Čís. 4241.

Pojišťovací smlouva.
Z toho, že zodpověděl nesprávně lékařovy otázky, nemůže pojištěný ve svůj prospěch dovozovati neplatnost pojišťovací smlouvy.
(Rozh. ze dne 8. října 1924, Rv II 381/24.)
Žalovaný pojistil se na život u žalující společnosti. Ve sporu, jímž domáhala se na něm pojišťovna zaplacení dlužné premie, vznesl žalovaný mezitímní určovací návrh, že pojišťovací smlouva není po právu. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby a ohledně návrhu žalovaného prohlásily, že pojišťovací smlouva jest po právu. Odvolací soud uvedl v důvodech: Nesprávné zodpovědění otázek u lékaře není na závadu, by uzavřená pojišťovací smlouva nemohla býti proti žalovanému uplatňována. Neboť právo k odstoupení od smlouvy má v takovém případu jen žalobkyně dle ustanovení §u 3 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. a nestává se nesprávným zodpověděním uzavřená smlouva neplatnou, nýbrž pojišťovací ústav má jen právo, od pojišťovací smlouvy ustoupiti. Nesprávné zodpovědění otázek u lékaře nemá ostatně ten význam jako nesprávné zodpovědění otázek v návrhu, což se však nestalo, ježto lékař k stejnému úsudku o zdravotním stavu pojištěného i při nesprávném zodpovědění některé otázky tímto může po případě dojíti, pakli takové jednání v neprospěch pojišťovacího ústavu vypadne, jen na tomto jest, by z takového jednání důsledky činil, ne však na pojištěném, který zůstane i nadále zavázán ze smlouvy té, a jen práv jest: škodu jednáním tím způsobenou druhé smluvní straně nahraditi. Není následkem toho zde rozporu v brojení, který by dle §u 869 obč. zák. opravňoval žalovaného od smlouvy ustoupiti neb ji neplatnou činil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právního posouzení věci poukazuje se především, pokud jde o určovací návrh, na správné, stavu věci a zákonu odpovídající důvody nižších soudů. K vývodům dovolání se uvádí: Tvrzení dovolatele, že všeobecným ustanovením pojišťovacího návrhu o povinnosti pojištěného zodpověděti správně otázky, v pojišťovacím návrhu uvedené, zvláště také otázky, lékařské prohlídky se týkající, změněn byl § 3 zákona ze dne 23. prosince 1917 čís. 501 ř. zák., není správným, neboť jenom nesprávné zodpovědění otázek, pro posouzení pojišťovacího návrhu důležitých, má dle pojišťovacího návrhu v souhlasu s ustanoveními §u 3 zákona za následek neplatnost pojišťovací smlouvy, kterou jen pojišťovna, nikoli však pojištěný, který otázky nesprávně zodpověděl, z tohoto důvodu muže bráti v odpor. Z toho plyne, že pojišťovna, když přes to, že žalovaný dle svého tvrzení při lékařské prohlídce otázky mu dané v pojišťovacím návrhu nesprávně zodpověděl, na pojištění trvá, toto nesprávné zodpovědění otázek žalovaným, týkajících se lékařské prohlídky, nepovažuje pro posouzení pojišťovacího návrhu za závažné, a není proto ani žalovaným namítaný nedostatek souhlasné vůle stran platnému uzavření pojišťovací smlouvy vadící takovým, aby za následek mohl míti neplatnost pojišťovací smlouvy, když jen o okolnosti nezávažné jde a žalovaným namítaný nesouhlas vůle stran jenom této nezávažné okolnosti dotýkati by se mohl.

Citace:

č. 4241. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 398-399.