NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6921.

Vojenské věci: * Ustanovení prováděcích směrnic k požitkovému voj. zák. čís. 195/20, uveřejněných ve věstníku mno z r. 1920 část 42, čl. 454 (bod 6, odst. 3 k §§ům 6 a 7 cit. zák.) založilo aktivovaným vojenským gážistům ve výslužbě za podmínek tam uvedených právní nárok na propočtení služební doby. (Řešeno pro dobu před účinností vl. nař. č. 10/24).
(Nález ze dne 28. listopadu 1927 č. 1932).
Věc: Arutur M. v L. proti ministerstvu národní obrany stran propočtení služební doby.
Výrok: Nař. rozhodnutí z 31. března 1923 a z 27. ř í j n a 1926 zrušují se pro nezákonnost. V ostatním odmítá se stížnost jako nepřípustná.
Důvody: St-l sloužil v býv. armádě rak.-uh. jako gážista z popovolání, byl roku 1913 jako setník přeložen do výslužby, ale na dobu mobilisace aktivován a jmenován od 1. listopadu 1916 majorem, do čsl. armády pak byl ke své přihlášce převzat v hodnosti gážisty ve výslužbě a konal v ní činnou službu od 20. června 1919 do 31. července 1920 a od 1. listopadu 1920 do konce února 1923 se služ. požitky 7. hodn. třídy 2. plat. stupně. Výnosem mno z 5. prosince 1922 byl dnem 28. února 1923 přeložen opět do výslužby a poukázáno mu od 1. března 1923 k prozatímní výplatě výslužné 9767 Kč 81 h podle téže 7. hodn. třídy 2. plat. stupně, výnosem pak ze 4. září 1923 poukázalo mu řečené min. od 1. března 1923 na základě služného dle zák. č. 394/22 na místě dříve poukázaného výslužného 9767 Kč 81 h výslužné 16.008 Kč ročně opět dle platů 7. hodn. třídy 2. plat. stupně. Dalším výnosem z 31. března 1923 bylo vysloveno, že mno přezkoušelo žádost st-lovu o propočítání dalšího období z přesloužené doby dó započítatelné doby služ. a že žádost zamítá, neboť jmenovaný nemá vzhledem k podřadné službě, neodpovídající jeho hodnosti, ani nárok na propočítání celkokových služ. let.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
St-l namítá, že původní, provisorní propočtení služ. doby bylo provedeno právem, a to na základě výnosu mno z 21. února 1921, uveřejněného v rozkaze zem. voj. velitelství v Brně z 18. března 1921 č. 31.
Výnos tento uvádí, že podle prov. předpisů k požitkovému zák. č. 195/1920 k §§ 6 a 7 č. 6 (věstník věcný ze 7. srpna 1920 č. 42 čl. 454) povoluje se 3. odstavcem, aby gážistům ve výslužbě, dočasně aktivovaným, kteří alespoň 1 rok konali činnou službu v čsl. armádě, byla propočítána služ. léta, a obsahuje poučení o tom, ke kterému dni jest propočtení toto provésti a požitky na tomto základě vyměřiti. Tvrdí tedy st-l svojí právě uvedenou námitkou, že na propočtení ono měl a má dle těchto předpisů právní nárok a že mu žal. úřad nař. rozhodnutím pod č. 1 uvedeným nárok ten neprávem odpírá.
Tuto námitku shledal nss důvodnou.
Zákon z 19. března 1920 č. 195 Sb. přiznal sice na propočtení služ. doby v § 7 nárok pouze akt. gážistům, ale cit. předpisy prováděcí (věstník 1920, č. 42 čl. 454) stanovily k §§ 6 a 7 zák. pod č. 6 odst. 3: »Dále se povoluje výjimečně propočítání služ. let těm dočasně aktivovaným gážistům ve výslužbě, kteří aspoň 1 rok činnou službu v čsl. armádě konali; jinak platí pro ně ustanovení prvého odstavce tohoto bodu« — t. j. ustanovení, že se zjistí jen, jak dlouho jsou v platech své nynější skutečné hodnosti a kolik vál. let jim přísluší, a že se podle toho zařadí do příslušného platového stupně.
Ustanovení toto, přiznávajíc výjimkou z ustanovení zákonných, tedy mimo rámec zákona, propočtení služ. doby i gážistům jiným, než kterým je přiznal zákon, přiznalo již podle svého znění — arg. alova »povoluje se výjimečně propočítání« — gážistům v něm uvedeným na propočítání to právní nárok, pokud vyhovují podmínkám tamtéž uvedeným.
Jelikož pak dále byl výnos ten ve věstníku mno publikován, shledal nss, že výnosu tomu je nutno v tomto směru přiznati povahu závazné normy, způsobilé založiti pro dotyčné gážisty právní nárok. Toto ustanovení prov. předpisů nedoznalo až do vydání nař. rozhodnutí č. 1 změny žádné.
Žal. úřad odepřel st-li nárok na propočtení služ. doby z důvodu, že konal v čsl. armádě toliko službu podřadnou, jeho hodnosti neodpovídající. Cit. prov. předpisy nemají však žádného ustanovení, z něhož by se dalo dovoditi, že nárok na propočtení toto jest vázán podmínkou, aby služba, kterou gážista skutečně konal, odpovídala jeho hodnosti. Podmínku podobnou stanovil teprve § 24 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924, tedy norma vydaná později, než nař. rozhodnutí, uvedené pod č. 1.
Odepřel-li tedy žal. úřad st-li takto nárok na propočtení služ. doby pouze z důvodu, že služba, kterou konal, byla podřadná a jeho hodnosti neodpovídala, nemá tento výrok jeho zákonné opory.

Citace:

č. 2029. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 368-370.