NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4497.

Třebaže obžalovaný ohlásil zmateční stížnost protokolárně u ředitelství věznice ve lhůtě § 284 tr. ř., jest opověď ta opožděná, byl-li protokol přinesen dozorcem vězňů do podatelny nalézacího soudu až po uplynutí oné lhůty.
(Rozh. ze dne 13. října 1932, Zm I 578/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského trestního jako porotního soudu v Praze ze dne 14. června 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vyhnání cizího plodu podle § 147, 148 tr. zák., zločinem podvodu podle § 197, 199 d), 200 tr. zák. a přestupky proti veřejným opatřením podle § 320 e) tr. zák. a zmrhání pod přípovědí manželství podle § 506 tr. zák.
Důvody:
Napadený rozsudek porotního soudu byl vyhlášen dne 14. června 1932. Podle §§ 346, 284 tr. ř. bylo zmateční stížnost ohlásiti buď ještě v sedění soudu porotního nebo do tří dnů u sborového soudu prvé stolice. Obžalovaný prohlásil dne 17. června 1932, tudíž posledního dne řečené lhůty, nikoli před soudem, k němuž se mohl dáti předvésti, nýbrž protokolem sepsaným ,u ředitelství věznice krajského soudu trestního v Praze, že ohlašuje zmateční stížnost, a žádal zároveň o zřízení obhájce chudých ku provedení zmateční stížnosti. Podle podacího záznamu došel tento protokol na krajský soud trestní v Praze dne 19. června 1932, tudíž po uplynutí oné lhůty. Jak bylo vyšetřeno, nedošel protokol poštou, nýbrž byl přinesen do podatelny dozorcem vězňů. Prohlášením obžalovaného u ředitelství věznice nebyl opravný prostředek ještě ohlášen u sborového soudu první stolice. Pro otázku včasnosti opovědi je, hledíc k ustanovením § 62 odst. prvý, nařízení z 5. května 1897, čís. 112 ř. zák. (jed. ř.) rozhodné, kdy onen protokol došel do podatelny krajského soudu trestního v Praze (viz rozh. čís. 2664 víd. n. s.). Ona třídenní lhůta prodlužuje se podle § 6 odst. druhý tr. ř. jen o čas, po který je spis doručován poštou, nemůže však mimo tento případ býti prodloužena, a to ani opomenutím osob, jimž náleželo vypraviti opověď zmateční stížnosti (viz. rozh. č. 3473 sb. n. s.). Podle toho, co bylo dovoděno, byla opověď zmateční stížnosti podána opožděně. Bylo proto zmateční stížnost podle § 4 čís. 1 a § 1 odst. 1 zákona z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 ihned při neveřejné poradě zamítnouti, když se tak nestalo již sborovým soudem první stolice.

Citace:

Na soudní smíry nevztahují se předpisy §§ 7 a 7 lit. a. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, číslo/sešit 7, s. 240-242.