Čís. 6769.

Bylo-li na nemovitost vloženo zástavní právo s doložkou »bez újmy fideikomisární substituce«, jest povoliti výmaz zástavního práva bez svolení zástavního věřitele, bylo-li dostatečně listinou prokázáno, že nastal případ substituce. Měla-li nemovitost převzíti provdaná dcera, — Čís. 6769 —
208
jest spatřovati případ substituce v tom, že byla nemovitost postoupena dceři a jejímu manželu.
(Rozh. ze dne 2. února 1927, R II 381/26.)
Na nemovitosti bylo vloženo zástavní právo »bez újmy fideikomisární substituce« (viz rozh. sb. n. s. čís. 5052). Žádost Josefa a Marie N-ových, jimž byla Anna R-ová zavazenou nemovitost postoupila, o výmaz zástavního práva soud prvé stolice zamítl, rekursní soud výmaz povolil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Záznam zástavního práva pro rekurentčinu pohledávku byl povolen ve vložce 68 pozemkové knihy pro kat. obec L. dne 8. listopadu 1922 a vklad dne 23. března 1924, tedy oboje v době, kdy bylo již právo vlastnické Anny-R-ové a to co do celé nemovitosti obmezeno fideikomisární substitucí ve prospěch jednoho z dítek z manželství Františka a Anny R-ových podle odevzdací listiny ze dne 31. prosince 1918, kteréžto obmezení bylo dne 8. května 1920 poznamenáno na listě В pod pol. 4 uvedené již vložky. Jaký význam a účinek má tato poznámka, bylo vyloženo již v rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 19. května 1925 č. j. R II 123/25 čís. sb. 5052.
Jde nyní jen o to, zda byl knihovní soud oprávněn povoliti výmaz práva zástavního bez svolení, pokud se týče listinného prohlášení věřitelky. K otázce této jest přisvědčiti. Navrhovatelé Josef a Marie N-ovi předložili odstupní smlouvu ze dne 8. června 1926 a oddavkový list z téhož data, jimiž jest doloženo, že dovavadní knihovní vlastnice podsedku čís. 38 zapsaného ve vložce čís. 68 pozemkové knihy kat. obce L., Anna R-ová, postoupila zmíněnou usedlost své dceři Marii provdané N-ové a jejímu manželi Josefu N-ovi jako přejímatelům. Měl tedy knihovní soud dostatečný listinný podklad, že nastal případ substituce, zřízené odevzdací listinou ze dne 31. prosince 1918, která jest založena ve sbírce listin, tedy knihovnímu soudu rovněž přístupna. Poněvadž pak zatížení nemovitosti Anny R-ové v roce 1922, pokud se týče 1924 zástavním právem pro pohledávku stěžovatelčinu mohlo se státi jen bez újmy práv založených fideikomisární substitucí, zaniklo zástavní právo a stalo se bezpředmětným, jakmile přešly nemovitosti na Marii N-ovou a jejího manžela Josefa N-a a nebylo k jeho výmazu třeba prohlášení věřitelky. Výmaz zástavního práva nesleduje tu vlastně ani účel, by tím právo toto bylo zrušeno, nýbrž má jím býti upraven skutečný knihovní stav. Není na závadu, že Anna R-ová postoupila nemovitost současně také manželu své dcery Marie, neboť zřejmým účelem fideikomisární substituce bylo, by na podsedku manželů R-ových hospodařilo některé z jejich dětí. Měla-li tedy nemovitost převzíti provdaná dcera Marie, odpovídalo smyslu a účelu řečeného ustanovení a zvyklostem venkovského hospodaření, aby Marie N-ová hospodařila společně se svým mužem.

Citace:

Čís. 6769. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 235-236.