NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1524.

Bylo-li s prodatelovým zástupcem umluveno dodání zboží ihned s podmínkou schválení smlouvy prodatelem, nelze spatřovati schválení prodatele v tom, že ku nabídce mlčel, pokud se týče prohlásil, že zboží dodá, až ho bude míti.
(Rozh. ze dne 28. února 1922, Rv II 419/21.)
Žalobce objednal od žalované firmy prostřednictvím jejího cestujícího zboží k dodání ihned, avšak s výhradou schválení této objednávky žalovanou firmou. K příkazu žalované firmy sdělil pak cestující žalobci, že žalovaná nemůže zboží ihned dodati. Žalobě na dodání bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem z těchto důvodů: Žalovaná, nechtějíc objednávku, jejím agentem se žalobcem dne 29. ledna 1920 ohledně sporné dodávky papíru uzavřenou, schváliti, byla povinna, v přiměřené lhůtě žalobci to oznámiti a když tak neučinila, mohl žalobce právem objednávku považovati za schválenou. Okolnost, že objednávka zněla na promptní dodání zboží, nemůže na této věci ničeho měniti, rozhodně však nemůže založiti povinnost žalobce, by on dotazem na žalovanou zjišťoval, zda žalovaná jeho objednávku skutečně schválila čili nic. Když pak žalobce, spoléhaje na to, že žalovaná mu zboží dodá, až si je sama opatří, žalované čekal a na okamžité dodání objednaného papíru nenaléhal, nelze v tomto čekání na straně žalobcově shledávati jednání proti obchodní poctivosti a víře nebo proti povinné opatrnosti, každému obchodníkovi při provádění obchodu příslušející.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení dle § 503 čís. 4 c. ř. s. je oprávněn. Je nesporno, že žalobce objednal dle komisní noty ze dne
13* 29. ledna 1920 od žalované prostřednictvím cestujícího firmy Arpáda S-a dne 29. ledna 1920 150 kg papíru, k dodání ihned, avšak s výhradou schválení této objednávky firmou. Dále jsou prokázány bez odporu stran tyto skutkové okolnosti: Žalovaná přikázala svému cestujícímu S-ovi, by žalobci sdělil, že žalovaná objednávky neschvaluje a dodávky zboží nepřebírá, že S. po dvakráte mluvil ohledně sporné objednávky s manželkou žalobcovou, v žalobcově obchodě činnou, a jí pokaždé říkal, že žalovaná žalobci papír dodá, až ho bude míti, nebo-li jak uvádí žalobce v dovolacím sdělení, že jí S. prohlásil, že žalovaná nemůže ihned zboží dodati, jelikož ho nemá na skladě, a že toto jeho prohlášení žalobci jeho manželka vždy sdělila. Z těchto zjištěných okolností nijak nelze souditi na to, že žalovaná, neprojevivši se záporně sama přímo vůči žalobci, schválila tím mlčky spornou objednávku zboží. Že by mlčení všeobecně bylo souhlasem a schválením, nelze z obchodního zákona dovoditi, naopak případy, v nichž obchodní zákon ukládá straně, by pod následky schválení o projevu vůle druhé strany se vyjádřila, jsou v zákoně přesně uvedeny (čl. 319, odstavec druhý, 323 odstavec prvý, 339 odstavec čtvrtý, 347 odstavec druhý a čtvrtý, 364 odstavec druhý obch. zák.). Z toho právě a contrario vyplývá, že v jiných případech nelze z pouhého mlčení usuzovati na schválení. Podobně i v právu občanském §§ 863, 869 obč. zák. Proto lze tu otázku řešiti jen od případu k případu. V tomto případě byl mezi žalobcem a obchodním cestujícím žalované umluven obchod na dodání zboží ihned s podmínkou schválení objednávky žalovanou. Objednávka s povinností prodatele, dodati ihned, nutí již sama o sobě prodatele, by o schválení jejím se prohlásil ihned, chce-li skutečně ihned dodati. Neučiní-li tak, nelze z toho souditi na jeho souhlas s objednávkou, naopak na to, že ihned dodati nechce, což znamená, že objednávky neschvaluje, ji zamítá. Nehledě však k tomu, prohlásil zástupce žalované, a to dle náhledu sama žalobce v čas, že žalovaná nemůže objednaný papír ihned dodati, jelikož ho nemá na skladě, že ho dodá až ho bude míti, což je rovněž odmítnutím objednávky na dodání ihned a tedy neschválením podmínečně umluveného kupu (čl. 322 obch. zák.). Při nejmenším toto prohlášení zástupce žalované s jejím vlastním mlčením nelze jinak vyložiti, než že žalovaná podmínečné úmluvy neschválila, když přece vlastní schválení si výslovně vyhradila (»Die Bestellung unterliegt der Genehmigung des Hauses«) a cestující její o jejím schválení podmínečné úmluvy ani ničeho nevyřizoval. Za tohoto stavu bylo povinností žalobce, obrátiti se o objasnění věci na žalovanou, by bylo zjištěno, zda je zde souhlasná vůle stran či nikoli, chtěl-li trvati na původní úmluvě i po měsících. Vždyť žalovaná důvodně mohla se domnívati, že s původní podmínečné úmluvy, znějící na dodání ihned, dávno sešlo, když ihned dodáno nebylo. Přirozeně ani žalobce nebyl více na podmínečnou smlouvu vázán, prostě proto, že podmínka její se nesplnila (schválení ihned jako přirozený důsledek povinnosti dodání ihned). Prohlášení zástupce žalované, že žalovaná papír dodá, až ho bude míti, není, než novou nabídkou (čl. 322 obch. zák.), která přijata jsouc žalobcem, byla by novou objednávkou a vyžadovala by opětného schválení žalované. Něco podobného však žalobce ani netvrdí.

Citace:

č. 1524. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 211-212.