NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12843.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: * I když obviněný státní zaměstnanec měl v disciplinárním řízení vykázaného právního zástupce, může se doručení disciplinárního nálezu podle § 150 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. státi účinně i do rukou obviněného samotného.
(Nález z 3. dubna 1937 č. 11648/37.)
Věc: Jan K. v Praze proti rozh. vrch. disciplinární komise při min. pošt a telegrafů v Praze ze 14. listopadu 1933 (vrch. min. komisař Dr. Jaroslav Reimosr) o včasnosti odvolání.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl nálezem disciplinární komise u ředitelství pošt a telegrafů v Praze z 20. června 1933 odsouzen pro přečin porušení služebních povinností a uložen mu trest propuštění. Tento nález byl st-li doručen 28. června 1933. St-lovo odvolání disciplinární komise u ředitelství pošt a telegrafů v Praze výměrem z 26. července 1933 odmítla, ježto bylo podáno až 13. července, t. j. opožděně.
Další st-lovo odvolání zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím v podstatě proto, že vzal na základě připojené stvrzenky o doručení za prokázáno, že datum 28. připojil st-l sám. Na základě podrobné, jasné a určité protokolární výpovědi zřízence H. vzal dále žal. úřad za prokázáno, že nález byl doručen 28. června 1933.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss: — —
Stížnost obrací se však proti nař. rozhodnutí i co do otázky včasnosti opravného prostředku. Vytýká mimo jiné vadnost řízení, kterou spatřuje v tom, že žal. úřad nevzal zřetele k okolnosti, že disciplinární nález z 20. června 1933 nebyl doručen st-lovu plnou mocí vykázanému obhájci. Námitce této nemohl nss přisvědčiti.
Je sice pravda, že st-l se již podobně hájil v odvolání k žal. úřadu a že žal. úřad námitku tu výslovně nevyřídil, leč žal. úřad zamítl odvolání in toto a zamítl tedy i tuto námitku, a to právem. Jde o zodpovědění otázky, zda doručení disciplinárního nálezu st-li lze považovati za účinné i tehdy, když se stalo do rukou st-le samého, ač mu byl zřízen obhájce.
Předpisů vlád. nař. z 13. ledna 1928 č. 8 Sb. nelze na daný případ použíti již proto, že jde o účinnost doručení v disciplinárním řízení, vedeném proti státnímu zaměstnanci podle služ. pragmatiky (zákon č. 15/1914 ř. z.), tedy o řízení ve věcech služebního poměru státních zaměstnanců, na které se cit. vlád. nař. podle výslovného předpisu § 1 odst. 2 nevztahuje.
O doručování v řízení disciplinárním platí předpis § 150 služ. pragm., jenž stanoví, že veškerá doručení, která mají býti vykonána podle předpisů tohoto oddílu, jsou platná, stanou-li se účastníku osobně, jeho obhájci nebo jinému zmocněnci..... Předpis tento připouští doručení alternativní, buď do rukou účastníka samého, nebo do rukou jeho obhájce nebo jiného zmocněnce, považuje tedy doručení za účinné i tehdy, když se stalo do rukou účastníka samého, třebas mu byl zřízen obhájce či jiný zmocněnec. Tak chápe předpis ten i praxe (srov. Dr. Fr. Havelka »Služební právo státních úředníků a zřízenců« z roku 1937, str. 315). — — —

Citace:

Č. 12843. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 465-466.