NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 14058.

Příslušnost podle § 76 j. n.
Soudem, v jehož obvodu měli manželé společné bydliště, není obecné sudiště manželovo, nýbrž soud, v jehož obvodu nejen manžel, nýbrž i manželka se usadila s prokazatelným nebo z okolností vyplývajícím úmyslem, aby se tam trvale zdržovala.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1934, R II 555/34.)
Žalobu o rozvod manželství od stolu a lože proti Josefu K-ovi zadala Antonie K-ová u krajského soudu v Novém Jičíně, odůvodňujíc příslušnost tohoto soudu tím, že manželé K-ovi měli poslední společné bydliště v Kunčicích pod Ondřejníkem (v obvodu krajského soudu v Novém Jičíně). Námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice vyhověl a odmítl žalobu. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti a uložil prvému soudu, by věc projednal a rozhodl. Důvody: Prvý soudce vyhověl námitce nepříslušnosti, vzav za prokázáno, že manželé měli své poslední bydliště v Hrabové na Slovensku a ne v Kunčicích p. Ondř. jak tvrdila žalobkyně. Leč tento závěr prvého soudu je právně mylný. Z výpovědí svědků, jakož i z osvědčení obce Hrabové vyplývá, že se žalobkyně v letech 1927 a 1928 jen po dobu školních prázdnin nastěhovala s dětmi k žalovanému do Hrabové, ale pak se zase vrátila do Kunčic pod Ondřejníkem, kde ji žalovaný i s dětmi byl zanechal, když se v roce 1927 na trvalo odstěhoval na Slovensko, kde si pachtoval hospodářství. Ježto právo na Slovensku platné nezná t. zv. odvozené manželčino bydliště, je patrno, že žalobkyně od doby, co se žalovaný odstěhoval na Slovensko, měla svůj obecný soud v místě svého stálého pobytu, v Kunčicích pod Ondřejníkem, později v Tlumačově (srov. Hora k § 70 j. n.). K tomu jest dále uvážiti, že podle zjištění prvého soudu žije žalovaná již od roku 1927 neb 1928 ve společné domácnosti se svědkem K-em. Z toho všeho vysvítá, že, pokud žalobkyně v letech 1927 a 1928 dlela s dětmi u žalovaného v Hrabové, nelze u ní předpokládati úmysl a vůli, trvale tam s mužem pobývati, a jest dospěti k úsudku, že oněmi dvěma prázdninovými návštěvami nebylo založeno společné bydliště stran a že proto posledním společným bydlištěm jejich byly Kunčice pod Ondřejníkem, takže soud v žalobě dovolaný je výlučně příslušný podle § 76 j. n., pokud se týče § 639 uh. c. ř. s. v doslovu novely čís. 161/21.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud zjistil, že se žalobkyně od doby, co se žalovaný v roce 1926 od ní odstěhoval, dvakráte, v roce 1927 a 1928, s dětmi u něho zdržovala v Hrabové jen po dobu školních prázdnin, že však po celý ostatní čas bydlela v Kunčicích, kde měla s manželem poslední společné bydliště a kde děti navštěvovaly školu. Správně z tohoto zjištění rekursní soud usuzoval, že žalobkyně neměla úmysl trvale zůstati v Hrabové, nýbrž že šlo jen o návštěvy dočasné. Ustanovuje-li § 76 j. n., že žaloby o rozvod manželství náležejí před soud, v jehož obvodu manželé měli své společné poslední bydliště, nemíní tím zákon, odchyluje se od zásady v § 70 j. n., obecné sudiště manželovo, které platí také pro manželku, nýbrž soud, v jehož obvodě nejen manžel, nýbrž i manželka se usadila s prokazatelným nebo z okolností najevo jdoucím úmyslem, aby se tam trvale zdržovala (§ 66 odst. prvý j. n.). To není prokázáno o manželce ve příčině obce Hrabové a proto právem rekursní soud má za to, že poslední společné bydliště obou stran byly Kunčice pod Ondřejníkem, takže o místní příslušnosti krajského soudu v Novém Jičíně není pochybnosti.

Citace:

Čís. 14058. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 533-534.