NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8269.

Předměty potřebné k provozu podniku jsou příslušenstvím budovy, je-li tato zařízena k provozu určité živnosti a je-li k tomu výlučně neb aspoň převážně určena. Rozhodným jest toliko určení strojů a dílenského zařízení k trvalé potřebě podniku, nikoliv snad víceméně pevné fysické spojení s budovou.
(Rozh. ze dne 1. září 1928, Rv I 2116/27.)
Na nemovitosti firmy В. a T. byl povolen na základě kauční listiny vklad zástavního práva pro žalující banku a to se vším v dílenské budově na této stavební parcele se nacházejícím a jiným příslušenstvím. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalující banka na úpadkové podstatě firmy В. a T. zjištění, že věci v žalobě jednotlivě uvedené jsou příslušenstvím dílny zřízené na stavební parcele. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Znaleckým posudkem a výpovědí svědků ve spojení s místním ohledáním v dílně bylo zjištěno, že z předmětů v rozsudečném výroku uvedených dva vrtací stroje, dva soustruhy a hoblovací stroj jsou přišroubovány na cementových podkladech, zapuštěných do podlahy, brousící stroj jest pevně přišroubován na zděném podkladě a jeden elektromotor jest přišroubován na podložkách upevněných ve zdi a že všechny tyto předměty jsou nutné k provozu dílny a bezpodmínečně potřebné. Vlastnost příslušenství těchto předmětů jest tudíž jednak pevným spojením s dílenskou budovou jednak určením a věnováním jich vlastníky dílny k trvalému použití v ní а k provozu v ní založena a jest nerozhodno, že ne všechny předměty byly uvedeny — Čís. 8269 —
do pevného spojení s budovou. Okolnost, že tyto předměty jsou použitelné také v jiné dílně téže živnosti nepřichází v úvahu. Dílenská budova byla zřízena k provozování živnosti a nutno ji tudíž považovati za dílnu jejich živnostenského odvětví podle jejich úmyslu a soud nabyl přesvědčení, že předměty uvedené v rozsudečném výroku jsou příslušenstvím této dílny. Podle znaleckého posudku nutno považovati také polní kovárnu za nutnou věc pro dílnu, ježto dílna není výlučnou dílnou k opravě automobilů a slouží také ku provádění prací strojnických a zámečnických. Soud jest toho přesvědčení, že také psací stroj Adler jest nezbytným k provozování obchodů v provozu dílny. Ježto jest zjištěno, že se usnesl výbor věřitelů prodati zařízení dílny, má žalobkyně zájem na tom, by byla co nejdříve zajištěna vlastnost příslušenství v inventáři označených a s dílenskou budovou zavazených předmětů (§ 228 c. ř. s.). Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Pokud jest odvolání v rámci právního posouzení provedeno, odkazuje se především na správné odůvodnění prvého soudu, jež vývody odvolacími nebylo ani vyvráceno ani otřeseno, a jež odvolací soud jakožto spisům a zákonu odpovídající v celku sdílí. K výkladu pojmu příslušenství ve smyslu §§ 294 a 297 obč. zák., jak v odvolání strany žalované jest obsažen, jest uvésti toto: Byť bylo by souhlasiti s názorem žalovaného správce úpadkové podstaty, že sepsáním inventáře zástavní právo na věcech v něm sepsaných nevzniklo, nezískává tím odvolání nic pro své stanovisko, poněvadž věci staly se zástavou pro pohledávku žalobkyně již v původní dílně postavené na stavební parcele čís. kat. 923/2 tím způsobem, že vklad zástavního práva na tuto nemovitost založil zástavní právo i k jejímu příslušenství (§ 457 obč. zák.). Stačí, je-li vklad zástavního práva na nemovitost platný, což v tomto případě jest nesporno, a není třeba ke zřízení zástavního práva na movité příslušenství nemovitosti ještě zvláštního odevzdání (Pfersche: Allgemeine Lehren des bürgerl. Rechtes 1907 str. 25 II. d.). Příslušenství zůstává v poutu nemovité zástavy, třebas bylo přeneseno do nové dílny; a poznámka v inventáři věřitelkou dne 18. května 1923 vepsaná má jen význam evidenční právě tak jako plomby na některých strojích posud se nalézající. Inventář v pochybnosti nahražoval by ovšem symbolické odevzdání zástavy (§§ 427, 452 obč. zák.). Postrádá-li odvolatel při některých kusech strojního zařízení dílny, že nebyly ve smyslu § 297 obč. zák. k cementovému nebo zděnému spodku pevně přišroubovány, přehlíží, že toho k pojmu »příslušenství« třeba není a že podle poslední věty tohoto § stačí, že jsou určeny k trvalému užívání věci hlavní. Tu pak zjistil prvý soud bezvadně, že úpadci určili je k trvalému provozování své živnosti i v nové dílně, kamž dne 1. října 1922 živnost přenesli. Z tohoto zjištění vycházeje uznal prvý soud správně, že zařízení v odst. I. rozsudečného výroku uvedené jest příslušenstvím ve smyslu § 297 obč. zák. a odvolací soud tento závěr jako zákonu odpovídající sdílí. Není příčiny, by povaha příslušenství odepřena byla psacímu stroji, jejž i podle exekučního řádu (§ 251 čís. 6 ex. ř.) vyloučiti by bylo z exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Civilní rozhodnutí X. 70 Důvody:
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), leč neprávem. Dovolatel sám připouští, že sporné stroje a zařízení dílny jsou příslušenstvím podniku firmy В. a T., popíraje jen, že jsou příslušenství samé budovy. Jelikož však podnik se provozuje v budově, která vlastníky k provozu strojírenské dílny byla určena a jako taková byla zařízena, staly se sporné předměty příslušenstvím budovy. Ustálená nauka právní a judikatura pokládají předměty potřebné k provozu podniku za příslušenství budovy, je-li tato k provozu podniku zařízena a je-li k tomu výlučně neb aspoň větším dílem určena (Randa: Držba str. 531, Krainz-Ehrenzweig § 165, Ohmeyer: Das Unternehmen als Rechtsobjekt § 2). Již soud odvolací správně zdůraznil, že podle § 294 obč. zák. jest rozhodným jen toto určení strojů a dílenského zařízení k trvalé potřebě podniku a nikoli snad víceméně pevné fysické spojení s budovou (viz sb. n. s. čís. 2799). Nezáleží proto na tom, že se prý přišroubování strojů stalo jen k vůli jejich stabilitě. Ani ta okolnost, že předměty mohou býti kdykoliv odšroubovány a přeneseny jinam, nemění nic na jejich vlastnosti jako příslušenství, dokud skutečně jinam přeneseny nebyly. Zmiňuje-li se zákon v § 294 obč. zák. o určení k trvalé potřebě hlavní věci, je to míněno jen jako protiklad k přechodné potřebě, není však míněno spojení s hlavní věcí navždy. Ani ta okolnost, že se může státi, že celé řady nástrojů není používáno po měsíce, nezbavuje jich vlastnosti jako příslušenství, jakmile jest zjištěno, že je jich všech třeba k provozu strojírenské a zámečnické dílny.

Citace:

č. 8269. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 132-134.