Č. 12233.
Řízení správní. — Řízení před nss-em. — Samospráva obecní: Je podstatnou vadou řízení ve smyslu § 6 zák. o ss, jestliže finanční úřad, rozhoduje podle § 5 odst. (4) zák. č. 77/1927 Sb. o odvolání proti výměře přirážek, nevyžádá si dobrého zdání příslušného samosprávného svazku.
(Nález ze dne 23. prosince 1935 č. 20187/35.)
Věc: Firma » Magnesitový priemysel, úč. spol.« v B. proti finančnímu ředitelství, resp. berní správě v Lipt. Sv. Mikuláši o obecní přirážky k zvláštní dani výdělkové za rok 1928 a 1930.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušují se pro vadnost řízení.
Důvody: A. I. Firma »Magnesitový priemysel, úč. spol.« v B. uzavřela na základě zák. čl. 111:1907 s městem J. smlouvu, podle níž v prvních deseti letech od vystavění továrny, t. j. v r. 1924—1934 osvobozuje se firma platiti obecní přirážky z plné předepsané státní daně a jest povinna je platiti toliko ze základu nejvýše 15000 Kč. Na základě této smlouvy byly firmě za rok 1928 předepsány obecní přirážky skutečně jen z částky 15000 Kč.
Výměrem z 8. června 1932 sdělil firmě berní úřad v Revúci, že její žádost z 1. listopadu 1930 za snížení obecních přirážek za r. 1927—1929 byla fř-ím v Lipt. Sv. Mikuláši rozhodnutím ze 4. února 1932 zamítnuta, pročež se jí za rok 1928 předpisují dodatečné přirážky k zvláštní dani výdělkové v částce 60497,40 Kč.
Z tohoto výměru se firma podáním ze 17. června 1932 odvolala, namítajíc v podstatě, že výhoda zajištěná smlouvou s obcí platí i za účinnosti zákonů č. 76 a 77 ex 1927. Dne 8. srpna 1932 odvolala se firma také do výměru berního úřadu v Revúci z 28. července 1932, kterým bylo odvolání právě uvedené zamítnuto. Popírala v něm především kompetenci berního úřadu k vyřízení odvolání ze 17. června 1932; jinak namítala v podstatě totéž co v citovaném odvolání ze 17. června 1932. O tomto odvolání z 8. srpna 1932 rozhodlo fř v Lipt. Sv. Mikuláši rozhodnutím z 15. května 1933. Zamítlo je podstatně z důvodu, že úmluva, kterou firma uzavřela s obcí J., nemá na přirážkovou povinnost žádného vlivu. 2. O odvolání, podaném stěžující si firmou dne 17. června 1932 rozhodlo fř v Lipt. Sv. Mikuláši výměrem z 24. srpna 1933. Opětně je zamítlo a to se stejných důvodů jako odvolání z 8. srpna 1932.
ad 1.—2. Když firma podala stížnost k nss-u jak do rozhodnutí z 15. května 1933, tak do rozhodnutí z 24. srpna 1933, žal. úřad obě tato rozhodnutí zrušil s podotknutím, že vydá nové rozhodnutí.
3. Dne 21. února 1934 vydala pak berní správa v Lipt. Sv. Mikuláši rozhodnutí, jímž odvolání firmy ze 17. června a 8. srpna 1932 zamítla. Rozhodnutí odůvodněno v podstatě stejně jako rozhodnutí v téže věci vydaná a úřadem zrušená. Když firma také do tohoto rozhodnutí podala stížnost k nss-u, žal. úřad výměrem z 3. července 1934 rozhodnutí to podle ustanovení § 256 odst. 5 zák. č. 76/1927 Sb. zrušil.
ad 1.—3. St-lka, byvši ve smyslu § 44 zák. o ss dotázána, zda vzhledem k tomu, že všechna nař. rozhodnutí byla zrušena a prvá dvě nahrazena rozhodnutím novým, pokládá svoje stížnosti za bezpředmětné, prohlásila, že trvá na vyřízení podaných stížností.
B. I. Berní úřad v Revúci výměrem z října 1932 předepsal firmě obecní přirážky za rok 1930 z celé předepsané daně státní. Odvolání, namítající, že přirážky měly býti předepsány nejvýše z částky 15000 Kč, zamítlo fř v Lipt. Sv. Mikuláši rozhodnutím z 15. května 1933 z důvodu, že podle nál. Boh. A 9921 je smlouva s obcí pro přirážkovou povinnost bez významu. Když o stížnosti, již do tohoto rozhodnutí firma k nss-u podala, bylo zavedeno přípravné řízení, žal. úřad nejprve svoje rozhodnutí výměrem z 6. listopadu 1933 zrušil, načež rozhodnutím z 21. února 1934 znovu o odvolání rozhodnuv, opětně je zamítl.
2. Také do tohoto rozhodnutí podala firma k nss-u stížnost. St-lka k dotazu soudu ve smyslu § 44 zák. o ss, zda pokládá stížnost do rozhodnutí z 15. května 1933 podanou za bezpředmětnou, i zde prohlásila, že trvá na vyřízení stížnosti.
O stížnostech bylo uváženo:
Pokud jde o skutkový stav, vzhledem k tomu, že žal. úřad, ač byl vyzván doplniti správní spisy, týkající se předepsání obecní přirážky za r. 1928, a předložiti spisy, týkající se předepsání přirážky za r. 1930, toho neučinil, musil se nss říditi také údaji stížnosti a úředními rozhodnutími st-lkou, po případě žal. úřadem předloženými. Ve věci musil se nss nejprve zabývati otázkou, jaký vliv má skutečnost, že čtyři rozhodnutí, proti nimž stížnost čelí, byla dříve nežli soud o nich rozhodl, odvolána a tři z nich nahrazena rozhodnutími novými. Podle ustálené judikatury (srov. na př. Boh. A 8688/30, Boh. F 4455/28, 6775/33 a j.) jest řízení před nss-em podle § 44 zák. o ss zastaviti, byl-li v kterémkoli stadiu řízení správním úřadem, proti němuž se stížnost vede, podán důkaz, že st-1 byl mezitím uspokojen. O dodatečném uspokojení lze však mluviti jen tehdy, bylo-li žal. úřadem prokázáno, že nároku, jehož uznání se st-l svou stížností u nss-u domáhal, bylo vyhověno. Není příčiny, aby nss v daném případě od těchto právních názorů ustoupil. Pak ale na věcné uspokojení st-lčina nároku uznati nemohl. Podle obsahu stížnosti šlo st-lce o odstranění rozhodnutí, která shledala smlouvu st-lky s obcí, že obecní přirážky budou předpisovány nejvýše z 15000 Kč státní daně, bez právní relevance. Tomuto nároku však oběma novými rozhodnutími z 21. února 1934 vyhověno nebylo, neboť v nich žal. úřad na uvedeném odmítavém svém stanovisku setrval; tím méně mu bylo vyhověno, jestliže žal. úřad své rozhodnutí sub A 3. z 21. února 1934 výměrem z 3. července 1934 pouze odvolal. Z toho plyne, že není tu předpokladu pro zastavení řízení ve smyslu § 44 cit. zák. Předmětem kognice nss-u jsou tedy nejen obě nová rozhodnutí z 21. února 1934, nýbrž zůstávají i rozhodnutí prvá dvě z 15. května 1933 a z 24. srpna 1933.
Všechny stížnosti všem rozhodnutím vytýkají, že žal. úřad příslušný samosprávný svaz, t. j. obec, před svým rozhodováním neslyšel a st-lce obsah vyjádření obce k zaujetí stanoviska nesdělil.
Stížnostem v této námitce bylo přisvědčiti. Podle § 5 odst. 4 zák. č. 77/27 Sb. je finanční úřad, který rozhoduje o odvoláni proti výměře přirážek, »povinen vyžádati si dobré zdání příslušného samosprávného svazku, popírá-li se odvoláním platební povinnost.« Toto ustanovení zřejmě je zbytkem bývalé neomezené kompetence autonomních svazků ve věcech přirážkových a dáno je za tím účelem, aby o důsledcích usnesení orgánu samosprávného svazu, z něhož samosprávné přirážky resultují, nerozhodovaly úřady finanční, aniž by si vyžádaly dobré zdání příslušného samosprávného svazku, který ve věci nejlépe jest informován. Předpis § 5 odst. 4 zák. č. 77/27 Sb. sleduje tedy cíl, aby bylo zajištěno správné rozhodování o podaných odvoláních. St-lka ve svých odvoláních popřela platební povinnost, pokud šlo o obecní přirážku vyměřenou z vyššího základu daně výdělkové než 15000 Kč. Žal. úřad byl tedy povinen vyžádati si dobré zdání obce. Neučinil-li tak při žádném z nař. rozhodnutí, trpí všechna podstatnou vadou řízení, pro niž bylo je podle § 6 zák. o ss zrušiti, aniž bylo nutno, resp. možno přikročiti k řešení dalších námitek, které stížnosti obsahují.