— Čís. 8865 —494Čís. 8865.Jde o splátkový obchod podle zákona ze dne 27. dubna 1896, čís. 70 ř. zák., byla-li kupní cena autobusu (součástí jeho) splatná z části při dodávce autobusu, zbytek pak v měsíčních splátkách.Provoz živnosti v ten způsob, že podnikatel s jedním pomocníkem odváží autobusem cestující z nádraží do města, není obchodem podle čl. 272 čís. 3 obch. zák.(Rozh. ze dne 11. dubna 1929, Rv I 1165/28.)Žalovaný koupil od P. strojírny autobus (jeho součástky). Polovice kupní ceny byla splatná při dodání vozu, druhá polovice v měsíčních splátkách. Žalovaný zaplatil část kupní ceny za autobus, s nímž provozoval dopravu osob z nádraží do města Č. Nárok na nedoplatek kupní ceny postoupila P. strojírna žalobkyni, jež ho proti žalovanému zažalovala. Žalovaný namítl méněcennost dodaného autobusu a uvedl, že námitku tuto může uplatňovati až do úplného zaplacení kupní ceny, ježto šlo o splátkový obchod. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, zjistiv, že dodaný autobus byl méněcenný, a přikloniv se k názoru žalovaného, že šlo o obchod splátkový. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedl v otázkách, o něž tu jde, v důvodech: Odvolání nelze přiznati oprávněnost. Odvolání vytýká, že v souzeném případě nejde o splátkový obchod podle zákona ze dne 27. dubna 1896, čís. 70 ř. zák., tomu prý odporuje obsah objednacích lístků. Obchod splátkový při automobilech nebyl prý u postupitelky P. strojírny vůbec zaveden a že smluvní strany neměly úmyslu uzavříti obchod splátkový, vyplývá prý z toho, že námitka ta vznesena byla teprve při ústním jednání dne 19. prosince 1927. Jedná se prý o obyčejnou kupní smlouvu, při které sice cena kupní jest splatná po částkách, avšak výslovně ujednána byla jako vedlejší úmluva ztráta lhůty. Výtka ta není odůvodněna. Podle obsahu objednacích listů měla býti polovice kupní ceny zaplacena při dodání vozu a druhá polovice v měsíčních splátkách po 3650 Kč a 1500 Kč pod ztrátou lhůt. Žalovanému byl autobus před úplným zaplacením kupní ceny odevzdán a prodatelka P. strojírna vyhradila si mimo to vlastnické' právo. Okolnost, že právní zástupce žalovaného namítal, že jde o obchod splátkový, teprve při ústním jednání dne 19. prosince 1927, jest bez významu. Že P. strojírna splátkové obchody neprovozuje, jest nerozhodným, neboť jde jen o to, zda právní jednání mezi ní a žalovaným o prodeji autobusu jest splátkovým obchodem čili nic. Ta okolnost, že se svědci nezmiňují o splátkovém obchodu, jest nerozhodnou, jelikož svědci mohou vypovídati jen o skutkových okolnostech. Otázka, zda lze v ujednáních smluvních stran spatřovali obchod splátkový, jest právním závěrem ze zjištěných skutečností. Právní závěr učiniti náleží soudu. Z toho vyplývá. že v tom, že svědci nebyli slyšeni o úmyslu smluvních stran uzavříti či neuzavříti obchod splátkový, nelze spatřovati vadnost řízení, jak odvolání vytýká. Obsah objednacích listů nejen neodporuje závěru (právnímu názoru), že mezi P. strojírnou a žalovaným byl uzavřen — Čís. 8865 —495obchod splátkový o prodeji autobusu, nýbrž závěr ten odůvodňuje. Soud odvolací sdílí proto právní názor soudu prvé stolice, že v souzeném, případě jde o splátkový obchod podle § 1 zákona ze dne 27. dubna 1896, čís. 70 ř. zák. Podle § 10 citovaného zákona nelze ustanovení tohoto zákona použiti na splátkové obchody, při nichž právní jednání na straně kupujícího jest obchodem. Že koupě autobusu žalovaným byla obchodem, žalující strana ani netvrdila, tím méně prokázala. Zda žalovaný jest obchodníkem proto, že, jak dovolatelka tvrdí, podle čl. 272 čís. 3 jest zároveň povozníkem zboží a ústavem určeným k dopravě osob, že tedy po koupi autobusu provozuje obchody, jest nerozhodným. Žalobkyně ve sporu netvrdila, že žalovaný dopravuje zboží. Tvrzení to jest novotou podle § 482 c. ř. s. nepřípustnou. Žalovaný provozuje dopravu osob jedním autobusem. Nejde tedy o ústav pro dopravování osob, tedy o kupecký podnik založený na velkoprovozu. Žalovaný ani po koupi autobusu neprovozuje obchody podle čl. 272 čís. 3 obch. zák. a není proto obchodníkem podle čl. 4 obch. zák.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchtodůvodů:Především jest řešiti spornou právní otázku, zda smlouva o prodeji autobusu byla splátkovým obchodem ve smyslu zákona ze dne 27. dubna 1896, čís. 70. zák. Z objednacích listů ze dne 28. května 1925 na spodek auta a ze dne 5. června 1925 na karoserii nižší soudy správně dolíčily, že, ana kupní cena obou těchto součástí jediného autobusu byla splatná polovinou při dodávce autobusu a zbytek v měsíčních splátkách v objednacích listech přesně určených, jest sporné právní jednání posuzovati podle předpisů zákona o obchodech splátkových čís. 70/1896 ř. zák. a že zejména podle ustanovení § 4 třetí odstavec tohoto zákona zůstala žalovanému vyhrazena námitka ze správy až do úplného zaplacení kupní ceny, třebas propadná lhůta § 933 obč. zák. již uplynula. Jest souhlasiti i s právním názorem napadeného rozsudku, že provozování živnosti žalovaného, kterou obstarává osobně s jedním pomocníkem a která záleží podle zjištění prvého soudu v tom, že autobusem odváží z nádraží cestující do města — nelze považovali za obchody ve smyslu čl. 272 čís. 3 druhé věty obch. zák., neboť tento předpis předpokládá podnikání ve větších rozměrech a vyjadřuje právě tento požadavek zřetelně výrazem »ústavy« určené pro dopravu osob. (srov. Randa: Obch. právo o relativních obchodech, čl. 272 čís. 3 obch. zák. a komentář Staub-Pisko vyd. 1910 § 10 a 11 ku čl. 272 obch. zák.). Při tom ani nesejde na tom, že žalovaný současně s dopravou osob béře též jejích zavazadla, neboť tím nestává se ještě povozníkem dopravujícím zboží, který jest ovšem vždy obchodníkem podle čl. 272 čís. 3 prvé věty obch. zák., i když provozuje živnost v malém rozsahu. Pokud žalobkyně pokusila se teprve v opravném řízení uplatnili skutkovou okolnost, že žalovaný koná také služby a práce povozníka, jde o nepřípustnou novotu, kterou se právem odvolací soud neobíral (§ 482 c. ř. s.). Použití ustanovení splátkového zákona na souzenou věc nebylo tedy vyloučeno ani ustanovením § 10 (1) tohoto zákona.