NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6911.

Státní zaměstnanci. — Školství: * Odměna pensionovaného státního profesora za výpomocné vyučování náboženství je »aktivním požitkem« ve smyslu § 17, odst. 2, čís. 1 zák. č. 286/24.
(Nález ze dne 25. listopadu 1927 č. 24648.)
Prejudikatura: Boh. 5950/26 adm.
Věc: Julius L. v L. proti referátu ministerstva školství a národní
osvěty v Bratislavě stran snížení pensijního požitku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-l byl jmenován rozhodnutím presidenta republiky z 28. dubna 1925 profesorem ad personam v 6. hodn. třídě ve státní školské službě na Slov. a zařazen vynesením min. škol. z 16. května 1925 ode dne jmenování do 6. hodn. třídy 4. stupně platového. Výnosem referátu jmenovaného min. v Bratislavě z 8. srpna 1925 dán byl k své žádosti na základě § 11 zák. č. 286/24 do trvalé výslužby a vyměřeny mu výslužnické požitky v částce ročních 24210 Kč a jednotný drah. příspěvek per 1920 Kč ročně. K návrhu biskupského ordinariátu v Rožnavě ustanoven byl vynesením jmenovaného referátu z 20. října 1925 výpomocným učitelem řím. kat. náboženství při čsl. stát. ref. reálném gymn. v L. pro 12 hodin týdně a poukázána mu odměna za dobu od 1. září 1925 do 30. června 1926 v celkové částce 3600 Kč. Odměna ta zvýšena výnosem ze dne 2. prosince 1925 dodatečně za exhortu o 600 Kč á vyplácena v měsíčních částkách předem splatných. Přihlížeje k tomu upravil jmenovaný referát nař. vynesením celkové odpočivné požitky st-lovy stanovené dříve řečeným dekretem z 8. srpna 1925 úhrnnou částkou 26130 Kč v době od 1. září 1925, do 30. června 1926 částkou 24030 Kč.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost shledává nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že bylo při úpravě výslužných požitků st-lových použito předpisu § 17 bodu 2 č. 1 zák. č. 286/24, ačkoli st-l nežádal po svém pensionování o to, aby mu svěřeno bylo na dále vyučování náboženství řím. kat. na čsl. stát. ref. reál. gymnasiu v L. a pověření to stalo se jen dočasně a netýká se ani celého jednoho roku. Vychází tedy stížnost z názoru, že lze mluviti o kumulaci požitků ve smyslu cit. ustanovení zák. č. 286/24 jen tehdy, stalo-li se povolání výslužníka k opětné službě veřejné na jeho žádost a je trvalého rázu. Nároku tomu nelze dáti za pravdu.
Zák. č. 286/24 upravuje otázku kumulace požitků stát. zaměstnanců z prostředků veřejných, určil v § 17 bodu 2, že má-li nebo nabude-li někdo vedle nároku na státní odpočivné nebo zaopatř. požitky ještě nárok na aktivní požitek státní nebo nestátní veřejný, snižuje se výplata stát. odpočivného nebo zaopatř. požitku na polovinu, je-li však státní odpočivný nebo zaopatř. požitek vyšší, o polovinu nižšího požitku. Podle tohoto jasného znění uvedeného předpisu má nastati krácení požitků výslužnických, jakmile nabyl výslužník nároku na akt. požitek státní neb veřejný bez zřetele k tomu, z jakého podnětu a jakým způsobem se tak stalo a byl-li tedy dotčený výslužník ke službě povolán na svou žádost, či z podnětu činitelů jiných. Rozhodujícím je tu prostě fakt, že výslužník nároku na akt. požitek nabyl a že se tedy v jeho osobě setkaly nároky na dvoji požitky z prostředků veřejných. Také skutečnost, je-li nová osobní činnost dotčeného výslužníka ve službě veřejné trvalé či přechodné povahy, je pro posouzení otázky kumulace požitků ve smyslu § 17 odst. 2 cit. zák. bez právního významu, uváží-li se, že předpis ten mluví zcela všeobecně »o aktivním požitku státním«, nikoli o stálém aktivním požitku, o němž je řeč v § 24 zák. toho, a že tedy chce postihovati krácením výslužnických požitků i požitky, jež výslužníku jen dočasně jsou poskytovány. Je proto bezdůvodná prvá výtka stížnosti a lichým i závěr, který z názoru v ní uplatněného stížnost ve příčině zákonitosti nař. vynesení odvozuje. Leč stížnost je bezdůvodnou i pokud se snaží v další a poslední své námitce dovoditi, že předpisu § 17 odst. 2 cit. zák. nelze použíti v případě sporném proto, že st-1 pobíral za své výpomocné vyučování toliko »odměnu«, tuto však že nelze zahrnouti pod pojem »akt. požitku« podle cit. § 17 »Aktivním požitkem« ve smyslu § 17 cit. zák. sluší vzhledem na definici podanou § 20 zák. toho rozumět akt. požitky stát. zaměstnance vyplácené z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů stát. a státem spravovaných nebo jejich zaopatř. ústavů. Je tedy akt. požitkem každý příjem, který plyne stát. výslužníka z osobní, pravidelně se opětující činnosti jeho ve službě státu, resp. jiné veř. službě nestátní z prostředků státních, resp. jiných veřejných a nezáleží na tom, jakého pojmenování bylo pro příjem ten při povolání výslužníka k činné službě použito, resp. jakého druhu příjem ten je.
Spadá sem tedy i »odměna« poskytovaná pensionovaným profesorům jako výpomocným učitelům za jejich činnost vyučovací v měsíčních částkách předem splatných a neporušil žal. úřad zákon, považoval-li odměnu, kterou vyplácela školská správa st-li v měsíčních částkách předem splatných za jeho výpomocné učitelské působení za »akt. požitek« podle § 17 bodu 2 č. 1 zák. č. 286/24 a upravil-li se zřetelem k tomu jeho výslužnické požitky ve smyslu předpisu toho. Že by výše zkrácení požitků těch odporovala cit. ustanovení, stížnost netvrdí a nemusil se proto nss otázkou tou zabývati.

Citace:

Čís. 3539.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 405-406.