Literární zprávy.

Zákony upravující právní poměry vlastníků domů a nájemníků.

Sestavil Dr. Jos. Zelinka. Vydání 1926. Nákladem vlastním. V komisi K. Beníška v Plzni. Cena 32 Kč.
Psáti obsáhlý komentář k zákonům, jež jsou už napřed určeny jen pro určitou dobu, není právě úkolem vděčným. Ale jde-li o tak důležité zákony, jako jsou zákony shora označené, které postihují téměř kde koho, ať jako vlastníka domu nebo — to ovšem v mnohém větším rozsahu — jako nájemníka, pak je úkol tento velmi potřebným a vyplnění jeho činem velmi záslužným. To platí tím více, vtělí-li se tento čin v práci tak vážnou a důkladnou, jako je práce Zelinkova. Nejde o autorovu práci první toho druhu, předstupuje, jako praví v úvodě, od r. 1922 již po čtvrté, s prací zabývající se úpravou poměrů bytových a nájemních. A lze říci bez nadsázky, že s rozsahem práce roste i jakost její, takže nová práce nezůstává na výši práce předchozí, nýbrž ji ještě předčí.
Autor, jenž stojí již po léta v samém středu životní prakse, již v tak bohatých a různotvárných obměnách vyvolávají zákony na ochranu nájemníků, uvědomil si důležitost toho, aby tato prakse byla co nejsprávnější, ale také jednotná, zahloubal se do předpisů — ne právě jasných a naprosto ne jednoduchých — s horlivostí a svědomitostí obdivuhodnou. A bylo by hříchem, kdyby výtěžky této práce byl ponechal jen pro sebe.
Autor neoznačuje novou práci jako nové, další vydání práce předchozí, přes to, že nová práce nese týž název. Činí tak plným právem. Nebo nejde o pouhé nové zpracování vydání dřívějšího, nýbrž o zpracování zcela nové látky, jak je obsažena v zákonech nyní platných. Právem také neobmezuje se jen na zpracování otázek soukromoprávných; bylo by to kusé a také nemožné, poněvadž právě poměry nájemní to jsou, jež v nynější době pozbyly svého — dříve tak čistého — rázu soukromoprávního a pronikány jsou prvky veřejnoprávními.
Autor počíná svůj spis systematickým rozborem dvou základních otázek, totiž o rozsahu působnosti nového zákona o ochraně nájemníků a o nájemném, vytýkaje tu zejména změny proti stavu dřívějším, pak postup pro výpočet nájemného a výpočet pro přípustné zvýšení jeho. Pak teprve následuje zákon o ochraně nájemníků z r. 1925, zákon o odkladu exekučního vyklizení místností z r. 1925, všeobecné výpovědní a stěhovací řády, zákon o mimořádných opatřeních bytové péče, o přídělu bytů vojenským gážistům, příklady návrhů a soudních rozhodnutí ve věcech nájemních a j. S povděkem uvítá zajisté prakse také oddíl podávající povšechné zásady řízení správního sestavené podle některých nálezů nejvyššího správního soudu.
Postup práce autorovy při výkladu jednotlivých zákonných ustanovení je jinak stejný jako v dřívějších jeho spisech. K textu zákona připojuje, kde toho uzná potřebu, svoje poznámky, podávající nejen výklad, nýbrž i kritiku a těžící ze zkušeností praxe, načež připojuje bohatou judikaturu, a to nejen nejvyššího soudu a nejv. správního soudu, nýbrž také zem. civ. soudu v Praze a kraj. soudu v Plzni a v obmezené míře také nejv. soudu vídeňského. Ani na literární odkazy, pokud jde o práce obírající se otázkami sem spadajícími, nebylo zapomenuto.
Tím vším stává se Zelinkova práce jistě nepostradatelnou pomůckou, spolehlivým vůdcem a rádcem všem, kdo mají s otázkami bytovými co činiti.
a.

Citace:

ČAKRT, X.. Ladislav Cink: Trestní právo důchodkové. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 3, s. 140-140.