Čís. 13725.

Předmětem stížnosti podle § 68 ex. ř. nemůže býti právní otázka, kdo jest držitelem obchodu, v němž byly peníze zabaveny, a komu zabavené peníze náležejí, nýbrž lze rozhodovati jen o tom, zda postup výkonného orgánu při výkonu exekuce byl správný. Tomu tak je, byla-li exekuce vykonána v obchodní místnosti, jež v žádosti exekuční byla označena jako místnost dlužníka a v níž dlužník byl také zastižen. Tvrdí-li třetí, že zabavené peníze náležejí jemu, musí to dokázati ve sporu a jeho námitky proti výkonu exekuce, i když jeho jméno drobným písmem na výkladní skříni obchodu pod reklamou bylo vyznačeno, musí zůstati bez povšimnutí.
(Rozh. ze dne 1. září 1934, R I 793/34.)
V exekuční věci proti manželům U-ovým zabavil výkonný orgán peněžitou hotovost v krámě, jenž byl v exekuční žádosti vyznačen jako místnost dlužníka. Ke stížnosti Josefa R-a, v níž stěžovatel uplatňoval, že byly zabaveny jeho peníze, exekuční soud zabavení zrušil. Důvody: Rozhodnutí spočívá na sdělení okresního úřadu v L., podle něhož provozuje Josef R. živnost řeznickou a uzenářskou se stanovištěm v domě čp. 14. Podotknouti však jest, že soudnímu vykonavateli nelze předsevzetí výkonu vytknouti. Podle jeho výpovědi není řeznický obchod R-ův označen tak, by nebylo pochybnosti, komu náleží, dlužníci manželé Richard a Alžběta U-ovi byli v době výkonu v krámě přítomni a zaměstnáni jako prodavači, naproti tomu Josef R. přítomen nebyl. Ježto zabavení lze snadněji omeziti než rozšířiti, po případě znovu provésti, bylo podle názoru soudu povinností výkonného orgánu, zabaviti a odebranou hotovost až do vyšetření věci u soudu uložiti, což se též stalo. Rekursní soud změnil napadené usnesení tak, že nevyhověl stížnosti podané Josefem R-em podle § 68 ex. ř. a poukázal Josefa R-a s jeho nároky na pořad práva. Důvody: Napadené usnesení vyhovělo stížnosti podle § 68 ex. ř. a zrušilo výkon jako nepřípustný. Vymáhající stranou podaný rekurs je oprávněn. Podle údajů exekučního návrhu mají povinní byt a obchod v domě čp. 14 a v tomto domě byla exekuce také vykonána. Výkonný orgán za šetření byv slyšen, udal, že nad dveřmi krámu nebyla tabule označující, komu obchod patří, a mohl tudíž vykonavatel tím spíše býti mínění, že obchod patří povinným, když tito v krámě byli přítomni a odepřeli zaplacení vymáhané pohledávky, pročež právě exekutor přikročil k výkonu exekuce a peníze odňal z pokladny v krámě. Dotud proto postup vykonavatele byl správný. Nesprávné však bylo jeho další počínání, že odejmutou částku neodvedl na stvrzenku přítomnému zástupci jediného věřitele, jak předpisuje § 261 prvý odstavec ex. ř. Odchylující se výjimečné ustanovení § 261 druhý odstavec ex. ř. nemá tu místa, poněvadž pohledávka jediného věřitele byla známa a věřitel dlužní úpis neměl vydati. Složení peněz u soudu odporovalo tudíž § 261 odst. 1 ex. ř. Byla-li však exekuce podle zákona vykonána, nebyla stížnost dle § 68 ex. ř. oprávněna a nebylo jí vyhověti, pročež rekursu muselo býti vyhověno. Stěžovateli Josefu R-ovi dává soud na vůli, by uplatňoval svá práva pořadem procesním, by procesní soudce rozhodl o pletichách manželů U-ových, Alžběty U-ové ml. a snad i Josefa R-a, jak vysvítají ze zprávy městské rady v L.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Josefa R-a.
Důvody:
Dovolací rekurent Josef R., který by byl dotčen ve svých právech výkonem exekuce, si stěžuje do usnesení rekursního soudu, jímž byla zamítnuta jeho žádost o zrušení výkonu exekuce zabavením hotovosti 1685 Kč z toho důvodu, že prý je to částka jemu náležející a byla zabavena neprávem v jeho obchodě. Dovolací rekurs však odůvodněn není a poukazuje se dovolací rekurent na správné odůvodění druhé stolice, jež do volacím rekursem není nijak vyvráceno. Předmětem žádosti podle § 68 ex. ř. nemůže býti řešení právní otázky, kdo jest držitelem obchodu a komu náležejí zabavené peníze, nýbrž může býti rozhodováno jen o tom, zda postup výkonného orgánu při výkonu exekuce byl správný. Po té stránce bylo rekursním soudem zjištěno, že exekuce byla vykonána v obchodní místnosti, jež v žádosti exekuční byla jako místnost dlužníků označena a v níž dlužníci byli také zastiženi. Správně musil proto výkonný orgán věci v označeném obchodě se nacházející a tedy i peníze považovati za věci, jež jsou v moci dlužníka a jich zabavení odpovídá předpisu § 253 ex. ř. a čl. 66 a 67 instrukce pro výkonné orgány. Tvrdí-li Josef R., že zabavené věci náležejí jemu, musí své právo dokázati ve sporu a jeho námitky proti výkonu exekuce, i když snad jeho jméno drobným písmem na výkladní skříni pod reklamou, bylo vyznačeno, musí zůstati bez povšimnutí.

Citace:

č. 13725. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 22-23.