NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1304.

Majitel čistírny jest za poměrů poválečných povinen dáti pojistiti věci, dané mu k čistění.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1921, Rv I 614/21.)
Civilní rozhodnuti III. 51 Žalobce dal žalovanému majiteli čistírny oblek ku čistění. Ježto se oblek při vloupání do závodu žalovaného ztratil, domáhal se žalobce náhrady škody žalobou, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl, zjistiv, že žalovaný nepojistil žalobcových věcí, pročež jest mu práv dle § 1293 obč. zák. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalovaného, jemuž byl odevzdán oblek ku vyčistění, vedle jeho vlastnosti jakožto osoby, zjednané ku výkonu práce, nutno pokládati též za uschovatele ve smyslu ustanovení § 957—970 obč. zák. Vedle § 964 obč. zák. ručí ukladatel pouze za onu škodu, kterou způsobil opomenutím povinné (obyčejné) péče, nikoli však za náhodu. Když pak, jak soud prvé stolice béře za zjištěno, v kritickou noc, kdy krádež do závodních místností žalovaného byla spáchána, veškeré vchody do místností, jakož i dvéře z chodby do expedičních místností na klíče byly uzamčeny a mimo to také všecky dvéře závorami byly uzavřeny, není pochybnosti o tom, že žalovaný povinnosti jemu v § 964 obč. zák. uložené úplně vyhověl, což i prvá stolice sama uznává tím, že v důvodech svého rozsudku praví, že nelze žalovanému přičítati nějaké specielní nedbalosti v době kritické. Že pak, jak rovněž první stolice za zjištěno béře, neznámý pachatel do závodu žalovaného se vloupal a paklíči domovní dvéře a dvéře do expedičních místností si otevřel a závory vypáčil a šatstvo a jiné předměty v místnostech těch uložené, mezi jiným též i oblek žalobcův ukradl, to pokládati nutno za náhodu, jakou právě má na zřeteli § 964 obč. zák. K tomu, aby věci zákazníky ku čistění odevzdané, dal proti škodě způsobené vloupáním pojistiti, žalovaný ani v duchu nějakého zákonného ustanovení ani žádným nařízením a také ne smlouvou se žalobcem uzavřenou zavázán nebyl a to také nenáleží k pojmu povinné péče a zachování nějaké obzvláštní mimořádné péče zákon žalovanému neukládá. Na tom, zdali závod žalovaného je většího či menšího rozměru, a jaký zisk ze závodu plyne, jest pro otázku povinnosti žalovaného bez významu a tvrzení prvé stolice, že větší závody zloděje více lákají nežli menší v denních zkušenostech veliké opory nenalézá. Ostatně je známo, že pojišťovny vyplácejí zjištěnou skutečnou cenu a že tudíž musel by závod v každém jednotlivém případě předmět do závodu odevzdaný dáti si znalecky odhadnouti, aby byla na jisto postavena jeho skutečná cena a dle toho od případu k případu svou pojišťovací smlouvu upravovati, což by bylo s velikými obtížemi spojeno a skoro nemožno. Mimo to poukázati nutno k tomu, že žalobce v žalobě neuvedl skutečností, jež by pro žalovaného zakládaly nějakou přísnější povinnost nežli onu § 964 obč. zák., a dále odkazuje se též na ustanovení § 1296 obč. zák., kterým vyslovena domněnka, že škoda žalobcova povstala bez zavinění žalovaného.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Nelze upříti oprávnění dovolacímu důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. Žalovaný ručí jako schovatel dle § 964 obč. zák. za škodu z opomenutí povinné péče. Míru této povinné péče, již schovatel vynaložiti má, dlužno posuzovati s hlediska § 1297 obč. zák., a tu ze zásady, v tomto § vytčené plyne, že jen škoda, kterou lze zameziti námahou, přesahující hranici v tomto ustanovení vytčenou, jest náhodou ve smyslu § 964 a 1311 obč. zák., za niž žalovaný ovšem již neručí. Nárok žalobní jest však odůvodněn, poněvadž žalovaný v tomto případě nevynaložil takového stupně píle a pozornosti, který při obyčejných schopnostech lze vynaložiti. Jest ovšem pravdou, že za dob normálních, kdy krádeže vloupáním nebyly tak časté, nemohlo se žádati, by majitelé čistíren a barvíren věci jim svěřené pojišťovali proti krádežím, které vzhledem k uspořádanějším poměrům hospodářským, obzvláště vzhledem k poměrné nepatrné ceně věcí, o něž šlo, byly celkem velmi řídké. Jinak má se věc za nynějších rozvrácených poměrů poválečných, kdy hodnota všech předmětů potřeby, obzvláště však šatstva a prádla dosahuje ještě stále vysokého čísla, předměty tyto jsou proto také zvláště v místnostech, kde jsou shromážděny za účelem čistění, barvení a oprav, hledaným předmětem smělých krádeží. Ostatně denní zkušenost učí, že i osoby soukromé, jež poštou nebo dráhou věci takové posílají, odesílají je jako cenné zásilky a pojišťují je. Uschování jich ve větším množství spojeno jest tedy s patrným nebezpečím, jehož si zvláště majitel většího odborného závodu musí býti vědom a proti němuž musí předsevzíti veškera opatření preventivní, jež jsou po ruce. Žalovaný si byl ostatně tohoto nebezpečí vědom; z výpovědi jeho manželky vyplývá, že byl před krádeží proti vloupání pojištěn a že v době krádeže jednal o pojištění u jiné pojišťovny. Lze proto právem tvrditi, že v případě, o nějž jde, nevynaložil žalovaný při uschování obleku takového stupně píle a pozornosti, který při obyčejných schopnostech vzhledem k poměrům daného případu měl vynaložiti.

Citace:

č. 1193. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 613-614.