NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 2235.

Zavinění (§§ 335, 337 tr. zák.) řidiče automobilu, předjížděl-li cyklistu na levé straně silnice místo na pravé.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1926, Zm I 768/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 22. září 1925, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti života podle §§ů 335, 337 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozhodovací důvody prvé stolice mají právem za to, že obžalovaný jednal proti platným předpisům tím, že předjížděl na kole jedoucího R-a na levé straně silnice místo na pravé, a možno přisvědčiti také dalším vývodům napadeného rozsudku potud, že pro skutkovou podstatu přečinu podle §§ů 335, 337 tr. zák. nestačí pouhé porušení předpisů silniční policie samo o sobě, nýbrž že se dále předpokládá, že pachatel mohl nahlédnouti, že jízdou, předpisům se příčící, ohrozí (přesněji může způsobiti nebo zvětšiti) nebezpečí pro tělesnou bezpečnost lidí (Josefa R-a). Avšak této možnosti předvídání nebezpečí rozhodovací důvody nevylučují; vyslovují toliko, že není jisto, zda s ohledem na danou situaci obžalovaný musil nahlížeti, že ohrozí tělesnou bezpečnost R-ovu a opírají tento závěr jediným předpokladem, že nelze zjistiti, jaká byla situace bezprostředně před srážkou, to jest — jak z předchozích úvah plyne — že se neprokázalo, zda zahnul R. z pravé na levou stranu silnice již ve větší vzdálenosti před autem obžalovaného, či náhle a nepředvídaně teprve, když auto k němu dojelo na dva až tři kroky. Právem napadá stížnost tento výrok nalézacího soudu o nedostatku zákonné známky nedbalosti důvodem zmatečnosti podle čís. 9 písm. a) (§u 281 tr. ř.) zdůrazňujíc, že stačí, může-li pachatel m. j. podle předpisů zvláště vyhlášených nahlížeti, že může svým jednáním nebo opomenutím způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí pro život, zdraví nebo bezpečnost těla lidského. Požadavek nutnosti poznání nebezpečné povahy jednání neb opomenutí — vyslovený ve shora zmíněné větě rozhodovacích důvodů, která jest bezprostřední a jedinou oporou sprošťujícího výroku, příčí se jasnému ustanovení §u 335 (337) tr. zák., jenž předpokládá toliko možnost takového poznání. Příčí se také správnému výkladu zákona, činí-li nalézací soud v předpokladech závěru o nutností, správně možnosti předvídání předmětem úvah výhradně způsob jízdy R-ovy, t. j. zvláštní okolnosti případu, poukazující к přirozeným, pro každého lehce poznatelným následkům jednání neb opomenutí (předjíždění po určité straně silnice). Vedle přirozené povahy skutku uvádí § 337 (335) tr. zák. střídavě i jiné prameny možného poznání nebezpečné povahy skutku a vzpomíná mezi nimi zejména předpisů zvláště vyhlášených, z nichž tu přichází v úvahu § 59 min. nař. ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák. a předpis §u 2 nařízení míst. v Praze ze dne 21. června 1886, čís. 54 z. zák. pro Čechy platného pro říšské silnice (po případě §u 2 zákona ze dne 15. června 1866, čís. 47 zem. zák. pro Čechy) platného pro ostatní veřejné silnice mimo Prahu, že veškerá vozidla mají se v levo vyhýbati a v pravo předjížděti. Tento předpis, jehož neznalostí se obžalovaný podle §u 233 tr. zák. nemůže hájiti a jenž mu byl, jak rozsudek uvádí, podle vlastního doznání znám, sprostředkoval obžalovanému poznání, že předjíždění po zakázané levé straně je spojeno s nebezpečím obzvláště pro osoby nalézající se na vozidlech v témže směru se pohybujících, jelikož řidiči těchto vozidel mohou — v důvěře v přesné zachování onoho předpisu jinými vozidly — důvodně předpokládali, že jim, jedou-li po levé straně, nebo zabočí-li na levou stranu silnice nehrozí srážka s vozidly za nimi v témže směru se pohybujícími. Neuvědomil-li si obžalovaný přes tento předpis nebezpečnost zakázaného způsobu předjíždění nebo předjížděl-li, ač si to uvědomil, po zakázané straně, neosvědčil oné obezřetnosti a opatrnosti, jaká mu podle předpisů proň závazných a jemu známých byla možnou a náležela, a jednal tedy nedbale po rozumu §u 335 (337) tr. zák., třebaže snad hrozící nebezpečí nebylo nad to napovězeno i zvláštními okolnostmi případu, t. j. přirozenými lehce poznatelnými následky jednání samými o sobě. Povahu nedbalosti pozbylo by porušení platného zákazu policejního výhradně tehdy, kdyby tu byla bývala netoliko možnost, nýbrž přímo jistota, že překročení zákazu nikterak nemůže ani způsobili ani zvětšiti nebezpečí pro jinou osobu, to jest jistota, že R. zůstane i na dále na pravé straně silnice, nebo kdyby byly zvláštní okolnosti nutily к překročení zákazu za tím účelem, aby bylo zamezeno větší nebezpečí pro případ zachování porušeného předpisu hrozící (k čemuž poukazuje i § 2 zmíněného nařízení čís. 54 z roku 1886 slovy »není-li ze zvláštních důvodů třeba učinili výjimku«). Těchto předpokladů napadený rozsudek nezjišťuje. Popírá-li přes to nedbalost obžalovaného, činí tak s hledisek (jak dokázáno) při správném použití zákona pochybených a neúplných a sprošťující výrok na tomto mylném závěru se zakládající je zmatečným podle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. Bylo proto stížnosti, aniž bylo třeba zabývati se ostatními jejími vývody, vyhověti a rozsudek prvé stolice zrušili. Ve věci samé ještě rozhodnouti nelze. Automobily nejsou z věcí v §u 85 písm. c) tr. zák. jmenovaných a zrušený rozsudek neuvažuje vůbec o tom, zda se závadný skutek stal za zvláště nebezpečných okolností v §u 85 písm. c) tr. zák. zmíněných čili nic, takže se nedostává skutkového podkladu pro kvalifikování skutku podle §u 335 nebo podle §u 337 tr. zák. Bylo proto vrátiti věc nalézacímu soudu, by ji znova projednal a rozhodl, při čemž bude soudu přihlížeti též k posudku soudního znalce а k okolnostem v něm zdůrazňovaným, že obžalovaný jel velkou rychlostí na silnici, jejíž jízdní dráha byla místy zúžena velkými hromadami štěrku, a zkoumati, jsou-li tyto okolnosti prokázány a, раk-li ano, jaký mají význam pro otázku nedbalosti obžalovaného.

Citace:

č. 2235. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 33-35.