NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 673.

Pro použití § 9 zákona ze dne 18. března 1921, čís. 129 sb. z. a n. jest rozhodnou doba spáchání skutku, nikoliv vynesení rozsudku.
(Rozh. ze dne 31. prosince 1921, Kr I 1341/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal o zmateční stížností generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozhodnutím lichevního odvolacího soudu při krajském soudě v Chrudimi ze dne 24. září 1921 porušen byl zákon v ustanovení čl. IX. uvozovacího patentu k trestnímu zákonu, § 1. zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. a § 9 zákona ze dne 18. března 1921, čís. 129 sb. z. a n., výrok ten se zrušuje a ukládá se odvolacímu soudu, by ve věci znovu rozhodl.
Důvody:
Rozsudkem lichevního odvolacího soudu při krajském soudě v Chrudimi ze dne 2. července 1921 uznán byl 52-letý Josef R. vinným přestupkem § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že dne 23. prosince 1920 v P. využívaje mimořádných válkou vyvolaných poměrů žádal za 1 kg bílých říčních ryb cenu zřejmě přemrštěnou t. j. 16 event. 12 K za 1 kg a odsouzen za to do tuhého vězení na 14 dní, k pokutě 500 K, pro případ nedobytnosti do vězení na dalších 5 dnů a ku ztrátě práva volebního. K žádosti odsouzeného byl tomuto po veřejném sezení usnesením okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. září 1921 povolen podmíněný odklad trestu na dobu zkušební dvou let. K odvolání veřejného obžalobce bylo rozhodnutím lichevního odvolacího soudu v Chrudimi ze dne 24. září 1921 odvolání veřejného žalobce místa dáno a vysloveno, že se odsouzenému Josefu R-ovi podmíněný odklad trestu nepovoluje a to jedině z toho důvodu, jelikož soud pokládal za to, že pro použití § 9 zákona ze dne 18. března 1921, čis. 129 sb. z. a n. rozhodnou jest doba vynesení rozsudku a nikoliv doba spáchání skutku. Názor posléz uvedený jest právně mylný. Zákonem o podmíněném odsouzení ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. bylo ustanoveno, kdy a za jakých podmínek pokládá se za to, že vinník odsouzen nebyl. Tím stal se zákon ten částí materielního zákona trestního a platí proň také čl. IX. uvozovacího zákona k zákonu trestnímu, dle něhož činy trestné, jichž se někdo přede dnem platnosti nového zákona dopustil, posuzovati dlužno podle tohoto zákona jen dotud, pokud není přísnější než právo předešlé. Zákon ze dne 18. března 1921, čís. 129 sb. z. a n., jenž nabyl účinnosti dne 19. dubna 1921, vylučuje v § 9 podmíněný odklad trestu při osobách starších 18 let, jde-li o odsouzení pro trestný čin podle zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Jeví se proto přísnějším než posléz uvedený zákon, jenž do platnosti prvějšího podmínečné odsouzení připouštěl.

Citace:

č. 673. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 539-540.