Čís. 17406.

Omezená schopnost jednati a obstarávati vlastní zájmy nemusí býti důsledek chorobné poruchy duševní, nýbrž následkem vyloučení z normálního styku s vnějším světem pro zvláštní tělesnou chorobu od útlého dětství.
(Rozh. ze dne 6. října 1939, R II 214/39.)
Prvý soud zbavil Matyldu P. úplně svéprávnosti. K jejímu odporu zbavil ji soud druhé stolice svéprávnosti jen částečně. Důvody: Prvý soud z úřední moci zbavil Matyldu P. úplně svéprávnosti pro slabomyslnost proto, že od mládí je na nohou ochrnuta, nemůže se pohybovati a, že mimo to dle posudku lékaře je skutečně slabomyslná. Na základě posudku znalce Dr. G. a podrobného a vědecky odůvodněného posudku znalce. Dr. P. má soud za zjištěno, že Matylda P. proto, že v prvním roce života (narozena 1888) po dlouhé nemoci ochrnula, neumí čísti ani psáti, je odkázána na cizí pomoc a ošetření, projevila ochotu vzdáti se svého majetku bez uvážení následků pro sebe i veřejný zájem, je skutečně slabého rozumu (debilitas), nejsouc s to, aby sama si své záležitosti obstarávala. Slabomyslnost její je podle znalce Dr. P. toho stupně, že stačí na částečné zbavení svéprávnosti. Ježto Matylda P. nevědouc o dosahu svého jednání zahájila spory z příčin malicherných, a není vyloučeno další neprozřetelné její jednání a ani není určeno, kdo a za jakých podmínek bude o ni pečovati, kdo bude pečovati o zabránění možné ztráty majetku nebo jeho zatížení, přihlížel soud k jejímu zájmu a k znaleckému posudku Dr. P. a rozhodl zbaviti ji částečně svéprávnosti maje za to, že dosavadní výsledky nestačí, aby mohlo býti vysloveno úplné zbavení svéprávnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Řízení o zbavení svéprávnosti jest ovládáno zásadou vyhledávací (§ 32 řádu o zb. svépr.) a bylo proto nižším soudům přihlédnouti i k obsahu podání obce L. a sporům vedeným Matyldou P. Posudky slyšených znalců shodují se v tom, že u stěžovatelky jde o duševní opožděnost, slaboduchost (imbecilitas), liší se jen v tom, že znalec Dr. P. navrhl, aby stěžovatelka byla zbavena svéprávnosti částečně, kdežto znalec Dr. G. uvedl, že není vůbec schopna své záležitosti samostatně spravovati. Znalcům však náleží podati odborný posudek o duševním stavu osoby, o jejíž zbavení svéprávnosti jde, naproti tomu jest věcí právního posouzení soudu, zda a v jakém rozsahu má býti osoba ta s ohledem na zjištěný její stav zbavena svéprávnosti. V tom směru odporový soud právem uznal na částečné zbavení svéprávnosti stěžovatelky. K obsahu stížnosti jest uvésti, že omezená schopnost jednati a obstarávati vlastní zájmy nemusí býti jen důsledkem chorobné poruchy duševní, nýbrž může býti i důsledkem nedostatečného vývinu duševních funkcí důsledkem vyloučení z normálního styku s vnějším světem pro zvláštní tělesnou chorobu od útlého dětství. Pro rozhodnutí o zbavení svéprávnosti jest důležitým také druh jednání, — zvláště objem a význam jeho, — kterým se osoba tak tělesně upoutaná obyčejně zabývá. I když tedy stěžovatelka při své nemožnosti pohybu od malička dosáhla jistých duševních schopností, jest třeba zkoumati, zda stačí tyto schopnosti k normálnímu obstarání jejích nynějších zájmů. Znalci zjistili u stěžovatelky duševní opožděnost, slaboduvhost, a proto odporový soud v uvážení všech okolností právem uznal na částečné zbavení stěžovatelky svéprávnosti, jímž dostane se stěžovatelce soudní ochrany, aniž by se tím její dosavadní postavení nějak zhoršilo.

Citace:

č. 17406. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 493-494.