NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1943.

Při žalobě o uznání nemanželského otcovství, k jejímuž podání dán byl soudní poukaz, netřeba zjišťovati, zda jsou zde podmínky § 228 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 24. října 1922, R II 402/22.) Žalobu o uznání nemanželského otcovství procesní soud prvé stolice zamítl, nevzav soulož v kritické době za prokázanou. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu ve věci jednal a rozhodl: Důvody : Žalobou domáhá se žalobkyně rozsudku, by žalovaný byl uznán jejím nemanželským otcem. Žaloba jest tedy žalobou určovací dle § 228 c. ř. s. Předpokladem přípustnosti určovací žaloby dle § 228 c. ř. s. jest však právní zájem na bezodkladném zjištění. Soud prvé stolice, zamítaje žalobu vůbec, nezkoumal, zda jsou tu předpoklady § 228 c. ř. s. pro žalobu určovací, ačkoliv žalobkyně za řízení naznačila zájem na bezodkladném zjištění, uvádějíc, že prozatím podala žalobu zjišťovací, poněvadž žalovaný jest t. č. nemajetným a nemá výdělku, takže by žaloba o placení výživného byla bezúčelná a beznadějná. Jelikož se tak nestalo a soud musí k nedostatku procesních náležitostí, zákonem pro žalobní nárok předepsaných, přihlížeti sám od sebe, byť i nedostatek tento nebyl žalovaným uplatňován, bylo napadený rozsudek zrušiti a věc vrátiti prvému soudu, aby dále jednal a znovu rozhodl (§ 496 čís. 2 c. ř. s.).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nebrav zřetele k použitému důvodu zrušovacímu, o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Žalující strana obdrževši od soudu poručenského zmocnění a příkaz k podání žaloby o uznání otcovství a plnění otcovských povinností, podala žalobu jen o zjištění otcovství, uvádějíc v řízení, že o výživné na ten čas nežaluje jedině proto, že žalovaný jest nemajetným a žaloba by v té příčině byla tou dobou bezúčelná a beznadějná. Právní zájem na tom, aby již nyní otcovství žalovaného bylo zjištěno, strana žalující arciť blíže neodůvodňuje. Druhá strana nevznesla proti žalobě s hlediska její přípustnosti jako pouhé žaloby určovací námitek. Procesní soud prvé stolice projednal a rozhodl spor ve věci a, třebaže o tom v rozsudku výslovné zmínky nečiní, pokládá patrně nárok na určení s hlediska § 228 c. ř. s. za právně opodstatněný. Obsah opravných spisů vztahuje se pouze k věcné stránce sporu, otázky přípustnosti nároku určovacího není se v něm vůbec dotčeno. Rekursu nelze upříti oprávnění. V tomto případě jde o statusovou určovací žalobu. V té příčině nařízeno jest § 16 I. dílčí novely k obč. zák. poručenskému soudu, by po případě udělil poručenstvu zmocnění k podání žaloby o uznání nemanželského otcovství. V této povinnosti poručenstvu a v povaze nároku tkví právní zájem na bezodkladném zjištění, a proto netřeba zkoumati, jak mylně za to má odvolací soud, zda jsou zde předpoklady § 228 c. ř. s. pro žalobu určovací. Nebylo tedy příčiny ke zrušení rozsudku prvé stolice, nýbrž odvolací soud měl ihned vejíti v rozhodnutí o věci samé.

Citace:

č. 7774. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, číslo/sešit č. 7774, s. 253-259.