NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 1990.

Zrušil-li odvolací soud sám od sebe pro zmatečnost rozsudek okresního soudu i s předchozím řízením a odmítl žalobu, poněvadž patřila k výlučné příslušnosti soudu sborového, nemá místa § 45 j. n., nýbrž dojde na ustanovení § 519 čís. 2 j. n.
Pro spor děda (báby), jímž domáhá se na vnuku (vnučce) plnění výživného, jest výlučně příslušným sborový soud prvé stolice (§ 50 čís. 3 j. n.).
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1922, R l 1272/22.)
O žalobě, jíž domáhala se bába na vnučce placení slušného výživného, rozhodl dovolaný okresní soud věcně. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu pro věcnou nepříslušnost okresního soudu. Důvody : Žalobkyně domáhá se jako bába z mateřské strany na žalované, jako své vnučce, placení slušné výživy dle § 154 obč. zák. Žaloba ve své konečné prosbě jako důvod nároku výslovně uvádí ustanovení § 154 obč. zák. a není tudíž pochyby, že žaloba tato patří mezi žaloby, které zakládají se v poměru rodičů k jejich potomstvu a nejsou tudíž spory čistě majetkovými. Takovéto spory patří však dle § 50 čís. 3 j. n. bez ohledu na hodnotu předmětu sporu na soudy sborové a není při nich dle § 104 j. n. přípustnou prorogace. Citovaný § 50 čís. 3 j. n. mluví o »rodičích« a »dětech«, ale vzhledem k § 42 obč. zák. není pochyby že se předpis tento vztahuje i na spory o slušnou výživu mezi dědem (bábou) s jedné, a vnuky s druhé strany. Trpí tedy rozsudek i řízení jemu předcházevší zmatkem dle § 477 čís. 3 c. ř. s. i bylo je proto dle §§ 477 a 488 c. ř. s. jako zmatečné zrušiti a zároveň žalobu pro věcnou nepříslušnost okresního soudu odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Především zabývati se dlužno otázkou, zda rekurs je přípustným. K otázce té jest přisvědčiti. Jde tu o usnesení odvolacího soudu v odvolacím řízení dle § 519 čís. 2 c. ř. s. i když v odůvodnění uvádí odvolací soud, že dle § 50 čís. 3 j. n. jest příslušným sborový soud. To nelze považovati za rozhodnutí, jaké má na mysli § 45 j. n., nedostávať se tu odpůrcovy námitky, kterouž se příslušnosti dovolávaného soudu brání a kterouž toto ustanovení předpokládá, (arg. »Entscheidungen«), takže nelze § 45 j. n. na tento případ použiti a zbývá jedině § 519 čís. 2 c. ř. s. Odvolací soud vyslovuje zmatečnost rozsudku i předcházejícího řízení a žalobu pro věcnou nepříslušnost odmítá, čímž jest splněna podmínka § 519 čís. 2 a jest tudíž rekurs přípustným. Názoru stěžovatelky, že v tomto sporu jde o poměr ryze majetkový, sdíleti nelze, a poukazuje se v té příčině na odůvodnění rekursního soudu, jež vývody rekursu není nikterak oslabeno, a dodává se toto: Stěžovatelka sama uvádí, že šlo v tomto sporu o placení výživného a tím již svůj názor, že šlo o poměr čistě peněžitý, sama podvrací. Jde-li o placení výživného, jest se v prvé řadě zabývati otázkou, zda osoba, od níž se toto plnění požaduje, jest k němu zavázána a musí býti tento její závazek úplně nepochybným, po zákonu zjištěným. Teprve, stane-li se tak, jde o výši výživného. Z toho jest zřejmo, že předmětem sporu jest zjištění povinnosti, že tu tedy nejde o čistě majetkově právní spor z poměru rodičů a dětí (ve smyslu § 42 obč. zák.). Vzhledem к tomu pak, že úpravu takových poměrů nelze vyříditi v nesporném řízení, jest dle § 50 čís. 3 j. n. příslušným výlučně soud sborový. Jelikož pak jde o výlučnou pravomoc, nelze se v tomto případě vzhledem na § 104 j. n. jiné pravomoci podrobiti a proto právem rekursní soud posavadní řízení před okresním soudem zahájené a vedené po rozumu § 477 čís. 3 a 478 odstavec prvý c. ř. s. jako zmatečné zrušil a žalobu odmítl.

Citace:

č. 1990. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1020-1021.