Čís. 15405.

Při rozlukovém důvodu podle § 13 lit. g) rozl. zák. nesejde na tom, zda duševní chorobu manžela zavinil druhý manžel.
(Rozh. ze dne 17. září 1936, Rv II 360/36.)
Žalobce se domáhá vyslovení rozluky jeho manželství se žalovanou z viny žalované opíraje žalobu o § 13 lit. g) rozl. zákona. Žalobkyně popřela, že by byla nevyléčitelně duševně chorá a mimo to namítla, že její choroba byla vyvolána krutým nakládáním žalobcovým s ní.
Nižší soudy zjistivše, že žalovaná je duševně nevyléčitelně chorá, rozloučily manželství z důvodu § 13, lit. g) rozl. zákona z viny žalobcovy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaná uplatňuje, že její duševní chorobu vyvolal žalobce zlým nakládáním a že proto podle obdoby § 13 h) rozl. zákona jeho žaloba opřená o rozlukový důvod § 13 g) měla býti zamítnuta. Než ustanovení druhé věty § 13 (h) rozl. zákona jako ustanovení výjimečného nelze obdobně použiti na rozlukový důvod § 13 g), jehož předpoklady jsou docela odlišné od ostatních důvodů rozlukových a u něhož otázka zavinění toho kterého manžela na chorobném stavu žalovaného manžela podle slovného znění uvedeného místa zákona vůbec nepřichází v úvahu.

Citace:

č. 15405. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 833-834.