Čís. 13554.

Byl-li zůstavitel příslušníkem belgickým, jest projednání pozůstalosti o neknihovní pohledávce zůstavitelově za tuzemským dlužníkem a rozhodování o sporných dědických nárocích přenechati soudu belgickému. Opatření podle §§ 137 a 138 nesp. říz. záleží tu v tom, že soud dá příkaz tuzemskému dlužníku, by neplatil pozůstalosti tak dlouho, až cizozemské úřady rozhodnou o pohledávce.
(Rozh. ze dne 18. května 1934, R I 517/34.)
V pozůstalostní věci po cizozemkyni uložil soud prvé stolice dědicům, by zajistili dědický díl tuzemských dědiců 500000 Kč jakož i poplatkové pohledávky čsl. státu 78500 Kč zástavou nebo hypotékou, a dále vyřkl, že se neodstupuje před touto jistotou projednání pozůstalosti, sestávající z nezaknihované zápůjčkové pohledávky zůstavitelky proti dr. Jaroslavovi L-ovi zahraničním úřadům. Rekursní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc prvému soudu, by v řízení pokračoval a nové usnesení vydal. Důvody: Podle § 23 nesp. pat. mají soudy ohledně movitého jmění cizince zemřelého v zahraničí, jest-li zemřelý jest příslušníkem státu, jenž zachovává stejné zásady, přenechati příslušným zahraničním úřadům cizincovým, jak projednání pozůstalosti, tak rozhodnutí o všech sporných nárocích dědických a omeziti se na to, aby se postaraly o zajištění pozůstalosti a nároků všech dědiců a legatářů, již jsou tuzemskými poddanými a o uspokojení tuzemských věřitelů, podle předpisů obsažených v §§ 137 až 139. Přenechání projednání ohledně movitého jmění zahraničním úřadům závisí na tom, že je zachovávána vzájemnost. To je především zjistili po případě poučením se strany ministerstva spravedlnosti. Od tohoto přenechání projednání cizím úřadům jest rozeznávati vydání pozůstalostního jmění. Co se týče opatření k zajištění nároků tuzemských dědiců, jest.vžiti zřetel k ustanovení § 137 nesp. pat., podle něhož s vydáním pozůstalostního předmětu nebo dílu potřebného ke krytí dědicových nároků do cizozemska je tak dlouho sečkati, až bude právoplatně rozhodnuto o jejich nárocích tamními soudními úřady. Ohledně tuzemských věřitelů jest užíti § 138 nesp. pat., podle něhož je se starati, by vydání pozůstalostního jmění teprve pak se stalo, dojde-li k uspokojení věřitelů nebo bude-li dána jistota. Podle názoru rekursního soudu nemůže však ani ve smyslu § 137 ani ve smyslu § 138 býti ostatním dědicům uloženo, by zajistili zástavou nebo hypotékou dědický díl dědicův nebo pohledávku věřitelovu, nýbrž nesmí se jen dotyčné movité jmění vydati. V souzeném případě jde o nezaknihovanou pohledávku ze zápůjčky zůstavitelky proti dr. Jaroslavu L-ovi v částce 2000000 Kč a nesmí se část této pohledávky nutné k zajištění dědického nároku a pohledávky poplatkové státu vydati do cizozemí, což podle názoru rekursního soudu je zameziti tak, že se dlužníku zakáže volně nakládati dotyčnou částí pohledávky, obzvláště konati na tuto pohledávku platy do zahraničí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Aby bylo lze posouditi, zda jest projednání pozůstalosti o pozůstalém movitém jmění záležejícím dle tvrzení účastníků v neknihovní pohledávce zůstavitelčině 2000000 Kč za dlužníkem Dr. Jaroslavem L-em, velkostatkářem v K. u Plzně a nalézajícím se tudíž v československém státě, přenechati podle § 23 nesp. pat., — jehož jest tu užíti, ana zůstavitelka byla dle tvrzení účastníků cizinkou zemřevší v Římě — příslušnému cizozemskému úřadu zůstavitelčinu, tedy státu, jehož byla zůstavitelka příslušníkem, jest především zjistiti, kterého státu jest zůstavitelka příslušníkem, a bude další zaříditi podle případných předpisů. Ukáže-li se, že jest zůstavitelka příslušnicí belgickou, nebude ovšem závady, by nebylo projednání pozůstalosti, o niž jde, přenecháno belgickým úřadům, když podle sdělení ministerstva spravedlnosti uvedeného ve věstníku min. sprav. 4/23 jest v poměru k Belgii pokládati za zjištěnou vzájemnost podle § 23 nesp. říz. Názor odpovídá zásadě vyslovené v rozhodnutí čís. 3098 sb. n. s., že nepřekáží, je-li vzájemnost zaručena, by projednání movité pozůstalosti cizozemce a rozhodování o sporných nárocích dědických nebylo přenecháno cizozemskému úřadu. Především jest však opatřiti potřebné podle § 139 nesp. říz. Opatření takové první soud již učinil a jest jen otázka, v čemž má v souzeném případě záležeti opatření podle §§ 137 a 138 nesp. říz. Po té stránce sdílí nejvyšší soud názor rekursního soudu, že opatření to může záležeti jen v příkazu dlužníku Dr. Jaroslavu L-ovi, by neplatil pozůstalosti po zůstavitelce tak dlouho, až cizozemské úřady o pohledávce rozhodnou.

Citace:

Čís. 13554.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 597-599.