NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9735.

Zaniklo-li zástavní právo k zabaveným věcem jich zkázou, aniž příslušelo věřiteli zástavní právo k pojistné sumě za věci, nemůže věřitel, zaplatil-li mu vyrovnací dlužník vyrovnací kvotu, vésti pro zbytek své pohledávky exekuci na nárok dlužníka na vydání pojistné sumy.
(Rozh. ze dne 14. března 1930, Rv I 998/29.)
Usnesením okresního soudu ze dne 3. prosince 1927 byla žalované na základě platebního rozkazu ze dne 11. října 1927 povolena proti žalobci k vydobytí pohledávky 4 000 Kč s přísl. mobilární exekuce, ale zabavené svršky shořely dříve, než došlo k soudnímu prodeji. Svršky byly pojištěny a pojištěná suma byla dne 4. dubna 1928 složena na soudě. Mezitím bylo o žalobcově jmění zahájeno vyrovnací řízení. Žalobce se vyrovnal na 35% a vyrovnání bylo potvrzeno usnesením vyrovnacího soudu ze dne 2. srpna 1928. Vyrovnací kvótu žalobce žalované zaplatil, ale žalovaná se tím nespokojila a navrhla pro zbytek na základě řečeného exekučního titulu exekuci zabavením a přikázáním pohledávky 2 937 Kč, příslušející žalobci proti okresnímu soudu co do soudního vkladu uloženého pod zn. Nc I 165/28. Exekuce tato byla povolena usnesením okresního soudu ze dne 19. prosince 1928. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované, by bylo zjištěno, že nárok žalované proti žalobci z platebního rozkazu okresního soudu ze dne 11. října 1927 jest zrušen. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby s tím, že po právní moci rozsudku bude exekuce z úřadu zrušena. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatelka hájí názor, že, any zabavené svršky shořely, peněžitý ekvivalent, t. j. peníz pojišťovnou za tyto předměty složený, ručí za pohledávku a trvá na zaplacení pohledávky z peníze pojišťovnou složeného podle zásady precium succedit in locum rei. Odvolatelka však není v právu. Zástavního práva nabyla jen na svršky a, any shořely, zaniklo právo zástavní. Chtěla-li odvolatelka nabýti zástavní právo i na pojištěném penízi, měla pojistku dáti vinkulovati. Ježto tak neučinila, jest pojištěný prost jakéhokoliv závazku. Správné jest, že odvolatelka má nárok na oddělené uspokojení ze zabavených svršků. Ježto však shořely, nemůže se odvolatelka hojiti z pojištěné sumy, protože na ní nenabyla zástavního práva (§ 467 obč. zák.). Její pohledávka trvá v celém rozsahu dále, ale jen ohledně zabavených svršků. Ježto jich již není, má odvolatelka jen nárok na vyrovnací kvótu a nemůže z jiného dlužníkova jmění vymáhati celou svou pohledávku. Shoření zabavených věcí jde podle § 1311 obč. zák. na úkor postiženého. Postižena byla v prvé řadě žalovaná strana, nikoliv žalující strana, jak se odvolatelka domnívá, neboť její zástavní právo tím uhaslo. Posléze brojí odvolatelka proti tomu, že žaloba není žalobou oposiční ve smyslu § 35 ex. ř., nýbrž určovací žalobou podle § 228 c. ř. s. K tomu jest podotknouti, že žaloba byla podána u exekučního soudu, že líčí děj exekucí povstalý, a žádá o zjištění, že nárok žalované strany z platebního rozkazu jest zrušen. Na první pohled byla by to určovací žaloba, a když se žalobní prosba vykládá v širokém smyslu, je určovací návrh v každé žalobě obsažen. Z toho však nelze ještě vyvozovati, že žaloba jest určovací žalobou v užším smyslu slova. Žaloba byla podána ohledně exekuce a stačí k oposiční žalobě, že se žalobce domáhá nepřípustnosti exekuce. Toho chce žalobce docíliti, žádaje o výrok, že nárok jest zrušen. Je proto projednávaná žaloba oposiční žalobou ve smyslu § 35 ex. ř. a exekuční soud správně jednal, když ji připustil a o ní rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce proti nároku, pro který byla exekuce povolena, podal námitky s návrhem, by bylo zjištěno, že nárok jest zrušen, tedy pro jeho zánik, a spojil s ním návrh na zrušení exekuce. Jde tedy zřejmě o žalobu oposiční podle § 35 ex. ř. s dalším návrhem podle § 39 třetí odstavec ex. ř. Že žalobní prosba nezní přímo na nepřípustnost exekuce, jak by to zákonu lépe bylo vyhovovalo, není na závadu, neboť stačí i žádost, jak podle spisu byla učiněna (srov. plenární usnesení uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 9048). Ale žaloba jest i věcně opodstatněna, neboť podle § 53 (1) vyr. ř. sprošťuje se soudně potvrzeným vyrovnáním, vyjmouc případ § 53 (4) vyr. ř. zde v úvahu nepřicházející, dlužník závazku, dodatečně nahraditi svým věřitelům ztrátu, již utrpí, ať se řízení nebo hlasování o vyrovnání zúčastnili nebo hlasovali proti němu, což znamená, že zaniká pohledávka, pokud převyšuje kvotu, a, jelikož v souzeném případě tato skutečnost nastala teprve po vzniku exekučního titulu, jenž jest základem exekučního řízení, jsou splněny veškeré podmínky § 35 ex. ř. Jest tudíž exekuce, povolená usnesením okresního soudu ze dne 19. prosince 1928, nepřípustná a bylo proto žalobě nižšími soudy vyhověno bez právního omylu. Pravdu má dovolání v tom, že práva na oddělené uspokojení podle §§ 11 a 46 vyr. ř. nejsou dotčena vyrovnáním. Ale žalovaná marně se dovolává těchto ustanovení vyrovnacího řádu, ano soudcovské zástavní právo, nabyté žalovanou podle soudního usnesení ze dne 3. prosince 1927 zkázou zabavených svršků zaniklo a žalovaná před povolením exekuce, o jejíž nepřípustnost jest žalováno, zástavního práva k pojištěné hodnotě, pokud se týče k soudnímu vkladu nenabyla. Zánikem soudně zabavených věcí zaniklo nejen zástavní právo k nim, nýbrž přirozeně i možnost odděleného uspokojení, a, jelikož mobilární exekuce byla povolena žalované, stihá tato nehoda ji (§ 1311 obč. zák.). Případem, že exekučně zabavený předmět byl zpeněžen jiným způsobem, než exekučním prodejem, netřeba se obírati, jelikož zabavené svršky shořely a k jejich zpeněžení tudíž nedošlo. Podle toho jest dovolání neodůvodněné a nebylo mu vyhověno.

Citace:

Čís. 9735.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 406-408.