Čís. 15517.

K otázce pravomoci rozsudku o rozvod manželství ve výroku o vině.
(Rozh. ze dne 17. října 1936, Rv I 1853/36.)
Srov. Sb. n. s. čís. 14706.
Žalovaný podal dne 22. srpna 1929 na svoji manželku Ludmilu P-ovou žalobu o rozvod manželství od stolu a lože z její viny; v tomto sporu byl vynesen rozsudek pro zmeškání ze dne 15. října 1929, jímž bylo manželství sporných stran rozvedeno z viny Ludmily P-ové. Rozsudek nabyl právní moci. Dne 3. dubna 1935 podala tehdejší žalovaná, nynější žalobkyně Ludmila P-ová na svého manžela žalobu o rozvod od stolu a lože z viny žalovaného Václava P-ého. Žalobě této bylo pro nedostavení se žalovaného k prvnímu roku vyhověno a manželství bylo rozvedeno od stolu a lože z viny žalovaného. Tento rozsudek soudu první stolice byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen.
Nejvyšší soud k dovolání žalovaného zrušil rozsudky obou soudů a žalobu odmítl.
Důvody:
Právem uplatňuje žalovaný námitku věci rozsouzené. Věc pravoplatně rozsouzená předpokládá podle §§ 232, 240, posl. odst. a § 411 c. ř. s. totožnost stran a totožnost věcí v obou sporech; totožnost věci předpokládá, že právní důvod i žalobní důvod v obou sporech souhlasí. Účelem těchto předpisů jest, aby se bylo vyvarováno možného vydání několika rozhodnutí sobě odporujících v téže věci. Soud má v rozvodovém rozsudku z povinností úřední vysloviti, zda jeden nebo druhý manžel, či oba, či žádný z nich je vinen rozvodem. Vyslovil-li soud, že manželství se rozvádí z viny strany žalované, vyslovil tím již také, že strana žalující nemá viny na rozvodu (judicium duplex). Nabude-li takový rozsudek moci práva, jest tím otázka viny na rozvodu mezi manžely s konečnou platností rozhodnuta a nemůže býti předmětem jiného samostatného sporu. Pro otázku tuto řešenou je zcela nerozhodné, zda šlo o rozsudek kontradiktorní či kontumační. Poněvadž manželství sporných stran bylo v průvodním sporu rozvedeno z viny manželky, bylo rozhodnuto v té příčině pravoplatně mezi týmiž stranami a o téže věci. Lze se tedy domáhati změny výroku o vině jen žalobou o obnovu nebo o zmatečnost. O takovou žalobu však tu nejde. Bylo proto vyhověti námitce věci rozsouzené.

Citace:

č. 15517. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 973-974.