Č. 406.Zabírání bytů: I. * Pro rozřešení otázky, jde-li o byt, jehož se užívá za skladiště (§ 8 č. 2 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n.), neb o místnosti, jichž se užívá k uložení věcí, které lze uložiti jinde (§ 8 č. 3 cit. zák.), je rozhodnou jedině ta okolnost, k čemu byla zabraná místnost v době zabrání objektivně uzpůsobena, a nerozhoduje o tom ani skutečné její užívání ani vůle uživatelova. — II. Právní věta stejná jako při č. 229.(Nález ze dne 7. května 1920 č. 3929.)Věc: Božena Wagnerová v Prostějově proti nájemnímu úřadu v Prostějově stran zabrání bytu. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení. Důvody: Naříkaným rozhodnutím byl zamítnut odpor stěžovatelčin, podaný proti rozhodnutí, jímž zabrán byl v jejím domě v Prostějově byt, skládající se z jedné světnice v levo na dvoře, s odůvodněním, že zabraného bytu používá se jako skladiště a že věci v něm uložené bezpečně lze uložiti jinde (§ 8, čís. 2 zák. z 30. října 1919 čís. 592 sb. z. a n.). O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nejvyšší správní soud takto: Spornou je otázka, zda zabraná světnice je bytem, jehož se používá za skladiště, jak za to má žalovaný úřad, či je-li místností hospodářskou, jak tvrdí stěžovatelka. Pro rozřešení otázky té je směrodatnou jedině okolnost, k čemu byla zabraná místnost v době zabrání objektivně uzpůsobena, a nerozhoduje o tom ani skutečné její užívání ani vůle uživatelova. Jinak nemělo by ustanovení § 8, čís. 2 cit. zák. smyslu a nebyl by případ zabrání dle tohoto ustanovení vůbec možný. Žalovaný úřad na základě provedeného šetření uznal, že světnice ona uzpůsobena je k obývání, a že je tedy bytem. Dle nálezu znalce, který při šetření úřadem I. stolice provedeném světnici prohlédl, je světnice ta k obývání způsobilá, což vyplývá i z vlastního udání stěžovatelčina, která v odporu uvedla, že tam do roku 1913 bydlel nájemník a že nyní obývá tam její muž, kteroužto poslednější okolnost ovšem ve stížnosti na nejvyšší správní soud podané již neuvádí, zmiňujíc se jen o tom, že místnost ta slouží za skladiště. Byla-li však zabraná světnice v době zabrání objektivně uzpůsobena k obývání, je bytem a nemůže jako byt spadati pod ustanovení § 8, č. 3 cit. zák. jako místnost hospodářská. Dle § 8, č. 2 cit. zák. je ovšem přípustným zabrání bytu, jehož se používá za skladiště. Žalovaný úřad však opomenul za součinnosti strany vyšetřiti, zda zabraného bytu skutečně jako skladiště se používá. Stěžovatelka tvrdila totiž již v řízení administrativním, že v zabrané místnosti ukládají se věci k obdělávání zahrady, vedení zahradnictví, pak obilí a sklizeň ovoce i zeleniny, tedy potřeby, sloužící k vedení hospodářství polního i zahradního. Nejvyšší správní soud vyslovil již v nálezu svém ze dne 7. listopadu 1919 čís. 4656 právní názor, že skladištěm po rozumu § 6, č. 4 vl. nař. ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. zák. a nař. není místnost používaná k uložení potřeb sloužících k vedení hospodářství neb domácnosti, kteréžto potřeby nelze v místnostech tvořících příslušenství bytu neb domácnosti účelně ukládati. Při tomto svém právním názoru trvá nejvyšší správní soud i pokud jde o zabrání bytu dle § 8, č. 2 zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., poněvadž toto ustanovení odpovídá ustanovení § 6, č. 4 vl. nař. z 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n., s nímž se shoduje. Mělo tedy býti za součinnosti stěžovatelky vyšetřeno, jaké věci tato v zabraném bytě uschovává, jedná-li se o potřeby sloužící k vedení hospodářství a nelze-li potřeby ty v místnostech tvořících příslušenství jejího bytu účelně ukládati. Tyto okolnosti však v administrativním řízení zjištěny nebyly a chybí tedy pro skutkový předpoklad, že stěžovatelka užívala zabraného bytu jako skladiště v technickém smyslu, ve spisech potřebný základ. Z toho důvodu bylo naříkané rozhodnutí dle § 6 zákona o správním soudě zrušeno.