Čís. 4402.

Odškodnění manželky dle §u 1266 obč. zák.
Náhradní nárok manželky nesahá za hranice §u 91 obč. zák., ba nesmí s ním býti ani zcela ztotožňován. Nemůže býti požadován za dobu minulou, ovšem lze odsouditi k dávkám, které dospějí teprve po vydání rozsudku. Manželka nemůže se dovolávati okolnosti, že ji živil její otec. Nárok dle §u 1266 obč. zák. sám o sobě se nepromlčuje, ovšem ale nárok na jednotlivé dávky.

(Rozh. ze dne 25. listopadu 1924, Rv I 1485/24).
Manželství stran bylo rozloučeno z viny žalovaného manžela. Manželka domáhala se napotom žalobou zadanou na soudě dne 14. listopadu 1923 na manželi jako dostiučinění dle § 1266 obč. zák. zaplacení 24000 Kč a počínajíc 1. listopadem 1923 měsíčního důchodu 600 Kč. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobkyni 7100 Kč a počínajíc 15. listopadem 1923 měsíční důchod 225 Kč. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že zamítl žalobu ohledně 7100 Kč. Nejvyšší soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.
Důvody:
Žalobkyně spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud, zamítnuv její žalobu ohledně 7100 Kč s příslušenstvím, vyslovil, že dostiučinění podle § 1266 obč. zák. nesahá za hranice nároku podle §u 91 obč. zák. a že z toho důvodu přísluší dovolatelce pouze ode dne podání žaloby. Dovolatelka dovozuje, že, když ji její otec živil, ztenčilo se tím jeho jmění do výše nákladů s její výživou spojených, a že to bude míti kdysi v zápětí, že dovolatelka bude zkrácena na dědickém podílu po svém otci. Dále míní, že, když ji živil její otec, nepozbyla tím nároku podle §u 1266 obč. zák. proti žalobci, poněvadž by jinak mohla náklady na její výživu patřící ušetřiti. Žalovaný spatřuje nesprávné posouzení právní v odvolacím rozsudku z toho důvodu, že odvolací soud nepřihlédl k jeho námitce, že je žalobní nárok promlčen, což vyplývá z toho, že jsoucnost náhradního nároku počíná vzejitím a prokazatelností škody, že pro budoucnost je naprosto neznámo, zdali žalobkyni vůbec vzejde nějaká škoda, že tedy předpisu §u 406, druhé věty c. ř. s. v této věci nemělo býti užito, jelikož by mohl býti odsouzen teprve, když by skutečně nastala splatnost žalobních nároků (§ 406 prvá věta c. ř. s.). Dovolacími vývody stran nebyly však vyvráceny správné, věci i zákonu vyhovující důvody odvolacího rozsudku, jež dovolací soud sdílí. Mluví-li zákon v §u 1266 obč. zák. o úplném dostiučinění, sluší poukázati k tomu, že pojem toho určen je v předpisu § 1323 obč. zák., a že to má podle tohoto předpisu býti nejenom náhradou skutečně utrpěné škody, nýbrž i přiměřeným odškodněním za ušlý zisk. Přihlédne-li se ku stěžejní zásadě téhož předpisu, podle kterého má škůdce uvésti všecko ve předešlý stav, a, není-li to možno, musí nahraditi odhadní cenu, pozná se, že u žalobkyně, která rozlukou manželství jenom z manželovy viny pozbyla nároků a práv podle §§ 91 a 92 obč. zák. její úplné dostiučinění zřetelně spočívá v pozbytém nároku vyživovacím. Pak je také správným právní závěr odvolacího soudu, že její náhradní nárok nesahá za hranice §u 91 obč. zák., ale nesmí zůstati nepovšimnuta další okolnost, že podle §§ 91 a 92 obč. zák. vyživovací povinnost manželova za trvání manželství souvisí s jeho postavením jako hlavy rodiny, s manželčiným podrobením se pod jeho moc a s jejím závazkem žíti s manželem ve společné domácnosti a býti mu nápomocnou při jeho výdělečné činnosti. Z toho vyplývá naopak, že nárok rozloučené manželky podle §u 1266 obč. zák., nesmí býti zúplna ve příčině svého rozsahu stotožňován s nároky podle §ů 91 a 92 obč. zák. Poněvadž je nárok podle § 1266 obč. zák. v podstatě vyživovacím nárokem, nemůže býti požadován za minulou dobu, ale jinak zase může podle § 406 druhé věty c. ř. s. nastati odsouzení také k dávkám, které dospějí teprve po vydání rozsudku. Okolnosti, že žalobkyni živil její otec, nemůže se dovolávati ona, neboť to je samostatným, o § 1042 obč. zák. opírajícím se nárokem otcovým. Není oprávněna vytýkati zkrácení na dědictví, když jí bylo volno nárok podle § 1266 obč. zák. uplatniti dříve, a to tak, by nevzala škodu. Ani otázka promlčení nebyla odvolacím soudem posouzena nesprávně. Nárok podle § 1266 obč. zák. jest nárokem spočívajícím na právu rodinném a osobním, ten tedy sám o sobě podle § 1481 obč. zák. nepodléhá promlčení. Pokud jde o promlčení jednotlivých dávek vyživovacích, které arci podléhají promlčení podle § 1480 obč. zák., nepřichází toto v tomto případě vůbec v úvahu.

Citace:

Čís. 23. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 40-41.