NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Čís. 8828.

Vyrovnací řád.
Právo oddělného věřitele hledali v hodnotě oddělného práva uspokojení pro pohledávku, není omezeno tak, že by se realisace práv jím nabytých musila státi jen exekuční dražbou svršků; není mu zabráněno, by nepoužil ustanovení § 271 ex. ř. nebo § 280 ex. ř.
Částku zaplacenou třetí osobou za vyrovnacího dlužníka a s jeho souhlasem vyrovnacímu věřiteli z důvodu, by se za to vzdal nabytého oddělného práva, nelze, pokud stačí hodnota oddělného práva, považovali za zvláštní výhodu podle § 47 vyr. ř.
(Rozh. ze dne 23. března 1929, Rv I 1107/28.)
Smírem ze dne 19. září 1923 zavázal se Jan F. zaplatiti Anežce Z. 6500 Kč, na což jí zaplatil v březnu 1924 500 Kč. O jmění Jana F. bylo dne 11. srpna 1924 zahájeno vyrovnací řízení, jež skončilo vyrovnáním na 36%. K vyrovnání přihlásila Anežka Z. svou pohledávku. Jan F. zaplatil vyrovnací splátky na její pohledávku. Když Anežka Z. vedla exekuci pro zbytek pohledávky splátkami nevyrovnaný, žaloval ji Jan F. o zrušení exekuce, tvrdě, že pohledávka žalované zanikla, byvši vyrovnána vyrovnacími splátkami. Žalovaná namítla, že přihlásila k vyrovnání pohledávku, avšak s výhradou práva na oddělné uspokojení ze zabavených svršků a z pohledávek žalovaného za správou zemského ústavu plus minus 4000 Kč, poněvadž tato exekuční zástavní práva byla starší šedesáti dnů a vyrovnávacím řízením zůstala nedotčena, že tedy měla žalovaná obdržeti 36% kvótu jen ze zbytku přihlášené pohledávky 7339 Kč, který by vyplynul po její úhradě z práva na oddělné uspokojení ze zabavených svršků a z nároku na pohledávky za správou zemského ústavu. Dále namítla, že žalobce nezaplatil kvóty včas, nýbrž že se placení na její pohledávku za žalobcem stalo třetími osobami, najmě Bohumilem Hem, jenž měl u žalobce v práci nábytek, na němž žalovaná nabyla zástavního práva. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto — Čís. 8828 —
428
důvodů:
Žalobce opírá dovolání o dovolací důvody § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s., leč neprávem. Jest zjištěno, že žalovaná nabyla pro svou pohledávku 6500 Kč s přísl. v době více než šedesátí dnů před zahájením vyrovnacího řízení o jmění žalobce jako vyrovnacího dlužníka oddělná práva na žalobcových svršcích, na nábytku dosud nedohotoveném, že žalovaná přihlásila k vyrovnání o jmění dlužníkově zahájeném dne 11. srpna 1924 celou pohledávku s výhradou na oddělené uspokojení ze zabavených svršků a že dne 14. listopadu 1924, dříve, než došlo k potvrzení vyrovnání, uzavřeného dne 6. listopadu 1924, jež se stalo dne 31. ledna 1925, zaplatil Bohumil H. za žalobce a s jeho souhlasem žalované 4000 Kč, by uvolnila z exekuce zabavený nábytek, což žalovaná, obdrževši onu částku, učinila návrhem na zrušení exekuce. Spornou jest otázka o právní povaze této částky 4000 Kč splacené, jak již uvedeno, žalobcem žalované z toho důvodu, že uvolnila svršky, na nichž nabyla exekučního zástavního práva pro svou pohledávku, jinými slovy, že se vzdala za to nabytého oddělného práva. Žalobce namítal, že jest považovati aspoň 3000 Kč z částky té za splátku na vyrovnací kvótu, nikoli za náhradu zástavního práva, jehož se věřitelka (žalovaná) vzdala, ježto prý právo zástavní na zabavených svršcích mělo nejvýše hodnotu 1000 Kč, ano ve veřejné dražbě by se zaň nebylo více docílilo, takže jde o přeplatek, který jest považovati za zvláštní výhodu podle § 47 vyr. ř. S tímto názorem nelze souhlasiti. Žalovaná byla jako oddělný věřitel, nabyvši na svršcích žalobcových oddělných práv, která nebyla podle § 11 (1) vyr. ř. zahájením vyrovnacího řízení dotčena, oprávněna hledati v hodnotě tohoto práva uspokojení pro svou pohledávku, pokud ovšem tato hodnota stačila, a na tu pro ni neplatila zásada rovného nakládání se všemi věřiteli. Toto její oprávnění nebylo však omezeno, jak míní dovolání, v ten způsob, že by se realisace práv jí nabytých musila státi jen exekuční dražbou svršků a nebylo jí tudíž ani zabráněno, by nepoužila, hledajíc uspokojení v hodnotě oddělného práva, ustanovení § 271 ex. ř., neb ustanovení § 280 ex. ř., kde by pak nebylo vůbec již došlo k veřejné dražbě. Bylo proto již z této příčiny zbytečným podle § 275 c. ř. s., by byl prováděn ve smyslu žalobcova návrhu důkaz znalci o tom, že ve veřejné dražbě by se nedocílilo za zabavené svršky ani 1000 Kč. Odvolací soud dospěl ostatně k úsudku, že zabavené svršky, na nichž nabyla žalovaná oddělných práv, mají přibližně cenu 5300 Kč. S úsudkem tím lze souhlasiti, uváží-li se, že se opírá o vyjádření vyrovnacího správce, učiněného jím, jak zjišťuje odvolací soud, i jako odborníkem, který viděl věcí zabavené, a že odvolatelova námitka proti ocenění zněla jen povšechně, »že není spolehlivé«, neudávajíc bližších důvodů. Že měl zabavený nábytek hodnotu při nejmenším 4000 Kč vyplývá také ze zjištění nižších soudů dovoláním nedotčeného, že Bohumil H. dal žalované za žalobce 4000 Kč jako další splátku na nábytek a zbytek (ceny) že zaplatil později žalobci. Uspokojila-li se žalovaná z hodnoty oddělného práva způsobem, že se vzdala proti výplatě částky 4000 Kč nabytého zástavního práva na svršcích, nelze říci, uváží-li se hodnota oddělného práva a možný způsob realizace exekuce podle § 271 nebo § 280 ex. ř., že vybočila z mezí práva daného jí zákonem, by se uspokojila pro svou pohledávku z oddělného práva, pokud jeho hodnota stačila. Věc lze posuzovati í tak, že žalovaná jako věřitelka přijala takto od dlužníka (žalobce) vlastně plat na základě nabytého oddělného práva a to v mezích zákonem dovolených, pokud totiž hodnota tohoto práva stačila. Platem tím se ovšem zmenšila pohledávka. Avšak vyrovnací řízení o jmění dlužníkově se platu toho rovněž netýkalo, neboť tento plat byl jen výronem nároku, vzniklého věřitelce nabytím oddělného práva, totiž nároku na uspokojení z oddělného práva. Plat tento nelze proto považovati za zvláštní výhodu, nedovolenou podle § 47 vyr. ř. (Bartsch-Pollak III. str. 177 a Rintelen str. 541).

Citace:

č. 8828. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 451-453.