NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 907.

Překážka § 170 čís. 7 tr. ř. vztahuje se toliko na dodatečnou, nikoli též na předchozí svědeckou přísahu. Pouhá zapomětlivost nebo nedostatečná vnímavost svědka není ještě důvodem § 170 čís. 5 tr. ř., vylučujícím přísahu.
Stačí, byla-li jména členů porotního soudu a seznam porotců sdělena v zákonné lhůtě (§ 303 tr. ř.) obžalovanému; v tom, že nebyla sdělena obhájci, nelze spatřovati zmatečnost.
Toliko nesprávnost právního poučení, nikoliv vadnost resumé předsedova jest důvodem zmatečností dle § 344 čís. 8 tr. ř.
(Rozh. ze dne 27. července 1922, Kr I 763/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Táboře ze dne 9. května 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy prosté dle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečností čís. 4, 5, 8 § 344 tr. ř. Důvod čís. 4 § 344 tr. ř. shledává v tom, a) že byli při hlavním přelíčení proti předpisu § 170 čís. 5 a 7 tr. ř. vzati do přísahy svědci Marie K-ová a Jakub K., ačkoliv si jejich — prý nepravdivé — výpovědi v přípravném vyšetřování odporovaly a to proto, že trpí značnou zapomětlivostí a nedostatečnou schopností vnímání, což prý oba svědci doznali, b) že nebyl obhájci obžalovaného přede dnem líčení doručen seznam porotců a že ani jemu ani obžalovanému nebyla oznámena jména členů porotního soudu, čímž prý byl porušen předpis § 303 tr. ř., jehož dbáti jest nařízeno pod zmatečností. Avšak uplatňovaný důvod není opodstatněn, neboť ad a) oba svědci byli vzati do přísahy dle protokolu o hlavním přelíčení před svým výslechem, překážka přísahy čís. 7 § 170 platí však pouze pro přísahu následovnou, nikoli také pro předchozí. Ustanovení čís. 5 § 170 tr. ř. vylučuje vzetí do přísahy pouze u svědků, kteří jsou patrně mdlého smyslu nebo mdlé paměti; pouhá zapomětlivost nebo nedostatečná vnímavost svědků, v tomto případě dokonce jen tvrzená a neprokázaná, ježto svědci nic takového nedoznali, co stížnost uvádí — nemůže býti překážkou přísahy, nejde-li o vadu trvalou, založenou na vadě tělesné nebo duševní; že by v tomto případě o takovouto vadu šlo, stížnost sama netvrdí; ad b) § 303 tr. ř. stanoví, že každému obžalovanému dlužno oznámiti nejdéle třetí den přede dnem, kdy počne hlavní přelíčení, jména členů sborového soudu, kteří jsou povoláni k soudu porotnímu, a sděliti mu seznam porotců hlavních a náhradních. O tom, že by obé mělo býti oznámeno zvláště ještě obhájci obžalovaného, zákon ničeho neustanovuje. Poněvadž pak z protokolu vychází na jevo, že obža1ovanému byl doručen seznam porotců hlavních i náhradních dne 29. března 1922, kdežto jména členů porotního soudu mu byla sdělena dne 4. května 1922, tedy 5 dní před hlavním přelíčením, které se konalo 9. května, nemůže býti řeči o porušení předpisu § 303 tr. ř. Dle čís. 8 § 344 tr. ř. uplatňuje stížnost, že předseda dal porotcům nesprávně právní poučení a že ve svém resumé vyložil nesprávně výsledky provedeného řízení. Zejména prý nesprávně vyložil smysl posudku soudních lékařů, že mrtvola Marie S-ové byla dopravena na místo nálezu odjinud, jakož i obsah svědecké výpovědi Antonie F-ové, která potvrdila jistý výrok obžalovaného, a dal prý nesprávné poučení porotcům v tom směru, že prý nemusí přihlížeti k tomu, co seznali svědci K. a K-ová v přípravném řízení, nýbrž toliko k tomu, co udali pod přísahou při hlavním přelíčení. Avšak stížnost přehlíží především, že zmatek dle čís. 8 §u 344 tr. ř. zakládá pouze nesprávnost právního poučení daného předsedou, nikoliv též vadnost resumé, totiž té části předsedova výkladu, v níž podává stručný přehled výsledků hlavního přelíčení; případné nesprávnosti této historické a skutkové části výkladu, kterou mohou porotci bez právnických vědomostí sami kontrolovati, nelze tudíž vůbec odporovati z důvodu zmatečnosti dle čís. 8 § 344 tr. ř. Výtkou nesprávného právního poučení lze se pak věcně zabývati jen tenkráte, byl-li jeho obsah zjištěn protokolem o hlavním přelíčení. Jeť věcí obžalovaného a jeho obhájce, by k zachování svých práv žádali za zjištění doslovu právního poučení předsedova jeho protokolováním. V tomto případě ani obžalovaný, ani obhájce příslušného návrhu neučinili a obsah právního poučení zjištěn není, takže soud zrušovací nemá podkladu pro jeho přezkoumání.

Citace:

č. 9185. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 696-697.