NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4008.

Administrativní řízení: O předpokladech rei judicatae
v řízení správním.
(Nález ze dne 10. října 1924 č. 17374.)
Věc: Ludevít P. ve Vel. Š. proti ministerstvu vnitra o započítání služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl dekretem min. vnitra ze 7. května 1921 jmenován prozatímně ve stavu notářů do IX. hodn. třídy 1. stupně s podmínkou, že do roka prokáže znalost státního jazyka. Dne 21. února 1922 zažádal st-l u min. pro Slovensko o propočítání služebního času podle zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb., kterážto žádost byla dne 24. března 1923 předložena min. vnitra spolu s návrhem na jmenování st-le definitivním. Dekretem min. vnitra z 1. srpna 1923 byl pak st-l jmenován definitivně do IX. hodn. třídy ve stavu obecních a okolních notářů na Slovensku s účinností od 31. července 1923 a započtena mu byla současně se zřetelem na jeho vojenskou službu jakož i dřívější službu civilní ve smyslu §§ 3 a 4 vl. nař. z 30. května 1922 č. 165 Sb., pokud se týče § 51 služ. pragmatiky, ke dni jeho definitivního jmenování doba 6 roků pro další časový postup v IX. hodn. třídě úřednické skupiny C. Zároveň bylo podotknuto, že se tím stává jakékoliv další opatření ve smyslu zák. č. 222/20 bezpředmětným. Intimát tohoto výnosu byl st-li doručen dne 9. října 1923. Žádostí ze 6. listopadu 1923 domáhal se st-l, aby mu byla jeho služební doba propočtena plně a to od roku 1897 na základě jeho přihlášky ze dne 21. února 1922 k provedení zák. č. 222/1920. Žádost tato byla zamítnuta výnosem min. vnitra z 24. ledna 1924 s poukazem na výn. z 1. srpna 1923.
Proti tomuto výnosu z 24. ledna 1924 brojí stížnost, tvrdíc, že žal. úřad vychází z nesprávného stanoviska, pokládaje otázku předešlých služebních let st-lových za vyřešenu pravoplatně výn. z 1. srpna 1923.
Neboť tím, že min. vnitra při jmenování započítalo zároveň z úředni moci předešlou služební dobu st-lovu, nestala se otázka započítání res judicata a tato okolnost nemůže zabrániti, aby se domáhal dalšího započítání, na které má nárok. Otázka započítání může se jen tehdy považovati za řešenu, když min. vnitra takové započítání, na které má nárok, odepře výslovně a nikoliv všeobecně. — —
Rozhoduje o této stížnosti, uvažoval nss takto: — —
O věci již rozhodnuté lze mluviti jen tehdy, je-li tu v obou případech táž rozepře mezi týmiž stranami. Že tu jde o tytéž strany, je mimo spor. I zbývá jen uvážiti, zda je tu identita řešených otázek či nikoliv (srovnej nál. Boh. 1073 adm.).
St-l namítá, že žal. úřad započítal mu při jmenování předešlou služební dobu z moci úřední a tedy nikoliv na jeho žádost. Námitka ta není správná, neboť st-l se žádostí z 21. února 1922 domáhal propočítání ve smyslu zák. č. 222/1920, připojiv zároveň příslušnou přihlášku, tak že pokladem započítání ve smyslu výnosu z 1. srpna 1923 byla vlastní žádost st-lova, dle níž žádal za započítání veškeré služební dobu od roku 1897. Podkladem pak napadeného rozhodnutí z 24. ledna 1924 byla žádost st-lova ze 6. listopadu 1923, která obsahuje stejný petit, totiž započítání veškeré služební doby od roku 1897.
Z doslovu výnosu z 1. srpna 1923, že provedeným započítáním stává se jakékoliv další opatření ve smyslu zák. č. 222/1920 bezpředmětným, plyne, že žal. úřad nevyhověl žádosti st-lově, aby mu byla započtena jeho služební doba od roku 1897. Na věci nic nemění okolnost, že se tak nestalo zvláštním samostatným rozhodnutím, nýbrž toliko při příležitosti definitivního jmenování.
Je tedy vidno, že tu jde skutečně o identitu věci a že jest tu tudíž res judicata. Slušelo tedy stížnost v tom směru zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4008. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 572-573.