Čís. 2125.


Odebráním předaných kusů nezanikají proti železnici nároky z nákladní smlouvy i ohledně kusů ztracených.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1922, Rv II 64/21.)
Žalobkyni byl na zavazadlový lístek, znějící na 2 kusy, vydán dráhou pouze kus jeden. Žalobu o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl, nevzav jednak za prokázáno, že žalobkyni byl vydán pouze jeden kus, a vycházeje kromě toho z právního názoru, že v tom, že scházel jeden kus, jest spatřovati zevní, ihned poznatelnou vadu, již po odebrání zboží nelze dle § 97 (1) žel. dopr. ř. již proti dráze uplatňovati. Odvolací soud žalobě vyhověl a uvedl, zjistiv, že žalobkyni byl dráhou vydán pouze jeden kus, po právní stránce v důvodech: Ježto balík dlužno pokládati za ztracený na dráze za dopravy to jest od přijetí k dopravě až do odevzdání adresátovi (čl. 395 obch. zák., § 84 žel. dopr. ř.), jest dráha (železniční erár) povinna náhradou a to náhradou obecné ceny balíku (§ 43, 35, 88 žel. dopr. ř.). Že nárok žalobkyně po rozumu § 97 (1) žel. dopr. ř. jak prvý soud za to má, zanikl, v tom nelze prvému soudu přisvědčiti. Onen paragraf předpokládá, že zboží bylo odebráno a dopravné při odebrání placeno. Tyto předpoklady nenastaly, balík, jenž byl samostatným předmětem dopravy, nebyl odebrán a ani dopravné nebylo až při odebrání placeno; jak vidno z faktury. bylo dopravné hned při předání balíku jako expresního zboží (§ 43, 32 (4) dopr. ř.) k dopravě, tedy předem zaplaceno. Nemělo tedy ustanovení § 97 (1). žel. dopr. ř. pro tento případ místa a první soud, jsa jiného názoru, právně pochybil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání uplatňující dovolací důvod č. 4 § 503 c. ř. s., není opodstatněno. Dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu, že v tomto případě nepřichází v úvahu ustanovení § 97 (1) žel. dopr. ř., podle něhož zanikají všechny nároky proti železnici z nákladní smlouvy, bylo-li zaplaceno dovozné a zboží odebráno. V tomto případě příjemcem veškero zboží nebylo odebráno, neboť odvolací soud zjistil, že žalobkyni nebyly odevzdány oba balíky, označené v zavazadlové průvodce, nýbrž pouze jeden balík. Druhý balík se ztratil a proto nemohl býti odevzdán žalobkyni aniž mohl jí býti odebrán. Nejde zde ani o poškození ani o úbytek zboží, které obsahoval balík, nýbrž o částečnou ztrátu zásilky, o níž se zmiňme ustanovení čtvrtého odstavce § 97 žel. dopr. ř., že, chybí-li při dodání z několika předmětů, označených v témže nákladním listu jednotlivé kusy, muže příjemce v potvrzení o příjmu uvésti, že chybí tyto předměty. Z této poznámky jest zřejmo, že odebráním předaných předmětů nezanikají nároky proti železnici z nákladní smlouvy i ohledně ztracených kusů, jež muže příjemce v potvrzení uvésti. Jinak by tato výtka pro příjemce neměla žádného významu a již potvrzení o příjmu předaných kusů mělo by v zápětí zánik všech nároků proti železnici z nákladní smlouvy, zvláště i zánik nároku ohledně kusů, příjemci nepředaných. Odebráním odevzdaných předmětů není schválena ztráta ostatních, ježto slovy: »Bylo-li zboží odebráno.« rozumí se vzhledem k § 55 a násl. žel. dopr. ř. a čl. 392 obch. zák. o nákladním listu a o jeho obsahu zboží, označené ve společném nákladním listu aneb ve společné zavazadlové průvodce, a pouze odebráním tohoto zboží schvaluje se jeho doprava ve smyslu prvého odstavce § 97 žel. dopr. ř. a čl. 408 obch. zák.
Citace:
č. 2125. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1247-1248.