Č. 3567.

Církevní věci (Slovensko): Nárok katol. duchovních na ošacovací příspěvek, nákupní zálohu, nouzovou výpomoc a drahotní přídavek?
(Nález ze dne 7. května 1924 č. 4568).
Věc: V. P., řím.-kat. farář v G. (adv. Dr. Osvald Schwarz z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o požitky ze státních prostředků.
Výrok: Stížnost se zamítá jednak jako bezdůvodná, jednak jako nepřípustná.
Důvody: Podáním z 9. března 1923 přihlásil st-l státní podpory, které mu nebyly vyplaceny, a to nouzovou výpomoc na dobu od listopadu 1918 do konce 1922, celkem 12.000 Kč, ošacovací podporu na 1919 až 1922 celkem 4000 Kč a nákupní podporu na touž dobu 8000 Kč, celkem 24.000 Kč. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že st-l nemá nároku na žádané doplňky ze státních prostředků, ježto jeho obročí je popsáno na 3398 Kč 96 h. Neměl by však nároku na doplňky ty ani, kdyby tomu tak nebylo, poněvadž nesložil slibu občanské věrnosti. O přijetí slibu složeného před ordinariátem v roce 1922 rozhoduje min. pro Slov. na základě § 2 zák. č. 64/1918, který svého stanoviska dosud nesdělil. Posléze se podotýká, že v přihlášce uvedeny jsou i požitky, které duchovenstvu nebyly vůbec přiznány. St-lova přihláška je tedy bezpředmětná.
O stížnosti do výroku toho podané uvážil nss takto:
Jak patrno z nař. rozhodnutí i ze stížnosti, nejde v daném případě o doplněk kongruy ani o věkový přídavek po rozumu zák. či. XIV z 1898, XIII z 1909 a XXXVIII z 1913, nýbrž pouze o jiné podpory vyplácené státem osobám duchovním, totiž o ošacovací příspěvek, nákupní zálohu, nouzovou výpomoc a drahotní přídavek.
Žal. úřad upřel st-li nárok na požitky ty ze dvou důvodů, jednak proto, že příjem jeho obročí přesahuje 3000 Kč a jednak, že nesložil slibu věrnosti, vycházel tudíž žal. úřad při prvním důvodu z předpokladu, také v odvodním spise hájeného, že uvedená platová zlepšení náleží toliko těm duchovním, kteří mají dle svrchu uvedených předpisů nárok na doplněni kongruy z prostředků státních.
St-l ani netvrdí, že tento právní názor žal. úřadu odporuje nějaké zákonné normě, snaže se dovoditi svůj nárok nepřímo, že totiž ona platová zlepšení poskytovaná státem duchovním požívajícím doplňky kongruy ze státních prostředků jsou větší, než přebytek jeho vlastní kongruy, vylučuiící právě jeho nárok na ony doplňky, neboť přebytek ten činí pouze 398 Kč, čímž by přišel o požitky ve výši 5880 Kč ročně. Poněvadž však tento faktický výsledek úpravy poměrů duchovenstva doplňky kongruy se strany státu požívajícího, na rozdíl od duchovenstva ostatního, nestačí ještě sám o sobě, aby založil st-li právní nárok na vyrovnání rozdílu takto vzešlého, pokud zde není právní normy, o niž by se nárok ten opříti mohl, jest stížnost v takové positivní právní normě nezaložená a v zákoně opory nenalézající bezdůvodná, nemajíc za předmět porušení nějakého subjektivního práva st-lova, pročež bylo ji zamítnouti, aniž se nss musil zabývati ještě otázkou, zda výrok v odpor vzatý opřen jest také právem o další důvod úřadem uvedený.

Citace:

č. 3567. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1204-1205.