Čís. 14911.
Pri dani železničného zamestnanca do výslužby § 115 odst. 3 lit a) služebnej pragmatiky nerozeznává, v čom je príčina neschopnosti k službe, či v telesnej alebo duševnej chorobe a či v iných okolnostiach, a niet tu žiadneho určenia o tom, ako dlho by príčina neschopnosti mala trvať predtým, než dráha siahne k preloženiu zamestnanca do trvalé výslužby.
Lit a) ako aj lit c) odst 3 § 115 služ. pragm. sú samostatnými, od seba nezávislými dôvodmi preloženia do výslužby, preto, keď zamestnanec je preložený do výslužby pre neschopnost k službe podla lit. a), netreba sa zaoberať dôvodom nemoci pod lit c).
(Rozh. z 2. januára 1936, Rv III 454/35.)
Žalobník vstúpil do železničných služieb 3. júna 1920 ako remeselník a po 12ročnej nepretržitej službe bol v služebnom pomere postavený na roveň zriadencom. Členom penzijného fondu čsl. železnic bol od 1. augusta 1921. Podla posudku šéflekára z 31. októbra 1932 bol žalobník uznaný za trvale neschopného k službe a rozhodnutím riaditeľstva štátnych drah v B. bol podla § 115 odst. 3 lit. a) služebného poriadku daný do výslužby s platnosťou od 1. februára 1933. Žalobník domáhal sa žalobou, aby výmer o jeho penzionovaní bol zrušený, žalovaný čsl. štát aby mu bol povinný platit aktivne požitky a aby mu bol priznaný pred penzionováním nemocenský rok. Všetky tri súdy žalobu zamietly, Najvyšší súd z týchto dôvodov: V § 115 odst. 3 služ. řádu jsou uvedeny důvody k přeložení železničních zaměstnanců do trvalé výslužby z mocí úřední a mezi nimi pod písm. a) také neschopnost ke službě, je-li vyloučeno, že zaměstnanec opět nabude schopnosti služební a pod písm. c) nemoc, kterou byl zaměstnanec po celý rok nepřetržitě zdržen od služby a která je taková, že se nelze nadití, že by mohl opět nastoupiti službu.
Podle slohové úpravy § 115 je každý z obou těchto důvodů samostatným, na druhém nezávislým a proto, byl-li žalobce přeložen do výslužby pro neschopnost ke službě — § 115 odst. 3 písm. a) — netřeba se zabývati důvodem nemoci pod písm. c). Tolik však třeba tu zdůrazniti, že § 115 odst. 3 písm. a) nerozeznává, v čem je příčina neschopnosti ke službě, zda v tělesné či duševní chorobě, nebo v okolnostech jiných a že není tu žádného určení o tom, jak dlouho příčina neschopnosti by měla trvati před tím, než dráha sáhne k přeložení, do trvalé výslužby. Proto ovšem, jest příčinou neschopnosti tělesný chorobný stav, není podmínkou přeložení do výslužby, aby trval celý rok, jako tomu při důvode pod písm. c), je-li příčinou nemoc. Podle uvedeného závisí rozhodnutí sporu již jen na tom, zda posudek šéflékaře z 31. října 1932 je důkazem o té služební neschopnosti, jaká je uvedená v § 115 odst. 3 písm. a). Správně a v souhlase se spisy uznal odvolací soud, že tento znalecký posudek nebyl napaden pro věcnou nesprávnost, nýbrž že se mu vytýká jen to, že není jím při zjištěné neschopnosti ke službě zároveň zjištěno, že je vyloučeno, že žalobce opět nabude schopnosti ke službě.
Leč to vytýká dovolací žádost neprávem, neboť posudek zní tak, že žalobce je služby trvale neschopen, čímž všem, třebas tu nebyl doslov písm. a) odst. 3 § 115 služ. řádu, je tu jasně vysloveno, že neschopnost nepřestane, což jest obsahem totéž jako vyloučení opětného nabytí schopnosti ke službě.