NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 16846.

Manžel není podle §§ 92, 1029 obč. zák. zavázán z nákupů potřeb pro domácnost uskutečněných manželkou, která, ač není jejich manželství ani rozvedeno ani rozloučeno, nesdílí ani nevede manželskou domácnost. V takovém případě není manžel zavázán k náhradě pohledávání z takových nákupů manželky ani podle §§ 91, 1042 obč. zák., dával-li své manželce přiměřenou částku na výživu její i příslušníků rodiny.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1938, Rv II 505/37.)
Srov. rozh. č. 12938 Sb. n. s. Žalobě, jíž se žalobkyně — obchodnice — na žalovaném domáhá zaplacení 2771 Kč 55 h s přísl. za poživatiny dodané na úvěr jeho manželce, soud prvé stolice vyhověl, kdežto odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobkyně opřela svůj nárok vůči žalovanému na zaplacení toho, co jeho manželka nakupovala u ní na úvěr, jednak o §§ 92, 1017, 1029 obč. zák., jednak o §§ 91, 1042 obč. zák. Podle §§ 92, 1029 obč. zák. jest manžel přímo zavázán z nákupů, které jeho manželka, jež sdílí podle své zákonné povinnosti domácnost mužovu a ji vede, obstarávala jako zástupkyně mužova v mezích její presumptivní plné moci (§ 1029 obč. zák.), jejíž rozsah se určuje v jednotlivém případě podle povahy domácnosti. V souzeném případě schází předpoklad, aby se manželka žalovaného pokládala za jeho zmocněnkyni podle § 1029 obč. zák., ježto je nesporno, že nesdílela a nevedla domácnost žalovaného, kterážto skutečnost byla žalobkyni také známa. Zbývá ještě zkoumati, zda lze z toho, že žalovaný byl několikráte přítomen, když jeho manželka nakupovala u žalobkyně na úvěr, usoudí ti na to, že ji tím mlčky zmocnil k tomu, aby nakupovala věci potřebné pro vedení své domácnosti — nikoliv domácnosti žalovaného — jménem a na účet žalovaného. V té příčině odvolací soud správně uvedl, že se žalovaný mohl domnívati, že jeho manželka zaplatí zboží na konci měsíce z peněz, jež jí žalovaný dával na výživu, a mimo to, že žalobkyně sama takové mlčky dané zmocnění ani nepředpokládala, jak plyne z toho, že nežalovala dříve žalovaného, nýbrž jeho manželku na zaplacení zboží dávaného jí na úvěr. V této souvislostí nezáleží též na tom, zda žalobkyně věděla o tom, že žalovaný platí své manželce měsíčně určitou částku na úhradu výživy její vlastní a jejího' dítěte.
Žalobní nárok není však odůvodněn ani, pokud jest opřen o §§ 91, 1042 obč. zák. Předpokladem toho by bylo, že žalobkyně učinila za žalovaného náklad na výživu jeho manželky a dítěte, který měl podle zákona učiniti žalovaný sám, který však neučinil. Žalovaný namítal, že platil své manželce v době, kdy sporné nákupy na úvěr sjednávala, 100 rak. šilinků měsíčně, čímž učinil zadost své zákonné vyživovací povinnosti. Jest tudíž zkoumati, zda tím žalovaný splnil svou zákonnou vyživovací povinnost. Pro její výši byly rozhodující jednak příjmy žalovaného, jednak potřeby osob k výživě oprávněných. Tvrdila-li žalobkyně sama, že žalovaný měl v rozhodující době měsíční příjem nejméně 1500 Kč, proti Čemuž žalovaný nic nenamítal, mohly nižší soudy vycházeti z této výše příjmů žalovaného, když žalobkyně sama vyšší příjem netvrdila. Dosahovala tudíž částka placená žalovaným jeho manželce skoro 1/3 jeho příjmů. Co se týká potřeb jeho manželky a dítěte, bylo při ústním odvolacím jednání učiněno nesporným — žalobkyně ocitá se sama v rozporu se spisy, vytýká-li odvolacímu rozsudku v tom směru rozpor se spisy — že manželka žalovaného bydlila s dítětem, kterému bylo několik málo let, u svých rodičů bezplatně. Že manželka žalovaného pokládala částku danou jí jejím manželem vzhledem k svým životním poměrům a potřebám za dostačující, vyplývá z její svědecké výpovědi, kde udala, že ze 100 rak. šilinků mohla tehdy žiti zrovna tak, jako žije nyní. Má proto dovolací soud za to, že uvedená částka odpovídala jak tvrzené majetkové mohoucnosti žalovaného, tak i potřebám jeho manželky a dítěte. Při tom nerozhoduje, kolik částka 100 rak. šil. činila v rozhodující době přesně v Kč, takže výtka proti spisovosti není ani v té příčině odůvodněna.
Přiměřenost výživného jest posouditi podle okolností jednotlivého případu a nelze je proto vyměřiti všeobecně určitým dílem příjmů výživou povinného. Není proto odůvodněna výtka vadnosti řízení a rozporu se spisy, uplatněná v otázce přiměřenosti placené výživy.
Splnil-li žalovaný podle shora uvedeného v rozhodující době svou vyživovací povinnost vůči své manželce a svému dítěti, není nárok třetí osoby vyvozený z předpisu §§ 91, 1042 obč. zák. odůvodněný.

Citace:

č. 16846. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 544-546.