NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 6454.

Od lhůty §u 256, druhý odstavec, ex. ř., jest odpočísti dobu, po niž byl povolen odklad exekuce.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1926, R I 954/26.)
Soud prvé stolice zamítl návrh vymáhajícího věřitele na pokračování v prodejovém řízení zabavených movitostí, ježto ode dne zabavení uplynul již více než rok (§ 256, druhý odstavec, ex. ř.). Rekursní soud návrhu vyhověl, odpočítav od doby, jež uplynula mezi zabavením a návrhem na pokračování v prodejovém řízení dobu, po kterou byl povolen odklad exekuce, následkem čehož pak jednoroční lhůta §u 256, druhý odstavec, ex. ř., nebyla dosud vyčerpána. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurentu nelze přisvědčiti, započítává-li dobu odkladu exekuce povoleného usnesením ze dne 2. dubna 1925 do lhůty k pokračování v prodejovém řízení pod následky zániku zástavního práva, stanovené v § 256 odst. 2 ex. ř. Okolnost, že k pokračování v exekuci, odložené oním usnesením, nebylo potřebí návrhu vymáhající věřitelky, ničeho nemění na tom, že nemohlo býti vymáhající věřitelkou po dobu trvání odkladu v prodejovém řízení pokračováno, a, ježto předpokladem zániku zástavního práva podle §u 256 ex. ř. jest, že ve lhůtě v tomto §u stanovené nejen v prodejovém řízení pokračováno nebylo, nýbrž ani pokračováno býti nemohlo/právem rekursní soud dobu trvání odkladu, tedy 72 dní z doby, která uplynula od výkonu zabavení do návrhu na pokračování v prodejovém řízení odpočítává. Stanovisko rekursního soudu, dle něhož tu není zániku práva zástavního podle §u 256 ex. ř., jest správné, dovolací rekurs není opodstatněn a bylo se o něm usnésti, jak se stalo.

Citace:

Čís. 9756. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 447-449.