Pan farář a jeho kostelník.(Okresní soud na Smíchově.)Jedná se o faráře církve československé, neboť i ti mají své kostelníky. A kostelník, о kterého se jedná, lišil se od kostelníků katolických, kteří pravidelně bývají zamlklí, tím, že mluvil mnoho, až příliš mnoho. Způsobil tím nepříjemnosti nejen svému panu faráři, ale i vdově po statkáři paní Mileně Šebkové z Kněževsi u Tuchoměřic.Paní Milena Šebková vyšla si dne 3. září 1925 na silnici tuchoměřickou a spatřila tam Jana Císaře, člena rady starších církve československé, vylepovati oznámení o bohoslužbách. Paní Milena pustila se přímo k němu a zasypala ho rozčileně přívalem různých církevních dotazů a zpráv, takže církevní rada byl celý vyjevený. A není divu! Neboť co vyslechl, bylo do nebe volající.Na prvním místě se ho dotazovala, ví-li, že farář Jílek resignoval na své místo. Když se jí ptal, proč, řekla mu, že kostelník Voršický se chlubí, že dostal od faráře 3000 Kč, aby za něho zastával službu. Dále řekla paní Milena, že farář nesprávně blokoval, že nesprávně vedl farní úřad a ostatně, z čeho by si byl koupil dům a z čeho jídelnu za 30 000 Kč?Pan rada starších, když vše to byl uslyšel, pustil se rovnou k faráři Jílkovi, jehož se to týkalo, a ještě za tepla mu sdělil, co o něm paní Milena vypravuje nehezkého. Uražený církevní hodnostář předal celou záležitost advokátu dr. Josefu Růžičkovi, který podal na Šebkovou u smíchovského soudu žalobu pro urážku na cti. Při prvním líčení obviněná výroky žalované nepopřela. Rekl prý jí všecko kostelník Eduard Voršický, a že dal 30 000 Kč za jídelnu, řekl prý jí žalobce sám a ukazoval jí i stříbro. Že p. farář špatně úřadoval, dokážou prý spisy disciplinární rady církevní a Jos. Štoček, pošt. inspektor, takto revisor rady starších, dále Hozová Marie, předsedkyně církve a obchodnice ze Smíchova.O žalobním ději slyšen jako svědek Josef Císař, který zažalované výroky, učiněné paní Milenou Šebkovou, potvrdil.Potom byl vyslechnut nešťastný kostelník Eduard Voršický. Popřel, že by mu byl farář Jílek nabízel 3000 Kč a také za něho žádné služby nezastával. Toliko, když pan farář ode šel z úřadu a přišli někteří členové církve na faru, zastoupil faráře tím, že jim podepsal jakési potvrzenky a opatřil razítkem fary. Připustil však, že se chlubil, že dostal 3000 Kč od faráře, neví však, co tehdy říkal, neboť byl tehdy podnapilý. Co povídal, zvěděl prý teprve později. Obnos 3000 Kč, který tehdy měl u sebe, obdržel při vyrovnání za hražené opravy na domě své ženy. Při té příležitosti se právě opil a v opilosti mluvil ty řeči zlé.Pošt. inspektor Jos. Štoček, revisor církve, neví ničeho, že by byl žalobce uplatil kostelníka nebo že by si byl z náboženské obce pomohl k domu a zařízení bytu. Byl přes rok revisorem rady starších církve československé a jakožto takový při revisi zjistil jen nepatrnou chybu v knihách, jednalo se o pouhých 190 Kč, které farář ihned nahradil. Svědkyně Marie Hozová, obchodnice ze Smíchova, neví nic jiného, než že jí školnice Skočová sdělila, že má Voršický plnou moc od faráře k podpisováni a dále že jí jako předsedkyni církve řekla, že Voršický měl dostat od faráře peněžitou odměnu za to, že měl hledati jakési bloky, které se ztratily. Svědkyně byla jednou pozvána žalobcem, aby si prohlédla jídelnu, kterou si p. farář koupil.O žalobě konala se tři přelíčení a po posledním byla uznána pí Milena Šebková vinnou jen částečně a odsouzena do vězení na 48 hodin, které jí bylo změněno v pokutu 200 Kč podmíněně, neboť byla dosud zachovalou. Ovšem musí zaplatiti značné soudní útraty. V ostatních bodech soudce vrch. rada Dufek žalovanou sprostil, neboť nejednala v úmyslu urážlivém, byvši přesvědčena o tom, že kostelník referoval jí o poměrech na faře pravdivě.Bude zajímavo, jak si to teď pan farář spraví se svým kostelníkem.R.