NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 11413.

Žádost dcery již vyvěněné o doplnění věna může se setkali s úspěchem jen, prokáže-li, že dostala věnem méně, než bylo úměrné majetkovým poměrům rodičů v době jejího sňatku, při čemž se způsobilost osob věnem povinných, by poskytly věno takto vyměřené, posuzuje ovšem podle doby, kdy byl vznesen nárok na doplnění věna.
Povinnost, dáti nebo doplnili věno dceři, musí splnili předně otec a, nemůže-li tak učinit, jest k tomu povinna matka.
(Rozh. ze dne 20. února 1932, R 1 941/31.)
Manželé Alois a Antonie Ch-ovi zřídili své dceři Marii K-ové již roku 1926 věno. Roku 1931 domáhala se Marie K-ová na Aloisů a Antonii Ch-ových doplnění věna 10000 Kč. Soud prvé stolice, uložil manželům Ch-ovým, by vyplatili Marii K-ové 8000 Kč. R e k u r s n í soud vyhověl rekursu manželů Ch-ových potud, že jim uložil, by vyplatili Marii K-ové jen 4000 Kč. Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu manželů Ch-ových zrušil
usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu by ji, doplně
řízení, znovu rozhodl.
Důvody: S hlediska manželů Aloisa a Antonie Ch-ových jde co do částky 4000 Kč o srovnalá usnesení nižších soudů, jež mohou bytí do volacím rekursem úspěšně napadena jen pro zřejmý rozpor se zákonem nebo se spisy aneb pro zmatečnost (§ 16 pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák.). Tomuto dovolacímu rekursu nelze odepříti úspěch, poněvadž napadené rozhodnutí zřejmě odporuje zákonu. Napadené usnesení vychází sice ze základny, že manželé Alois a Antonie Ch-ovi již své dceři Marii K-ové zřídili věno hodnotou 6000 Kč převyšující, ale přes to, že projevilo názor, že částka tato by byla, hledíc k jejich majetkovým poměrům méně příznivým, nežli za to měl první soud, dostatečným vybavením navrhovatelky, dospívá k úsudku, že jest slušné, by bylo věno doplněno o 4000 Kč. Zdůrazniti jest, že obě usnesení nižších soudů vycházejí jen ze zjištěných majetkových a výdělkových poměrů manželů Aloisa a Antonie Ch-ových v roce 1931, nedbajíce toho, že ve skutečnosti jde o doplnění věna poskytnutého navrhovatelce jejími rodiči v roce 1926. Okolnost, že se navrhovatelka podáním ze dne 14. března 1931 domáhala zřízení věna vůbec, na věci nic nemění, poněvadž tato žádost obsahuje v sobě i pojmově užší nárok na doplnění věna po jejím názoru nedostačujícího. Jak již nejvyšší soud v rozhodnutích čís. 1168, 4555 a 10416 sb. n. s. dovodil, může se žádost dcery již vyvěněné o doplnění věna setkati s úspěchem jen, prokáže-li, že dostala věnem uiéně, než bylo úměrné majetkovým poměrům rodičů v době jejího sňatku, při čemž se způsobilost osob věnem povinných, poskytnouti věno takto vyměřené, posuzuje ovšem podle doby, kdy byl vznesen nárok na doplnění věna. Jak již učiněna zmínka, podložily oba nižší soudy svým rozhodnutím předně o věně 8000 Kč, pak o jeho doplnění částkou 4000 Kč, majetkové a příjmové poměry rodičů Aloisa a Antonie Ch-ových z roku 1931, aniž se obíraly otázkou přiměřenosti a dostačitelnosti věna poskytnutého dceři v roce 1926 vzhledem k jich majetkových a příjmovým poměrům v době jejího sňatku, jež vůbec nezjistily. Není tudíž ani názor prvého soudu o přiměřenosti věna 8000 Kč ani úsudek soudu rekursního, že jest slušné, by rodiče své dceři doplatili na věno 4000 Kč, podložen šetřením, vyhovujícím zákonným předpisům, čímž jest opodstatněna výtka zřejmého rozporu napadeného usnesení se zákonem. Z důvodů právě uvedených jest doplniti řízení vyšetřením majetkového a příjmového stavu osob k obvěnění povinných podle stavu v době sňatku Marie K-ové a bylo rozhodnouti, jak z výroku tohoto rozhodnutí patrno. Než napadené usnesení neodpovídá zákonným předpisům ani potud, že ukládá oběma rodičům souhrnně povinnost vyplatiti dceři doplatkem na věno 4000 Kč do konce října 1931, byť i nenařizovalo, že jsou povinni tak učiniti rukou společnou a nedílnou. Jak již v rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 6833 a 8890 sb. n. s. bylo vyloženo, jest zřízení věna výronem povinnosti vyživovací, jež jest uložena předkům manželské dcery, uvedeným v §§ 141 a 143 obč. zák. (uvedených v § 1220 obč. zák.), ale ne všem společně, nýbrž v tom pořadí, v němž jsou tito předkové zavázáni se starati o výživu dítěte, tudíž nejdříve manželskému otci a pak teprve matce. Musí tudíž povinnost, dáti neb doplniti dceři věno, splniti předně otec a, nemůže-li tak učiniti, jest k tomu povinna matka; i v tomto směru jest řízení příslušným ohleduplným šetřením doplniti.

Citace:

11413. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 193-195.