Čís. 7179.

Zbavení svéprávnosti (cís. nařízení ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.). Nejbližší příbuzní osoby, zbavené svéprávnosti, jsou v zájmu chráněnce oprávněni k rekursu do usnesení o ustanovení podpůrce.
(Rozh. ze dne 23. června 1927, R I 459/i27.)
Do usnesení prvého soudu, jímž byl Josef S. ustanoven Josefu B-ovi podpůrcem, podali rekurs sourozenci Josefa В-a. Rekursní soud rekurs odmítl. Důvody: Stěžovatelé odporují tomu, by Josef S. byl ustanoven za nového podpůrce, poněvadž podle jejich mínění nemá potřebných vlastností, by hájil náležitě zájmy znesvéprávněného Josefa В-a. Ustanovení podpůrce jest věcí řízení nesporného. Podle § 9 nesp. říz. může si do opatření soudu ve věcech nesporných stěžovati ten, kdo se opatřením tím cítí stiženým, což předpokládá, by stěžovateli z opatření nesporného soudu vzešla neb alespoň hrozila majetková újma nebo jiná újma na jeho zákonem chráněných právech. Znesvéprávněný Josef B, jest bezdětným vdovcem. Stěžovatelé jsou sourozenci znesvéprávněného a nepřísluší jim po zákonu právní nárok ani na nutnou výživu (§§ 139, 141, 143 a 154 obč. zák.), ani na povinný podíl dědický (§ 762 obč. zák.), jak tomu jest u dětí a rodičů; stěžovatelé netvrdí ani, že jejich právům snad smluvně nabytým hrozila újma. Podle toho chybí stě- — Čís. 7180 —
1100
žovatelům ve smyslu zákona oprávnění ku stížnosti, pročež jejich stížnost bylo odmítnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl bez ohledu na důvod, pro nějž jej odmítl.
Důvody:
Stěžovatelé vytýkají právem, že rekursní soud jim odpírá oprávnění ku stížnosti. Podle § 4 řádu o zbavení svéprávnosti je ten, kdo byl částečně zbaven svéprávnosti na roveň dospělému nezletilci a obdrží podpůrce. Podle § 7 není opatrovnický soud při výběru podpůrce vázán přednostními právy jinak stanovenými (§ 196—198, 259 a 281 obč. zák.). Avšak přes toto ustanovení nelze nejbližším příbuzným, v tomto případě sourozencům chráněnce, odpírati oprávnění ke stížnosti do ustanovení podpůrce. Neměli by sice práva ku stížnosti z důvodu vlastního zájmu, ale oprávnění toto poskytuje jim zájem samého chráněnce, jak nejvyšší soud odůvodnil již v podobném případě v rozhodnutí čís. 3967 sb. n. s. Již §§ 26, 38 a 49 řádu o zbavení svéprávnosti dávají nejbližším příbuzným tam uvedeným právo navrhnouti zbavení svéprávnosti, podati odpor proti usnesením podle § 37 a stěžovati si do rozhodnutí sborového soudu o odporu. Nelze seznati, proč by těmto nejbližším příbuzným nemělo býti přiznáno právo stížnosti, když se ustanovuje podpůrce. Vždyť sama praktická potřeba vyžaduje, by někomu vedle opatrovance, jenž své věci řádně opatřiti nemůže, příslušela kontrola podpůrce, právo stěžovati si do jeho zákroků a oznámiti je soudu, ovšem toliko v zájmu samého chráněnce. Tedy přes to, že řádem o zbavení svéprávnosti bylo zrušeno ustanovení o přednostním právu nejbližších příbuzných na vedení opatrovnictva nebo podpory, plyne oprávnění jejich k rekursu z ustanovení občanského zákona, podle nichž zákon při rozhodování o osobních věcech chráněncových nejbližším příbuzným dopřává jistý vliv na řízení ve prospěch chráněnce. Nařizuje na příklad v § 251 a 252 obč. zák. jejich výslech, oni mohou se dovolati pomoci soudu, když otec zneužívá moci otcovské nebo výchova nezletilce jest zanedbávána (§§ 178 a 217 obč. zák.). Soud může vyslechnouti nejbližší příbuzné ve všech věcech poručenských (§ 185 nesp. říz.) a má je vyslechnouti při vyřízení účtu poručenského (§ 203 a 219 nesp. říz.). Z uvedených míst zákona lze tedy dovoditi zásadu, že nejbližší příbuzní, pokud se jedná o zájem chráněnce, mohou podati rekurs do usnesení o ustanovení podpůrce (§ 7 zákona o zbavení svéprávnosti). Proto bylo stížnosti vyhověti a naříďiti, jak se stalo.

Citace:

Čís. 7179. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1125-1126.