NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913)

Derogace právních předpisů v roce 1939.

Praktický právník musí při řešení právních případů zjistiti, který platný právní předpis má aplikovati na danou konkrétní skutkovou podstatu. Otázka platnosti právního předpisu souvisí úzce s derogací norem. V právních poměrech, utvářejících se v Protektorátu Čechy a Morava, je zkoumání platnosti norem komplikováno existencí dvojího právního řádu, říšskoněmeckého a autonomního řádu Protektorátu. Oba tyto právní řády provádějí ve svém rámci derogaci vlastních norem. Kromě toho zasahuje říšskoněmecký právní řád do autonomního řádu Protektorátu tím způsobem, že prohlašuje některé jeho normy za neplatné nebo neúčinné. Platnost norem na území Protektorátu se musí tedy zkoumati ve třech vztazích:
1. uvnitř autonomního řádu Protektorátu,
2. uvnitř říšskoněmeckého řádu, platného v Protektorátu,
3. v poměru říšskoněmeckého řádu k autonomnímu řádu.
Zajímá zjištění, jak je tato derogace formálně prováděna a jak je pro právní praksi zachycena a zpracována.
V autonomním řádu Protektorátu provádí zákonodárce (jímž byli v roce 1939, ve kterém nebyl vydán ani jeden zákon, vláda a její předseda) derogaci buď přímo v textu nebo v závěrečných ustanoveních výslovnou klausulí nebo mlčky. Výslovná derogace je buď částečná nebo úplná podle toho, ruší-li nový předpis starší předpis v plném rozsahu nebo jenom jeho některá ustanovení. Derogační klausule se někdy omezuje na ustanovení, že dosavadní předpisy, odporující novému předpisu, pozbývají platnosti. Na př. § 26 (2) vl. nař. č. 241/ 1939 Sb. o jízdě motorovými vozidly: »Týmž dnem pozbývají účinnosti předpisy o věcech upravených tímto nařízením«. Pokud jde o určení derogovaných předpisů, uvádí je derogující předpis buď v přesném výpočtu nebo jen příkladmo (na př. § 11 (1) vl. nař. č. 29/1939 Sb. II o přechodné úpravě náhrady stěhovacích výloh státních zaměstnanců a učitelů národních škol: » .... neplatí dosavadní předpisy, zejména ......« Poslední způsob derogace není vhodný a lze si jej vysvětliti nejistotou zákonodárce ve spleti práv- nich předpisů. Odstranění této formy derogační klausule bylo požadováno i na VI. mezinárodním kongresu pro správní vědy ve Varšavě (Warschau) v r. 1936, kde hlavní zpravodaj Dr. O. Leimgruber uvedl ve své zprávě, že je často požadováno, aby při zrušení platnosti určitých starších ustanovení na místo všeobecné derogační klausule bylo vysloveno zcela přesně, která ustanovení se zrušují.
Dosavadním postupem se znesnadňuje evidence platných norem, neboť zjištění, které normy se zrušují, může tím méně spolehlivě provésti praktický právník, když si to netroufá legislativní odborník. U nás zůstává dosud nevyřešený problém vydávání rejstříku platného práva, který by obsahoval i zrušení, změny a doplňky jednotlivých ustanovení. »Rejstřík čes. práva«, (do roku 1938), vydávaný Drem J. Hoffmannem a Dr. J. Dankem, zdůrazňuje výslovnou derogaci — ať úplnou či částečnou — zpravidla označením právní normy derogující jako »zrušení«, »změna« p, pod.
O obsáhlosti derogační činnosti, jež by vyžadovala zvláštní pozornost, podávají svědectví tyto údaje: v roce 1939 366 právních předpisů vydaných ve Sbírce zákonů a nařízení se dotklo ve výslovných derogačních klausulích celkem 380 starších právních norem, z nichž 129 zrušilo úplně, 251 pak změnilo nebo doplnilo v jednotlivých ustanoveních.
Tak značný počet změn ovšem nedovoluje, aby byly zde podrobně uvedeny. Zajímal by však názor právnické veřejnosti, zda by bylo prospěšné tyto změny (jež si nemohou vzhledem k derogační technice činiti nárok na úplnost) publikovati. Podotýká se, že na př. v Německé říši je Dr. Dehlingerem vydáván a každoročně doplňován v nakladatelství W. Kohlhammer, Stuttgart-Berlin, rejstřík »Systematische Übersicht uber das Reichsgesetzblatt (1867-1939) und das geltende alte und neue Reichsrecht«, v němž jsou vyznačeny i zrušení, změny nebo doplňky jednotlivých ustanovení (paragrafů, článků a pod.). V říšskoněmeckém právním řádu, platném v Protektorátu, se provádí derogace technicky stejnými prostředky, častěji se používá taxativního výpočtu zrušených norem.
V poměru k autonomnímu řádu Protektorátu se projevuje derogační činnost říšského právního řádu v rozmanitých formách. Především všeobecnou derogační klausuli má recepční čl. 12. výnosu z 16. března 1939, podle něhož právo platné té doby v Čechách a na Moravě, zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany Německou říší. Které právo podle citovaného článku odporuje smyslu ochrany převzaté Německou říší, ustanovuje říšský protektor podle § 3 nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektorátu ze 7. června 1939. Další, ovšem specielní nepřímou derogaci obsahují na př. § 14 (2) nařízení o zacházení s cizinci z 5. září 1939, § 25 ( nařízení o výkonu trestního soudnictví v Protektorátu ze 14. dubna 1939, § 16 nařízení o použití německého práva pro německé státní příslušníky z 20. července 1939, § 3 nařízení o zavedení zákona o branných úkonech v Protektorátu z 13. července 1939. Na derogaci autonomních předpisů nutno někdy usuzovati mlčky z obsahu říšské normy, jež upravuje materii, provedenou staršími ustanoveními, předpisy (na př. nařízení o nuceném prokazování se pasem a visem, jakož i osobním průkazem z 10. září 1939). V některých případech naopak jsou zrušené autonomní normy výslovně uvedeny (alespoň výpočtmo) v říš- ském právním předpise (na př. podle § 5 nařízení o zavedení německého leteckého práva v Protektorátu z 26. dubna 1939). Z uvedeného je patrno, že problém derogace právních předpisů, platných v Čechách a na Moravě, ukládá jejich evidenci velmi těžký úkol, jehož obtížnost vzrůstá takřka každým dnem.
L. S.

Citace:

Derogace právních předpisů v r. 1939. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 136-138.