Čís. 14483.

Předpoklady t. zv. obecné kondikce causa data causa non secuta.
(Rozh. ze dne 27. června 1935, R I 622/35.)
Žalobkyně tvrdila v žalobě, že hostila žalovaného po více než 4 1/2 let v předpokladu, že si žalovaný, jenž prohlásil, že jest u konce svých studií, vezme její dceru za manželku, že žalovaný hoštění to vzhledem k budoucímu rodinnému spojení beze všeho přijímal, že však zaviněním žalovaného nedošlo k tomuto sňatku. Domáhá se nyní náhrady vynaložených těchto nákladů za tři léta z důvodu §§ 1435 až 1437 obč. zák. Prvý soud žalobu zamítl. Důvody: Žalobkyně opírá žalobu o bezdůvodné obohacení a o předpisy §§ 1435 až 1437 obč. zák. Předpisy ty se na daný případ nehodí. Předpokládají, že plnící strana plnila dluh, jehož právní důvod později odpadl. Žalobkyně však zřejmě neplnila žádný právní dluh, když sama tvrdí, že žalovaného hostila, tedy mu dobrovolně bez každé právní povinnosti poskytovala pohoštění. Nelze předpokládati, že by nastávající tchyně hostící nastávajícího zetě plnila tím nějakou právní povinnost, nýbrž lze jen rozumně usuzovati, že plní nežádajíc vrácení, čili že plní »animo donandi.« Soud sám musí tvrzení stran právně hodnotiti. Tvrzení strany žalující zřejmě poukazuje k titulu bezdůvodného obohacení, které však zde dáno není. Když žalobkyně plnila s úmyslem darovacím, mohla by plnění žádati zpět jen za předpokladu § 943 a násl. obč. zák. Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu a uložil mu nové rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Nerozhodné by bylo, o který právní předpis žalobkyně svůj nárok opřela, neboť v té příčině jest rozhodným jediné její skutkový přednes, a jest pak věcí soudu, by skutkové okolnosti žalobkyní tvrzené podřadil příslušnému zákonnému předpisu. Názor, že by v tomto případě mohlo jíti o odvolatelné darování podle § 1247 obč. zák., nelze schváliti; správné je sice, že i dar učiněný třetí osobou vzhledem k budoucímu sňatku obdarovaného může býti dárcem odvolán, nedošlo-li ke sňatku bez viny dárcovy. Podle tvrzení žalobkynina záleželo hoštění žalovaného v jídle, pití a kuřivu. Poněvadž však žalobkyně mohla by odvolati dar jen s účinky, které s odvoláním daru jsou spojeny, totiž, že v době odvolání daru něco tu je v původním jeho stavu nebo hodnotě (§§ 947 až 949 obč. zák.) a v souzeném případě z daru nic nezbývá ani v jeho původním stavu ani v hodnotě, nelze nárok po právní stránce opříti o poslední větu § 1247 obč. zák. Ale v přednesu žalobkyně jsou zahrnuty podstatné znaky t. zv. obecné kondikce causa data causa non secuta, kterou sice občanský zákon výslovně neupravuje až na předpis § 1435 obč. zák., který podle svého doslovu by se sem nehodil, poněvadž žalobkyně neplnila nějaký svůj závazek, ale jak podle nauky (srov. Klang komentář str. 1437, Ehrenzweig, Das Recht der Schuldverhältnisse, str. 742, Dr. Sedláček: Obligační právo II díl, str. 14—17, Krasnopolski: Das Obligationsrecht, str. 477, 487, Dr. Pavlíček: Žaloby z obohacení, str. 170—186, Dr. Kubeš: Příspěvek k nauce o žalobách z obohacení, str. 71) tak i podle judikatury (srov. na př. rozh. čís. 3589, 6450, 10885 sb. n. s.) je, hledíc k zásadám občanského zákona o bezdůvodném přechodu majetkových hodnot do majetku druhého, taková kondice podle všeobecných zásad, zejména podle zásad vyslovených v §§ 1437, 1447 obč. zák., přípustna. Zeiler sám uvedl tuto kondici v příkladech v komentáři k § 1435 obč. zák. (srov. Klang str. 1437). Předpoklady uvedené kondice jsou: 1. určité plnění se strany jedné a přijetí plnění se strany druhé ob causam futuram non inhonestan. Musí býti plněno za předpokladu, že nastane nějaký očekávaný dovolený výsledek, ať již nějaké jednání příjemcovo, či nějaká jiná okolnost a obě strany musí právě vzhledem k tomuto příštímu výsledku jednati. 2. Nedosažení výsledku zamýšleného, čímž pozbude změna majetková svého důvodu. Plnění a přijetí nesmí — jak již řečeno — býti nectným, neboť pro tyto případy platí pak zásady zvláštní (§ 1174 obč. zák.). 3. Poněvadž princip, který projeven jest v §§ 1437 a 1447 obč. zák., má platnost všeobecnou, nutno vrátiti vše, čím příjemce z toho, co mu bylo dáno, je obohacen. Co se týče náhrady za to, co nemá, nutno přihlížeti k § 1437 obč. zák., při tom však uvážiti, že zde příjemce hned od počátku je v témž postavení jako bezelstný příjemce nedluhu po doručení žaloby, věda totiž, že pro něho nastati může povinnost, aby vrátil, co obdržel, nenastane-li předpokládaný výsledek (srov. k tomu také rozh. čís. 3589 a 12086 sb. n. s.). Hledíc k tomu, co bylo svrchu po právní stránce uvedeno, bude třeba učiniti zjištění o skutečnostech žalobkyní tvrzených a přihlížeti též k námitkám strany druhé, by mohlo býti posouzeno, zda a pokud jsou splněny předpoklady nároku žalobkyně z bezdůvodného obohacení žalovaného na její úkor. V tomto směru je řízení prvého soudu neúplné a mylným jest názor stěžovatelův, že se žalobní nárok o předpisy o bezdůvodném obohacení vůbec nedá opříti.

Citace:

Čís. 14483.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 542-544.