák. o vyloučení z členství pro liknavost platí též pro členy okresního výboru.
3. Jakým způsobem se postupuje při svolávání a jednání okresních komisí ustanovují řády pro tyto komise a uvádí se pouze, že ustanovení § 29, odst. 1. a 2., org. zák. o podjatosti, § 29, odst. 3., o inkompatibilitě platí podle § 71, odst. 1., též pro členy okresních komisí; rovněž pro ně platí ustanovení § 100, odst. 2., o vyloučení z členství pro liknavost a ustanovení §§ 10 a 14 zák. č. 201/1933 Sb. o ztrátě veřejných funkcí se strany členů politických stran, jejichž činnost byla zastavena nebo jež byly rozpuštěny.
4. Organisační zákon neobsahuje žádného ustanovení o svolávání a jednání mimořádných orgánů ustanovených zemským presidentem buď pro jednotlivé úkoly podle §§ 96 a 100, odst. 3., org. zák., aneb pro vedení správy při rozpuštění okresního zastupitelstva podle § 98 org. zák.; je-li tímto orgánem v posledním případě okresní výbor, platí proň zajisté příslušná ustanovení organisačního zákona a jednacího řádu, jinak instrukce dané tomuto orgánu, pro který platí zajisté též ustanovení o podjatosti, inkompatibilitě vyloučení z úřadu pro liknavost a pro příslušnost k politické straně, jejíž činnost byla zastavena neb jež byla rozpuštěna.
5. Jak již bylo uvedeno, nehlasují ani předseda okresního zastupitelstva, ani předseda okresního výboru (kromě jednoho zcela výjimečného a asi též málo praktického případu zmíněného v § 46 resp. 45 jedn. řádu pro okresní zastupitelstvo) a nevykonávají svým hlasem žádného vlivu na jejich usnesení, má však zcela přirozeně.
moha se zúčaštniti jednání a debaty, vliv na jednání těchto sborů. Kromě toho je mu další vliv propůjčen v § 69 org. zák., § 26 resp. 25 jedn. řádu pro okresní zastupitelstvo a § 20 jedn. řádu pro okresní výbor, podle nichž má předseda věci výbočující z působnosti okresního zastupitelstva a okresního výboru, jmenovitě návrhy o věcech politických (učiněné ve schůzi), vyloučiti z jednání, proti čemuž, učinil-li tak předseda okresního zastupitelstva, může podle § 69 org. zák. jedna šestina všech členů okresního zastupitelstva podati do 15 dnů u předsedy odpor k zemskému úřadu.
I jinak je postaráno o to, aby orány okresu nevybočovaly ze své kompetence a to jednak před schůzemi jejich, jednak po schůzích. Podle § 67 org. zák. a § 12, resp. § 11 jedn. řádu pro okresní zastupitelstvo a § 6 jedn. řádu pro okresní výbor je přednosta okresního úřadu povinen svolati schůzi okresního zastupitelstva neb okresního výboru, žádá-li za to určitý počet členů okresního zastupitelstva neb okresního výboru udávaje předmět jednání. Jde-li o jediný předmět, jenž vybočuje z působnosti okresního zastupitelstva neb okresního výboru, není podle § 11, resp. § 10 jedn. řádu pro okresní zastupitelstvo a § 5 jedn. řádu pro okresní výbor, povinen schůzi svolati; jde-li o více předmětů, vyloučí ten z nich, který vybočuje z působnosti, a nedá jej na pořad rokování. I tu je zajisté přípustná stížnost podle § 69 org. zák.
Po schůzi je přednosta okresního úřadu podle § 97, odst. 1., org. zák. oprávněn a povinen zastaviti usnesení okresního zastupitelstva, okresního výboru neb okresních komisí, o němž má za to, že se příčí zákonu nebo že vybočuje z mezí působnosti zmíněných orgánů okresu, a věc předložiti do 15 dnů zemskému presidentu k rozhodnutí, má-li usnesení to býti ponecháno v platnosti nebo zrušeno. Usnesení pak zůstává v platnosti, nerozhodne-li o něm do čtyř neděl po tom zemský president, jenž může takové usnesení také sám ve lhůtě nejvýše šesti měsíců od jeho uveřejnění z úřední moci zrušiti (a to podle Boh. adm. 10678 i takové usnesení, jež okresní výbor učinil u výkonu , dohlédací moci nad obcemi podle § 99, odst. 1., org. zák.). Proti rozhodnutí zemského presidenta zrušivšímu usnesení okresního zastupitelstva, okresního výboru neb okresní komise, může podle § 97, odst. 4., org. zák. kterýkoliv člen těchto okresních orgánů podati stížnost k ministerstvu vnitra a to u okresního úřadu do 15 dnů ode dne učiněného sdělení a přirozeně pak též stížnost k nejvyššímu správnímu soudu (Boh. adm. 10678); ustanovením tímto není vyloučeno souběžné právo stížní okresu, které jménem jeho podává přednosta okresního úřadu (Boh. adm. 10723).
6. Užívání jazyků v okresních zastupitelstvech, výborech a komisích jest upraveno v §§ 5—8 vlád. nař. z 29. XII. 1928, č. 229 Sb. takto:
Podle čl. 5. a 6. mohou ve všech schůzích (okresního zastupitelstva, okresního výboru a okresních komisí) členové, kteří jsou příslušníky jiného jazyka než československého, je-li jich v jednom soudním okrese politického okresu nebo v celém politickém okresu alespoň 20%, užívati svého jazyka při jednání, (a to také při slibu), v prvním případu pokud jde o věci tohoto soudního okresu se týkající, v druhém případu pak vůbec, mají však podle čl. 4., odst. 1., připojiti k návrhům, dotazům a stížnostem v jazyku menšinovém učiněným, písemný překlad v jazyku státním, jejž předseda okresního zastupitelstva má podle čl. 4., odst. 5., právo přezkoumati a podle potřeby opraviti; nepodají-li však členové překladu toho, opatří jej podle čl. 4., odst. 2., okresní úřad, ale předseda může krátké návrhy, dotazy a stížnosti, nezdržuje-li se tím jednání, sám přeložiti aneb je dáti přeložiti, a je překlad ten podkladem jednání neb odpovědi. Předsedové jakož i orgánové zmíněných sborů, kteří mají zvláštní funkci, dále úředníci zemského neb okresního úřadu, kteří se zúčastní rokování, mohou v prvním případě připojiti překlad svého projevu do menšinového jazyka, v druhém případu pa,k podle rozhodnutí předsedy použíti ve svých projevech za jistých okolností jazyka menšiny; ujmou-li se při jednání slova, mohou ti z nich, kteří jsou jmenovanými členy okresního zastupitelstva anebo jsou členy komise z občanů do ní povolanými, použiti jazyka menšiny, ale pouze jsou-li jejími příslušníky. V zápisech o schůzích zaznamenávají se podle čl. 4., odst. 4., projevy členů, kteří jsou příslušníky menšiny, v překladu československém, jejž opatří okresní úřad, nepřipojí-li člen sám překladu do 24 hodin; píše-li se zápis těsnopisně, připojí se projevy též v jazyku, ve kterém byly proneseny.
Ve správním okrese, v němž obývá více
než 50% státních občanů jiného než československého jazyka, platí podle čl. 8., odst. 1., tyto odchylky: zprávy, návrhy, dotazy a stížnosti podané od členů (okresního zastupitelstva, okresního výboru neb okresních komisí) v jazyku státním, překládají se do jazyka menšiny a je tento překlad vedle původního znění podkladem jednání, zprávy atd. v jazyku menšinovém se sice překládají do jazyka státního, ale jsou vedle překladů též podkladem jednání, zápis o jednání vede se též v jazyku menšinovém, kterého mohou použíti též verifikatoři protokolu při ověření, jsou-li příslušníky menšiny. Ve správním okresu pak, v němž obývá více než 75% téhož, avšak jiného než československého jazyka, upouští se podle § 8, odst. 2., od překladu návrhů, zpráv, dotazů a stížností podaných v jazyku menšinovém do jazyka státního, leč by některý člen za překlad žádal neb předseda to sám uznal za nutné.
Ve všech případech shora uvedených sluší podle čl. 9 jazyka státního užívati na místě prvním a není členům, kteří jsou příslušníky národní menšiny, bráněno užívati jazyka státního.
VII. Úřadování okresu. Předsedou okresního výboru je podle § 7 org. zák. okresní hejtman (náčelník) neb úředník pověřený vedením okresního úřadu jenž, jak již bylo uvedeno, provádí podle § 90 org. zák. usnesení okresního zastupitelstva i okresního výboru a zastupuje podle § 95 org. zák. okres na venek.
Přednosta okresního úřadu vyřizuje též usnesení okresního zastupitelstva i okresního výboru a to za pomoci státních úředníků přidělených okresnímu úřadu a to úředníků konceptních, odborných, účetních a kancelářských a jiných zaměstnanců, kteří věci okresní vyřizují okresu bezplatně a jimž okresní zastupitelstvo za to nesmí povoliti žádné odměny (Boh. adm. 10908). Přednostovi okresního úřadu jsou dále k ruce okresní úředníci ustanovení podle §§ 91 a 53 org. zák. pro správu zvláštních zařízení (ústavů, podniků, silnic a pod.), kteří jsou jemu podle §§ 91 a 53, odst. 1., posl. věta, org. zák. služebně podřízeni a oproti nimž jemu přísluší všecka oprávnění, kterých nemají ani okresní zastupitelstva ani okresní výbory (Boh. adm. 9537).
Výkon poukazovacího práva a účetní a pokladniční služba u okresních úřadů, jichž součástí jsou okresní zastupitelstvo a okresní výbor, upraveny jsou vlád. nař. č. 97/1928 Sb. Pro vyřizování věcí okresních platí podle § 7, odst. 4., org. zák. též ustanovení jednacího řádu pro župní a okresní úřady obsaženého ve vlád. nař. č. 290/1922 Sb. se změnami plynoucími z organisačního zákona. Jmenovitě uvádí se, že tam, kde není zvláštní podatelny pro okresní výbor resp. přednostu okresního úřadu jakožto předsedu okresního výboru, přijímá podatelna okresního úřadu s právními účinky též podání pro okresní výbor (Boh. adm. 10908).
Co se týká vyhlášek, ustanovuje § 101, odst. 1., org. zák., že přednosta okresního úřadu vyslechna okresní zastupitelstvo určí, pokud to zákon nestanoví, jakým způsobem mají býti v obecnou známost uvedena usnesení okresního zastupitelstva, která jest veřejně prohlašovati. Zvláštní ustanovení obsahují některé paragrafy organisačního zákona odvolávající se na § 101 org. zák., a to: v §§ 71 a 25 org. zák. a § 50 resp. 49 příl. C vlád. nař. č. 98/1928 resp. č. 190/1928 Sb. o prohlašování usnesení okresního zastupitelstva učiněných ve veřejné schůzi vůbec, v § 77 org. zák. o prohlašování usnesení o ukládání okresních přirážek, poplatků, příspěvků, samostatných dávek a naturálních plnění a v § 83, odst. 3., org. zák. o prohlašování usnesení okresního zastupitelstva o rozpočtu. Kromě prohlašování usnesení okresního zastupitelstva jsou vyhlášky předepsány v § 13 resp. 12 příl. C vlád. nař. č. 98/1928 resp. č. 190/1928 Sb., podle něhož musí svolání schůze okresního zastupitelstva býti veřejně vyhlášeno u okresního úřadu a v § 83, odst. 1., § 85, odst. 2., a § 86 org. zák., podle nichž o vyložení rozpočtů a účtů okresu jakož i fondů, ústavů a podniků v majetku nebo správě okresu musí býti učiněno obcím v okresu včas oznámení k vyhlášce o vyložení (patrně zasláním vyhlášky okresního úřadu, kterou obce vyvěsí).
Pro řízení ve věcech náležejících do působnosti okresního zastupitelstva a okresního výboru, jež jsou podle organisačního zákona součástmi okresního úřadu (Boh. adm. 10458), platí předpisy vlád. nař. z 13.1. 1928, č. 8 Sb., o správním řízení.
Výslovně se pouze uvádí, že odvolání z usnesení neb rozhodnutí okresního zastupitelstva a okresního výboru jest všeobecně podle § 76 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. a podle zvláštního ustanovení § 83, odst. 3., org. zák. podati u okresního úřadu a že vykonatelná rozhodnutí, opatření a nálezy orgánů okresu provádějí se podle čl. 12 org. zák. politickou neb soudní exekucí, čímž pozbyla
zároveň platnosti ustanovení některých speciálních zákonů o samostatné výkonné moci okresního výboru.
Co se týká jazyka, ustanovuje čl. 10 vlád. nař. č. 229/1928 Sb., že o tom, v jakém jazyku lze činiti podání k okresnímu zastupitelstvu a okresnímu výboru jakož i k zvláštním správním orgánům jejich zřízeným podle §§ 91 a 53 org. zák. a v jakém jazyku se vydávají vyřízení, činí se vyhlášky a zevní označení, platí tytéž předpisy, jako pro okresní úřad s tou odchylkou, že v okresích, ve kterých je více než 50% státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než československého, se vyřizují podání učiněná v jazyku menšinovém také jen v tomto jazyku.
Konečně se uvádí, že tresty, na nichž se usnáší podle §§ 77 a 38, odst. 3., org. zák. okresní zastupitelstvo, ukládá podle čl. 6 org. zák. v první stolici okresní úřad.
VIII. Působnost okresu. Organisační zákon dělí sice v druhé části hlavy první působnost okresního zastupitelstva, správněji okresu, pouze na působnost hospodářskou, působnost pomocnou, působnost ve správním soudnictví a na působnost poradní a iniciativní, ale zná v § 99 ještě další působnost, a to působnost, kterou vykonává okresní výbor jakožto dohlédací úřad nad obcemi, k čemuž přibyla podle některých zákonů ještě působnost okresního výboru jakožto odvolací stolce ve věcech obecních. Kromě působnosti okresních orgánů tuto uvedené mají však tyto orgány ještě působnost v celé řadě případů podle zákonů vydaných před organisačním zákonem i po něm, kterážto působnost jim podle mého názoru zůstala zachována, ač by se dalo z § 4 org. zák. souditi, že přešla na okresní úřady v užším slova smyslu (na politické úřady první stolice monokraticky zařízené). Pro tento můj názor svědčí zejména znění § 8, podle něhož může vláda přenésti některé záležitosti, jež spadají do působnosti okresních zastupitelstev nebo výborů na zemská zastupitelstva nebo výbory nebo naopak, a v němž tyto orgány okresu jsou přesně lišeny od okresních a zemských úřadů v užším slova smyslu. Nutno tedy § 4 org. zák. ve spojení s § 8 vykládati tak, že výrazem „okresní ůřad“ v § 4 se rozumí tento úřad v širším slova smyslu, t. j. jakožto úřad, jehož součástmi jsou též okresní zastupitelstvo a okresní výbor, na něž j akožto součásti okresního úřadu přešla působnost dřívějších orgánů okresních v Čechách a byla vlád. nař. č. 96/1928 Sb. na Moravě a ve Slezsku přenesena. Pro můj názor svědčí dále znění vlád. nař. č. 96/1928 a č. 196/1929 Sb., neboť v nich se mluví o přenesení působnosti na okresní úřad, ač podle § 99 org. zák. nemůže tu býti míněn jiný orgán, než okresní výbor.
Co se týká působnosti okresu resp. jeho orgánů uvedené v § 93 org. zák. jakožto působnost ve správním soudnictví, bylo již uvedeno, že příslušný zákon nebyl dosud vydán, takže působnosti té nyní vůbec není.
A. Co se týká především působnosti hospodářské praví § 75, odst. 1., org. zák., že do působnosti okresních zastupitelstev náležejí všeliké záležitosti vnitřní, jež se dotýkají společného prospěchu okresu a jeho obyvatelů nebo jež přesahují zájem jednotlivých obcí nebo jejich silami nemohou býti obstarány, pokud záležitostí těch nepojalo do své činnosti zemské zastupitelstvo; z ustanovení toho nejde však na jevo, že by se okres musel omeziti pouze na záležitosti, které se týkají výhradně a pouze jeho, a že z jeho působnosti jsou vyloučeny věci, které jsou společný též jiným okresům (Boh. adm. 10228, jímž rozhodnuto, že okresy mohou býti členy spolku, jehož úkolem je hájení a podporování zájmů okresů vůbec). Podle odst. 2., § 75 org. zák. může pak okres v působnosti uvedené v odst. 1., cit. paragrafu z důvodů veřejného zájmu zřizovati různá zařízení a ústavy pro uspokojení potřeb svého obyvatelstva, kterýžto odstavec nutno vykládati ve spojení s § 10 org. zák. majícím širší znění, jak jde na jevo zejména z toho, že se odst. 2., § 75 org. zák. vůbec nezmiňuje o okresních silnicích; podle toho jsou pak zvláštními zařízeními, které okres usnesením okresního zastupitelstva může zříditi: ústavy, podniky, silnice a podobná zařízení.
Která zvláštní zařízení může pak okres zříditi, není v § 75, odst. 2., org. zák. podrobně uvedeno, ale nepochybí se zajisté, pokládají-li se za veřejné zájmy okresu a jeho obyvatelstva zájmy humanitní, zdravotní, sociální, hospodářské, dopravní a kulturní, jak je podrobně uvádí § 30, odst. 2., org. zák. jakožto zájmy země a jeho obyvatelstva, kteréžto zájmy se liší od zájmů okresu a jeho obyvatelstva pouze tím, že se dotýkají většího správního obvodu.
O některých věcech dotýkajících se zájmů okresu a jeho obyvatelstva byly jmenovitě v Čechách, kde samosprávné okresy byly ustaveny podle zák. č. 27/1864 čes. z. z. a rozvinuly ve své více než šedesátileté
působnosti rozsáhlou a úspěšnou činnost, vydány zvláštní zákony a pojednává se tedy o těchto věcech podrobně v odst. E, kdežto na tomto místě omezím se pouze na všeobecné stručné vylíčení působnosti okresů podle organisačního zákona.
Podle § 75, odst. 1. a 2., org. zák. mohou okresy zřizovati a podle zásady „in maiori minus continetur“ zajisté také podporovati ústavy a podniky, které slouží zájmům okresů a jejich obyvatelstva.
Ve věcech humanitních pak jde o chorobince, sirotčince, vychovatelny, ústavy slepců a pod. humanitní ústavy, ve věcech zdravotních o nemocnice, ve věcech sociálních o ústavy pro sprostředkování práce, o sociální ústavy. Co se týká hospodářských zájmů může jíti o pojišťovny proti škodám, které před několika desetiletími byly v některých okresích v Čechách zřízeny, o stavbu kasáren, o okresní školky ovocné, o výstavy a trhy, o elektrifikaci okresu, o okresní spořitelny a též podle §§ 77 a 34 org. zák. o okresní velkostatky, kterých některé okresy v pozemkové reformě nabyly. Ve věcech komunikačních jde především o okresní silnice, o nákladné objekty na obecních silnicích, o příjezdy k železnicím, o železnice a jmenovitě o železnice nižšího řádu. Kulturní činnost pak může okres vyvinouti tím, že zřídí a vydržuje neb subvencí okresní umožní zříditi neb vydržovati odborné, především hospodářské školy, střední školy, jiné (na př. hudební, živnostenské pokračovací) školy, kulturní ústavy na př. musea, knihovny odborné neb přesahující svým rozsahem předepsané obecní knihovny. Přirozeně ani tento výpočetnení taxativní, nýbrž demonstrativní, takže okresy nejsou jím omezeny (srov. Boh. adm. 10228, o čemž byla již zmínka).
Aby okresy úkoly své mohly lépe obstarávati, mohou se podle § 75, odst. 4., org. zák. okresy, a to třebas i okresy v různých zemích v jedné věci sdružiti, a to k společnému provádění podniků pro výrobu a rozvod elektrické energie; příslušná usnesení okresních zastupitelstev podléhají schválení ministerstva vnitra a příslušných odborných ministerstev; kromě toho může však podle § 75, odst. 3., org. zák. usnesením zemského zastupitelstva za souhlasu zemského presidenta, tedy nucené, několik okresů býti spojeno k provedení společných zařízení neb opatření, v kterémžto případu zúčastněným okresním zastupitelstvům musí býti dána možnost, aby se vyslovila. Jelikož však toto dobrovolné sdružení k elektrifikaci okresů ani nucené spojení dosud ani v jednom případě se neprovedlo, nedošlo dosud k vydání podrobnějších předpisů pro oba případy v § 75, odst. 6., org. zák. předepsaných.
V oddílu organisačního zákona, jenž jedná o hospodářské působnosti okresu, jsou obsaženy podrobné předpisy o hospodářství okresním, o němž se pojednává v jiném článku samostatně.
B. O pomocné působnosti okresu má organisační zákon ustanovení v § 92, podle něhož jsou okresní zastupitelstvo a okresní výbor povinny zúčastňovati se při provádění usnesení zemského zastupitelstva způsobem, který jest určen těmito usneseními, dále ustanovení v § 42, v kterém se praví, že zemský výbor může ke správě jmění zemi náležejícího nebo v její správu odevzdaného přibrati i členy okresních výborů.
K této působnosti lze počítati spolupůsobení okresního výboru při výplatě podpor ze zemského sirotčího fondu, dále správu zemských silnic se strany okresního výboru, o čemž je pod E zmínka, avšak není tu třeba ustanovení zákona, nýbrž stačí pouhé usnesení zemského zastupitelstva. Že působnost tato nebude rozsáhlá, je jasno.
C. O působnosti poradní a iniciativní ustanovuje § 94 org. zák., že okresní zastupitelstvo jest ve věcech veřejné okresní správy poradním sborem přednosty okresního úřadu i zemského presidenta a zemského zastupitelstva, k čemuž má okresnímu zastupitelstvu býti poskytnuta přiměřená lhůta. Sem spadá vyjádření okresního zastupitelstva, jde-li o zřízení nové lékárny, a okresního výboru, jde-li o udělení povolení k provozování podomního obchodu určitým zbožím, o čemž viz zmínku pod E. Přirozeně mohou si podle § 94, odst. 1., org. zák. přednosta okresního úřadu, zemský president i zemské zastupitelstvo i v jiných věcech dotýkajících se zájmů okresu nebo jeho obyvatelstva vyžádati vyjádření okresního zastupitelstva, aniž jsou, pokud to není stanoveno zákonem, jako v případech již uvedených, povinni tak činiti.
Iniciativní působnost okresního zastupitelstva pak je upravena v § 94, odst. 3., org. zák., podle něhož je okresní zastupitelstvo oprávněno i samostatně činiti zemskému zastupitelstvu, zemskému presidentu, přednostovi okresního úřadu i jiným úřadům návrhy a podněty, pokud se dotýkají
zájmů okresu nebo jeho obyvatelstva. Z toho jsou však podle § 75, odst. 2., a § 30, odst. 2., posl. věta, vyloučeny návrhy a podněty ve věcech politických.
D. Působnost orgánů okresu ve věcech obecních, v níž vystupuje okresní výbor jednak jakožto dohlédací úřad, jednak v některých důležitých věcech obecních jakožto odvolací stolice, vylíčena je sub VI. tohoto hesla.
E. Působnost okresu v různých oborech veřejné správy je velice rozmanitá a byla v ČCechách před reformou veřejné správy ještě rozmanitější, po ní je však omezenější, poněvadž celá řada funkcí okresního výboru přešla na okresní úřad v užším slova smyslu.
Jde o tyto případy:
1. Ve věcech stavebních podává okresní výbor okresnímu úřadu posudek o plánu polohy, jakož i o změnách a rozšíření jeho podle §§ 4 a 5 čes. stav. řádu č. 5/1889 čes. z. z. a § 99, odst. 2., org. zák.
Podle § 103, odst. 2., cit. zák. musí obec okresnímu výboru jakožto úřadu dohlédacímu podati oznámení o stavebních úlevách povolených pro jednotlivé stavby a okresní výbor vykonává dohled nad obcemi podle § 133 cit. zák.
Okresní výbor vykonává podle § 135, odst. 2., cit. zák. a § 100 čes. ob. zř., jakož i podle § 99 mor. a § 87 slez. ob. zř. disciplinární moc nad členy obecní rady ve věcech stavebních.
Okresní výbor jakožto správce okresních silnic (podle § 79 org. zák.) musí podle § 32 praž. stav. ř. č. 40/1886 čes z. z. platného též pro Plzeň a České Budějovice jakož i podle § 35 čes. stav, ř. č. 5/1889 čes. z. z. býti zván ke stavební komisi, má-li budova hraničiti či hraničí-li s okresní silnicí, a s ním musí se v případech § 44 čes. stav. ř. smluviti obecní rada, než udělí povolení ke stavbě.
2. Ve věcech ochrany a zvelebení zemědělství mají okresní zastupitelstvo a okresní výbor tuto působnost:
Okresní výbor podává podle § 18 zák. č. 76/1875 čes. z. z. okresnímu úřadu posudek o žádosti obce za zproštění od povinnosti ustanoviti polního hlídače.
Podle § 9 zák. č. 39/1870 čes. z. z. o ochraně několika druhů zvířat zeměvzdělání užitečných dohlíží okresní výbor k tomu, aby obce zákon ten zachovávaly a jej dvakrát do roka vyhlašovaly. Okresní zastupitelstvo je dále podle § 12 cit. zák. ve znění zák. č. 9/1882 čes. z. z. oprávněno učiniti zemskému úřadu návrh tam uvedený.
3. Podle § 21, odst. 1., vlád. nař. č. 204/1928 vydaného k provedení zák. č. 169/1924 Sb. o zvelebení chovu dobytka hradí se z prostředků okresních správní výlohy komise pro chov hospodářských zvířat jakož i náklady na výběr plemeníků a podle § 21 vlád. nař. č. 204/1928 Sb. zařadí okresní výbor po slyšení komise částku k úhradě potřebných nákladů do okresního rozpočtu a povoluje po jeho schválení přiměřenou zálohu předsedovi a členům komise. Podle § 21, odst. 2., cit. vlád. nař. může se okresní zastupitelstvo k úhradě nákladů shora uvedených usnésti na vybírání příspěvků od majitelů plemeníků určených k výběru.
4. Ve věci péče o stromoví je okresní zastupitelstvo podle § 75, odst. 2., org. zák. oprávněno, usnésti se na zřízení okresní ovocné školky a systemisovati pro ni podle §§ 91 a 53 org. zák. místo okresního zahradníka.
Podle § 10 slez. zák. č. 34/1896 slez. z. z. je okresní výbor oprávněn, převzíti povinnosti uložené obcím ve věci vysazování a ochrany alejí a jednoduchých stromořadí podél okresních silnic a zároveň převzíti na okres užitky s tím spojené; jinak koná okresní výbor podle § 11 cit. zák. disciplinární moc nad členy obecní rady, kteří povinnosti své v tomto směru zanedbají.
Okresní výbor spolupůsobí podle pravidel vydaných českou radou zemědělskou při akci k zalesňování pustých pozemků.
5. Ve věcech úvěrních ústavů mají okresní zastupitelstvo a okresní výbor tuto působnost:
a) Ve věcech spořitelen přísluší okresnímu zastupitelstvu podle §§ 4 a 5 zák. č. 302/1920 Sb., usnésti se na založení okresní spořitelny a o převzetí záruky za všecky příští závazky ústavu, podle § 6 voliti výbor spořitelny a podle §§ 6 a 22, odst. 1.a) schváliti usnesení výboru spořitelny o jejím zrušení. Okresnímu výboru přísluší podle § 99, odst. 1., org. zák. a § 23, odst. 1., čl. 2., zák. č. 329/1921 Sb. schváliti usnesení obecního zastupitelstva o převzetí ručení za příští závazky nové spořitelny obecní, jehož je podle § 5 zák. č. 302/1920 Sb. ke zřízení ústavu třeba.
b) Ve věcech okresních hospodářských záložen v Čechách má okresní zastupitelstvo tyto důležité funkce: usnésti se podle § 80, odst. 1., č. 3., org. zák. a § 8, odst. 3., zák. č. 128/1924 Sb. o okresních záložnách hospodářských a kontribučenských fondech peněžních v Čechách
na převzetí záruky za závazky okresní hospodářské záložny nad 10% vkladů, vyhraditi si v tomto případě podle § 20, odst. 2. a 6., zák. č. 128/1924 Sb. a § 5 vlád. nař. č. 126/1928 Sb. právo jmenovati nejvýše třetinu ředitelství záložny, jmenovati tyto členy, ustanoviti jejich funkční období a doplňovati jejich počet, a vyhraditi si podle § 34, odst. 2., zák. č. 128/1924 Sb. a § 5 vlád. nař. č. 126/1928 Sb. právo jmenovati jednoho člena revidujícího výboru záložny, podle § 41 zák. č. 128/1924 Sb. a § 5 vlád. nař. č. 126/1928 Sb. podávati zemskému výboru zprávu o stavu záložny a to na základě zprávy, kterou musí podati okresní výbor v každé schůzi okresního zastupitelstva, podle § 46, odst. 1., zák. č. 128/1924 Sb. a § 5 vlád. nař. č 126/1928 Sb. podávati posudek zemskému výboru v případě tam uvedeném a podle § 46, odst. 2., zák. č. 128/1924 Sb. a § 5 vlád. nař. č. 126/1928 Sb. podati návrh na zrušení záložny.
Okresní výbor má tato práva, případně povinnosti: podle § 2, odst. 4., zák. č. 128/1924 Sb. a § 1, odst. 3., vlád. nař. č. 126/1928 Sb., podle § 4, odst. 3., zák. a §§ 2 a 4 nař., § 23, odst. 2—5., zák., podle § 24 ch) a n) zák., podle § 33, dále § 34, odst. 5., 6. a 7., zák., podle § 38, odst. 1. a 2., zák., podle § 39, odst. 1., zák., podle § 40 zák., podle § 41, odst. 1., zák., podle § 42, odst. 5. a 6., zák., podle § 43, odst. 1., a podle § 45, odst. 3., zák. Oproti tomu rozhoduje podle § 6 vlád. nař. č. 126/1928 Sb. okresní úřad o odvoláních podaných podle § 4, odst. 3., bod 4., zák., o stížnostech podle § 44, odst. 1., zák. a o sporech a závadách podle § 45, odst. 4., zák. č. 128/1924, o kterých dříve rozhodoval okresní výbor, při čemž okresní úřad je povinen před rozhodnutím slyšeti okresní výbor ve věci účelnosti naříkaného opatření, úplně samostatně pak vykonává okresní úřad podle § 6, odst. 1., vlád. nař. funkce uvedené v § 22, odst. 1., 4. a 5., zák.
6. Ve věcech myslivosti přísluší okresnímu výboru: podle § 23 čes. zák. o myslivosti č. 49/1866 čes. z. z. dohled k tomu, aby starosta obce provedl řádně volbu výboru honebního společenstva, a podle § 23 cit. zák. dohled k tomu, aby starosta provedl řádně dražbu na pronájem myslivosti na pozemcích honebního společenstva a odevzdal do úschovy u okresního úřadu kauci nájemcovu. 7. Ve věcech řádu požárního a ve věcech hasičských povoluje okresní výbor podle § 27, odst. 3., zák. č. 45/1876 čes. z. z. odchylky od nejmenší potřeby hasícího nářadí, které mají mí ti osady a koná podle § 66, odst. 2., cit. zák. a § 100 čes. ob. zř., jakož i podle § 99 mor. a § 87 slez. ob. zř. disciplinární moc nad starosty k tomu cíli, aby byly odstraněny vady u výkonu požární policie. Okresní zastupitelstvo je podle § 49, odst. 2., zák. č. 45/1876 čes. z. z. povinno, přispěti obcím přetíženým výlohami na zaopatření členů sborů dobrovolných hasičů, kteří utrpěli při požáru úraz a stali se nezpůsobilými k výdělku.
8. Ve věcech komunikačních je následkem historického vývoje zásadní rozdíl mezi poměry v Čechách, v zemi moravskoslezské i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Kdežto totiž podle českých silničních zákonů měla okresní zastupitelstva úplnou disposiční moc co do silnic uvnitř okresu a rozhodoval vyšší úřad v první stolici pouze tehdy, když se nedohodly zúčastněné okresy o zřízení okresní silnice neb silničního objektu, jež vystupovaly z obvodu některého okresu, byla okresním silničním výborům na Moravě a ve Slezsku uložena pouze úhrada nákladu na stavbu a udržování silnic, o jejichž stavbě, přeložení a zrušení vůbec nerozhodovaly; na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pak nebyly vůbec žádné okresní silnice.
V podrobnostech se uvádí:
a) O zřízení okresní silnice, jakož i o prohlášení silnice za okresní usnáší se podle §§ 3 a 14 zák. č. 46/1864 čes. z. z. a § 36 zák. č. 41/1866 čes. z. z. okresní zastupitelstvo; nedohodnou-li se zúčastněné okresy o stavbě silnice, jež vystupuje z obvodu jednoho okresu, o připojení a směru jejím, rozhoduje podle § 16 zák. č. 46/1864 čes. z. z. a §§ 34 a 35 zák. č. 41/1866 čes. z. z. nyní zemský úřad. V zemi moravskoslezské usnáší se nyní podle § 80 org. zák. okresní zastupitelstvo o úhradě nákladu na stavbu nové okresní silnice neb silničního objektu, jakož i na přeložení okresní silnice, kdežto ve věci stavby a provedení nové silnice, zařazení silnice do kategorie okresní silnice neb přeřazení do jiné kategorie se jedná s okresními zastupitelstvy jako zájemníky.
b) Ustanovení § 6 zák. č. 46/1864 čes. z. z. o příspěvku okresu na zemskou silnici a § 17 téhož zák. o vedení stavby zemské silnice okresním výborem,
jsou sice dosud platná, ale málo praktická.
c) Podle § 5 zák. č. 46/1864 čes. z. z. může se okresní zastupitelstvo usnésti, aby most neb jiný silniční objekt v trati nové obecní silnice byl zřízen nákladem okresu a podle § 9 cit. zák., jakož i § 22 zák. č. 38/1877 mor. z. z. a § 20 č. 38/1898 slez. z. z. může okresní zastupitelstvo povoliti subvenci na stavbu nové obecní silnice. Dohled na stavbu nové obecní silnice vykonává nyní podle § 37 zák. č. 38/1877 mor. z. z. a § 35 zák. č. 38/1898 slez. z. z. ve spojení s § 99, odst. 1., org. zák. okresní výbor, jenž též může naříditi odstranění závad.
d) O zrušení okresní silnice nebo části její usnáší se v Čechách podle § 20 zák. č. 46/1864 čes. z. z. a § 22 zák. č. 41/1866 čes. z. z. okresní zastupitelstvo, kdežto v zemi moravskoslezské má pouze postavení zájemníka.
Ke zrušení obecní silnice a cesty je v Čechách podle § 20 zák. č. 46/1864 čes. z. z. a § 99, odst. 1., org. zák. vedle povolení okresního úřadu třeba též povolení okresního výboru.
e) Správu hospodářskou i technickou okresních silnic vede podle § 22 zák. č. 41/1866 čes. z. z., § 26 zák. č. 38/1877 mor. z. z. a § 25 zák. č. 38/1898 slez. z. z. okresní výbor, ač nebyla-li technická správa podle §§ 91 a 53, odst. 4., org. zák. převzata státní správou. Souhlasu okresního výboru je podle vyhl. mistodrž. č. 77/1875 čes. z. z. třeba k jízdě silničními parostroji a podle vyhl. mistodrž. č. 19/1884 čes. z. z. k jízdě parními pluhy po okresních silnicích a nesmí politický úřad bez souhlasu toho uděliti povolení k jízdě; podle zák. č. 41/1892 čes. z. z. přísluší okresnímu zastupitelstvu rozhodovati o tom, lze-li okresní silnice použiti k zakládání železnice a za jakých podmínek.
Zaměstnance pro správu okresních silnic ustanovuje okresní výbor podle §§ 91 a 53, odst, 4., org. zák.
Podle § 5 zák. č. 41/1866 čes. z. z. vede okresní výbor správu zemské silnice v okrese, neučinil-li byv. zemský sněm neb nyní zemské zastupitelstvo (?) opatřeni, aby správu vedl zemský výbor. (V Čechách je jediná zemská silnice z Roketnice do Jilemnice.)
Dohled nad udržováním obecních silnic vykonává okresní výbor podle § 1 zák. č. 41/1866 čes. z. z., § 37 zák. č. 38/1877 mor. z. z. a § 35 zák. č. 38/1898 slez. z. z. ve spojení s § 99, odst. 1., org. zák.
f) Náklad na udržování okresních, silnic hradí se podle §§ 7 a 8 zák. č. 46/1864 čes. z. z., § 6 zák. č. 38/1877 mor. z. z. a § 12 zák. č. 38/1898 slez. z. z. zpravidla (kromě subvencí zemských a příspěvků obcí a jiných faktorů) z okresního fondu.
Náklad na prohazování sněhu hradí se obcím podle § 11 zák. č. 46/1864 čes. z. z. a § 14 zák. č. 38/1898 slez. z. z. na všech silnicích okresních a podle § 13 zák. č. 38/1877 mor. z. z. na okresních silnicích prvního řádu z okresního fondu, kdežto náklad na odstraňování sněhu na okresních silnicích druhého řádu v moravské části země moravskoslezské hradí obce samy. O výši náhrad obcím rozhoduje v Čechách okresní zastupitelstvo podle § 11 zák. č. 46/1864 čes. z. z.; v moravské části země moravskoslezské má se toto podle § 17 zák. č. 38/1877 mor. z. z. dohodnouti s obcemi a rozhodne nyní, nedojde-li k dohodě, zemský úřad.
Podle § 5 zák. č. 46/1864 čes. z. z. může se okresní zastupitelstvo usnésti, aby zvlášť důležitý objekt na obecní silnici byl udržován nákladem okresu a může podle § 6 téhož zák. a § 22 zák. č. 38/1877 mor. z. z. povoliti okresní subvenci na stavbu obecní silnice.
g) Co se týká příjezdu k železnicím, podává podle § 7 zák. č. 38/1866 čes. z. z. a podle § 99, odst. 2., org. zák. okresní výbor okresnímu úřadu posudek při rozvrhu nákladu na zřízení a udržování obecní silnice příjezdní a při stanovení příspěvků ostatních konkurenčních faktorů.
Náklad na zřízení příjezdu jakožto okresní silnice hradí v Čechách podle zák. č. 38/1866 čes. z. z. a v zemi moravskoslezské podle zák. č. 54/1887 mor. z. z. a zák. č. 12/1873 slez. z. z. železnice jednou třetinou, zbytek v Čechách okres za přispění konkurenčních faktorů (závody, doly a pod.) a případně též sousedního okresu a obcí, v moravské části země moravskoslezské za přispění obcí a zájemníků, kdežto ve slezské části okres jednou třetinou a poslední třetinou obce a zájemníci.
Náklad na udržování příjezdu jakožto okresní silnice hradí v Čechách tytéž faktory, které nesou náklad na stavbu silnice, v moravské části země moravskoslezské okres a ve slezské části kromě zvláštní dohody též okres. h) Podle § 75 org. zák. je okresní zastupitelstvo oprávněno povoliti příspěvek
z okresního fondu na stavbu železnic, na zřízení železniční stanice v okresu, případně na jiná zařízení železniční; jmenovitě je okresní zastupitelstvo oprávněno povoliti příspěvek na stavbu železnic nižšího řádu, a to podle § 2 zák. č. 8/1893 čes. z. z., § 2 zák. č. 54/1895 mor. z. z. a § 2 zák. č. 45/1895 slez. z. z. buď dáti příspěvek na stavbu dráhy nebo převzíti částečně garancii úrokovou a amortisační.
9. Na poli péče o chudé a sirotky je působnost orgánů okresních tato:
a) Ve věci péče o chudé přísluší okresnímu zastupitelstvu podle § 25 čes. zák. chůd. č. 59/1868 čes. z. z. zapravovati neuhrazenou potřebu obce přetížené náklady na chudé, podle § 27 přihlížeti k tomu, aby se zřizovaly a chovaly ústavy pro zaopatření chudých, pro napravení zanedbané mládeže a pro napomáhání jiným účelům dobročinným, podle § 37 usnésti se na statutu o uspořádání zaopatření chudých; okresní výbor schvaluje podle § 99, odst. 1., org. zák. a § 19 čes. zák. chůd. usnesení obecního zastupitelstva o přeměně, zcizení a trvalém zavazení základního fondu chudinského a o použití přebytků jeho k jiným podobným potřebám a podle § 35 čes. zák. chůd. přihlíží k tomu, aby obce náležitě plnily povinnosti jim tímto zákonem uložené, podle § 99, odst. 2., org. zák., § 34 čes. zák. chůd. a § 93 čes. ob. zř. podává okresní výbor okresnímu úřadu posudek o úmluvě obcí téhož okresu o společné správě chudinské.
b) Ve věci péče o sirotky ustanovil § 12 zák. č. 78/1902 čes. z. z. o zřízení zemského fondu sirotčího, že zemský výbor koná dozor nad řádnou výchovou sirotků prostřednictvím zastupitelstev okresních a obecních, jež jsou povinny jej podporovati, a § 13, že zemskému výboru náleží vydati instrukce k zabezpečení řádného a účelného provádění zákona. Instrukci tu vydal také zemský výbor a uložil jí celou řadu povinností okresním výborům. Povinnosti ty, jmenovitě kancelářské vyřizování (evidence sirotků a pod.) přešly nyní na okresní úřad, ale část působnosti byla přece okresním výborům ponechána resp. týká se okresu, a to vyplácení výchovného zálohou z okresního fondu.
Podle § 75 org. zák. může se okresní zastupitelstvo usnésti na zřízení okresního sirotčince, na jehož zřízení a udržování může se podle § 10 zák. č. 78/1902 čes. z. z. povoliti podpora ze zemského sirotčího fondu. 10. Ve věcech zdravotních a humanitních ústavů okresních platí toto:
a) Podle § 7 zák. č. 19/1888 čes. z. z. a § 75 org. zák. může všeobecná veřejná nemocnice býti též zřízena okresem; na zřízení okresní nemocnice, na statutu jejím, který nemocnice podle § 8 zák. č. 19/1888 čes. z. z. musí míti, dále na úhradě nákladu na nové stavby, přístavby a přestavby, jakož i na nové vnitřní zařízení, což vše musí podle § 17 téhož zák. zakladatel nemocnice hraditi, usnáší se okresní zastupitelstvo podle § 80 org. zák.
b) Podle § 75 org. zák. je okresní zastupitelstvo oprávněno usnésti se na zřízení chorobince okresního, o jejichž zřízení a vydržování byla českým zemským výborem vydána pravidla.
c) Rovněž může se okresní zastupitelstvo podle § 75 org. zák. usnésti na zřízení jiných ústavů humanitních, na př. vychovatelny a pod.
11. Ve věcech sociálních byl vydán zák. č. 38/1895 čes. z. z. o zřízení okresních stravoven, jenž sice nebyl dosud formálně zrušen, ale stal se jak ve světové válce tak po převratu následkem válečných událostí a změněných poměrů sociálních obsoletním.
Stravovny ty byly v Čechách přeměněny v okresní ústavy pro bezplatné sprostředkování práce, které původně podle § 4 zák. č. 57/1903 čes. z. z. mohly býti zřízeny jakožto samostatné okresní ústavy pro bezplatné sprostředkování práce buď podle usnesení okresního zastupitelstva aneb nucené z nařízení zemského výboru (nyní zemského úřadu); na zařízení a vydržování ústavů těch povoluje se okresům nepoměrně zatíženým zemská subvence. Sprostředkování práce ve zmíněných ústavech provádí se podle instrukce vydané českým zemským výborem podle § 9 zák. č. 57/1903 čes. z. z.
12. Ve věcech kulturních může působnost okresu býti toliko dobrovolná a mohou podle § 75 org. zák. nejen z usnesení okresního zastupitelstva býti zřízeny a nákladem okresu vydržovány ústavy, jež slouží společnému prospěchu okresu a jeho obyvatelů (na př. školy hospodářské, odborné ba i střední a jiné, kulturní ústavy na př. okresní musea, knihovny odborné neb takové, jež přesahují svým rozsahem předepsané obecní knihovny); ale okresní zastupitelstvo může se též usnésti na podporování takovýchto ústavů zřízených jinými korporacemi a na udílení nadací pro žáky takovýchto škol z okresu.
13. V různých věcech státní správy mají orgány okresu tuto působnost:
a) Podle § 5 zák. č. 98/1879 ř. z. ve znění zák. č. 100/1895 ř. z. o ubytování vojska a podle § 75, odst. 1., org. zák. mohou okresy stavěti kasárny, při čemž bude rozhodnou okolnost, budou-li kasárny sloužiti společnému prospěchu okresu a jeho obyvatelů.
b) Dále zůstaly zajisté v platnosti předpisy o podávání výkazů o změnách okresních silnic (o stavbě, přeložení, zrušení) k účelům vojenským a v oznamování změn o umístění minových komor na okresních mostech.
c) Podle § 26, odst. 1., přípřežní instrukce č. 38/1873 čes. z. z. může se okresní zastupitelstvo usnésti, aby z fondu okresního bylo hrazeno, oč jest větší přípřežné než normální náhrada za hnanecké povozy, aneb aby nájemci hnaneckých povozů byl povolen paušální příplatek z okresního fondu; působnost okresního výboru podle ostatních předpisů zmíněné instrukce přešla podle § 4 org. zák. asi na okresní úřad.
d) Podle § 1 zák. č. 126/1894 ř. z. vydává okresní výbor jakožto správce okresních silnic vysvědčení, že bylo části pozemku od knihovního tělesa zatíženého věcnými právy užito ke zřízení, přeložení, rozšíření, případně udržení okresní silnice, kteréhožto vysvědčení je třeba jakožto přílohy k žádosti za knihovní oddělení pozemku; vysvědčení to co do silnic a cest obecních vydává nyní okresní úřad.
e) Podle § 49 zák. č. 5/1907 ř. z. má tam, kde jsou zřízena okresní zastupitelstva (dříve pouze v Čechách, nyní nesporně též v zemi moravskoslezské) zemský úřad jim dáti příležitost, aby se ve lhůtě stanovené vyjádřila o žádosti za udělení koncese lékárnické, a to, má-li se podle stanoviště nové lékárny přihlížet! též k obcím v sousedních okresích, též okresním zastupitelstvům těchto okresů.
f) Podle § 28 zák. č. 87/1926 Sb. o podomním obchodě musí býti slyšen okresní výbor před udělením povolení k prodeji určitého zboží podle § 12, odst. 2., cit. zák.
g) Podle § 44, č. 1 a, popl. zák. č. 50/1850 ř. z. musí právní jednání podléhající poplatkům, jež byla sjednána okresem, do osmi dnů po jeho sjednání býti oznámena poplatkovému úřadu; oznámení to učiní jménem okresu podle § 95 org. zák. přednosta okresního úřadu. Ostatní povinnosti, které měly podle §§ 81, 92 a 97 popl. zák. okresní výbory, přešly nyní na okresní úřady.
Josef Uhlíř. III. Země.

I. Historický výklad. — II. Země jako veřejné korporace místní samosprávy. — III. Název zemí, znak, pečeť. — IV. Základ územní. — V. Podklad osobní. — VI. Organisace zemí (zemské zastupitelstvo, výbor, komise, zánik členství, zemský president, zaměstnanci zemští, zastupování země). — VII. Jednání kollegiálních orgánů zemských. — VIII. Působnost zemí, přesuny kompetenční. — IX. Orgány země jako orgány státní správy. — X. Finance zemské. — XI. Dozor nad zeměmi. — XII. Statistika. — Literatura.
I. V naší republice jsou tyto země: Česká (Čechy), Moravskoslezská (Morava a Slezsko), Slovenská (Slovensko) a Podkarpatoruská (samosprávné území Podkarpatské Rusi) a jsou organisovány jako vyšší samosprávné svazy zák. č. 125/1927 Sb. Historický podklad mají pouze země dříve v Rakousku ležící totiž království české, markrabství moravské a vévodství slezské (ovšem obě tyto poslední země splynuly dnem 1. XII. 1928 [zák. č. 92/1928 Sb.] v jednu zemi Moravskoslezskou); naproti tomu země Slovenská a Podkarpatoruská jsou výtvorem novým. Země české měly jako všechny země bývalého Rakouska potud zvláštní postavení, že byly nejen samosprávnými korporacemi a tedy orgány veřejné správy, nýbrž i základními státoprávními složkami, z nichž Rakousko historicky vzniklo a se skládalo. To se zejména projevovalo v tom, že zemské sněmy měly pro svůj obvod jako orgány zemí moc zákonodárnou třebas po Bílé Hoře již značně oslabenou. Ovšem původně země české byly v prvé řadě součástmi státu českého a jen jako součásti tohoto státu staly se podkladem Rakouska, ale od Marie Terezie, která sloučila administrativně země české s dědičnými zeměmi rakouskými, se datuje vývoj spíše faktický než právní, že země české jako jednotlivé tvoří spolu s jednotlivými zeměmi rakouskými nový stát Rakousko, skládající se z jednotlivých koruních zemí.
Organisace jednotlivých zemí rakouských a tedy i zemí českých byla do r. 1848 stavovská. Jako orgány zemí byly tu jednak zemské sněmy stavovsky složené, jednak různá kollegia výkonná, mezi nimiž zemské výbory jako stálé výkonné kollegium nabyly později převahy. V době předbřeznového absolutismu neměly země zvláštního významu. Zákonodárná činnost byla slabá (byly to sněmy postulátní, které se usnášely hlavně na postulátech královských o dávkách zemských); rovněž
správní agenda zemí nebyla valná a omezovala se na správu majetku stavovského, (domestikalního), na správu zemských ústavů (vyučovacích, humanitních, uměleckých), vedení stavovských matrik, ustanovování zemských zaměstnanců, předpisování a vybírání pozemkové daně a pod. Značné změny v organisaci a působnosti zemí nastaly po r. 1848. V březnové říšské ústavě (Stadionově) č. 150/1849 ř. z. země podržely svůj dvojí charakter (státoprávní jako strukturní podklad mocnářství, i správní jako nositel správy). Za zemské záležitosti byly v ústavě té prohlášeny věci v § 35 uvedené zejména zemědělství, veřejné stavby z prostředků zemských, humanitní ústavy, stanovení rozpočtu a opatření úhrady zemskými berněmi a úvěrem.
Co do organisace zemí bylo v § 77 stanoveno, že jednotlivé korunní země obdrží svoje vlastní zemská zřízení a že stavovské ústavy zanikají (Die ständischen Verfassungen treten außer Wirksamkeit). Bližší předpisy o organisaci zemí byly vydány v zemských zřízeních pro jednotlivé země (pro Čechy č. 21/1850, pro Moravu č. 18/1850, pro Slezsko č. 11/1850), Ale tato zřízení nenabyla, nikdy účinnosti a proto, poněvadž stavovské ústavy podle § 77 zanikly a nová organisace zemská nebyla vybudována, bylo třeba učiniti opatření, kdo má prováděti správu těch zemských agend, jež dosud příslušely stavovským kollegiím (výborům) a měly podle nových zřízení zemských přejíti na zemské výbory v těchto zřízeních nově upravené. Za tím účelem byla Nejv. rozhod. z 30. XII. 1849 dosavadní kollegia stavovská (výbory) i nadále v platnosti ponechána a pověřena, aby tuto agendu vedla v rozsahu zemskými zřízeními označeném. Když pak byla ústava Stadionovská sylvestrovským patentem č. 2/1852 ř. z. výslovně zrušena a nastolen absolutismus, bylo řízení těchto stavovských výborů a předsednictví v nich svěřeno chefům zemských politických úřadů a zemské výbory poukázány, aby se omezily pouze na obstarávání běžných záležitostí. V této provisorní úpravě nastala změna teprve po zavedení ústavnosti říjnovým diplomem č. 226/1860 ř. z. a únorovou ústavou č. 20/1861 ř. z. Postavení jednotlivých zemí rakouských bylo upraveno zemskými zřízeními, (jež jsou součástkami říšské únorové ústavy). Podle nich jsou země samosprávnými korporacemi, kteréž vykonávají zákonodárství a správu v zemských záležitostech. Pojem zemských záležitostí byl vymezen tak jako v ústavě Stadionovské. Orgány každé země byly zemský sněm a zemský výbor. Na ně přešly také agendy dosavadních stavovských výborů. Na tomto postavení zemí nebylo již za Rakouska, nehledíme-li k rozšíření zákonodárné kompetence ústavou prosincovou č. 141/1867 ř. z., nic měněno. Země tedy byly za Rakouska samosprávnými svazy, které měly nejen agendu správní, nýbrž i rozsáhlou kompetenci zákonodárnou. V agendě správní pak země pečovaly o vlastní zemské věci, ale vedle toho nabyly podle zvláštních zákonů významu jako nejvyšší stolice správy autonomní vykonávané obcemi a okresy v samostatné působnosti. Těžisko tu leželo na výkonném orgánu sněmu totiž na zemském výboru.
Faktický význam zemské samosprávy v zemích českých v posledních letech neležel však tak v činnosti zákonodárné jako spíše správní. Činnost zákonodárná třebas byla de jure podle prosincové ústavy rozšířena na všechno, co nebylo vyhrazeno říšské radě, upadala jednak proto, že význam říšské rady jako zastupitelského orgánu voleného všeobecným hlasovacím právem stále stoupal, jednak pro odpor centralismu a posléze pro národnostní boje. Sněm český byl obstrukcí německou již léta před válkou ochromen tak, že vůbec nepracoval a za války byly všechny sněmy rozpuštěny a zůstaly tu pouze zemské výbory resp. v Čechách císařská správní komise, které převzaly na základě zmocnění císařských i leckterou kompetenci sněmům vyhraženou na př. usnášení se o rozpočtu, stanovení přirážek zemských a pod.
Správní činnost českých žemí se v prvých letech zemské ústavnosti omezovala na podporu zemědělství, péči o komunikace a o zlepšení zdravotnictví. Teprve od let osmdesátých možno pozorovati větší agilnost. V zemědělství bylo vybudováno zemědělské školství a úvěr zemědělský, v péči živnostenské rozsáhlá činnost subvenční a úvěr maloživnostenský, podporovány silniční a vodní stavby a místní dráhy, v sociální péči vybudovány stravovny a zprostředkování práce a péče o dítě, v zdravotnictví podporována výstavba nemocnic, dále umožněna soustavná elektrisace a pod. Činnost zemí jest patrna z podrobných publikací, jež jednotlivé země čas od času vydávaly o své činnosti; srov. na př. Slezsko r. 1909.
Politicky měla pro český element zemská
samospráva význam dalekosáhlý, poněvadž jednak byla stále živou vzpomínkou na české státní právo, jednak byla právním podkladem pro intensivní péči o zájmy české, které byly na říšské radě nepřízní vlád soustavně zanedbávány. V Čechách, kde byly zastupitelské okresy, měla země (ve formě poradní) skutečné řízení veškeré samosprávné činnosti obecní a okresní a to tak, že ve vůdčích organisacích okresů a měst podle národností utvořených zasedali s významným votem zemští úředníci, kteří tuto součinnost místní samosprávy intensivně podporovali.
Po převratu se význam zemí podstatně mění. Země přestávají míti v republice význam státoprávní a pozbývají prozatímní ústavou č. 37/1918 Sb. moci zákonodárné; tím pozbyly v našem státě svého národního prestiže a jako obvody správní ukazují se pak příliš velikými a proto s hlediska správního mají býti nahraženy obvody menšími, pro správu účelnějšími totiž kraji (župami). Vývoj byl tento:
Podle rakouské ústavy byly povinnými orgány zemí zemské sněmy a zemské výbory. Ale v čas převratu tu sněmů nebylo, poněvadž byly za války rozpuštěny a nebylo ani úmyslem republiky je obnovovati. V ústavě v § 7 bylo výslovně stanoveno, že „zákonodárná a správní činnost zemských sněmů zanikla“. Pokud jde o činnost zákonodárnou, bylo to jen potvrzením dosavadního stavu, podle něhož zákonodárná působnost sněmů přešla na Národní Shromáždění revoluční podle § 4 prozatímní ústavy č. 37/1918. Pokud pak jde o správní činnost sněmů, bylo zák. č. 280/1920 svěřeno „vládě činiti všechna opatření správní, jež byla podle dosud platných zákonů (to jest podle Boh. A. 9769/1932 podle právního stavu před vydáním prozatímní ústavy) vyhražena působnosti zemských sněmů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Totéž platí i v případech, kde se k správnímu opatření vyhledávalo podle dosavadních zákonů usnesení zemského sněmu schváleného císařem”. Současně bylo v § 2 vysloveno, že, pokud lze podle dosud platných zákonů zavésti dávky a přirážky zemské, okresní, obecní toliko na základě zvláštního zákona zemského, nastupuje na místo tohoto zákona usnesení vlády. Kompetence vlády přešla, pokud jde o obce, podle § 23 zák. č. 329/1921 Sb. na vyšší dohlédací úřad dozor nad obcemi vykonávající, který nyní schvaluje usnesení obecního zastupitelstva ve všech případech, kde jest podle zvláštních zákonů třeba, aby bylo usnesení obecního zastupitelstva schváleno usnesením zemského sněmu (prostým nebo císařem schváleným) nebo ve kterých bylo k platnosti právního jednání obce třeba zemského zákona.
Zemské výbory fungovaly pouze na Moravě a Slezsku, nikoli v Čechách, kde byla zřízena cís. patentem z 26. VII. 1913, č. 36 z. z. zemská správní komise. Změny, které tu byly po převratu provedeny, týkaly se organisace jejich totiž
a) v Čechách byl na místo cís. zemské správní komise zřízen zemský správní výbor vládou jmenovaný zák. č. 38/1918 a počet členů výboru byl zák. č. 331/1920 a č. 119/1921 zvýšen;
b) na Moravě byla změna v složení dosavadního voleného výboru zemského umožněna zák. č. 288/1919;
c) ve Slezsku byl zák. č. 212/1919 dosavadní výbor zemský rozpuštěn a zřízena zemská správní komise pro Slezsko jmenovaná vládou.
Na působnosti zemských výborů nebylo zásadně nic měněno, neboť orgány ty (zemské výbory a komise) měly působnost, která jim byla dosud podle platných předpisů přikázána, ale vláda byla zmocněna v Čechách a ve Slezsku, aby převzala jednotlivá odvětví agendy do správy státní. To se však stalo pouze ve Slezsku vlád. nař. č. 398/1919, kterým byla ve věcech obecních a školních celá řada agend zemského výboru přenesena na zemskou zprávu politickou resp. zemskou školní radu resp. okresní politickou správu a souhlas zemského výboru nahražen pouhým jeho vyjádřením. Srov. i nař. č. 96/1928, § 1. Jinak pro jednání těchto výborů (komisí) platily dosavadní předpisy zemského zřízení a instrukce pro zemský výbor usnesené sněmem (na př. pro Čechy č. 31 z r. 1864 z. z. ale změny jejich v Čechách a ve Slezsku vyžadovaly schválení Národního Shromáždění a od zák. č. 280/1920 schválení vlády Boh. A. 9769/1932). Zatím byl dne 29. II. 1920 usnesen župní zák. č. 126/1920, podle kteréhož měly býti jako právnické osoby se všemi svými orgány zrušeny země česká, moravská a slezská. Proto bylo třeba učiniti opatření o jmění těchto zemí a o jejich zaměstnanectvu. Pokud jde o jmění, byl v § 9 vysloven princip, že jmění, fondy a závazky zrušených zemí přecházejí s výhradou určení a zachování účelu a s výhradou práv třetím osobám na nich váznoucích do vlastnictví státu a do správy
příslušného ministerstva. Toto ministerstvo bylo však v dohodě s ministerstvem financí a vnitra jménem státu oprávněno, aby jmění nebo některé části jeho zejména takové, jež jest určitým účelům věnováno (školy, ústavy, komunikace, dráhy, nadace) odevzdalo přihlížejíc k úkolům, jež nové župy a okresy podle župního zákona obstarávají, do správy nebo vlastnictví oněm župám neb okresům, v jichž obvodu jmění to jest nebo účelům jeho bylo nebo má býti věnováno. Bližší předpisy o zjištění jmění a jeho odevzdání měly býti vydány nařízením vládním. Srovnej o tom v části sub V. tohoto hesla. Pokud pak jde o zaměstnance zemské, měli se státi podle § 10 zák. ipso jure zaměstnanci státními.
Jako jakási náhrada za zrušené země byly v župním zřízení §§ 63 až 67 zavedeny zemské svazy župní. Zemské svazy župní byly povinné svazy žup v každé zemi zřízených. Působnost jejich byla omezena na jednotlivé úkoly župním zastupitelstvům svěřené, jestliže a pokud úkoly ty významem svým přesahují rozsah a potřeby jednotlivých žup, dotýkají se větší části území zemského župního svazu a nemají důležitosti celostátní. Které to úkoly jsou, má býti určováno vládním nařízením (bylo myšleno na specielní ústavy humanitní a školní, veliké regulace a pod.). Náklady na práce svazu župního byly rozvrženy v rozpočtu svazovém na jednotlivé župy.
Orgány zemského svazu byly 24 členný, od členů župních zastupitelstev na 3 léta volený zemský župní sbor, z něhož byl dále volen 8členný výbor; zbývajících 16 členů tvořilo dozorčí sbor. Vedle toho zasedali ve výboru i sboru 4 úředníci státní ministerstvem vnitra jmenovaní, z nichž jeden byl jmenován předsedou s titulem vrchního župana. Potřebné další státní úředníky pro práce svazu mělo přikaž ováti svazu na jeho účet ministerstvo vnitra. Zákon župní byl uskutečněn vlád. nař. č. 310/1922 Sb. pouze na Slovensku dnem 1. 1. 1923, ale zemský župní svaz slovenský nebyl vůbec organisován.
Nemožnost dosavadního stavu právního, který se projevoval v tom, že v jednotlivých zemích českých byly vedle zemských úřadů politických jenom zemské výbory (komise správní) vládou jmenované a nikoli tedy občanstvem volené, na Slovensku župy, spravované župními úřady za pronikavé účasti voleného elementu laického a v Podkarpatské Rusi 3 župy resp. od 1. VII. 1926 podle vlád. nař. č. 84/1926 Sb. jedna župa (Mukačevská) podle zákonů uherských resp. vlád. nař. č. 113/1923, ale bez elementu laického organisovaná, vynutily si novou úpravu správy a při ní byly vzaty za základ po teritoriální stránce země — (na místo žup).
Země česká zůstala, země moravská a slezská byly spojeny v jednu zemi moravskoslezskou, země slovenská byla utvořena sloučením 6 žup slovenských (XV. až XX.) a země podkarpatoruská nastoupila na místo dosavadní župy mukačevské. Ale země ty jsou již pouhými samosprávnými svazy, stejně jako obce a okresy. Důsledek toho jest, jednak že organisace zemí a okresů byla upravena jako vyšších komunálních svazů v jednom zákoně společně, a to namnoze shodně, jednak, že organisace zemí a okresů se velmi přiblížila organisaci obcí, jednak, že působnost všech těchto komunálních svazů se vzájemně doplňuje a že zejména finanční výsost jejich jest nyní zásadně jednotně upravena zák. č. 77/1927 a č. 169/1930 Sb. A tak i tu vidíme zajímavý zjev. Země české, které byly za Rakouska v myslích českých pokládány za představitele myšlenky státoprávní (českého státu) a jejichž kompetence zákonodárná i správní zejména jako nejvyšší stolice samosprávy místní (obecní a okresní) byla proto úporně hájena, již za Rakouska správním potřebám moderního státu nevyhovovaly. Moderní stát přebíral nové a nové úkoly a šlo o to úkoly tyto jednotně vésti. A tomu byly na překážku jednak roztříštěnost Rakouska v jednotlivé země, jež co do velikosti území, počtu obyvatelstva a jeho hospodářského a kulturního významu se naprosto od sebe lišily, jednak v oboru správy veřejné dvojí kolej správy zeměpanské a autonomní. Četné pokusy o nápravu za Rakouska neměly úspěchu a teprve, když v naší republice problém státoprávní pozbyl svého historického a politického významu a země pozbyly zákonodárné moci, bylo možno k řešení problému zemí jako územního podkladu správy přikročiti s hledisek čistě správních. Důvody čistě správní mluvily spíše proti zemím, kteréž jako obvody všeobecné správy byly příliš rozsáhlé, ale i tu důvody historické a pro země mimočeské i důvody politické nabyly převahy. Župy, na něž stát měl býti rozdělen, nebyly uskutečněny a jako podklad státní správy i jako samosprávný svaz byly nastoleny země.
II.Postavení zemí jest nyní výlučně
upraveno zák. z 14. VII. 1927, č. 125 Sb., který nabyl účinnosti podle zák. č. 92/1928 Sb. v zemích českých dnem 1. XII. 1928, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dnem 1. VII. 1928. Země jsou veřejnými korporacemi (subjektivita právní se pojí ne k majetku [jako u nadací], nýbrž k prvku osobnímu), a to korporacemi samosprávy územní (sr. zák. č. 77/1927, § 1), t. j., že zásadně všechny osoby a věci v území zemském jsou, pokud nejsou stanoveny výjimky, podrobeny vrchnostenské moci zemí v mezích jejich příslušnosti.
III. Název zemí jest upraven v § 1 zák. totiž země Česká (Čechy), Moravskoslezská (Morava a Slezsko), Slovenská (Slovensko), Podkarpatoruská (samosprávné území Podkarpatské Rusi).
Označení zemí jako království, markrabství a vévodství pozbylo významu zavedením republiky.
Znaky jednotlivých zemí byly upraveny zák. č. 252/1920 Sb., a to tak, že historické znaky zemí českých zůstaly i nadále v platnosti a nově byly utvořeny znaky země slovenské a podkarpatoruské; podle § 9 prov. nař. č. 512/1920 Sb., mohou země svých znaků zemských užívati i nadále, poněvadž jich nabyly před vznikem republiky. Zemský znak jest obsažen v pečeti zemského zastupitelstva, kterou musí býti listiny zemí vydané podle § 54 zák. opatřeny. Srov. Kalousek: Vysvětlivky k zákonu o státní vlajce. Věstník min. vnitra 1920.
IV. Základ územní. Země česká trvá odedávna, ostatní země byly utvořeny nově, a to země moravskoslezská spojením bývalé země moravské a slezské, země slovenská spojením žup slovenských (XV. až XX.), země podkarpatoruská nastoupila na místo župy Mukačevské utvořené vlád. nař. č. 84/1926 Sb.
Sloučení zemí moravské a slezské v jednu zemi moravskoslezskou, zrušení 6 žup slovenských a župy Mukačevské a nahražení jich zemí slovenskou resp. podkarpatoruskou, mělo v zápětí četné změny právní.
Pokud jde o právo objektivní, zůstaly podle hlavy II. zák. org. v platnosti všeobecné právní předpisy, jakož i právní předpisy v jednotlivých zemích nebo župách, pokud neodporují ogranisačnímu zákonu nebo vládním nařízením na jeho základě vydaným. Zůstaly tedy v platnosti zemské zákony a nařízení pro jednotlivé země, dále statuty v jednotlivých župách vydané a samo sebou se rozumí i konkrétní akty, jež byly od zrušených korporací v mezích jejich příslušnosti vydány na př. ustanovení úředníků a pod.
Pokud jde o majetek zrušených korporací, tož podle § 9 zák. země moravskoslezská převzala majetek země moravské a slezské, země slovenská majetek žup slovenských a země podkarpatoruská majetek župy mukačevské. Majetkem rozumí se aktiva a passiva, jakož i nesamostatné fondy zemské (župní). Podrobnosti o majetku srov. v části sub V. tohoto hesla. Pokud jde o fondy a nadace, jež tvoří samostatnou právnickou osobu a byly tedy jen ve správě zemí a žup, přešly do správy nových zemí. Při tom bylo výslovně řečeno, že práva třetích osob ke jmění a fondům zrušených korporací, jakož i zvláštní účely těchto fondů zůstávají nedotčeny. Z ustanovení těchto se podává, že přechod jmění a fondů nastal jaksi ve formě universální sukcesse ex lege. Proto není třeba knihovního převodu, pokud jde o nemovitosti v knihách pozemkových zapsané. Přechod vztahuje se na všechny závazky zákonné i dobrovolně převzaté, veřejnoprávní i soukromoprávní i na právní situace na př. na zahájení vydržení nebo promlčení, na zahájení žaloby, lhůty k opravným prostředkům a pod. Zrušené korporace měly také četné zaměstnance; o nich srov. § 10 org. zák. a výklady sub VI.
Hranice všech zemí jsou dány stavem, který tu byl v den účinnosti zemského zřízení. Hranice ty jsou jednak hranice státní mezi jednotlivými zeměmi a cizinou, jednak hranice vnitrostátní mezi jednotlivými zeměmi. Hranice státní dány jsou mírovými smlouvami (srov. heslo „Hranice“), hranice vnitrostátní mezi jednotlivými zeměmi jsou historické. Za republiky ale před zemským zřízením bylo území Čech rozšířeno o Vitorazsko a země moravská o Valčicko (srov. Opatření Stálého výboru č. 450/1920), země slezská o Hlučínsko (zák. č. 76/1920). Hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí byly v zásadě stanoveny teritoriální komisí mírové konference v Paříži a jsou uvedeny v hlavě II. generálního statutu podkarpatoruského, ale byly v nich provedeny některé změny, (srov. heslo Podkarpatská Rus).
Péče o zachování a evidenci hranic přísluší sice zásadně ministerstvu vnitra, a to pokud jde o hranice proti cizím státům v dohodě s ministerstvem věcí zahraničních, a v obou případech v dohodě s ministerstvem
financí, ale podle zák. č. 245/1921 Sb., po dobu co se provádějí rozhraničovací ustanovení mezinárodních smluv po 1. VIII. 1914 uzavřených, přísluší ministerstvu veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy. Spory o hranice zemské budou zpravidla jen prejudicielní otázkou při řešení jednotlivých konkrétních otázek správních upravených zákony zemskými na př. při stanovení hranic obecních, právu stavebním, honebním a pod.
Zvláštní postavení měly moravské enklavy ve Slezsku; byly to části země moravské, které ležely ve Slezsku, aniž souvisely se zemí moravskou. O historii moravských enklav srov. Pražák: Ústava zemská, a Mehl-Schedl: Enklaven v Mischler-Ulbrichově „Österr. Staatswörterbuch” a heslo Enklavy v tomto slovníku. Enklavy ty jsou nyní částí země moravskoslezské a podrobeny orgánům pro zemi tu fungujícím, ale zemské zákony moravské, které pro ně do 1. XII. 1928 platily, zůstaly i nadále v platnosti podle hlavy druhé zák. č. 125/1927 Sb.
Změny území jednotlivých zemí tedy slučování, rozlučování zemí, změny hranic mohou býti provedeny jenom zákonem, a to, jde-li o hranice státní, zákonem ústavním § 2; rovněž hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí mají býti upraveny zákonem Národního Shromáždění, který se stane součástí ústavní listiny, tedy patrně zákonem ústavním. Z toho se podává, že i každá změna obvodů obecních a okresních, pokud involvuje v sobě i změnu hranic zemských, musí býti provedena zákonem. Stejně sdružování zemí pro jednotlivé úkoly, pokud by nezakládala se na právu soukromém, by vyžadovala zákona.
V. Podklad osobní. Země jsou korporace územní a proto jsou všechny osoby (i věci) v zemi podrobeny její vrchnostenské pravomoci. Země jest tedy svazem obyvatelským. Nějaké třídění obyvatelstva v zemi vzhledem k zemi není známo. Nelze proto mluviti o zemském občanství, zemské příslušnosti, poněvadž ústava § 4 zná jenom státní občanství, a to pro celý stát jediné a jednotné. Inkolat a indigenát zemský podržely význam jenom tam, kde na př. nadační listiny požadují pro účast v nadaci příslušnost zemskou. Mluví-li se nyní o zemské příslušnosti, myslí se tím ti, kteří mají domovské právo v obcích do obvodu zemského náležejících.
VI. Organisace zemí. Orgány zemí jsou jednak pravidelné, jednak mimořádné. O mimořádných orgánech jednají §§ 55, 61 a 100 org. zák. a vykládá se o nich v kapitole o dozoru. Mimořádné orgány jsou vesměs orgány státní.
Pravidelné orgány jsou:
1. zemské zastupitelstvo,
2. zemské výbory,
3. zemské komise,
4. zemský president.
Orgány zemské samosprávy jsou jednak orgány občanské volené (a to zemský výbor a komise výlučně, zemské zastupitelstvo částečně), jednak orgány státní úřednické (zemský president); orgány občanské jsou orgány pouze usnášející se, kdežto orgánem usnesení jejich provádějícím jest jediné orgán státní (zemský president). Mezi orgány občanskými jsou orgány širší (zastupitelstvo) a užší (výbory), při čemž působnost širšího orgánu jest primérní, třebas fakticky ustupuje do pozadí.
Ad 1. Zemské zastupitelstvo má pevný počet členů a čítá v zemi České 120, Moravskoslezské 60, Slovenské 54, Podkarpatoruské 18 členův. Počet členů odpovídá asi volebnímu číslu 46 000 v Čechách, 42 000 v zemi moravskoslezské, 39 000 na Slovensku a 19 000 v Podkarpatské Rusi. Členové zastupitelstva jsou z dvou třetin voleni podle volebního řádu č. 330/1920 a č. 126/1927, jedna třetina jest jmenována vládou z odborníků majících passivní právo volební do zemského zastupitelstva přihlížejíc k poměrům hospodářským, kulturním, národnostním a sociálním § 12 zák. Volba i jmenování děje se na 6 let § 14 zák. Vedle toho zasedají v zemském zastupitelstvu, ale ne jako jeho členové, zemský president jako jeho předseda § 17 a úředníci zemského úřadu po př. i úředníci jiných úřadů, ale právo hlasovací má z nich pouze jeden úředník zemského úřadu (referent) k tomu určený zemským presidentem § 20.
Ad 2. Zemský výbor čítá v zemi. Podkarpatoruské 6 členů a 6 náhradníků, v ostatních zemích 12 členů a 12 náhradníků a volí jej zemské zastupitelstvo ze sebe (volební období 6 let) v prvé schůzi nově zvoleného zemského zastupitelstva § 26. Vedle toho zasedají v zemském výboru zemský president jako předseda a úředníci zemského úřadu zemským presidentem určení, z nichž jeden, je-li zpravodajem výboru, má podle určení presidentova právo hlasovací. § 26.
Ad 3. Zemské komise. § 28. Zemské komise jsou dvojí, obligatorní a fakultativní.
Obligatorní jest pouze t. z v. slezská komise v zemi moravskoslezské, totiž komise ku správě a dozoru nade všemi ústavy a podniky, které byly v den 1. XII. 1928 ve vlastnictví nebo správě země slezské. Účelem této komise jest podle důvodové zprávy udržeti do jisté míry kontinuitu se zemí slezskou i po jejím sloučení s Moravou. Ostatní komise jsou fakultativní, zřizují se jen, je-li jich třeba, a to buď pro správu nebo dozor nad jednotlivými zemskými ústavy a podniky na př. zemskými ústavy humanitními, zemskými školami, drahami, divadly a pod. nebo pro obstarání jednotlivých zemských věcí na př. k provádění určité stavby zemské, prostudování určitého projektu a pod.
Zemské zastupitelstvo určuje, které komise fakultativní mají býti zřízeny, kolik mají míti členů a jakou mají míti působnost. Členové komise jsou voleni zemským zastupitelstvem obdobně jako členové zemského výboru, a to buď ze členů zemského zastupitelstva nebo i z občanů v zemi usedlých a do zemského zastupitelstva volitelných. Poněvadž předpokladem pasivního práva volebního jest podle § 5 vol. ř. aspoň dvouleté bydliště v zemi ode dne rozepsání volby zpět počítajíc a poněvadž organisační zákon vedle toho žádá usedlost v zemi, jest patrno, že se požadavkem usedlosti v zemi míní pobyt aspoň dvouletý a trvalý. Působnost komise jest podrobněji určována v řádu, který pro každou komisi vydává zemské zastupitelstvo; dozor nad pracemi komise vykonává zemský president i zemský výbor. Totéž platí pro komisi slezskou, ovšem, existence i působnost její jsou již přímo v zákoně stanoveny.
Komise fakultativní jsou dosti četné, na př. komise finanční, humanitní, silniční, zadávková a pod. Komise jsou zejména důležitým orgánem pro přípravu usnesení zemského zastupitelstva.
Usnesení zemského zastupitelstva a výboru musí býti někdy veřejně publikována. Zákon tak určuje v §§ 39, 46, 57 a nařizuje, že se tak má státi v Zemském Věstníku; jinak způsob publikace určuje zemský president podle § 101.
O zániku členství v zemském zastupitelstvu, výboru a komisích platí tato ustanovení:
A. Členství v nejširším sboru tedy v zemském zastupitelstvu zaniká
I. zánikem sboru, t. j. 1. rozpuštěním zastupitelstva, které přísluší vládě § 61, 2. uplynutím volebního období § 14. Kdy volební období začíná, o tom nemá zákon ustanovení. Podle obdoby § 10 voleb. řádu do obcí (srov. vyhlášku č. 123/1933 Sb.) se soudí, že začíná ode dne ustavení zemského zastupitelstva, t. j. podle § 53 zák. č. 126/1927 Sb. od složení slibu (správnějším by bylo po mém soudu ode dne volby zemského zastupitelstva);
II. bez zániku celého sboru:
1. smrtí;
2. vzdáním se; neplatí tedy jako u obcí zásadní povinnost mandát přijmouti a jej po celé období podržeti. Za vzdání se pokládá:
a) odepření slibu nebo složení slibu s výhradami a dodatky § 53 vol. ř.;
b) byl-li za člena okresního zastupitelstva zvolen člen zemského zastupitelstva a neprohlásil se na vyzvání okresního náčelníka do 8 dní, v kterém sboru chce jako člen zůstati, pokládá se za to, že se vzdal Členství v zemském zastupitelstvu § 62 vol. ř.;
3. tím, že zvolený nebo jmenovaný člen po volbě pozbyl volitelnosti nebo dodatečně vyjde na jevo, že hned od počátku (včas volby) nebyl volitelný. O ztrátě členství rozhoduje tu u členů volených volební soud, u jmenovaných vláda;
4. tím, že zvolený člen přestal býti příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen. Ztráta tu nastupuje ipso jure výrokem příslušného orgánu strany. Zpravidla strana oznámí zemskému presidentu, že člen její byl ze strany vyloučen a zemský president prozkoumav, zda vyloučení se stalo od příslušného orgánu strany, nebude vyloučeného do schůze zváti;
5. podle §§ 10 a 14 zák. č. 201/1933 Sb., byla-li činnost strany zastavena nebo strana rozpuštěna, zaniká členství příslušníků strany (ať bylo nabyto volbou nebo jmenováním), a to při rozpuštění strany ipso jure, kdežto při zastavení činnosti strany teprve výrokem ministerstva vnitra;
6. vyloučením z členství podle § 100, jestliže člen povinností svého úřadu bez dostatečné omluvy neplnil, a ačkoliv byl zemským presidentem na plnění svých povinností upozorněn, přes to i nadále trvale bez dostatečné omluvy své povinnosti zanedbával. Vyloučení přísluší zemskému presidentu, který má napřed vyslechnouti zemský výbor a dotyčného člena výboru. Vyloučený člen si může stěžovati k ministerstvu vnitra;
7. podle § 6, odst. 2., stal-li se někdo členem několika zemských zastupitelstev.
má do 8 dnů od poslední volby všem dotčeným zemským presidentům prohlásiti, v kterém zastupitelstvu zemském chce jako člen zůstati. Neučiní-li tak, pozbývá uplynutím lhůty členství ve všech zemských zastupitelstvech;
8. podle § 6, odst. 5., stal-li se člen zemského zastupitelstva členem Národního Shromáždění nebo zaměstnancem zemského nebo okresního úřadu, úřadu nadřízeného (ministerstva vnitra), zemského nebo okresního ústavu nebo podniku, pozbývá členství v zemském zastupitelstvu.
B. Členství v užších sborech, t. j. v zemském výboru a komisích zaniká:
1. tím, že člen pozbyl členství v širším zastupitelstvu (I. a II.);
2. aniž pozbyl členství v širším orgánu;
a) vzdáním se;
b) tím, že stali se současně členy užšího orgánu manželé, rodiče a děti (vlastní i nevlastní), tchán nebo tchýně se zetěm nebo snachou, sourozenci, manžel se sourozencem druhého manžela a jeden ze zúčastněných se do 3 dnů nevzdal, pozbývá členství člen mladší; jsou-li stejně staří, rozhoduje los, § 55 č. 126/1927);
c) vyloučením z výboru nebo komise podle § 100 zák. č. 125/1927 Sb.
Ad 4. Zemský president. Zemský president
a) svolává schůze zemského zastupitelstva, výboru a komisí, určuje jejich program, předsedá v nich, řídí je a ukončuje a provádí usnesení zemského zastupitelstva a výboru a podává zemskému zastupitelstvu zprávu, jak bylo jeho usnesení provedeno § 52. Zemské zastupitelstvo může se usnésti, že zprávy o provedení usnesení zemského zastupitelstva a z kterých důvodů nebéře na vědomí. Usnesení to má zemský president do 15 dní předložit! ministerstvu vnitra k rozhodnutí. Naproti tomu zemský výbor nemá práva nevzíti na vědomí zprávu presidentovu o provedení usnesení zemského výboru;
b) zastupuje zemi jako právnickou osobu na venek, jest tedy jejím výlučným zástupcem. Proto není-li u zemského úřadu zřízena zvláštní podatelna pro podání, jež jsou určena zemskému presidentu jako representantu země, jest podání došlé do podatelny zemského úřadu pokládati za doručené zemi dnem, kdy dojde do podatelny zemského úřadu (zásadní usnesení správního soudu CCCCXXXII/1932 a Boh. A. 10908/1933). Zemský president jest povolán, aby podával jménem země jako právnické osoby stížnost k správnímu soudu Boh. A. 10723/1933.
Vydává-li se jménem země nějaká písemnost, třeba lišiti:
a) listiny o právních jednáních, kterými se země naproti třetím osobám zavazuje a plné moci musí býti podepsány zemským presidentem, 2 členy zemského výboru a opatřeny pečetí zemského zastupitelstva. Jde-li však o právní jednání podle § 43, odst. 1., č. 2 a 3 (totiž o zcizeni nebo zavazení nemovité věci nebo nemovitého práva zemi náležejícího nebo stiženi takovéto věci trvalým břemenem, dále o propachtování její z volné ruky vůbec nebo veřejnou soutěží na dobu delší nežli 12 let, dále uzavření výpůjčky a převzetí ručení za dluh cizí) musí býti listiny o tomto jednání podepsány zemským presidentem, 2 členy zemského výboru a 2 členy zemského zastupitelstva a opatřeny pečetí zemského zastupitelstva;
b) listiny, kterými se vyřizují věci spadající do působnosti zemského zastupitelstva podpisuje zemský president a příslušný člen zemského výboru, totiž člen, do jehož referátu věc ta spadá;
c) listiny ostatní podpisuje zemský president.
Které osoby zemského zastupitelstva nebo výboru sub a) a b) mají listiny podepsati, určuje dotyčný orgán sám.
Ve své funkci může se zemský president, je-li nepřítomen nebo jinak zaměstnán, dáti zastupovati, a to osobami, které jsou pro tu kterou funkci v zákoně uvedeny, na př. pro zemské zastupitelstvo v § 17 (vicepresident zemského úřadu nebo některý člen zemského zastupitelstva), pro zemský výbor v § 27 (vicepresident), pro zemské komise v § 28 (úředník zemského nebo okresního úřadu nebo některý člen výboru zemského nebo komise). Pochybno jest, zda vzhledem k této přesné úpravě platí o zastupování předpisy jednacího řádu vlád. nař. č. 290/1922.
5. Zaměstnanci zemští. Zprvu bylo úmyslem nezřizovati žádných zemských zaměstnanců, nýbrž pokud by provádění usnesení volených sborů vyžadovalo úředníků, měli to býti pouze zaměstnanci státní u úřadů politických zřízení. Ale myšlenka ta byla prolomena již v župním zákoně a župám bylo dovoleno zřizovati župní zaměstnance § 53; rovněž četné zaměstnance převzaly župy slovenské od starých župách. Tento stav byl pak uznán i v zemském zřízení, podle něhož země převzaly jednak dosavadní zaměstnance zemské
a župní, jednak mohly si ustanoviti i svoje vlastní zemské zaměstnance (úředníky, zřízence).
Zaměstnanci zemští jsou dvojího druhu.
A. Převzatí od dosavadních zemí a žup, § 10.
B. Nově jmenovaní podle § 53.
Ad A. České země měly četné zaměstnance pro službu u zemského výboru nebo v různých ústavech a podnicích zemských. Podle zemských zřízení systemisace míst služebních příslušela zemskému sněmu, jmenování pak zemskému výboru. Poměr zemských zaměstnanců byl pokládán, nešlo-li výslovně o zaměstnance na smlouvu jmenované, za veřejnoprávní. Platově zaměstnanci ti bývali lépe postaveni nežli v obdobném poměru státním, což bylo odůvodněno tím, že byli přijímáni do služeb zemských teprve po delší praksi v jiných úřadech a že měli hned od počátku jako samostatní referenti postavení značně zodpovědnější. Zemské výbory proto úředníkům svým dopřávaly plné možnosti dalšího odborného vzdělání a studia a odtud se vysvětluje, že mnozí úředníci byli literárně činní a že jejich initiativou byly mnohé důležité instituce (na př. péče o dítě, elektrisace, fondy úvěrní, stravovny) v život uvedeny.
Župy slovenské a župa podkarpatoruská rovněž měly četné zaměstnance hlavně pro silnice a pro ústavy, jež buď převzaly po starých župách nebo nově jmenovaly.
Zemské zřízení § 10 rozvrhlo dosavadní zaměstnance zemské a župní na 2 velké skupiny, totiž
1. na ty, kteří v den 1. VII. 1927 byli v aktivní službě zemské nebo župní,
2. na ty, kteří byli již na odpočinku nebo sice zemřeli, ale zůstavili po sobě osoby oprávněné k požitkům zaopatřovacím.
Ad 1. Zaměstnanci, kteří byli dnem 1. VII. 1927 v aktivní službě, byli dále rozvrženi na dvě skupiny, totiž
a) zaměstnanci, kteří byli zaměstnáni ve správě (provozu) zvláštních zařízení (ústavů, podniků, silnic a pod.), zůstávají (v zemi české) nebo se stávají (v ostatních zemích) zaměstnanci té korporace, v jejímž vlastnictví nebo správě jest dotyčné zařízení, a to ipso jure.
Sem náležejí na př.: učitelé a zaměstnanci na četných zemských školách, zaměstnanci v zemských nemocnicích a ústavech humanitních a sociálních, v zemských ústavech vědeckých a uměleckých, v zemských statcích, na zemských silnicích. O správě zvláštních zařízení lze mluviti jen tehdy, jde-li o zvláštní úkol správní, jemuž zařízení to slouží. Tak na př. zemská pokladna česká byla určena k tomu, aby konala výplatu peněz a přijímala platy určené pro zemi a ukládala přebytky až do jejich upotřebení. To však není zvláštním úkolem správním, nýbrž odvětvím všeobecné správy zemské a proto zemská pokladna česká nebyla za zvláštní zařízení uznána, Boh. A. 10723/1933.
Zaměstnanci tito jsou podrobeni dosavadním předpisům zemským (župním) ovšem se změnami, jež byly podle republikánského zákonodárství v normách těch provedeny na př. platovým zák. 103/1926 Sb. nebo jež zemské zastupitelstvo budoucně vydá. Srov. Urbánek: Zaměstnanci svazků územní samosprávy (Veřejná správa 1934).
b) Ostatní zaměstnanci přecházejí do státní služby, a to se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud tato práva nepřesahují míru stanovenou v § 212, odst. 1. až 3., platového zák. č. 103/1926 Sb. Srov. A. Boh. 10603/1933. Jinak jsou tito zaměstnanci podrobeni všem předpisům pro státní zaměstnance platným, ale jsou osvobozeni od praktických zkoušek k nabytí definitivního místa ve státní službě předepsaných [na př. od zkoušky právní podle cís. nař. č. 262/1854 ř. z., zdravotní (fysikátní) podle nař. č. 37/1873, č. 138/1873 ř. z. a č. 571/1920 Sb., ze státního účetnictví podle nař. č. 140/1866 ř. z., podúřednické nař. č. 609/1920], jestliže vstoupili do služeb zemí neb žup před 29. II. 1920 a mají dobrou kvalifikaci. Podrobnější předpisy o převzetí a zařádění byly vydány vlád. nař. č. 163/1930.
Ad 2. Pensisti zemští a župní zůstávají i nadále bývalými zaměstnanci zemskými i župními a jsou podrobeni jako pensisté dosavadním předpisům zemským a župním, ale pense jejich a zaopatřovací platy jich pozůstalých jsou nadále placeny, pokud jde o zaměstnance zemské, od dotyčné země, a pokud jde o zaměstnance župní, od té země, na kterou přešel majetek zrušených žup.
B. Zaměstnanci zemští noví (§ 53). Srov. Urbánek: Zaměstnanci samosprávní (Veřejná správa 1933).
Země může si ustanoviti svoje vlastní zemské zaměstnance, ale jen ke správě ústavů a podniků, jež podle § 30 zřídila neb spravuje. Jde tu zejména o různé školy, ústavy, silnice.
Správní soud v nálezu Boh. A. 10832/1933 vyložil pojem „ústavů zemských nebo zemí spravovaných” tak, že po stránce organisační musí jíti o instituce, které jsouce včleněny do správního organismu země jako právnické osoby podléhají veskrze řízení zákonných orgánů právnické osoby země, kterými jsou zemské zastupitelstvo, zemský výbor po př. zemské komise a ovšem i zemský president, po stránce působnosti pak, že působnost těchto ústavů musí zapadati do rámce působnosti hospodářské a správní přikázané v §§ 30 až 39 org. zák. zemi jakožto právnické osobě. Na základě toho nebyla zemědělská rada uznána za zemský ústav podle § 53 zák.; rovněž zemská pokladna česká nenáleží jako instituce pro všeobecnou pokladniční službu zemskou pod § 53 Boh. A. 10723/1933. Věc jest upravena takto:
a) Zemské zastupitelstvo musí nejprve místa služební systemisovati, t. j. usnésti se na tom, jaká místa a s jakými služebními právy a povinnostmi a s jakými požitky mají býti na náklad země zřízena. Při tom jest vázáno tím, že může taková místa zříditi jen je-li jich třeba a že nesmí služební a platová práva těchto zaměstnanců upraviti tak, aby přesahovala míru jednotlivých druhů služebních a platových práv a nároků státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních i rodinných poměrův. Usnesení systemisační a tedy i každá jeho změna vyžadují k své platnosti schválení vlády.
b) Ustanovovati zaměstnance a propůjčovati jim systemisované služební místo přísluší zemskému výboru se schválením zemského presidenta.
c) Zaměstnanci zemští jsou služebně podřízeni zemskému presidentu, což se v Boh. A. 9537/1931 správně vykládá tím, že předpis ten nestanoví pouze, kdo jest služebním představeným zemských zaměstnancův, nýbrž že zároveň normuje kompetenci zemského presidenta činiti ona opatření v oboru služebních poměrů zemských zaměstnanců, která nejsou výslovně vyhrazena zemskému zastupitelstvu nebo výboru. Přeložení, pensionování přísluší tedy do kompetence zemského presidenta. Srov. Krejčí: Kompetence ve služebních věcech zemských zaměstnanců v revui Moderní stát 1933.
Zaměstnanci zemští mohou býti zřizováni jen ku správě ústavů a podniků zemských nebo zemí spravovaných, ale i když jsou zřízeni pro takovouto správu, může, když toho žádají důležité zájmy veřejné, příslušný ministr v dohodě s ministerstvem vnitra svěřiti odbornou správu zařízení, podnikli a silnic zcela nebo z části orgánům státním, ale jen po slyšení zemského zastupitelstva a na náklad státní.
Při provádění usnesení zemského zastupitelstva a výboru jsou povinni spolupůsobiti i okresní zastupitelstva a okresní výbory způsobem, který jest určen těmito usneseními § 92; rovněž ke správě jmění zemského může zemský výbor přibrati členy okresního výboru § 92.
Pokud jde o právní zastupování zemí, obstarávají podle zák. č. 97/1933 finanční prokuratury (ovšem za náhradu) úkoly právního zástupce zemí, totiž zastupují zemi před soudy, pokud nejsou stanoveny výjimky a na žádost země i před úřady, dále podávají na žádost zemským orgánům (podnikům) v mezích své služební instrukce právní posudky a spolupůsobí při právních jednáních zemí sjednávaných a jiných právních úkonech. Srov. Režný: Veřejná správa 1933.
VII. Jednání kollegiálních orgánů zemských. Jednání to jest upraveno 1. v zákoně samém, a to a) pokud jde o zemské zastupitelstvo na př. v §§ 16 až 18 (svolávání a určení pořadu. Předseda má věci, jež nenáležejí do působnosti zemského zastupitelstva na př. úpravu užívání jazyků u zemského zastupitelstva, z jednání vyloučiti, proti tomu může jedna desetina všech členů zemského zastupitelstva podati do 15 dní odpor u zemského presidenta k ministerstvu vnitra; tento odpor jest v Boh. A. 9873/1933 kvalifikován za řádný opravný prostředek), v §§ 19 a 23 (presence a quorum), v § 21 (řízení schůzí), v § 22 veřejnost, § 25 zápis, § 29 podjatost, b) pokud jde o zemský výbor v §§ 27 a 29, c) pokud jde o komise v §§ 28 a 29;
2. v jednacích řádech, jež vydává vláda podle § 24 zák. nařízením. Jednací řád pro zemská zastupitelstva a zemské výbory byl vydán pro Slovensko a Podkarpatskou Rus vlád. nař. č. 96/1928, pro země české nař. č. 190/1928; změny řádů mohou býti usneseny zemským zastupitelstvem se schválením vlády. Pokud jde o zemské komise, jest jednání jejich upraveno podle § 28 v řádech, jež vydává zemské zastupitelstvo. Užívání jazyků v zastupitelstvu, výboru a komisích bylo upraveno na základě jazykového zák. č. 122/1920 Sb. vlád. nař. č. 229/1928 Sb.; nařízení to jest kryto zák. Boh. A. 10246/1932.
Hlavní zásadou jednání jest, aby zastupitelstvo se meritorně neusnášelo o návrhu, dokud o věci mu nebyl podán návrh zemského výboru nebo komise. Předpisy jednacích řádů jsou podrobné a možno na ně odkázati. Funkce členů zemského zastupitelstva, výboru a komisí jest v zásadě funkcí čestnou, ale tím není vyloučeno, aby jim byly poskytnuty náhrady za skutečné výlohy. Členové mají proto (§ 62) z prostředků zemských nárok na náhradu jízdného z místa svého řádného bydliště (ne dočasného pobytu na př. lázní a pod.) do sídla zemského úřadu a zpět a na náhradu skutečných výloh totiž výloh vzešlých pobytem v sídle zastupitelstva, výboru a komisí nebo prováděním prací z příkazu zastupitelstva, výboru a komisí. Výlohy ty mohou býti a bývají také přiměřeně výlohám paušalovány usnesením zemského zastupitelstva, které vyžaduje schválení ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem financí. Proti neschválení paušálu může si stěžovati k správnímu soudu pouze země jako taková. Boh. A. 9807/1932.
VIII. Působnost zemí. Země jest podle § 41 zák. „pokud jde o úkoly v §§ 30 až 39 zák. č. 125/1927 zemskému zastupitelstvu přikázané, právnickou osobou a může jako země, samostatně nabývati práv i samostatně se zavazovati“. Zákon označuje zemi jako právnickou osobu, totiž veřejnou korporaci (srov. heslo Korporace veřejné). Působnost země jako korporace jest uvedena taxative, takže co jí není vyhraženo, do její působnosti nenáleží. (Srov. i ustanovení § 3 jednacího řádu pro zemské úřady č. 290/1922.)
Úkoly v §§ 30 až 39 uvedené jsou:
1. Péče o správní a hospodářské záležitosti země a jejího obyvatelstva § 30, odst. 1. Jde tu tedy o dvojí agendu totiž péči o hospodářské potřeby země jako korporace a péči o hospodářské potřeby obyvatelstva země. V oné agendě sem náleží péče o hospodářství zemské a jeho řádnou správu, tedy péče o majetek zemský a jeho správa, sdělávání rozpočtu jako podkladu hospodaření zemského a účtů jako kontroly tohoto hospodaření (srov. článek: Hospodářství samosprávných svazů). V péči o zájmy obyvatelstva se v § 30, odst. 2. demonstrativně (arg. zejména) uvádějí dotyčné úkoly totiž péče o humanitní, zdravotní, sociální, hospodářské, dopravní a kulturní zájmy země a jejího obyvatelstva, ale rozsah péče té jest omezen směrem nahoru k státu a směrem dolů k nižším samosprávným svazům. Země má totiž pečovati jen o úkoly, a) které svým významem přesahují rozsah a potřeby jednotlivých obcí a okresů, b) dotýkají se zájmů větší části země a c) nemají důležitosti celostátní. Země tedy nemá se starati ani o to, co jest věcí celostátní a proto patří do působnosti státu ani o to, co si mohou jednotlivé obce a okresy samy obstarati a co tedy patří do jejich působnosti.
Zemské zřízení má na mysli, že jsou tu tři kategorie územních, universální působností vybavených korporací, totiž obce, okresy a země a že působnost každé této kategorie jest přesně stanovena a že zásadně nemá vyšší korporace přebírati působnost korporace nižší. Do samostatné působnosti obce náleží podle obecního zřízení péče o to, co se týče v prvé řadě zájmu obce a jejího obyvatelstva a v jejím území může býti jejími vlastními silami a prostředky obstaráno. Okres podle § 75 obstarává všechny věci vnitřní, jež se dotýkají společného prospěchu okresu a jeho obyvatel. Ale může se státi, že má býti provedeno v obci nějaké zařízení, které přesahuje zájem jedné obce, na př. zařízení většího vodovodu, regulace potoka a pod., nebo jest sice v jejím popředním zájmu, ale obecní prostředky na to nestačí. Tu obecní zřízení dovolují, aby se obce k provádění společných úkolů spojily dobrovolně a po případě i nuceně. V praksi se však případ ten vyskytoval velmi zřídka a proto v Čechách historickým vývojem se stávalo, že zastupitelské okresy úkoly ty na sebe zcela nebo z části přejímaly, tedy obcím ulehčovaly. A tato myšlenka došla zákonného výrazu v župním zákoně § 78 a nyní i v zemském zřízení. Ale může se státi, že jde o úkol, který přesahuje potřeby obce i jednotlivého okresu nebo prostředky obce a jednotlivého okresu na to nestačí; i tu zjedná nápravu slučování okresů podle § 75, jestliže však takový úkol má význam pro větší část území zemského, tedy pro území několika okresů, má pečovati o úkol ten země.
Země tedy doplňuje péči obcí a okresů tam, kde jde o věc týkající se větší části území zemského a obce a okresy samy na to finančně nestačí. Tento názor byl potvrzen i předpisem § 11 odst. 3. zák. č. 169/1930, podle něhož do oboru působnosti zemí náleží i nadále podporovati nižší samosprávné svazky v plnění mimořádných úkolů (staveb, škol humanitních ústavů, kanalisací, elektrisací, vodovodů, cest atd.), a to především, pokud k plnění
těchto úkolů jest nižší svazek podle zákona nebo podle nařízení úřadu povinen a splnění úkolu přesahuje finanční jeho únosnost. S tím souhlasí, že podle různých specielních zákonů na př. zák. vodocestného č. 50/1931 a melioračního č. 49/1931 jsou subvence ze státních prostředků na různá zařízení (regulace, vodovody a pod.) podmíněny tím, že i země podporu udělí a tak tedy uzná význam zařízení toho pro celou zemi.
Země pak svoji pečovatelskou činnost v § 30 uvedenou provádějí zejména tím, a) že buď samy zřizují ústavy, podniky, zařízení, jež jsou způsobilé, aby podporovaly tělesné i mravní blaho a vzdělání obyvatelstva, zlepšovaly dopravní, bytové, zdravotní a sociální poměry v zemi nebo sloužily kulturním nebo hospodářským potřebám obyvatelstva neb, že aspoň ústavy takové zřízené subjektem jiným zejména obcí neb okresem podporují, subvencují, § 30, odst. 2., dále b) že mohou podá váti úřadům a zákonodárným sborům návrhy a podněty § 31, a c) že mohou na zemského presidenta vznášeti dotazy a stížnosti, a to i tehdy, když jde o věci, jež zemskému presidentu nepodléhají, tedy na př. ve věcech finančních.
2. Právo a povinnost uhrazovati úkoly do působnosti země náležející vlastními prostředky, a to i výsostně § 32 (srov. hospodářství samospr. svazů).
3. Právo konati politické rozhovory; ovšem podávati při nich návrhy o věcech politických a usnášeti se o nich jest nepřípustno, § 30, posl. věta. Právo toto nebylo přiznáno — po mém soudu správně — župním zastupitelstvům, poněvadž pro politické debaty jsou tu jiné organisace zejména Národní Shromáždění a schůze stran; podle důvodové zprávy k zemskému zřízení žádá prý však toho široký obor působnosti zemské, aby bylo možno při projednávání věcí na pořad daných jednati i o věcech politických. Není-li však možno činiti návrhy a usnesení, jest to mluvení z okna. Jakousi odpomoc zde zjedná jednací řád a pak přesný výklad pojmu věcí politických. Zákon tu chce snad navázati na uherská municipia (župy), která podle § 2 zák. čl. XXI/1886 mohla se zaměstnávati (vedle samosprávy a zprostředkování státní správy) i jinakými záležitostmi veřejného nebo státního zájmu; municipia však mohla o těchto věcech nejen jednati nýbrž se i usnášeti a usnesení ta sobě navzájem i vládě a zákonodárnému sboru sdělovati. Působnost zemí jako samosprávných subjektů není stanovena jen v § 41. Země nemá jen úkoly v §§ 30 až 39 uvedené, nýbrž i úkoly jiné na různých místech zákona uvedené, na př. země má svoje zaměstnance a může nové ustanovovati (§ 10 a § 53), země hradí polovinu nákladu tisku na hlasovací lístky do zemského zastupitelstva, § 27 zák. č. 126/1927 Sb., země hradí náklady náhradních opatření podle § 55 a náklady gerenta podle § 61, země hradí náklady členů zemského zastupitelstva, výboru a komisí § 62.
Působnost zemí a zejména činnost pečovatelská (sub I) jest v praksi velmi bohatá; náležejí sem hlavně péče o zemědělství, živnosti, zdravotnictví, dopravnictví, školství, vědu, literaturu a umění, a sociální péče. Při tom jsou však v rozsahu působnosti mezi jednotlivými zeměmi dosti značné rozdíly; tak na př. velikou část péče zemské zaujímají na Slovensku nemocnice a silnice, kdežto na Moravě zemědělské školy a nemocnice. Rozdíly ty souvisejí s historickým vývojem zemské působnosti v jednotlivých zemích a ovšem způsobují nerovnoměrné zatížení jednotlivých zemí a četné stesky. Nápravu zjedná jen nová a jednotná úprava jednotlivých oborů správy na př. péče silniční, nemocniční a unifikace jest tu velmi naléhavou. Srovnáme-li působnost nynějších zemí s působností bývalých zemí českých, musíme říci, že, nehledíme-li k zákonodárné činnosti bývalých českých zemí, se plně vyrovná bývalé působnosti českých zemí. Ovšem třeba vždy míti na mysli, že země česká a moravskoslezská nenastupují prostě v působnost historických zemí českých podle bývalých zřízení zemských, nýbrž že pramenem jejich působnosti jest jediné a výlučně zák. č. 125/1927. činnost země jest pak zpravidla rázu ne vrchnostenského a jen výjimečně rázu vrchnostenského (ve finanční výsosti).
Důležité jest rozvržení zemské působnosti mezi orgány občanské působnost zemí vykonávající. Pokud jde o zemské zastupitelstvo, jsou některé věci výslovně jemu v zákoně vyhraženy; vedle toho jest zásadou, že zemské zastupitelstvo má působnost primární, t. j. ono se usnáší o všech věcech, jež nejsou výslovně vyhraženy orgánům jiným (zemskému výboru a komisím) a zejména se. usnáší o všech věcech přesahujících běžnou správu § 43. Zemský výbor a komise mají tedy naproti zemskému zastupitelstvu ve věcech zemské korporace
působnost taxative vymezenou; zemský výbor spravuje zemský majetek § 42, připravuje rozpočet § 45 a účty § 47, připravuje návrhy pro jednání zemského zastupitelstva § 49, provádí zemské hospodářství § 50. Zemské komise jsou jednak přípravným orgánem pro zemské zastupitelstvo a zemský výbor jednak mají někdy zvláštní přesně určenou působnost správní, stanovenou v řádech zemským zastupitelstvem usnesených, ale i tu jen pod dozorem zemského výboru a zemského presidenta, takže zemský výbor i president mohou z tohoto dozoru kteroukoli věc vyhraditi konečnému usnesení zemského výboru neb zastupitelstva.
Předpis § 8 zákona zná i přesuny v působnosti zemského zastupitelstva, neboť možno k zjednodušení a sjednocení správy vládním nařízením do 8 let od účinnosti zákona přenésti některé věci, jež spadají do působnosti okresních zastupitelstev nebo výborů na zemská zastupitelstva nebo výbory a naopak; ale před vydáním příslušného nařízení třeba poskytnouti příslušnému zemskému zastupitelstvu možnost, aby se o věci vyjádřilo. Přesuny takové nebyly dosud provedeny. Ustanovení toto jest doplňkem ustanovení § 8 č. 1 o přesunech s okresních úřadů na zemské nebo naopak.
IX. Od působnosti, která patří zemi jako korporaci a vykonávána jest zemským zastupitelstvem, výbory a komisemi a zemským presidentem jako orgány zemské korporace, sluší lišiti působnost, kterou vykonávají zemské zastupitelstvo a výbory ne jako orgány zemské samosprávné korporace, nýbrž jako orgány správy státní. Rozdíl ten jest velmi důležitý, neboť působnost, která přísluší zemi jako korporaci, jest jejím právem a země se může svými orgány proti zkracování této působnosti brániti stížností k vyšším stolicím a k nejv. správnímu soudu stejně jako obec proti omezování své samostatné působnosti. Naproti tomu tam, kde nevystupují orgány zemské jako zástupci země, jednají jako orgány správy státní a nemají práva se proti zkracování své působnosti samy hájiti, nýbrž jest to věcí dozorčích orgánů nebo stran v řízení správním zúčastněných. Ale ovšem bývá někdy pochybno, zda v určitém případě jde o působnost zemských orgánů jako zástupců zemské korporace či o působnost těchto orgánů jako orgánů správy státní. Srov. Weyr: O veřejnoprávní subjektivitě v Háchově Poctě, Hoetzel: Veřejnoprávní subjektivita v Horáčkově Poctě, Joachim: Právní subjektivita země (Veřejná správa 1934). Holdík: Zákon o org. veř. správy z hlediska samosprávy (Veřejná správa 1914).
Při rozhodování těchto pochybných případů třeba vycházeti z toho, že ze zákona jest patrno, že působnost země jako korporace měla býti upravena taxative. Z toho nutno souditi, že do působnosti zemské korporace a jejích orgánů, totiž zemského zastupitelstva a výboru možno přibrati jen ty úkoly, které jsou v úzké souvislosti s úkoly v § 41 zák. vyznačenými a v podstatě hospodářských zájmů země a jejího obyvatelstva se týkajícími. Z toho se podává, že do kompetence země jako korporace nenáležejí ani výkon působnosti normotvorné § 56 nebo výkon působnosti poradní v §§ 59 a 99 odst. 2., ani činnosti zemského zastupitelstva a výboru, které se provádějí ne pro úkoly země a jejího obyvatelstva, nýbrž pro úkoly, jež náležejí okresu. Tak na př. zemské zastupitelstvo vydává jednací řády pro obligatorní komise okresní v Čechách podle § 71, srov. Boh. A. 10082/1932, schvaluje změny jednacích řádů okresních zastupitelstev podle § 72, vydává pokyny pro zřizování okresních zařízení podle § 75 a nařízení pro správu majetku okresního podle § 79, sdružuje okresy k provádění společných zařízení podle § 75.
Zemský výbor vydává statut okresní finanční komise a jmenuje, část jejich členů § 87, schvaluje okresní účty § 85, vydává (stejně jako zemské zastupitelstvo) pokyny podle §§ 75 a 79, udílí schválení k opatřením podle § 80 a pod. Nepochybné jest, že i v působnosti rekursní a dozorčí § 99 jedná zemský výbor jako orgán státní.
Rovněž po mém soudu nelze práva, která příslušela sněmu nebo zemskému výboru v zemích českých jednak naproti veřejnoprávním zájmovým korporacím (podle Boh. A. 10832/1933 jsou to zemědělské rady) a komisím, v nichž země měla zastoupení, jednak naproti ústavům a podnikům zemským (na př. právo jmenovati určité funkcionáře, vysílati zástupce) a jež podle § 5, odst. 2., zák. přešla na zemské zastupitelstvo resp. výbor, pokládati za práva zemské korporace. Předpis § 5, odst. 2., nevztahuje se však na zemské peněžní ústavy, jejichž poměry mají býti upraveny zvláštním zákonem, ale dokud tento zákon není vydán, platí ustanovení dosavadní, t. j. zejména práva sněmu přešla podle zák. č. 280/1920 na vládu.
Zemské zastupitelstvo i zemský výbor mají býti v četných případech napřed slyšeny, než-li jiný úřad učiní příslušné opatření; tak na př. jest slyšení zemského zastupitelstva předepsáno v případě §§ 2 a 75, zemského výboru v případě §§ 96 a 100. I v tomto slyšení vystupuje zastupitelstvo resp. zemský výbor jako orgán státní správy a ne jako orgán samosprávy zemské a nemohly by tedy proti tomu, že nebyly slyšeny, na ochranu svých práv vystupovati.
X. O financích zemských v části sub V. tohoto hesla.
XI. O dozoru nad zeměmi viz v části sub VI. tohoto hesla.
Vylíčení financí zemských, dále dozoru nad zeměmi a opravných prostředků proti usnesením zemských orgánů podává se v článcích samostatných pro všechny teritoriální korporace, a to proto, že instituce ty jsou nyní takořka jednotně upraveny.
XII. Statistika. Podle sčítání z roku 1930: Země česká má 52 062 km2 a 7 109 376 obyvatel (hustota na 1 km2 137 lidí), země moravskoslezská má 26.808 km^ a 3,565.010 obyvatel (hustota na 1 km* 133 lidí), země slovenská má 49 006 km2 a 3 329 793 obyvatel (hustota na 1 km2 68 lidí), země podkarpatoruská má 12 617 km2 a 725 357 obyvatel (hustota na 1 km2 57 lidí).
Literatura.
Pro právo za Rakouska o zemích platné srov. Pražák: „Rakouské právo ústavní“, II. díl (ústava zemská), 2. vyd., dále články v Mischler-Ulbrichově Österr. Staatswörterbuch. O župním zřízení srov. Laštovka: „Župní zákon 1925“.
Nové právo upravené v zák. č. 125/1927 došlo výkladu v různých komentářích k zák. č. 125/1927 na př.: Říha: „Organisace politické správy“ (Kompas 1928), Hoetzel: „Nová organisace politické správy“ (Sborník věd správních XXVII); Joachim, Holl, Jabůrek: „Správa zemská a okresní v republice československé“, I., 1928 (oficielní komentář). Holdík: „Zák. 125/1927 z hlediska samosprávy“ (Veřejná správa 1934).
Karel Laštovka.
IV. Ručení samosprávných územních svazků a jejich orgánů za výkon veřejné moci.
1. Přehled. 2. Ručení obce podle § 37 čes. obecního zřízení a podle jiných norem. 3. Ručení obecních orgánů podle předpisů v zemi české a Moravskoslezské. 4. Ručení obce a obecních orgánů podle předpisů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Literatura.
1. Ručení svazů samosprávy územní za škody, způsobené výkonem veřejné moci svazům svěřené — a jen o takovéto ručení tu jde, nikoli o ručení za závazky svazem zvlášť převzaté, jako ku př. za závazky spořitelny, svazem založené (§ 5 zák. č. 302/1920 Sb.) — nedá se posuzovati podle ustanovení soukromého práva (srov. Boh. LXXIII konfl.). Stejné jako stát ručí i svazy jen pokud jim to je uloženo zvláštní veřejnoprávní normou. Totéž platí o ručení jejich orgánů, t. j. fysických osob, provádějících za svazy úkony veřejné moci (srov. Vážný 4447 civ.).
V právním řádu uherském, recipováném zák. č. 11/1918 Sb. pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, bylo ručení územních svazů a jejich orgánů za škody tohoto druhu upraveno povšechně a s jednotného hlediska. Zák. čl. XXI/1886 obsahoval předpisy o ručení municipií (komitátů a měst s jurisdikčním právem), členů municipálních výborů a úředníků, zák. čl. XXII/1886 pak předpisy o ručení měst s regulovaným magistrátem, velkých a malých obcí, členů jejich představenstev a representací, jakož i úředníků. Zásadou obojích celkem shodných ustanovení bylo primérní ručení provinivších se orgánů a subsidiární ručení svazů (municipií, měst neb obcí). Normy o ručení rnunicipií a jejich orgánů neměly v čsl. státě dlouhého trvání. Na Slovensku byly dnem 1. I. 1923 zrušeny komitáty a jejich orgány (§ 2 vlád. nař. č. 310/1922 Sb.), a města s jurisdikčním právem, t. j. Bratislava, Košice, Komárno a Báňská Šťavnica-Belá, byla již před tím zbavena municipálního charakteru a prohlášena za města se zřízeným magistrátem resp. za velké obce (§§ 1 až 3 vlád. nař. č. 275/1922 Sb.). V Podkarpatské Rusi, kde municipální výbory pozbyly veškeré kompetence v r. 1923 (vlád. nař. č. 113/1923 Sb.), byly župy, jejich úřady a orgány zrušeny dnem 1. VII. 1928 (§ 9 zák. o organisaci politické správy č. 126/1920 Sb. ve znění zák. č. 125/1927 Sb.). Tím pozbyla účinnosti zmíněná ustanovení zák. čl. XXI/1886. Naproti tomu zůstala pro města a obce na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v platnosti úprava, obsažená v zák. čl. XXII/1886, ovšem se změnami, přivoděnými zákonodárstvím republiky čsl. a týkajícími se výhradně úpravy ručení obecních orgánů. Podle nynějšího stavu máme tedy pro tuto část státu normy o ručení za výkon veřejné moci jen pro obce (města) a jejich orgány, ne však pro územní svazy vyššího řádu.
V zemi České a Moravskoslezské podobné
generelní úpravy, jakou obsahovaly uherské zákony, vůbec nikdy nebylo. Ani země, ani okresy, ani jejich orgány nebyly při výkonu veřejné moci podrobeny nějakým normám o ručení, a jen pro obce platilo několik speciálních předpisů, přiznávajících nárok na náhradu škody jen určitým subjektům a jen z jednotlivých určitých druhů jednání neb opomenutí. Na tom nebylo změněno popřevratovými zákony nic víc, než že byly vydány nové předpisy o ručení obecních orgánů. Ani okruh ručení obce nebyl těmito zákony rozšířen. To nutno konstatovati se zřetelem k nál. Boh. 9604 adm., v němž se praví, že § 12 zák. č. 683/1920 Sb. (o opatření strojených hnojiv v r. 1921) výslovně stanoví, že lze uložiti obcím ručení za zaplacení příspěvků, jež podle § 6 tohoto zákona mají platiti vlastníci chmelnic. Cit. § 12 neobsahuje ani tvrzeného „výslovného“ ustanovení, ani jakéhokoli podkladu pro interpretaci, že obec má ručiti za ony příspěvky.
2. Povinnost obce k náhradě škody z výkonu veřejné moci stanoví z obecních zřízení, platných v zemi České a Moravskoslezské, jedině obecní zřízení české v § 37. Mylný je názor, že i podle obecního zřízení moravského a slezského stíhá obec povinnost k náhradě škody ze zanedbání povinné policejní péče. Jejich § 34, odst. 2., praví ovšem — stejně jako § 36 čes. ob. zř. — že obecní zastupitelstvo je odpovědno za opomenutí, spočívající v tom, že přes závazek mu tu uložený nepovolilo náklad na ústavy a zařízení, jichž je potřebí k vykonávání místní policie, ale touto odpovědností rozumí se jen odpovědnost vůči dohlédacím úřadům, jimž je vyhrazeno právo, aby v takovém případě zakročily opatřeními, přípustnými podle obecního zřízení (zastavení usnesení, zjednání nápravy na útraty obce, rozpuštění obecního zastupitelstva). Rovněž není v městských statutech normy o ručení obce.
§ 37 čes. ob. zř. ve své první větě ukládá obci všeobecně povinnost k náhradě škody, která vznikla v příčinné souvislosti se zanedbáním jejích místněpolicejních povinností, v druhé větě pak zvlášť upravuje případ, kde škoda vzešla veřejným násilím spáchaným při srocení. Společným znakem obou ustanovení je, že obec ručí jen za svou nečinnost tam, kde je z ohledů policejních povinna k positivnímu jednání. Na újmy, zaviněné jinakým způsobem, ku př. nezákonným rozhodováním ve věcech, spadajících do kompetence obce, nebo i osvojením si kompetence obci nepříslušející se § 37 nevztahuje (Boh. 9492 adm.).
Citace § 36 v první větě § 37 vedla starší praksi k restriktivnímu výkladu tohoto ustanovení; obec byla přidržována k náhradě škody jen tehdy, bylo-li lze jejímu zastupitelstvu klásti za vinu, že nepovolilo náklad na zařízení a ústavy, potřebné pro výkon místní policie (Budw. 435, 14443, 6093 A, 7034 A, 9260 A). Správnost tohoto názoru uznávala i literatura (Pražák: Rak. právo ústavní, I., str. 466, Randa: O závazcích k náhradě škody, str. 53, opačně však: Schadenersatzpflicht, str. 127), Novější prakse, založená na plenárním usnesení vídeňského správního soudu z 23. VI. 1913 (Budw. 9764 A) a přijatá i n. s. s. (Boh. 5158, 5529 adm. a j.) právem od onoho výkladu upustila a zaujala stanovisko, že obec ručí i za škody, vzniklé tím, že starosta a výkonné orgány místní policie neplnili svou povinnost. I pojem místní policie, vykonávané obcí, vykládá se šíře v tom smyslu, že zahrnuje veškerá odvětví její, v § 28 ob. zř. vypočtená (sr. zejm. Boh. 10973 adm.). Nezáleží na tom, zda k docílení policejně nezávadného stavu je třeba nějakého zvlášť organisovaného ústavu nebo zařízení, či jen provedení nějakých pracovních úkonů (Budw. 9764 A, Boh. 5158, 9879 adm. a rozsudek senátu pro řešení kompetenčních konfliktů Boh. LXVI konfl.). Otázku, které konkrétní zjevy lze označiti jako zanedbání povinné policejní péče, zakládající nárok na náhradu škody, vzniklé v příčinné souvislosti s nimi, řešiti lze vždy jen se zřetelem na poměry a prostředky obce; záležíť na tom, co může být v mezích samostatné působnosti obce vlastními silami opatřeno a provedeno (§ 28 ob. zř.). Stav, který je ve velkém městě policejně závadný, nemusí jím být v malé vsi (Boh. 9067 adm.).
Paralelně s náhradním nárokem podle první věty § 37 může existovati a být uplatňován i soukromoprávní nárok na náhradu škody proti vlastníku budovy, pozemku nebo podnikateli prací, který ručí poškozenému bez ohledu na § 37 za újmu, již tento utrpěl ze závadnosti stavby, pozemku nebo prováděného díla. Vzájemné vztahy, vyplývající z tohoto dvojího ručení nejsou upraveny a mohou dáti podnět k různým sporům. Subjektem, zavázaným z obojího tohoto ručení může být i obec sama, je-li vlastníkem budovy neb pozemku nebo podnikatelem díla. Tu záleží předem na tom,
z jakého titulu se náhradní nárok proti obci uplatní; příslušnost úřadů správních, které jsou podle § 37 kompetentní k rozhodování o tom, zda je obec z důvodů zanedbání policejní péče povinna k náhradě škody, je dána, opírá-li strana svůj nárok výslovně o ustanovení § 37 anebo alespoň o tvrzení, že obec zanedbala policejní péči, k níž je s hlediska místní policie povinna (Boh. 9395, 9657 adm. a rozsudek senátu pro řešení kompetenčních konfliktů Boh. LXXIII konfl.). Judikatura o příslušnosti soudů je přes plenissimární usnesení nejvyššího soudu z 1. VI. 1915 (kniha judikátů č. 229, of. sb. XVI, č. 1652) značně kolísavá (srov. „Právník“, 1932, seš. 9.).
V jiném způsobu vynoří se otázka konkurenčního ručení za škodu, je-li příčinou škodlivého účinku sice zanedbání povinné policejní péče, ale ne ono samo, nýbrž za spolupůsobení něčího spoluzavinění, a to ať poškozeného samého nebo třetí osoby. O tomto spoluzavinění rozhodovati náleží, soudu, jenž podle míry jeho a podle míry zavinění obce rozvrhne náhradu na zúčastněné subjekty, škodu zavinivší (Boh. 5529, 6603, 9333, 9879 adm.).
Předpokladem náhradní povinnosti obce podle druhé věty § 37 jest jednak zase zanedbání policejních povinností obcí resp. jejími orgány, mimo to však ještě, že nebyl postižen pachatel. Obec má preventivními opatřeními hledět, aby předešla srocení (o výkladu tohoto pojmu srov. Boh. 8324 adm.), anebo aby při něm alespoň zabránila násilnostem; dá-li se nebezpečí předvídati a je-li obava, že mu obec vlastními prostředky nebude s to čeliti, je věcí obecního starosty, aby se dovolal pomoci politického úřadu (§ 60 ob. zř.). Učiní-li obec v tom směru vše, co rozumně lze na ní žádati, je již tím sproštěna povinnosti nahraditi škodu, která vznikla přes úsilí obce jí zabrániti (srov. Boh. 9525 adm.). Nestalo-li se tak, závisí ručení obce na skutečnosti, že nebyl postižen pachatel. Touto další podmínkou nabývá ručení podle druhé věty odlišnou povahu od ručení podle věty předchozí; obec ručí jen subsidiárně, a to bez ohledu na to, zda sama pachatele zjistila, či byl-li vypátrán i bez jejího přičinění (Boh. 8058 adm.). Ručení obce tu patrně odpadá proto, poněvadž je známa osoba, proti níž může být uplatněn soukromoprávní nárok na náhradu škody. Pachatelem rozumí se podle nálezu Budw. 14444 jen bezprostřední původce škodlivého činu; proti tomu lze namítnouti, že je-li ručení obce jen subsidiární, a ručí-li za škodu soukromoprávně solidárně s bezprostředním pachatelem i osoby, které svedením a pod. k jejímu vzniku přispěly (§§ 1301 a 1302 o. z. o.), není důvodu, aby obec ručení nebyla sproštěna, je-li zjištěn ten, kdo k násilí podněcoval. Byla-li škoda způsobena součinností většího počtu osob, jak to při činech spáchaných při srocení obyčejně bývá, nestačí k liberaci obce již postižení jediného, nebo třeba i několika pachatelů (Budw. 14444, Boh. 8058 adm.); obec je v důsledku subsidiární povahy svého ručení sproštěna jen potud, pokud tyto osoby soukromoprávně ručí, kdežto odpovědnost za jiné škody způsobené při téže výtržnosti, jejichž pachatelé zůstali neznámí, stihá ji.
K rozhodování o tom, je-li obec z důvodu zanedbání policejní péče povinna k náhradě škody, je ve všech případech příslušným politický úřad první stolice, jenž prve vyslechne okresní výbor; tohoto slyšení je třeba i za nové organisace politické správy (§ 99 zák. č. 126/1920 Sb. ve znění zák. č. 125/1927 Sb.). Uznal-li, že obec je náhradou povinna a nedohodnou-li se strany o její výši, určí ji řádný soud. Nález politického úřadu je tedy omezen na zjištění, že obec zanedbala svou policejní povinnost, že toto zanedbání je v příčinné souvislosti se škodou, kterou kdo utrpěl, a na výrok, že obec stihá náhradní povinnost. Ve výroku, že obec je povinna nahraditi poškozenému veškerou škodu, shledal n. s. s. překročení kompetence (Boh. 9333, 9657 adm.).
Ježto nárok na náhradu škody podle § 37 je veřejnoprávní, lze konečné rozhodnutí politického úřadu druhé stolice bráti v odpor jen stížností k n. s. s.; dovolávati se nápravy pořadem práva ve smyslu § 105 úst. list. a zák. č. 217/1925 Sb. je vyloučeno (Boh. 5158, 5529, 6603 adm.).
Vedle § 37 čes. ob. zř. je obci uloženo ručení za výkon veřejné moci ještě v několika jiných normách.
§ 16 místodržitelské vyhlášky č. 6/1854 čes. z. z. (II. oddíl), obsahující předpisy o poříční policii pro plavbu na Vltavě a jejích přítocích, stanoví, že „za každé odcizení neb zlomyslné porušení statku na břeh vyvrženého, má obec, jížto se dotýče, náhradu dáti, kdyby pachatel s to nebyl, aby ji sám dal, anebo kdyby vypátrán býti nemohl”. Právním základem tohoto ustanovení byly patrně starší normy o místně-policejních povinnostech obce (srov. § 21 prov. ob. zák. č. 170/1849 ř. z.); i za platnosti nynějšího obecního zřízení lze vzhledem k
jeho § 28, č. 2 a 3, zmíněné ustanovení pojímati jako specielní normu, ukládající v mezích zákona obci výslovně péči o vyvržený majetek a odpovědnost za ni.
Podle § 15 čes. požárního řádu č. 45/1876 čes. z. z. je obec (srov. § 1) povinna, držitelům koní rekvirovaných při požáru, „nahraditi škodu, kterouž bez vlastního provinění utrpěli, pokud škodu tu prokázati mohou”45/1876 z. z. č., § 15. Podobné ustanovení je v § 13 slez. požárního řádu č. 20/1873 slez. z. z. Zde obec odpovídá za škodlivé následky, které mohou býti způsobeny výkonem požárně-policejního opatření. Náhradní nárok je povahy veřejnoprávní.
V přeneseném oboru působnosti ručí obec podle § 18 zák. č. 88/1871 ř. z. za útraty, které vzejdou ze zanedbání zákonem jí uložených povinností co do hnanectví. Útraty způsobené novou dopravou uprchlého hnance nese obec, jejíž orgány zavinily uprchnutí hnance. Náhradní nárok je rovněž veřejnoprávní (Budw. 519).
Sotva přesvědčivá byla argumentace, kterou judikatura (Budw. 4331, 5034, 5809 A) dokazovala, že statutární města, která na základě ustanovení svých statutů obstarávala vybírání a odvádění přímých daní, ručí státu za správné odvedení vybraných daní. Otázka však pozbyla aktuálnosti, protože podle vlád. nař. č. 438/1921 Sb. a vyhlášky min. financí č. 225/1923 Sb. bylo vybírání přímých daní ve statutárních městech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přeneseno na státní úřady finanční.
3. V zemi České a Moravskoslezské je ručení obecních orgánů obecními zřízeními a městskými statuty normováno jen v relaci k obci. V nich všech je stanovena odpovědnost starosty (obecní zřízení české § 66, moravské a slezské § 59, statut pražský § 141, liberecký § 91, brněnský § 77, olomoucký § 112, opavský § 82) a v některých z nich mimo to záruční povinnost určitých osob za škody, způsobené obci opomenutím nebo nesprávným provedením úkonů jim svěřených. Odpovědnost starostova podle obecního zřízení byla vždy pojímána jako povinnost k náhradě. Dosah této odpovědnosti byl v rozh. Vážný 4447 civ. vyložen v ten smysl, že odpovědnost se vztahuje jen na úřední jednání, uložená starostovi obecním zřízením samým, nikoli však na akty, předsevzaté na základě jiných zákonů. Správnějším zdá se širší pojetí odpovědnosti v nál. Boh. 8440 adm. Finanční nov. č. 329/1921 Sb. byla ustanovení o ručení obecních orgánů v oboru hospodářské správy obecní nově upravena a sjednocena. Její §§ 5, 10, 12, 16, 18, 26 jednají o jednotlivých případech, kde obec utrpí škodu nedbáním norem o finančním hospodaření obcí, a ukládají náhradní povinnost orgánům se provinivším, t. j. jednak starostovi, jeho náměstku, členům obecní rady a zastupitelstva, jednak i osobám jiným, zejména takovým, které jsou k obci ve služebním poměru. Dodatek k tomu obsahuje zák. č. 169/1930 Sb., a to v doplňku (odst. 5.) k § 19 zák. č. 77/1927 Sb. Tato nová ustanovení postihují jenom ony způsoby provinění proti řádnému hospodaření, jež se projevují jako porušení jednotlivých konkrétních předpisů, obsažených ve finanční novele a dodatku k ní, nikoli však jiné skutečnosti, z kterých vznikla obci škoda a které podle starších — všeobecnějších — předpisů zakládaly vinníkovu povinnost k náhradě. Ježto tyto starší předpisy nebyly finanční novelou zrušeny, nýbrž toliko změněny a doplněny (srov. čl. I k § 57 vlád. nař. č. 143/1922 Sb.), je platný právní stav ten, že o ručení obecních funkcionářů obci platí jednak ustanovení finanční novely a cit. dodatku a pak — byla-li škoda způsobena jednáním nebo opomenutím, které se nepříčí normám daným v těchto dvou zákonech, na něž však dopadá sankce starších ustanovení — tato. Vytknouti jest, že i okruh osob, které podle obojích ustanovení stihá záruční povinnost, není stejný (srov. zejména § 104 pražského, § 112 olomouckého a § 82 opavského statutu).
§ 66 čes. ob. zř. přikázal výslovně rozhodování o náhradních nárocích obce soudu. V ostatních obecních zřízeních a v městských statutech není podobného ustanovení, ale prakse i tu uznávala soudní kompetenci (srov. ohl. Moravy Budw. 865, 4391, 6836). Při tom však s různými nuancemi připouštěla, že obec může usnesením svého zastupitelstva nárok proti škůdci „formalisovati“ a že toto usnesení podléhá přezkoumání v pořadu instancí správních (srov. zejména Budw. 13841, 5615 A, 5918 A). Správně rozhodl n. s. s. (Boh. 1717, 2483 adm.), že soudu přísluší rozhodování o náhradních nárocích obce podle § 66 čes. ob. zř. v celém rozsahu, tedy i posouzení, zda se úřední jednání příčilo právu.
Finanční novelou bylo přeneseno rozhodování o povinnosti k náhradě škody na úřady správní a soudům ponecháno rozhodování
o výši náhrady, při čemž je výrok správního úřadu o náhradní povinnosti pro ně závazný. Rozhodujícím správním úřadem byl podle § 48 fin. nov. bezprostřední dohlédací úřad, t. j. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku okresní výbor resp. zemský správní výbor (zemský výbor, zemská správní komise). Tato jeho kompetence přešla podle §§ 4, 5 a 99 zák. č. 126/1920 Sb. ve znění zák. č. 125/1927 Sb. na okresní resp. zemský úřad, ježto při rozhodování o náhradě škody nejde o výkon dohlédací moci, nýbrž o rozhodování pořadem stolic (srov. Boh. 10401 adm.). Zák. č. 169/1930 Sb. v odst. 5., připojeném k § 19 zák. č. 77/1927 Sb. restituoval, pokud jde o jednání proti předpisům odst. 2., 3. a 4. téhož paragrafu kompetenci okresního resp. zemského výboru, stanově, že o povinnosti k náhradě škody rozhoduje nadřízený orgán, jemuž přísluší schválení účtů, a že do rozhodnutí okresního výboru o povinnosti k náhradě škody způsobené obci lze si stěžovati k zemskému výboru. Zřejmě vybočil z mezí své kompetence nejvyšší soud v rozhodnutí Vážný 4797 civ., v němž sice uznává vázanost soudu na výrok správního úřadu o povinnosti k náhradě škody, při tom však vyslovuje, že „přes to soud, rozhodující o výši požadované náhrady, není sproštěn povinnosti, by zkoumal, zda a pokud uplatňovaná škoda je v příčinném vztahu k činnosti žalovaného, z jejíž příčiny dohlédací úřad jeho náhradní povinnost vyslovil, tedy zda a pokud škoda ta z činnosti té vzešla”N. s., Váž. civ., č. 4797.
Domáhati se výroku o náhradě škody je legitimována jen obec, nikoli jiné osoby, ku př. poplatníci (Boh. 5128, 6277, 8603 adm.). Správným je názor, vyslovený v Boh. 9175, 9499 adm., že dohlédací úřad může rozhodovati i ex offo, bez zakročení obce; svědčí tomu předpis § 19, odst. 5., zák. č. 169/1930 Sb., dle něhož k příkazu dohlédacího úřadu, rozhodnuvšího o povinnosti k náhradě škody, musí být podána žaloba, scil. soudní žaloba o určení výše škody. Osoba, která byla uznána povinnou k náhradě, nemůže se své vlastní odpovědnosti zbaviti poukazem na spoluodpovědnost osob jiných (Boh. 5701 adm.), může však namítati, že neprávem byla vyloučena jejich spoluodpovědnost a povinnost k společné náhradě (Boh. 9499 adm.). Ručení je sice časově omezeno (§ 10, odst. 4., a § 16, odst. 6., zák. č. 329/1921 Sb., a § 19, odst. 5. zák. č. 77/1927 Sb. ve znění zák. č. 169/1930 Sb.), nepomíjí však pozbytím členství v obecním zastupitelstvu (Boh. 5041 adm.).
Výhradná kompetence soudu k rozhodování o náhradním nároku trvá nadále, je-li nárok založen na starším předpisu, nedotčeném finanční novelou a prve zmíněným dodatkem k ní. (Jinak Boh. 8440 adm.)
4. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí nyní — jak v úvodu řečeno — pro města a obce o ručení veskrz ustanovení zák. čl. XXII/1886 se změnami, přivoděnými pozdějším zákonodárstvím.
Jeho § 86 stanoví, že každý člen představenstva — tedy osoby vyjmenované v § 63 l. c. — a pomocného i manipulačního personálu je povinen k plné náhradě škody, kterou způsobil úmyslně nebo ze zaviněné nedbalosti (o výkladu tohoto pojmu srov. Boh. 7444 adm.) svým nezákonným nebo nekompetentním jednáním, ať positivním nebo opomenutím, státu, municipiu, obci neb jednotlivcům, nemohla-li být škoda odvrácena předepsaným opravným prostředkem. Jednal-li z vyššího rozkazu a v jeho smyslu, ručí na jeho místě ti, kdo nezákonné jednání nařídili; členové obecní representace (zastupitelstva), kteří nezákonné jednání nařídili, ručí poškozenému solidárně, navzájem pak jsou povinni k náhradě stejným dílem (§ 87). Obec je s výhradou regresního práva povinna k náhradě, nemohl-li poškozený dosíci náhrady pro nemajetnost osoby primérně zavázané, nebo nemohlo-li být zjištěno, kdo hlasoval pro dotyčné usnesení. Oprava ručení za škody vzniklé z působnosti policejního kapitána byla vyhražena policejnímu statutu. Škodu, způsobenou úředníky manipulujícími penězi uhradí v prvé řadě ti, kdo mají dozor na tuto manipulaci a zanedbali své povinnosti (§ 88). O nároku na náhradu škody rozhodují soudy (§ 86), což platí i když ,byla v disciplinárním řízení po rozumu § 95 vyslovena odpovědnost za způsobenou škodu.
Velmi nesnadné je dopátrati se účinku, jaký na tento právní stav mělo sestátnění úřadu obecních a obvodních notářů (zák. č. 211/1920 Sb. a vlád. nař. č. 71/1921 Sb.) a zák. č. 233/1920 Sb., kterým bylo stanoveno, že v městech s regulovaným magistrátem na Slovensku působnost měšťanosty, policejního kapitána, magistrátních radů, hlavního notáře, hlavního fiskála, přísedících a notářů sirotčích stolic, tedy funkcionářů, kteří podle §§ 63 a 86 zák. čl. XXII/1886 ručili za škody v rozsahu tu vymezeném, bude obstarávána státními
úředníky, kterýž stav byl zaveden i na Podkarpatské Rusi zák. č. 62/1925 Sb. a vlád. nař. č. 171/1923 Sb. Zák. č. 243/1922 Sb. totiž v §§ 13 a 20 znovu normuje, že notáři jsou městu (obcím) odpovědni podle § 86 cit. zák. čl., dodávaje k tomu, že příslušnost soudu, rozhodovati o nároku na náhradu škody, nastane jen, když byla vina těchto funkcionářů zjištěna pravoplatným disciplinárním nálezem. Měl tím být § 86 restringován na ručení obci s vyloučením podobných nároků jiných poškozených, jímž je přiznával, a ručení vázáno na podmínku disciplinárního zjištění viny, nebo vycházel zákonodárce z názoru, že na notáře jako státní úředníky § 86 nelze již použíti, a že je třeba, aby jim uložil aspoň v omezeném rozsahu povinnost k náhradě škody? A k tomu se pojí otázka: Mají ručiti státní úředníci, obstarávající v městech s regulovaným magistrátem funkce v zák. č. 233/1920 Sb. vyjmenované, o nichž není podobného ustanovení jako jsou §§ 13 a 20 zák. č. 243/1922 Sb., tak jako dříve v rozsahu normovaném v cit. § 86, nebo odpadá jejich ručení vůbec? Odpověď je tím obtížnější, že zákon nikde neposkytuje oporu pro nalezení nějakého zásadního hlediska. Normujeť se ještě v § 27 posléz uvedeného zákona předpisem, že okresní náčelník resp. župan (nyní okresní a zemský úřad) je oprávněn odsouditi obec k náhradě útrat vzniklých tím, že starosta přes svou zákonnou povinnost opomenul vykonati opatření nařízené mu na základě platných ustanovení, určitý nový druh náhradní povinnosti obce, a to s výhradnou administrativní kompetencí k rozhodování. Uváží-li se konečně, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí i ustanovení ob. fin. novely č. 329/1921 Sb. o náhradě škody, jimiž byly částečně změněny zejména co do kompetence §§ 86 a 87 zák. čl. XXII/1886 (srov. prov. nař. č. 143/1922 Sb. k § 57 fin. nov.), dojde se k závěru, že nynější úprava postrádá jednotné vůdčí myšlenky, a že i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, podobně jako v historických zemích, je nutno posuzovat! náhradní nároky, uplatňované proti obecním orgánům (a i obci) podle různých materielních i kompetenčních norem. (O úřadech, kompetentních k rozhodování o povinnosti k náhradě škody srov. Boh. 6335, 7444, 7987 adm.)
Podrobné předpisy o ručení obecních orgánů a obcí obsahovaly uherské berní zákony. Obce spolupůsobily při vyměřování, vybírání a vymáhání daní a dávek. a jejich orgány a subsidiárně i obce samy odpovídaly za škody, které státu nebo stranám vznikly z nezákonného postupu při obstarávání těchto agend; zvláštností bylo, že ve prospěch poškozené strany mohla být uložena provinivšímu se orgánu i pokuta. S takovými předpisy setkáváme se již ve starších zákonech o správě veřejných daní a o organisaci finanční správy (zák. čl. XV/1876, LXIV/1883, XXVIII/1889), jakož i v zák. čl. XI/1909, změněném částečně zák. čl. LIII/1912 (srov. zejména §§ 6 — v změněném textu —, 22, 24, 25, 33, 71, 72, 77, 87) a v zák. čl. XII/1909 o spojené správě veřejných dávek, který ovšem podle § 43 zák. čl. LIII/1912 nenabyl účinnosti. Veškeré tyto předpisy jsou pojaty i do Sbírky platných zákonů a pravidel o manipulaci veřejných daní, vydané na základě zmocnění § 2 zák. čl. VI/1913 uherským min. financí pod č. 50000/1913 a znovu čsl. min. financí pod č. 132000/1923. Tím, že povinnost obcí k spolupůsobení ve věcech přímých daní byla nejprv zák. č. 43/1922 Sb. o oddělení státní finanční správy od obecní a municipální správy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a pak ještě více zák. č. 76/1927 Sb. o přímých daních (čl. II, odst. 3. a 4.) omezena, a že některé obce resp. notáři byli i této povinnosti úplně sproštěni. (vlád. nař. č. 219/1923 a č. 36/1925 Sb.), pozbyly ovšem zmíněné předpisy z valné části aktuálnosti. Z judikatury n. s. s. poukázati jest na nál. Boh. 9604 adm., který se arci velmi stručně a nepřesvědčivě vypořádává s ustanovením § 33 zák. čl. XI/1909 a na nál. Boh. 1358 fin.
Literatura.
Loening: „Die Haftung des Staates aus rechtswidrigen Handlungen seiner Beamten“, 1879; Schönhof v „Allgem. österr. Gerichtszeitung“, 1881, č. 29; Pražák: „Rak. právo ústavní I.“, 1900; Randa: „O závazcích k náhradě škody“, 1899, a „Schadenersatzpflicht“, 1913; Zebo v „Prager Juristische Zeitschrift“, 1930, č. 1; Diwald v „Právníku”, 1932, č. 9; Matějka: „Povinnost státu k náhradě škody způsobené výkonem veřejné moci”, 1923.
Hugo Diwald.

Citace:

Samospráva. (Tabulka k doplnění). Slovník veřejného práva Československého, svazek IV. S až T. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1938, s. 13-103.