Čís. 7894.


Ve vyrovnacím řízení nelze odepříti hlasovací právo pro pohledávku, osvědčenou výtahem z obchodních knih, jedině proto, že dlužník ve sporu o její zaplacení beze všeho osvědčení namítl vzájemné pohledávky ve výši přihlášené pohledávky.

(Rozh. ze dne 22. března 1928, R I 152/28.) Vyrovnací komisař bance Z. hlasovací právo ve vyrovnacím řízení nepřiznal, rekursní soud jí je přiznal. Důvody: Ze spisů Ck I 86/27 jest zřejmo, že rekurentka k své žalobě na doklad zažalované pohledávky 30 557 Kč 35 h předložila výtah z knih, z něhož vychází právě uvedená pohledávka. Tím jest tato pohledávka co do 30 557 Kč 35 h náležitě osvědčena a činí celkem tato pohledávka podle přihlášky, včítajíc v to úroky 2 750 Kč 15 h a útraty 505 Kč 50 h celkem 33 812 Kč 98 h. Dlužník sice navrhl při vyrovnacím roku, by rekurentce oduznáno bylo právo hlasovací pro tuto pohledávku, protože proti ní ve sporu uplatňoval vzájemné pohledávky, rovnající se co do výše přihlášené pohledávce. Jest sice správné, že dlužník v žalobní odpovědi uplatňoval vzájemné pohledávky, leč rekursní soud nepokládá tím vzájemné pohledávky za osvědčené proto, že rekurentka předložila dopis právního dlužníkova zástupce ze dne 25. srpna 1927, v němž se dotazuje, jakým způsobem by spornou věc vyrovnala. Z toho následuje, že dlužník jest si vědom, že jest dlužníkem rekurentky, neboť kdyby jí nic nedluhoval, zajisté by se nedotazoval, jakým penízem by se rekurentka vyrovnala. Tím stává se uplatnění vzájemných pohledávek pochybným a nelze je proto pokládati za osvědčené. Důsledkem toho všeho pokládá soud rekursní pohledávku rekurentky v uvedené výši za osvědčenou a přiznal jí proto právo hlasovací pro tuto pohledávku, čímž ovšem není zjištěna pohledávka sama, neboť vyrovnací řízení nezná zjišťování pohledávek.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, poukázav k důvodům rekursního soudu.
Citace:
č. 7494. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 172-174.